ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1434.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1434/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2017 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 295/2017-749, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 128/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 5. 2017, č. j. 3 T 128/2016-709 , byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého dopustil jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně mu byla podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí spojených s řízením obchodních společností a družstev na dobu pěti roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 295/2017-749, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období od 5. 9. 2013 do 29. 11. 2013, jako jednatel společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, se sídlem Záběhlická 131, 106 00 Praha 10, v rámci prodeje nemovitostí nacházejících se ve vlastnictví společnosti HARBOR, s. r. o., a to rodinného domu stojícím na pozemku parc. číslo, a přilehlých pozemků, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, na listu vlastnictví, okres P., obec: T., katastrální území T., postupně převzal na dosud nezjištěném místě jménem společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757 od kupujícího A. K., trv. bytem M. N., B. n. J. v hotovosti finanční částky, jakožto úhrady sjednané kupní ceny za koupi uvedených nemovitostí, kdy část vyplacených finančních prostředků byla zaslána přímo na bankovní účet obviněného, neboť obviněný jako jediný statutární orgán společnosti HARBOR, s. r. o., uvedl do kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., a přilehlých pozemků, uzavřené dne 21. 10. 2013 a kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., a přilehlých pozemků, uzavřené dne 29. 11. 2013 mezi jím zastoupenou spol. HARBOR, s. r. o., jakožto prodávajícím, a A. K., jakožto kupujícím, na místo bankovního účtu prodávajícího, tj. spol. HARBOR, s. r. o., svůj bankovní účet, přičemž takto vyplacené finanční částky nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, ani jinak nepoužil na chod této společnosti a takto získané prostředky použil dosud nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, kdy konkrétně,
1) dne 5. 9. 2013 na dosud blíže nezjištěném místě jménem společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757 převzal od A. K. v hotovosti finanční částku ve výši 150.000 Kč, jakožto rezervační zálohu za koupi nemovitosti na adrese T. včetně přilehlých pozemků, ve vlastnictví spol. HARBOR, s. r. o., a uvedenou částku nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
2) dále tím, že dne 21. 10. 2013 převzal na dosud blíže nezjištěném místě v P. jménem spol. HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, od kupujícího A. K. v hotovosti finanční částku 1.025.000 Kč, jakožto úhradu části kupní ceny za prodej nemovitosti na T. dle kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., včetně přilehlých pozemků, uzavřené dne 21. 10. 2013 mezi jím zastoupenou spol. HARBOR, s. r. o., jakožto prodávajícím a A. K., jakožto kupujícím, uvedenou částku poté nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
3) dále tím, že jako jediný statutární orgán spol. HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, dne 21. 10. 2013 uvedl do kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., včetně přilehlých pozemků, uzavřené dne 21. 10. 2013 mezi jím zastoupenou společností HARBOR, s. r. o., jakožto prodávajícím, a A. K., jakožto kupujícím, na místo bankovního účtu prodávajícího (tj. spol. HARBOR, s. r. o.) svůj bankovní účet, na který následně dne 20. 11. 2013 obdržel na základě uvedené kupní smlouvy částku 318.000 Kč, kterou poté nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
4) dále dne 10. 10. 2013 na dosud blíže nezjištěném místě jménem společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, převzal od kupujícího A. K. v hotovosti finanční částku ve výši 350.000 Kč, jakožto rezervační zálohu za koupi nemovitosti na adrese T., včetně přilehlých pozemků, ve vlastnictví spol. HARBOR, s. r. o., a uvedenou částku nevložil do pokladny ani na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
5) dále dne 12. 10. 2013 na dosud blíže nezjištěném místě jménem společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757 převzal od A. K. v hotovosti finanční částku ve výši 350.000 Kč, jakožto rezervační zálohu za koupi nemovitosti na adrese T. včetně přilehlých pozemků, ve vlastnictví spol. HARBOR, s. r. o., a uvedenou částku nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
6) dne 29. 11. 2013 na dosud blíže nezjištěném místě v P. jménem společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757 převzal od kupujícího A. K. v hotovosti finanční částku ve výši 1.358.500 Kč, jakožto úhradu části kupní ceny za prodej nemovitosti na adrese T., dle kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., T., včetně přilehlých pozemků, uzavřené dne 29. 11. 2013 mezi jím zastoupenou spol. HARBOR, s. r. o., jakožto prodávajícím a A. K., jakožto kupujícím a uvedenou částku nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
7) dále tím, že jako jediný statutární orgán společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, dne 29. 11. 2013 uvedl do kupní smlouvy o převodu vlastnického práva o prodeji nemovitosti na adrese T., včetně přilehlých pozemků, uzavřené dne 29. 11. 2013 mezi jím zastoupenou spol. HARBOR, s. r. o., jakožto prodávajícím a A. K., jakožto kupujícím, na místo bankovního účtu prodávajícího (tj. spol. HARBOR, s. r. o.) svůj bankovní účet, na který následně dne 7. 2. 2014 obdržel na základě výše uvedené kupní smlouvy částku 166.500 Kč, kterou nevložil do pokladny či na bankovní účet společnosti HARBOR, s. r. o., ani jinak nepoužil na chod této společnosti,
kdy takto získané finanční prostředky použil nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, čímž svým jednáním způsobil společnosti HARBOR, s. r. o., IČ: 29053757, se sídlem Záběhlická 131, 106 00 Praha 10 škodu ve výši 3.718.000 Kč.
3. Odvolací soud obviněného za tento zločin odsoudil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek městského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michaela Sonntaga dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci namítá nesprávné hmotně právní posouzení věci soudy obou stupňů.
5. Za zásadní otázku pro právní posouzení skutku pokládá to, zda svým jednáním poškodil společnost HARBOR, s. r. o, či zda si z této společnosti pouze vracel finanční prostředky, které do ní vložil a které mu dlužila. Má za to, že realitě odpovídající je varianta druhá. Nemohl se proto dopustit trestného činu zpronevěry, jelikož majetek patřil jemu. S odkazem na relevantní pasáže soudu prvního stupně namítá, že závěr soudu o antidatování účetních dokladů neplyne z provedeného dokazování. Správnost právního posouzení jeho jednání souvisí se zhodnocením otázky platnosti či neplatnosti dodatku č. 1. Pokud by tento dodatek byl soudem označen za platný, nemohlo by se jednat o trestný čin zpronevěry, nýbrž o vrácení zápůjčky ze společnosti HARBOR, s. r. o. Odlišný skutkový závěr, vnímaný dovolatelem jako vadný, nenapravil soud odvolací.
6. Nesprávné právní posouzení věci shledává dovolatel v nepřiléhavé úvaze soudu týkající se vyhodnocení okolností nabytí vlastnického práva k obchodnímu podílu, který měl převést na D. M. Soud prvního stupně podle něj pominul, že svědkyně V. popřela, že by předložená smlouva o převodu obchodního podílu, byla tou, jež ověřovala. Tvrzení soudu, že svědkyně popsala toliko obecnou praxi při ověřování listin, nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný namítá, že smlouva o převodu obchodního podílu je padělaná a číslo ověření podpisu na této smlouvě odpovídá číslům z ověřovací knihy ke kupní smlouvě na byt, kterou s D. M. uzavíral v dřívější době. Skutečnost, že smírnou cestou vyřešili své spory, nemůže vést k závěru, že přiznal oprávněnost převodu obchodního podílu společnosti HARBOR, s. r. o. na D. M.
7. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že nerespektoval zásady, jimiž se řídí dohoda o narovnání. Ta ruší všechny minulé vztahy a do budoucna se jí sjednávají vztahy nové. Dovolatel míní, že odvolací soud v tomto směru prokázal neznalost práva, pokud jednotlivá ustanovení dohody považuje za potvrzení stavu nastalého před několika lety. Závěry soudů nemohou obstát i s ohledem na to, že nebyl proveden žádný důkaz, který by svědčil o antidatování dodatku k dohodě o postoupení pohledávky, ačkoli soudy dospěly k závěru o jeho zfalšování. V tomto směru soudy vycházely pouze z důkazů nepřímých.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání, jehož opis mu byl doručen dne 5. 10. 2017, vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, její vyjádření však bylo dovolacímu soudu doručeno až v době (v průběhu dne 5. 12. 2017), která vylučovala, aby se k němu případně mohl obviněný zodpovědně vyjádřit před rozhodováním Nejvyššího soudu. K jeho obsahu proto dovolací soud při svém rozhodování nepřihlížel.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Navíc musí zdůraznit, že k posouzení důvodnosti dovolání z hlediska určení, zda napadené rozhodnutí trpí vadou vytýkanou mu dovolatelem, může přistoupit jen tehdy, shledá-li v daném směru dovolání přípustným. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení
16. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud zásadně (s výjimkou případu explicitně uplatněné námitky extrémního nesouladu) není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej soud prvního stupně (popř. soud odvolací) popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, v návaznosti na podrobný výčet provedených důkazů (str. 5-7), uvedl závěry (str. 7-8), k nimž dospěl jejich provedením a zhodnocením. Dostatečně se vypořádal i s námitkami obhajoby, které jsou v zásadě neměnné po celou dobu probíhajícího trestního řízení vedeného proti obviněnému.
17. S ohledem na to, že dovolání obviněného se svými námitkami shoduje s těmi, jež obviněný uplatnil v jím podaném řádném opravném prostředku, vypořádal se s nimi ve svém rozhodnutí již odvolací soud (viz str. 6-7 rozsudku). Ten dospěl ke zjištění, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo vadami, jež by vyústily v závěr o nesprávnosti vykonaných skutkových zjištění. Ta nejsou v rozporu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. Důvodem, pro který odvolací soud postupem podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušil výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně, bylo toliko nesprávné vymezení postavení obviněného v období od 5. 9. 2013 do 29. 11. 2013. Dovolatel se v tomto období nacházel pouze v postavení jednatele a nikoli též společníka společnosti HARBOR, s. r. o., jak ve skutkové větě výroku o vině uvedl nalézací soud. Tuto dílčí nesprávnost odvolací soud svým postupem napravil. Důkazní situaci odvolací soud označil za dostačující ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Neshledal proto ani důvod pro doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení (viz str. 7 rozsudku, na níž je rozveden závěr soudu o nadbytečnosti důkazního návrhu opakovaným výslechem svědka J. S.).
18. Nejvyšší soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší, aby „přehodnocoval“ důkazy provedené soudy nižších stupňů a detailněji reagoval na skutkové výhrady dovolatele, pokud ten – jako tomu je v případě posuzovaném – neučiní součástí svého mimořádného opravného prostředku námitku tzv. extrémního nesouladu, kterou rovněž odpovídajícím způsobem odůvodní. Proto se k námitkám dovolatele, jejichž podstatou je tvrzení o nesprávném zjištění skutkového stavu vyjadřuje pouze v nezbytném rozsahu.
19. Nejvyšší soud nevidí důvod k tomu, aby se v hodnocení jednotlivých námitek rozešel s tím, co ve vztahu k obviněným uplatněné obhajobě uvedl odvolací soud. Pokud obviněný namítá, že se nemohl dopustit zločinu zpronevěry proto, že majetek, jenž byl předmětem jeho útoku, byl v jeho vlastnictví, potom je nutné uvést, že úvahy obviněného nemají oporu v provedeném dokazování. Je vhodné zdůraznit, že dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2010 (založený v účetnictví společnosti za roky 2013-2014, tvořící přílohu spisu), jehož platnosti se obviněný dovolává, byl předložen jako součást účetnictví samotným obviněným, který tak učinil na výzvu soudu (č. l. 620). Tento dodatek je však jediným důkazem, který by měl svědčit o tvrzení obviněného. Proti němu stojí logická a provedeným dokazováním podložená úvaha obvodního soudu, jenž závěr o platnosti dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky vylučuje s ohledem na další v řízení provedené důkazy.
20. Pokud by tvrzení obviněného bylo pravdivé (tj. pokud by bylo možné dovozovat závěr o platnosti dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky), promítla by se tato skutečnost ve výsledcích hospodaření společnosti HARBOR, s. r. o. Z účetnictví společnosti však tato informace neplyne (přičemž pochybení svědkyně R. při zpracování a vedení účetnictví společnosti bylo vyloučeno – srov. její výpověď při hlavním líčení na č. l. 624v.). Nadto nutno vyzdvihnout to, že sám obviněný v návrhu na zahájení insolvenčního řízení (dlužníka – navrhovatele, č. l. 696-700) uvedl, že nemá žádné splatné ani dosud nesplatné pohledávky nejen vůči této společnosti, nýbrž i vůči jakékoli třetí osobě (viz údaj na č. l. 698, podle něhož „navrhovatel nemá žádné pohledávky“ ). Za adekvátní proto Nejvyšší soud považuje závěr obvodního soudu, potažmo soudu odvolacího, který shledal dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky z hlediska pravdivosti skutečností v něm obsažených nevěrohodným.
21. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku existence vlastnického práva k obchodnímu podílu společnosti HARBOR, s. r. o., který obviněný převedl na D. M. Závěr o tom, že došlo k platnému a účinnému převodu obchodního podílu vyplývá z provedeného dokazování. Skutkový základ věci, z něhož soudy obou stupňů při hodnocení viny dovolatele vyšly, je založen na zjištění, že dovolatel působil od 9. 4. 2013 do 10. 2. 2015 v postavení jednatele společnosti a nikoli jako její společník, což je dokládáno rovněž výpisem z obchodního rejstříku. Základní povinností jednatele je vykonávat činnost spojenou s jednatelstvím ve společnosti s péčí řádného hospodáře. Činnost, kterou v tomto postavení vykonával, však není slučitelná s možností přijetí závěru, že s požadovanou péčí řádného hospodáře jednal, a to za situace, kdy s finančními prostředky, které převzal za prodej nemovitostí ve vlastnictví společnosti, nenaložil způsobem slučitelným se zájmem společnosti – tj. nevložil finanční prostředky ani do pokladny či na bankovní účet společnosti, ani jinak nepoužil na chod společnosti.
22. Nedůvodné je tvrzení dovolatele, že odvolací soud shledal obviněným předloženou dohodu o narovnání jako důkaz svědčící o vině obviněného a „jednotlivá ustanovení dohody (považoval) za potvrzení stavu nastalého před několika lety.“ To neodpovídá závěrům, jež odvolací soud v dané věci učinil. Ten se v této souvislosti omezil na obecné vyjádření bez jakýchkoli hodnotících závěrů, které by z obsahu obviněným předložené dohody o narovnání měly plynout (odvolací soud na str. 6 uvedl, že „[k námitce obžalovaného, že nalézací soud se nedostatečně vypořádal s otázkou vlastnictví obchodního podílu, sám odvolatel předložil odvolacímu soudu dohodu o narovnání uzavřenou dne 9. 5. 2017 mezi obž. J. S. a D. M., v níž pod bodem II.2 prohlašuje obžalovaný prodej obchodního podílu ve firmě HARBOR s.r.o., za nesporný.“ ). Z takto obecně formulovaného vyjádření, jež vyjadřuje pouhé sdělení obsahu listiny, nelze nikterak usuzovat, že by závěr o vině dovolatele odvolací soud učinil na základě dohody o narovnání.
23. Je zřejmé, že samotná existence dohody o narovnání, k níž došlo se značným časovým odstupem od spáchání skutku, by nemohla odůvodnit závěr o trestní odpovědnosti dovolatele, neboť posuzován musí být stav v době činu. Její existence nicméně potvrzuje správnost závěru, který je vyjádřen zcela nepochybným způsobem v rozsudku soudu odvolacího soudu, tj. že v době činu dovolatel nebyl společníkem společnosti HARBOR, s. r. o., což ostatně (bohužel toliko v odůvodnění rozsudku - viz str. 5) vyjádřil již soud nalézací. Jinými slovy vyjádřeno, uvedeným listinným důkazem je toliko doplňován systém usvědčujících důkazů (zejm. podporována výpověď D. M. a zjištění plynoucí z účetnictví společnosti a jejích daňových přiznání), z něhož soudy při konstrukci skutkového stavu věci vyšly. V dané souvislosti si lze položit otázku, proč by obviněný, v době, kdy vůči němu je vedeno trestní řízení, k podpisu takové listiny přistoupil, pokud by neodrážela skutečný stav věci. Pokud se obviněný snaží prosadit závěr odlišný, zcela vědomě se snaží i zpochybnit skutková zjištění soudů nižších stupňů, které byly vzaty za základ při právním posouzení jednání dovolatele.
24. Vymezil-li se proto dovolatel vůči právním závěrům odvolacího (potažmo nalézacího) soudu způsobem uvedeným v jeho dovolání, založil své námitky stran nesprávného právního posouzení skutku ve skutečnosti na primárním zpochybnění skutkových zjištění, resp. při odhlédnutí od nich. Za takové situace – neboť odlišným skutkovým zjištěním zpravidla odpovídá i odlišné právní posouzení – však svou domněle hmotně právní námitku vznesl způsobem kolidujícím s obsahovým vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť existenci vady projevující se v nesprávném hmotně právním posouzení skutku posuzuje Nejvyšší soud (jak již výše uvedeno) zásadně (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu, který ve věci posuzované dán není) na základě skutkových zjištění obsažených v dovoláním napadeném rozhodnutí.
25. Uvedená zjištění ústí do závěru, že obviněný své dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Vzhledem k tomu o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu