ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1523.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1523/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2017 o dovolání, které podal obviněný O. O., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2016, č. j. 3 To 268/2016-646, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 17/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 3. 2016, č. j. 4 T 17/2016-558 , byl obviněný O. O. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §17 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1-3), pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaná, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2-5) a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkového zjištění dopustil způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Poškození M. J., Czech One Prague, s. r. o., a I. P. byli se svými nároky na náhradu škody odkázání podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 3 To 268/2016-646 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1–2) a pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2-5) a odsoudil ho podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Postupem podle §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o náhradě škody. Naproti tomu ohledně skutku, v němž byl nalézacím soudem spatřován zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně, resp. skrze jejího substituta Mgr. Josefa Kazdy, který obhajobu dovolatele za ustanovenou obhájkyni fakticky vykonával, dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá zkrácení svých obhajovacích práv, k němuž podle něj došlo v důsledku porušení §196 odst. 3 tr. ř., neboť jeho obhájci nebyla prakticky až do podání dovolání doručena obžaloba. V návaznosti na to obviněný zpochybňuje argumentaci odvolacího soudu, pokud tento konstatoval, že námitku nedoručení obžaloby měl obhájce vznést při hlavním líčení. Podle dovolatele i to, že obhájce je pasivní a nevznese takovou námitku, je svým způsobem legitimní formou obhajoby. K porušení práva na spravedlivý proces podle něj došlo rovněž tím, že u obhájce nebyla zachována lhůta pěti dní k přípravě na hlavní líčení.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2016, č. j. 3 To 268/2016-646, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, zrušil.
5. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho hodnocení výhrady obviněného pod uplatněný dovolací důvod vůbec podřadit nelze.
6. Přestože na podkladě spisového materiálu skutečně nelze spolehlivě vyvrátit jeho tvrzení, že obhájci nebyla řádně doručena obžaloba, přes tuto pravděpodobnou vadu k porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu – kterážto pochybení by jinak v případě jejich prokázání zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění a v návaznosti na to do rozhodnutí soudů odůvodňovala – nedošlo. Je zřejmé, že v posuzovaném případě nebylo chybějící doručení obžaloby obhájcem ani obviněným namítáno až do pravomocného skončení věci. Formálně vadný postup spočívající v jejím nedoručení proto nebyl (a v důsledku nečinnosti obhájce ani nemohl být) zhojen. Současně je podle státního zástupce nepochybné, že vytýkaná formální vada neměla z pohledu materiální stránky negativní dopad na výkon obhajoby a na spravedlivý proces jako takový. V návaznosti na uvedené připomenul závěry plynoucí např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 178/2014 (v němž byla krom jiného řešena dovolací námitka spočívající v tom, že obhájce obviněného neměl z důvodu procesního pochybení orgánů činných v přípravném řízení doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání). Z uvedeného rozhodnutí lze v obecné rovině dovodit, že možnost vlivu určité procesní vady na spravedlivý proces nelze hodnotit abstraktně, nýbrž vždy v podmínkách konkrétního případu a podle jeho okolností. Nejde přitom o zrelativizování či zlehčování nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení při zajišťování práva na obhajobu, ale o rozumný pohled na dodržování zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu, který jedině může vést ke spravedlivému rozhodnutí, odlišený od ryze formálního pohledu na tato pravidla bez přihlédnutí ke konkrétní věci a jejímu celkovému průběhu.
7. V posuzované věci byla obviněnému i jeho obhájci řádně doručena usnesení o zahájení trestního stíhání, stejně jako usnesení státní zástupkyně rozhodující o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, či např. jednotlivá vazební rozhodnutí. Stejně tak byli obviněný i obhájce vyrozuměni o podání obžaloby (byť pravděpodobně obhájce fyzicky obžalobou nedisponuje) a oba byli přítomni hlavnímu líčení dne 17. 2. 2016, kdy byla obžaloba státní zástupkyní přednesena a její obsah byl tedy oběma velmi dobře znám. Oba dva pak měli možnost účastnit se hlavních líčení, klást dotazy, vyjádřit se. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že obhájce těchto práv také aktivně využíval. Zjištěnou procesní vadu je proto třeba označit sice za formální pochybení, které však z materiálního hlediska porušení práva obviněného na obhajobu a práva na spravedlivý proces nezakládá.
8. Pokud je snad naznačená nečinnost obhájce v dovolání nazývána jako legitimní součást obhajovací strategie, je spíše namístě ve shodě s Krajským soudem v Českých Budějovicích (k tomu viz str. 7 rozsudku ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 3 To 268/2016) vyjádřit jisté pochybnosti o etické úrovni obhajoby.
9. K výtce obviněného o nedodržení lhůty pěti pracovních dnů v souvislosti s vyrozuměním obhájce k hlavnímu líčení státní zástupce (při připomenutí toho, že obviněný ani obhájce v průběhu hlavních líčení takovou vadu nenamítali) poukázal na fakt, že se jí zabýval již odvolací soud, který z doručovacích dokladů založených ve spise zjistil, že obhájce i obviněný byli o termínech hlavních líčení vždy řádně a včas vyrozuměni (k tomu viz odstavec na str. 6–7 rozsudku ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 3 To 268/2016).
10. Protože podle státního zástupce bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
18. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž procesní činnost soudu prvního stupně. Veškerá argumentace dovolatele, o niž opřel své tvrzení o existenci dovolacího důvodu určeného k nápravě vad při hmotně právním posouzení skutku, resp. jiného nesprávného hmotně právního posouzení skutečnosti důležité pro rozhodnutí, se vyčerpává tvrzením o porušení §196 odst. 3 tr. ř., jež mělo vést k porušení práva na spravedlivý proces.
19. Jakkoli uplatněná námitka není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod a tím i vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu, z pohledu namítaného porušení práva na spravedlivý proces je jí třeba věnovat alespoň částečnou pozornost.
20. Úvodem je třeba konstatovat, že ne každé porušení procesního předpisu, resp. nedodržení veškerých jím formulovaných požadavků, vede k takovým deficitům, které je třeba z pohledu garantování práva obviněného na spravedlivý proces označit za odůvodňující kasaci napadeného rozhodnutí, a to zejména cestou mimořádného opravného prostředku. Obviněný zásah do realizace obhajovacího práva spatřuje v tvrzeném faktu, že obhájci po celou dobu řízení před soudy nižších stupňů, tj. až do okamžiku ukončení jeho trestního stíhání napadeným rozsudkem odvolacího soudu, nebyla doručena obžaloba.
21. Ze spisu lze zjistit, že (č. l. 400) referátem ze dne 2. 2. 2016, jenž byl vypraven následujícího dne, dal předseda senátu kanceláři pokyn k tomu, aby (mimo jiné) obhájci zaslala vz. č. 16 tr. ř. (vyrozumění o konání hlavního líčení) společně s opisem obžaloby a přípisem (obsahujícím výzvu k vyjádření stran navrhovaných důkazů). Obhájkyni obviněného bylo vyrozumění o konání hlavního líčení doručeno prostřednictvím datové schránky dne 3. 3. 2017, z následné reakce (odpověď obhájkyně, resp. Mgr. Kazdy na č. l. 404) je nepochybné, že obhájkyně obdržela i avizovaný přípis. Z uvedené odpovědi je pak zřejmé i to, že se obhájce dne 8. 2. 2016, tj. téhož dne, kdy obviněnému byly doručeny zasílané písemnosti (mimo jiné i opis obžaloby), setkal s dovolatelem, jemuž „vysvětlil postup hlavního líčení a možnosti mu dané trestním řádem“. Obviněný pak prostřednictvím obhájce formuloval své požadavky stran rozsahu a způsobu (osobní výslech svědků) provádění důkazů v jeho trestní věci.
22. Přestože nelze vyloučit, že ustanovené obhájkyni skutečně společně s vyrozuměním o konání hlavního líčení nebyl doručen i opis obžaloby, nelze pokládat za vadu, že soud se věcí započal zabývat, zejména když z protokolu o hlavním líčení (č. l. 422) plyne, že „zjistil dotazem u st. zástupce a obhájce, že pětidenní lhůta k přípravě od vyrozumění byla zachována“, čemuž nasvědčovaly již údaje na příslušných doručenkách, a když ze strany obhajoby nebyly vzneseny žádné námitky stran nedoručení listin, jejichž zaslání soudem zákon (§196 odst. 1 tr. ř.) předpokládá (opis obžaloby), a to nejpozději s vyrozuměním o hlavním líčení (§196 odst. 3 tr. ř.). Z protokolu o hlavním líčení dále plyne, že ještě před přednesem obžaloby státní zástupkyní byla „[o]bhájci umožněna porada se svým klientem“ , jakož i to, co zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, že obhájce pak aktivně působil v procesu dokazování, a to jak při prvním hlavním líčení (č. l. 422-434), tak při hlavním líčení konaném dne 29. 2. 2016 (č. l. 506-516) a dne 21. 3. 2016 (č. l. 545-557). K věci se obhájce souvisle vyjádřil i v rámci svého závěrečného návrhu (č. l. 552-554). V dovolání namítaný nedostatek činnosti (pochybení spočívající v nezaslání opisu obžaloby) nalézacího soudu obviněný uplatnil až v rámci svého řádného opravného prostředku (č. l. 611-613 – podání obhájce, č. l. 614 a násl. – podání obviněného) proti odsuzujícímu rozsudku.
23. Z pohledu rozhodování dovolacího soudu o mimořádném opravném prostředku je třeba přisvědčit hodnocení obsaženému ve vyjádření státního zástupce, že vytýkaná vada nenabyla rozměru, který by měl svědčit o potřebě prolomení právní moci odsuzujícího rozhodnutí, neboť se tu uplatňuje zájem na stabilitě soudních rozhodnutí, nad nímž může oprávněně převýšit zájem obviněného tehdy, lze-li učinit odůvodněný závěr, že na napadeném rozhodnutí nelze trvat. K takovému závěru dospět nelze. Z celkového posouzení věci – realizace obhajovacího práva obviněným ať již formou jeho procesní výpovědi, či v podobě jeho důkazních návrhů a vyjádření k prováděným důkazům – nelze dospět k závěru, že by se nedoručení opisu obžaloby obhájci negativně (a zejména podstatně) projevilo v možnostech dovolatele v úplnosti realizovat zvolenou a efektivní obhajobu. Navíc, a to je podstatné pro rozhodování dovolacího soudu, ani samotný dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nikterak nespecifikuje, v čem konkrétně k jeho poškození při výkonu obhajoby pochybením nalézacího soudu došlo (např. v podobě toho, jaké důkazní návrhy nemohl uplatnit, apod.). Je třeba připomenout, že se omezuje na konstatování potencionálního následku ( „Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces, který mohl mít vliv na výsledek trestního řízení, zejm. pak porušení LZPS.“ ), bez jakékoli konkretizace skutečného poškození v oblasti obhajovacích práv.
24. Při daných zjištěních, kdy obviněným vznesené výhrady nenaplňují uplatněný důvod dovolání a kdy namítaná procesní vada nedosahuje rozměru, který by věc přenášel do roviny porušení základního práva dovolatele, nelze ve věci rozhodnout jinak, než způsobem navrženým státním zástupcem.
25. Protože dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., rozhodl o něm Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. formou jeho odmítnutí.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu