ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1582.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1582/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 222/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 223/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 10 T 223/2016, byl obviněný L. Ž. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu. Za tento trestný čin byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti nahradit ve výroku rozsudku specifikovanou škodu a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. R. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Odvolání obviněného a jeho otce, J. D., byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 222/2017, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuta.
II.
3. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Naplnění daného dovolacího důvodu shledal v tom, že své prohlášení z hlavního líčení ze dne 14. 6. 2017 znějící „vzdávám se práva na odvolání i za osoby oprávněné, netrvám na písemném vyhotovení rozsudku,“ neučinil v souladu se svým skutečným záměrem. K tomu uvedl, že nechtěl, aby mu v případném odvolacím řízení byl trest ještě zpřísněn, což se mohlo stát pouze v případě podání odvolání státním zástupcem. Připomněl, že po vyhlášení rozsudku mu obhájce doporučil podat odvolání, načež si státní zástupce i obhajoba nejprve ponechala lhůtu k podání odvolání, avšak po opětovném poučení ze strany soudu státní zástupce deklaroval svou ochotu vzdát se práva na odvolání, pokud tak učiní i obviněný, jenž se bez řádného zvážení důsledků a bez porady s obhájcem vzdal práva na odvolání i za osoby oprávněné, byť tím chtěl docílit pouze toho, aby odvolání nepodal státní zástupce. Zdůraznil proto, že v danou chvíli jednal zkratkovitě a v omylu, jelikož se nacházel v těžkém psychickém rozpoložení, byl zmaten situací nastalou po změně postoje státního zástupce a zjevně nepochopil důsledky svého vyjádření nekorespondujícího s jeho skutečnou vůlí. K tomu poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, podle nichž (ve stručnosti řečeno) jsou jeho intelektuální schopnosti podprůměrné a v průběhu trestního řízení byl utrápený a nešťastný. V návaznosti na to uzavřel, že se v žádném případě nechtěl vzdát práva na odvolání, což má být zřejmé i z jeho dalšího úkonu, kterým odvolání podal, nýbrž rozhodně chtěl, aby byl výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně přezkoumán odvolacím soudem.
5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 222/2017, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby jeho odvolání, jakož i odvolání jeho otce, J. D., znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) s tím, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípadně, neboť jeho námitky korespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který v posuzovaném případě přichází v úvahu v jeho první zákonné alternativě, podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro taktové rozhodnutí. V posuzované věci však neshledala žádné pochybení soudu druhého stupně, jenž své usnesení řádně odůvodnil tím, že obviněný se výslovně vzdal odvolání a současně vyslovil přání, aby osoby vyjmenované v §247 odst. 2 tr. ř. nepodávali odvolání v jeho prospěch, takže v důsledku toho se jeho otec J. D. stal osobou neoprávněnou k podání odvolání. Námitce, že obviněný takto jednal zkratkovitě a v omylu, nepřiznala žádnou opodstatněnost. V dané souvislosti zdůraznila, že mu byl v řízení ustanoven obhájce podle §36 odst. 3 tr. ř., a zmínila i existenci důvodu nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. s tím, že uvedená ochrana práv obviněného je totožná i v případech jeho závažných duševních vad nebo pochybností o jeho způsobilosti náležitě se hájit, na kteréžto situace obviněný poukazuje v dovolání, když tvrdí, že byl ve špatném psychickém stavu a jeho intelektuální výbava nedostačovala k tomu, aby pochopil smysl trestního řízení. Dále připomněla, že obviněný v dovolání připouští poučení ze strany soudu o právu podat odvolání, jakož i to, že před svým vyjádřením se mohl poradit s obhájcem, čímž podle státní zástupkyně bylo jeho právo na obhajobu respektováno. Navíc poukázala na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že obviněný je schopen účasti v trestním řízení, stát před soudem, sám se účinně hájit, chápat jeho smysl, včetně trestu, který je schopen vykonat. Konstatovala tedy, že na jeho straně nebyla zaznamenána žádná překážka, která by mu bránila v chápání smyslu trestního řízení. V neposlední řadě zmínila, že obviněný má již jedenáct záznamů v rejstříku trestů, takže řízení před soudem pro něho nemohlo být tak překvapivou situací, jak se snaží deklarovat ve svém dovolání.
7. S ohledem na výše uvedené stání zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 222/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
12. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
13. Nejvyšší soud k dovolací argumentaci obviněného prvně konstatuje, že z jejího obsahu je zřejmé, že s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se zcela míjí, nicméně lze ji formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě.
14. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v první alternativě) je dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
15. V nyní posuzované věci bylo usnesením soudu druhého stupně rozhodnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného a jeho otce J. D. s odůvodněním, že obviněný se odvolání po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu výslovně vzdal a jasně projevil svoji vůli, že si nepřeje, aby osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř. odvolání v jeho prospěch podaly, takže jeho otec byl osobou neoprávněnou k podání odvolání. Za daných okolností je zapotřebí posoudit, zda byly pro uvedené rozhodnutí odvolacího soudu splněny zákonné podmínky.
16. Z protokolu o hlavním líčení (viz č. l. 434 spisu) se podává, že po vysvětlení významu rozsudku a poučení o opravných prostředcích se obviněný vzdal odvolání i za osoby oprávněné a netrval na písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku. Odvolání se vzdala rovněž příslušná státní zástupkyně, která také netrvala na písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku, takže soudem prvního stupně byl vyhotoven tzv. zjednodušený rozsudek ve smyslu §129 odst. 2 tr. ř. obsahující toliko odůvodnění výroků o náhradě škody.
17. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem není pochyb o tom, že obviněný se po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu skutečně výslovně vzdal odvolání a současně se jednoznačně vyjádřil tak, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání osoby k tomu oprávněné podle §247 odst. 2 tr. ř. (osoby se samostatnými obhajovacími právy). Ve vztahu k projevu jeho vůle přitom nevyvstávají žádné pochybnosti, k čemuž lze poukázat i na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, podle nichž je obviněný schopen nejen účastnit se a chápat smysl trestního řízení, ale i sám se účinně hájit. V řízení před soudem prvního stupně byl navíc zastoupen obhájcem ex offo , s nímž měl možnost (jak ostatně plyne z podaného dovolání) se radit i po vyhlášení rozsudku, resp. před jeho výše uvedeným vyjádřením k opravnému prostředku. Nadto lze poznamenat, že obviněný byl před vydáním rozsudku nalézacího soudu již více krát soudně trestán, takže se v jeho případě nejedná ani o osobu, která by s průběhem řízení před soudem a chápáním jeho smyslu neměla žádné zkušenosti. Nejvyšší soud tak uzavírá, že pro zamítnutí odvolání obviněného, jakož i jeho otce J. D., byly splněny procesní podmínky stanovené v §253 odst. 1 tr. ř., takže jeho dovolacím námitkám nelze přiznat žádné opodstatnění.
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu