ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1767.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1767/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2017 o dovolání, které podal obviněný Z. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2015, č. j. 4 To 159/2015-428, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené v Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 167/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2015, č. j. 3 T 167/2014-406 , byl obviněný Z. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se podle zjištění okresního soudu dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §279 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkonu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců.
2. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, č. j. 4 To 159/2015–428, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 nově obviněného uznal vinným přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době ode dne 6. 4. 2011 v R., okr. K., a jinde, kdy převzal oznámení o zahájení správního řízení podle §46 a §47 správního řádu o zajištění zbraní a zbrojního průkazu, blíže nezjištěným způsobem si opatřil padělek zbrojního průkazu evidenčního čísla …, jehož originál mu byl na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Karviná dne 5. 5. 2011, č. j. KRPT 31071-5/ČJ-2011, podle §57 odst. 1 zákona o zbraních zajištěn a který dne 18. 5. 2011 fyzicky odevzdal včetně držených střelných zbraní, přičemž nejméně od 12. 6. 2011 do 13. 9. 2013 se padělaným zbrojním průkazem prokazoval při střeleckých akcích na mysliveckých střelnicích v B. – Z. ve dnech 31. 3. 2012, 26. 5. 2012, 29. 9. 2012, 11. 5. 2013, 20. 7. 2013, 3. 8. 2013 a 13. 9. 2013, na střelnici v H. – B. dne 1. 5. 2013, v K. – D. dne 12. 6. 2011, 25. 6. 2011, 8. 6. 2012 a 29. 6. 2013, na střelnici v O. – H. dne 12. 5. 2012, 24. 5. 2013 a 25. 5. 2013, na střelnici v J. n. O. dne 17. 8. 2013, a dále padělek zbrojního průkazu předkládal v prodejně zbraní a střeliva INVED Ostrava dne 29. 1. 2013 k nákupu 10 ks nábojů ráže 308 Winchester, dne 18. 10. 2011 v prodejně zbraní a střeliva DETEX Ostrava k nákupu 20 ks nábojů ráže Winchester, 200 ks nábojů ráže 22LR, 50 ks nábojů ráže 6,35 Br, 100 ks nábojů ráže 22LR a 100 ks nábojů ráže 22R s okrajovým zápalem a v období od března do června 2012 střílel na střelnicích brokovou kozlicí zn. Bettinsoli Sporting ráže 12/76, výrobního čísla …, kterou si zapůjčil od T. S. a kterou následně dne 18. 6. 2012 prodal M. S.
3. Za toto jednání ho odsoudil podle §279 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Czapka dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný nesouhlasí s tím, že by si jakkoli opatřoval padělek zbrojního průkazu, nikdy žádný padělek nedržel, a proto se jím ani neprokazoval. Celý spor je výsledkem porušování zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, osobami, které se vzájemně znají a současně podezřele vedené evidence prodejů v obchodě DETEX, spol. s r. o. Poukazuje na měněné výpovědi svědků stran informací týkajících se prováděných kontrol zbrojního průkazu. Soudům vytýká učinění závěru, že kontroly zbrojních průkazů probíhaly (ačkoli jiní návštěvníci střelnic uváděli, že kontroly neprobíhaly vždy podle zákonných předpisů), a to, že se patřičně nezabývaly naplněním subjektivní stránky, zejména motivem jeho jednání. Prokázání subjektivní stránky přitom považuje za zásadní. Z provedeného dokazování podle jeho mínění vyplynul závěr, že neměl důvod si padělek zbrojního průkazu obstarávat, neboť si v několika případech obstaral dozor jiného držitele zbrojního průkazu. Z výpovědí svědků navíc plyne, že účast na střeleckých soutěžích nebyla podmíněna držením zbrojního průkazu.
6. Dovolatel namítá, že padělek zbrojního průkazu nebyl žádnou osobou zjištěn, ani zajištěn. Jeho existenci nelze dovozovat z čísla průkazu v evidencích střelnic. V rámci právní kvalifikace jeho jednání podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku napadá závěry soudů, které učinily na základě daňových dokladů společnosti DETEX, spol. s r. o., jejíž evidence vykazuje „velké zmatky a nepřesnosti v evidenci prodejů“ . Provedeným dokazováním byla vyvrácena správnost dvou ze čtyř daňových dokladů (ze dne 4. 8. 2011, 21. 6. 2012). Zpochybňuje prodej munice v obchodě společnosti Obved, s. r. o.; zboží nepřevzal a není mu zřejmé, z jakého důvodu tento prodej zůstal v evidenci společnosti InveD, s. r. o.
7. Pokud jde o brokovou kozlici zn. Bettinsoli Sporting ráže 12/76, bylo podle jeho názoru prokázáno, že k manipulaci s ní docházelo pouze za přítomnosti jejího vlastníka T. S. Pokud jde o její prodej, byl pouze jeho zprostředkovatelem. S oporou o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 611/2008 má za to, že nebyla naplněna objektivní stránka přisouzeného deliktu, protože zbrojní průkaz mu byl odebrán pouze dočasně po dobu trestního řízení týkající se jeho podnikání. Obviněný soudům vytýká i to, že prováděly pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch.
8. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že naprostá většina dovolatelem předkládaných dovolacích námitek stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Obviněný totiž sice formálně vytýká absenci objektivní a subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, ve skutečnosti však především polemizuje s rozsahem provedeného dokazování a hodnocením důkazů. V návaznosti na to rozporuje skutkové závěry, k nimž soudy na podkladě provedeného dokazování dospěly. Na podkladě toho přístupu nabízí vlastní verzi skutkového děje, když např. tvrdí, že střelivo vůbec nekupoval, dále zpochybňuje zjištění, že se na střelnici prokazoval padělaným zbrojním průkazem, příp. poukazuje na to, že s brokovou kozlicí manipuloval jen v přítomnosti jejího majitele. Takové námitky však samy o sobě přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založit nemohou.
10. Na podkladě skutkových zjištění soudů lze dospět k závěru, že obviněnému byl v měsíci květnu 2011 zajištěn zbrojní průkaz, který následně musel fyzicky odevzdat. Obviněný si posléze nezjištěným způsobem opatřil padělek svého zbrojního průkazu, tímto padělkem se jednak prokazoval při střeleckých akcích, jednak jej předkládal v prodejnách zbraní a střeliva, když postupně nakoupil střelivo v množství několika set kusů. Obviněný po jistou dobu přechovával brokovou kozlici zn. Bettinsoli Sporting majitele T. S., kterou následně prodal svědku M. S. Tvrzení obviněného a svědka S., že obviněný pouze zprostředkovával prodej této zbraně, na věci samé podle přesvědčení státního zástupce ničeho nemění. Přechováváním je totiž míněn jakýkoli způsob držení nebo nošení zbraně nebo jejích hlavních částí nebo dílů (nebo ve větším množství střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně). Ze skutkových zjištění přitom vyplývá, že obviněný – ač byl označen za pouhého zprostředkovatele prodeje zbraně – byl tím, kdo prodej zbraně svědku M. S. fakticky uskutečnil, zbraň měl u sebe a tuto i kupujícímu předal. Majitel zbraně T. S. se obchodu fyzicky neúčastnil. Přestože tedy obviněný neměl patřičné oprávnění, zbraň fakticky držel a nelegálně s ní nakládal.
11. Toliko výhradu (že byl držitelem zbrojního průkazu, který mu byl odebrán pouze dočasně) zpochybňující naplnění objektivní stránky trestného činu nedovoleného ozbrojování pokládá státní zástupce (s jistou mírou benevolence) za naplňující uplatněný dovolací důvod. Nepovažuje ji však za opodstatněnou. Především označuje za nepatřičný odkaz obviněného na jím zmiňovaná judikatorní rozhodnutí, neboť reagovala na situaci zcela odlišnou (v nich držitel zbrojního průkazu „pouze“ přechovával zbraň, na niž konkrétně se jeho zbrojní průkaz nevztahoval). Odlišnost je dána tím, že obviněný v důsledku odebrání oprávnění (byť se tak stalo „jen“ v důsledku probíhajícího trestního stíhání) přestal být držitelem jakéhokoli zbrojního průkazu. Proto také pozbyl oprávnění k držení zbraní a střeliva. Jím páchané jednání tedy podle hodnocení státního zástupce naplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování. Jde rovněž o jednání společensky škodlivé, v jehož důsledku je uplatnění trestní odpovědnosti zcela namístě.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Vyjádřil souhlas s tím, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
20. Obviněný nevznesl žádnou hmotně právně relevantní námitku, kterou by bylo lze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod (ostatně i podle hodnocení státního zástupce je podřazení jím označené výhrady dovolatele vázáno na benevolentní přistup). Odchýlení dovolatele od obsahového zaměření jím uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé již z toho, že jeho užití obviněný opírá o přesvědčení, že „soudy první a druhé instance nesprávně zjistily skutkový stav věci“ , v důsledku čehož pak „došly k nesprávnému posouzení skutku“. Obviněný tudíž nesprávnost hmotně právního posouzení staví prvotně na skutkovém základě (zpochybňováním skutkových zjištění, jež se stala předmětem právního posouzení), avšak současně bez toho, aby jim vytkl vadu spočívající v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů.
21. Podstatou jeho dovolací argumentace tak jsou výhrady, jež se vymykají obsahovému vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (bod 13-15), určen k nápravě nesprávností při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jenž by vztahoval ke skutku, jenž odvolací soud popsal ve výrokové části svého rozsudku. Veškerou svou dovolací argumentaci buduje na zpochybnění správnosti skutkových zjištění, jež se stala předmětem právního posouzení ze strany soudů nižších stupňů.
22. Byť dovolatel formálně vytýká nenaplnění subjektivní a objektivní stránky, činí tak způsobem zjevně jdoucím mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Je tomu tak proto, že své výhrady koncentruje do roviny procesní (zmiňované nevyhovění důkazním návrhům), resp. do roviny správnosti skutkových zjištění (např. námitka, že objektivní stránka má být prokazována „svědeckými výpověďmi nedůvěryhodných osob a spornými listinnými důkazy“ ). Skutková podstata námitek dovolatele plyne již ze samého úvodu dovolací argumentace, v níž obviněný sděluje, že „nesouhlasí s tím, že by si jakkoli opatřoval padělek zbrojního průkazu, nikdy žádný padělek nedržel, a proto se jím ani neprokazoval.“
23. Takto vedená argumentace není způsobilá vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Ta může vzejít pouze z dovolání, jež svou konkrétní argumentací deklarovaný dovolací důvod skutečně naplní. V daném směru se připomíná, že v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu lze namítat zejména to, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky žádného trestného činu, případně vykazuje znaky jiného trestného činu, než toho, jímž byl obviněný uznán vinným [v daném případě přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku]. Žádnou takovou námitku obviněný neuplatnil. Je tomu tak proto, že za důvodné nelze pokládat vývody o absenci znaků objektivní stránky, jejíž existenci podmiňuje naplněním stránky subjektivní ( „nelze bez dalšího usoudit na skutečnost, že obžalovaný opravdu nepochybně užíval padělek zbrojního průkazu, nesvědčí-li obžalobě rovněž subjektivní stránka trestného činu“ ). Ve skutečnosti se tu jedná o zpochybnění skutkového základu věci, zvláště při uvážení vazby této námitky na současně zpochybňovanou důkazní hodnotu důkazů (nedůvěryhodné osoby, sporné listinné důkazy). Stejné je nezbytné říci o stránce subjektivní, již dovolatel zpochybňuje údajnou nedostatečnou motivací ( „Soudy se … nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, zejména jakým motivem byl obžalovaný veden…“ ), neboť není-li motiv znakem subjektivní stránky přečinů, jimiž byl obviněný uznán vinným (viz níže), pak poukaz na něj nemá charakter námitky hmotně právní, nýbrž námitky skutkové (ve výše uvedeném smyslu, tj. celkového zpochybněni skutkových zjištění).
24. Nesprávnost právní kvalifikace je nezbytné uplatňovat vždy ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatel z hlediska jím uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich odlišné.
25. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Této povinnosti soudy obou stupňů dostály. Sama skutečnost, že se obviněný domáhá jiného hodnocení provedených důkazů, není dovolacím důvodem.
26. Nejvyšší soud nesdílí hodnocení dovolatele, které k otázce skutkových zjištění soudu činí. Jak již zmíněno, závěr o existenci vytýkaných vad napadených rozhodnutí nelze založit na pouhém zjištění faktu, že výsledky provedeného dokazování nesvědčí ve prospěch obviněného, který nadále odmítá přijmout závěry, jež soudy na podkladě provedeného důkazního řízení učinily a které plně odpovídalo zásadám upraveným v §2 odst. 5, resp. §2 odst. 6 tr. ř. Soudy nižších stupňů, resp. v konečném stadiu soud odvolací, založil svá skutková zjištění na souboru důkazů, z něhož jsou jím učiněné skutkové závěry plně dovoditelné.
27. Z hlediska vlastního rozhodnutí o dovolání obviněného by vzhledem k ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. dostačovalo zmínění závěrů doposud uvedených. Nad rámec nezbytného lze doplnit následující skutečnosti:
28. Jak již uvedeno, obviněný má za to, že nebyla jeho jednáním naplněna subjektivní stránka, jejíž existenci zpochybňuje ve své podstatě pouze na tom základě, že nebyl prokázán motiv jeho jednání ( „Soudy se nijak nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, zejména jakým motivem byl … veden k tomu, aby se dle názoru soudu prokazoval padělaným zbrojním průkazem.“ ). Lze usoudit, že v daném směru dovolatel zpochybňuje naplnění skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, pro jehož spáchání se vyžaduje úmyslná forma zavinění ve smyslu §13 odst. 2 tr. zákoníku. Aniž by z rozsudku prvostupňového nebo odvolacího soudu explicitně plynula forma zavinění obviněného, lze z obsahu jejich odůvodnění dovodit, že podle jejich zjištění jednal obviněný minimálně ve formě eventuálního úmyslu.
29. Obviněný byl shledán vinným (jak se podává ze znění skutkové věty výroku o vině) pro jednání, že „… nejméně od 12. 6. 2011 do 13. 9. 2013 se padělaným zbrojním průkazem prokazoval při různých střeleckých akcích… a dále padělek předkládal“ v prodejnách zbraní a střeliva, kde na základě jeho předložení nakoupil blíže specifikované náboje a „v období od března do června 2012 střílel na střelnicích brokovou kozlicí, kterou si zapůjčil od T. S.“ , ačkoli věděl, že mu byl na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Karviná ze dne 5. 5. 2011, č. j. KRPT 31071-5/ČJ-2011, zbrojní průkaz podle §57 odst. 1 zákona o zbraních zajištěn. Obviněný věděl, že originál zbrojního průkazu mu byl fakticky zadržen z důvodu §57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, a proto mu muselo být zřejmé, že již nadále nemá oprávnění se tímto zbrojním průkazem prokazovat. Ačkoli mu byl zbrojní průkaz fyzicky zadržen (obviněný jej odevzdal dne 18. 5. 2011), přesto se (jak plyne z výpovědí jednotlivých svědků, např. svědka K. – střelnice B.-Z., svědka S., svědka S. H., svědka J. F. – správce střelnice v J., svědků J. F. a R. K., pokud jde o nákup střeliva a dalších) nadále prokazoval falzifikátem originálu zbrojního průkazu. Adekvátním je potom závěr odvolacího soudu, že padělanou listinu (lhostejno jak opatřenou) užil jako pravou, neboť si osoboval oprávnění, které (jak věděl) mu nenáleží. K prokázané vědomostní složce z postavení obviněného dovoditelné (plynoucí z faktu, že držitelem zbrojního průkazu dříve byl) přistupuje složka volní, kterou projevil v jednání popsaném v rozsudku odvolacího soudu.
30. Pokud jde o obviněným namítaný nedostatek motivace v jeho jednání ( „Soudy se dále nijak nezabývaly subjektivní stránkou trestného činu, zejména jakým motivem byl obžalovaný veden k tomu, aby se… prokazoval padělaným zbrojním průkazem“ ), je třeba doplnit, že motiv (pohnutka) k trestnému činu sice je fakultativním znakem subjektivní stránky trestného činu, přesto je zákonným znakem pouze některých (zejména kvalifikovaných) skutkových podstat trestných činů, a to navíc jen v případě, že je jako znak skutkové podstaty v zákoně výslovně uvedena. Skutková podstata trestného činu přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku k nim však nepatří, a proto motiv (pohnutka obviněného) obligatorním formálním znakem základní skutkové podstaty tohoto trestného činu není. Faktické nezjištění motivu obviněného (soudy navíc ani motiv jeho jednání nezjišťovaly) tedy v žádném případě nemůže nic změnit na jinak prokázaném závěru, že obviněný se jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině dopustil jednáním tam uvedeným.
31. Skutečnost, že padělek zbrojního průkazu nebyl zajištěn ( „padělek zbrojního průkazu nebyl žádnou osobou zjištěn, natož zadržen“ ), je pro posuzovanou věc zcela nerozhodná. Podstatné je, že padělek zbrojního průkazu předkládal. Skutečnost faktického zajištění nebo snad způsobu, jakým obviněný padělek originálu zbrojního průkazu obstaral, je zcela irelevantní. To již proto, že obviněný byl odsouzen podle alinei prvé, tj. že padělanou listinu užil jako pravou, nikoli že padělanou listinu nějakým způsobem opatřil. Samotné zajištění falzifikátu zbrojního průkazu by nikterak závěr o vině nebo nevině obviněného nemohl zvrátit.
32. Pouze na okraj k námitce obviněného, že „zboží nemohl dne 21. 6. 2012 zakoupit v prodejně v O., neboť se tou dobou nacházel na dovolené v Itálii“ , lze poznamenat, že pro takové jednání nebyl odsouzen. Z vymezení tzv. skutkové věty je obviněnému vytýkáno jednání (neoprávněný nákup nábojů) ve dnech 18. 10. 2011 (20 ks nábojů ráže 308 Winchester, 200 ks nábojů ráže 22 LR, 50 ks nábojů ráže 38 SW), 20. 1. 2012 (nákup 50 ks nábojů ráže 6,35 Br, 100 ks nábojů ráže 22 LR, 100 ks nábojů ráže 22 LR s okrajovým zápalem) a 29. 1. 2013 (nákup 10 ks nábojů ráže 308 Winchester).
33. Pokud jde o výhradu, že k manipulaci s brokovou kozlicí zn. Bettinsoli Sporting ráže 12/76 docházelo pouze za přítomnosti jejího vlastníka T. S., což není porušením zákona, takový obviněným tvrzený závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Z výpovědi M. S. (nabyvatele zbraně) učiněné u hlavního líčení dne 10. 2. 2015 plyne (č. l. 392): „…nevím, jestli tuto zbraň obžalovaný vlastnil nebo ne, pak už jsem tedy věděl, že ji nevlastnil, ale na té střelnici obžalovaný předtím používal zbraň, kterou jsem následně koupil… Proběhlo to tak, že na střelnici v Z., když jsem se dozvěděl, že je ta zbraň na prodej, tak jsem si ji vyzkoušel. Domluvili jsme se s obžalovaným, že bych tu zbraň eventuálně koupil, domluvili jsme se na nějaký určitý den… sešli jsme se v R. u obžalovaného doma a tam mi obžalovaný předložil zbraň v kufru, na zbrani jsme zkontrolovali čísla, papíry, tedy průkaz zbraně, předepsané formuláře pro zbrojní oddělení v K. Zbraň, tak jak byla, tak jsem ji vzal, s formuláři naložil do auta, zaplatil a odjel.“ Role obviněného, o které svědčí provedené dokazování, byla poněkud odlišná, než verze jím prezentovaná v dovolání. Se zbraní zjevně disponoval, aniž byl držitelem platného zbrojního průkazu. Na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Karviná ze dne 5. 5. 2011, č. j. KRPT 31071-5/ČJ-2011 přestal být oprávněnou osobou k jakémukoli nakládání se zbraněmi spadající do kategorií A, B, E (viz §3 a násl. zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů), mezi něž předmětná zbraň patří, a přesto s ní nakládal.
34. V návaznosti na toto konstatování výše se Nejvyšší soud shoduje s hodnocením obsaženým ve vyjádření státního zástupce, že není přiléhavý poukaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 611/2008, neboť situace v prezentovaném rozhodnutí je od situace nyní posuzované zcela odlišná. Zatímco v označeném případě šlo o situaci, kdy držitel zbrojního průkazu vlastnil současně několik zbraní a mezi nimi i zbraň stejného typu, kterou bez povolení přechovával, ve věci posuzované dovolatel nebyl v rozhodné době vůbec držitelem platného zbrojního průkazu, protože tento mu byl odebrán na základě výše zmíněného rozhodnutí Policie ČR. Jeho poukaz na předmětné rozhodnutí je proto nepatřičný a jakýkoli jím tvrzený závěr o nenaplnění objektivní stránky nemůže zvrátit. Zbývá dodat, že ani tato námitka nemá povahu námitky formálně právně relevantní, a proto nemohla zvrátit důvod rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak je uveden ve výroku tohoto usnesení.
35. Námitky proti nedostatečnému rozsahu dokazování (ačkoli vzniká otázka, zda to vůbec za dovolací námitku lze považovat, za situace, kdy obviněný toliko konstatuje, že „v průběhu řízení byly také zamítnuty navrhované důkazy obhajoby“ ), nespadají pod uvedený dovolací důvod. Způsob vyjádření této námitky (str. 5 dovolání) neumožňuje učinění závěru, že by obviněný uplatňoval výhradu opominutého důkazu. I vzhledem k tomu není třeba se danou námitkou podrobněji zaobírat. Na straně druhé lze alespoň ve stručnosti zmínit uplatňující se princip soudní nezávislosti zakotvený v čl. 82 Ústavy České republiky. Ten mj. poskytuje soudu právo rozhodnout o tom, který z důkazů v trestním řízení provede. Soud není vázán návrhy stran, současně může z vlastní iniciativy sám provádět důkazy, jež považuje za významné pro rozhodnutí o obžalobě. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11).
36. Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se námitkou stran neprovedení navržených důkazů vypořádal již v rámci řízení o řádném opravném prostředku, a to na straně 6-7 rozsudku, kde se ústavně konformním způsobem zabýval důvodností zamítnutí návrhů na provedení navrženého dokazování soudem prvního stupně. Zbývá připomenout, že důvod jejich neprovedení spatřoval v jejich nadbytečnosti, když rozsah provedeného dokazování i podle jeho zjištění poskytl dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci.
37. Protože podle posouzení obsahu dovolání Nejvyšším soudem nevznesl obviněný žádnou formálně právně relevantní námitku, kterou by bylo lze pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit, rozhodl o odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
38. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu