ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.441.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 441/2017-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2017 o dovolání, které podal obviněný J. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. 67 To 262/2015-1667, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 34/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 T 34/2014-1479, byli uznáni vinnými
obviněný R. N. dvojnásobným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným v jednom případě v jednočinném souběhu se zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku,
obviněná V. H. přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku,
obviněný Bc. M. K. zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a
obviněný J. L. přečinem zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem popsaným v jeho výrokové části, obviněný J. L. konkrétně tak, že (společně s obviněným Bc. M. K.)
„v době kolem 17:55 hod. se poté na stejné místo v P., P., do místnosti určené pro zadržené osoby, nacházející se v 2. nadzemním podlaží Obchodního centra N. S. za účelem eskorty poškozeného V. G., na MOP S. dostavili jako další hlídka OHS, přičemž obžalovaný K. se pak v průběhu rozhovoru se spoluobžalovanými u dveří do místnosti pro zadržené náhle otočil k poškozenému sedícímu stále na lavici s rukama spoutanýma za zády, vykročil rychlou chůzí směrem k němu a bez zjevného důvodu a předchozího varování provedl kop pravou nohou obutou v pevné kožené obuvi směřovaný na hlavu poškozeného, kterou však nezasáhl, vzápětí ho narazil hlavou o zeď, pak ho strhl na podlahu, kde jej opakovaně udeřil pěstmi, smýkal jím po zemi tak razantně, až narážel do protilehlé zdi, a to minimálně v jednom případě i hlavou, obžalovaný L. opakovaně poškozeného udeřil obuškem, obžalovaný ho dvakrát kopl pravou nohou do oblasti hrudníku, z toho jednou s nápřahem, když pak poškozený zůstal bezvládně ležet na podlaze, obžalovaný L. vůči němu použil elektrický paralyzér,
čímž oba porušili ust. §2, 9 a 11 písm. a), c) zákona o policii, dle kterých policie slouží veřejnosti, jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetek a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, policisté jsou při plnění úkolů policie povinni dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní, jsou povinni dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma a jsou povinni postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem“.
2. Odsouzeni byli:
obviněný R. N. podle §345 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Policii ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu čtyř let,
obviněná V. H. podle §329 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon jí byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Policii ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu jednoho roku,
obviněný Bc. M. K. podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Policii ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu čtyř let,
obviněný J. L. podle §329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Policii ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu dvou let.
3. O odvoláních obviněných proti uvedenému rozsudku rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací v neveřejném zasedání usnesením ze dne 20. 8. 2015, č. j. 67 To 262/2015-1549, tak, že podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve vztahu ke všem obviněným ve výrocích o vině i trestu a zároveň rozhodl podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. tak, že zastavil jejich trestní stíhání pro skutek popsaný v jeho rozhodnutí.
4. Poté, co z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch všech obviněných bylo citované usnesení odvolacího soudu zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 37/2016 , a uvedenému soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, rozhodl Městský soud v Praze o podaných odvoláních rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. 67 To 262/2015-1667, jímž z podnětu obviněného Bc. M. K. napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu, zatímco v případě obviněných R. N., V. H. a J. L. ho podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného Bc. M. K. při nově formulovaném skutku uznal vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a uložil mu podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Policii ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu tří let. Obviněného R. N. odsoudil podle §345 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Polici ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu tří let. Obviněnou V. H. odsoudil podle §329 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Polici ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu jednoho roku. Obviněného J. L. odsoudil podle §329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty ve služebním poměru k Polici ČR, k Vojenské policii ČR nebo v pracovním poměru k obecní či městské policii na dobu jednoho roku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks elektrického paralyzéru, typ 618, černé barvy, o délce 10,5 cm.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce prof. JUDr. Jana Kříže, CSc. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá, že rozsudkem soudu prvního stupně nebylo prokázáno, na základě jakých skutečností nalézací soud dovodil jeho úmyslné zavinění. Protože toto nedovodil ani soud odvolací, byl odsouzen zcela nesprávně.
7. S citací skutkové věty rozsudku ( „obžalovaný L. opakovaně poškozeného udeřil obuškem,…, obžalovaný L. vůči němu použil elektrický paralyzér…“ ) poukazuje obviněný na to, že odvolací soud u něj žádného úmyslu neshledal. Jak úder obuškem, tak použití elektrického paralyzéru je dovoleným postupem a samo o sobě žádné trestní jednání nezakládá. Tzv. donucovací prostředky, které policista může použít, jsou vždy způsobilé přivodit újmu, je to podstata jejich užití. Podle dovolatele soud pouze popsal, že jednal určitým způsobem, neposoudil však, zda se jednalo o jednání úmyslné s cílem způsobit někomu újmu. S uvedením případů, kdy Nejvyšší soud neshledal odůvodněnými závěry soudů nižších stupňů (citace z usnesení sp. zn. 7 Tdo 800/2016 a sp. zn. 4 Tdo 668/2007), se dovolatel domáhá zrušení napadeného rozsudku, když v uvedeném směru shledává toto rozhodnutí vadným ( „Bez označení a prokázání úmyslného jednání… nelze jednání dovolatele posoudit jako úmyslný trestný čin.“ ).
8. Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že nesprávně posoudil otázku použití donucovacích prostředků. Poukazuje na krátký časový rozsah svých zásahů (použití dvou donucovacích prostředků v řádech vteřin, provedených v reakci na jednání podezřelé osoby), způsob svého vycvičení a to, že z časového hlediska nebylo možno podrobněji zvažovat postup jiný. Zvolený postup pokládá za přiměřenou reakci na danou situaci. Odvolacímu soudu vyčítá, že hodnotil postup čtyř osob a zůstal nekonkrétní ve vztahu k jeho osobě ( „… měl… konkrétně uvést,… že v dané minutě jednání obušku ani paralyzéru být užito nemělo…“ ). Dovolává se potřeby hodnocení zásahu v konkrétní situaci ( „… služební zásah policistů zasahující proti nebezpečné osobě je samozřejmě odlišnou situací například od prováděné běžné kontroly osobního automobilu.“ ) a tvrdí, že napadené rozhodnutí je „vadné i z ohledu na absenci zohlednění konkrétní posuzované situace, v jejímž rámci soud nezohlednil, že v dané situaci bylo jednání obžalovaného nacvičeným postupem a z časového i situačního hlediska neumožňovalo provádět posuzování možností dalšího postupu v neomezeném časovém rozsahu“.
9. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, tak i rozsudek soudu nalézacího a věc mu vrátil k novému projednání. Vyjádřil souhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého práva se k dovolání věcně vyjádřit. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas k tomu, aby podané dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
17. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání. Obsahově totiž odporují tomu, co vyjadřují rozsudky soudů nižších stupňů. Tvrzení, o něž se mimořádný opravný prostředek obviněného opírá, buď nemají žádná reálná opodstatnění, neboť přímo zcela ignorují to, co z obou napadených rozhodnutí plyne zcela nepochybně.
18. Podstatou skutkového zjištění obou soudů je konstatování, že dovolatel (v návaznosti na protiprávní napadení poškozeného spoluobviněným M. K.) v době, kdy k tomu poškozený nezavdal žádnou příčinu, tohoto fyzicky napadl. Podle soudů tak učinil způsobem naprosto nepřiměřeným, neodpovídajícím existující situaci. Jestliže poškozeného napadl popsaným způsobem (opakovaným úderem obuškem a opakovaným přiložením paralyzéru), jednal podle zjištění soudů zcela prokazatelně způsobem odporujícím zákonu [skutková věta výslovně zmiňuje porušení ust. §2, §9 a §11 písm. a), c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o policii“].
19. Obviněný se snaží, při zcela izolovaném vynětí části skutkového zjištění, dovolací soud přesvědčit o oprávněnosti svého jednání, ač k opačnému závěru, na podkladě posouzení konkrétně existující situace, zcela důvodně dospěly oba soudy nižších stupňů. Pokud soudy na podkladě správného vyhodnocení provedených důkazů vyšly z toho, že dovolatel jimi popsaným způsobem napadl poškozeného poté, co se sám přesvědčil o tom, že je spoutaný, a jestliže proto z jeho strany zjevně nemohl neočekávat žádnou aktivitu, která by byla způsobilá odůvodnit užití důraznějšího donucovacího prostředku (oba soudy poukazují na to, že se k němu obrátil zády), pak nelze (i s ohledem na konkrétně uvedené porušení zákona soudy) přisvědčit tvrzení dovolatele, že žádný ze soudů u něj neshledal zákonem vyžadovanou formu úmyslného zavinění.
20. K jejímu vyjádření totiž není nezbytné, aby přímo v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku byl užit pojem „úmyslně“ (ke způsobu vyjádření zákonných znaků trestného činu ve skutkové větě srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/2014 Sb. rozh. tr.). Zcela dostačující (a naopak i přesvědčivější) je, pokud je forma pachatelova zavinění dovoditelná z popisu skutku provedeného za užití slovních obratů běžného jazyka. Skutkové vyjádření, že dovolatel „opakovaně poškozeného udeřil obuškem“ a následně „vůči němu použil elektrický paralyzér“ (podle zjištění odvolacího soudu obsaženého na str. 24 rozsudku rovněž opakovaně: „… jsou viditelné záblesky po přiložení tohoto donucovacího prostředku nejprve k dolním končetinám poškozeného v oblasti kotníků, posléze k jeho rukám v místě spoutání za zády, a to za situace, kdy zcela bezvládně leží na zemi na břiše“ ) dostatečně odráží konkrétní projev obviněného, jenž nelze posuzovat jinak, než jako jeho vůlí ovládané komisivní jednání bezprostředně zaměřené vůči poškozenému.
21. Opakovanost užití obou donucovacích prostředků zcela jednoznačně svědčí o úmyslné povaze vlastního jednání obviněného (věděl, že tyto prostředky užívá a zvoleným způsobem je jednoznačně užít chtěl, a to při vědomí nedovolenosti jejich užití v dané situaci). Zvažovat případné nedbalostní zavinění obviněného je s přihlédnutím k okolnostem spáchání činu zjevně neopodstatněné. Ostatně sám dovolatel nikterak nenaznačuje, v čemž by dovození úmyslného zavinění jeho jednání soudy nižších stupňů mělo být vadné. I proto dostačuje poukázat na to, že užil-li obviněný tyto prostředky v situaci, která jejich zákonné nasazení neumožňovala (podle zjištění soudů zcela v rozporu s ustanovením §53 zákona o policii), je důvodné dovození závěru, že v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku naplnil skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť poškozenému způsobil jinou závažnou újmu při vědomí toho, že vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu.
22. Byť odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu závěr, že jednal „vědomě a úmyslně“ explicitně vyjadřuje u obviněného M. K. (str. 19 rozsudku), nelze dospět k poznatku (který vyvozuje dovolatel), že by stejný závěr nečinil i v jeho případě. Protože dovolatel poškozeného napadal společně s M. K. (což nachází výrazu i v tom, že rozsudky soudů nižších stupňů výslovně zmiňují jejich spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku), odvolací soud učinil ohledně nich společný závěr, že jejich útok (str. 21 rozsudku) „nelze označit jinak, než jako prostou a brutální agresi, navíc proti do značné míry bezmocné oběti, prakticky neschopné se bránit“. Vyjádření úmyslné formy jednání obviněného v napadených rozhodnutích pak plyne již ze samotného zjištění, že dovolatel byl uznán vinným jako spolupachatel, tedy ve formě trestné součinnosti, jež může být naplněna jen touto formou zavinění (§23 tr. zákoníku: … čin spáchán úmyslným společným jednáním… ).
23. Skutečnosti neodpovídající je tvrzení obviněného, že se soudy nezaobíraly otázkou přiměřenosti zákroku. Činí tak (i ve vztahu k dovolateli) jak soud prvního stupně (str. 22 rozsudku: „… a posléze L.… má soud jejich jednání za naprosto nepřiměřené“ ), tak zejména soud odvolací (str. 20 až 24 rozsudku), a to i v návaznosti na důkazy, jejichž hodnocení (ve vztahu k dovolateli znalecký posudek JUDr. Náchodského) se věnuje. Zdůraznil-li odvolací soud, že v souvislosti s hodnocením přípustnosti „použití donucovacích prostředků v rámci služebních zákroků… klade důraz na jejich důvodnost a přiměřenost jako základního kritéria, která v tomto případě nebyla toliko překročena, ale zcela zásadně porušena“ , pak nezbývá než opakovat, že dovolatel nebere v potaz to, co jím napadená rozhodnutí vyjadřují.
24. Dovolával-li se potřeby hodnocení konkrétní situace, poté sám přispívá k tomu, že jeho požadavku na kasaci napadených rozhodnutí nelze vyhovět. Vyjma toho, co je již uvedeno (tj. že útok byl proveden vůči zajištěnému a spoutanému poškozenému), soudy zdůraznily i to, že všichni obvinění se svého činu dopustili vůči pachateli „drobné krádeže, která ani nenaplňovala znaky trestného činu… a to u osoby v té době zcela bezúhonné“. I s přihlédnutím k této skutečnosti je nezbytné závěry soudů o trestní odpovědnosti dovolatele pokládat za zcela odůvodněné a zákonné.
25. S ohledem na uvedené posouzení dovolání obviněného, které nevychází ze zjištění učiněných v napadených rozhodnutí a ve vztahu k nim dovozených závěrů právních, rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož odvolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu