ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.607.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 607/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2017 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných V. B. , a M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 12 To 2/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 185/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Příbrami rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 3 T 185/2016–254, o obžalobě podané státním zástupcem na obviněné M. B. a V. B. pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, tak, že podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil jejich trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že
v prosinci 2011 a v květnu 2012, v P., po vzájemné dohodě, v úmyslu obohatit se neoprávněným vylákáním dávek nemocenského pojištění ke škodě České republiky, uvedli v omyl Okresní správu sociálního zabezpečení Příbram tím, že V. B., podnikající dle živnostenského zákona pod IČ:......., se sídlem D., P., za účelem zajištění vyšších nemocenských dávek a vyšších dávek peněžité pomoci v mateřství pro svoji družku a matku svých dětí M. B., která u něho byla zaměstnána ode dne 1. 6. 2010 se stanovenou měsíční mzdou ve výši .... Kč na pozici servírka - provozní a dne 1. 10. 2011 nastoupila zpět do zaměstnání po rodičovské dovolené, zpětně k 1. 10. 2011 účelově vykázal navýšení měsíční mzdy M. B. na částku ....... Kč, což deklaroval i před OSSZ Příbram, aby tím pro ni zajistil vyšší dávky nemocenského pojištění, neboť nejpozději od 25. 10. 2011 měli lékařsky potvrzenu graviditu M. B. a s ohledem na zdravotní komplikace v rámci předešlého těhotenství věděli, že M. B. nebude schopna vykonávat své zaměstnání, což se také stalo, když se dne 7. 11. 2011 stala dočasně práce neschopnou z důvodu rizikového těhotenství a tento její stav přetrval až do 28. 4. 2012, kdy začala pobírat dávky peněžité pomoci v mateřství, přitom takto navýšená mzda neodpovídala finančním možnostem zaměstnavatele V. B. a nebyla míněna jako trvalý měsíční příjem M. B., a na základě přílohy k žádosti o nemocenské, doložené V. B. dne 12. 12. 2011, kde byl uveden započitatelný příjem za měsíc říjen 2011 právě ve výši 29.000 Kč, jí vznikl u OSSZ Příbram od 28. 11. 2011 do 27. 4. 2012 nárok na nemocenské dávky v celkové výši 74.100 Kč, které jí také byly vyplaceny, na něž ovšem fakticky v takové výši nárok neměla, neboť z původního, účelově nenavýšeného vyměřovacího základu ..... Kč by jí náleželo nemocenské ve výši 39.824 Kč a nemocenské dávky tak neoprávněně navýšili o částku 34.276 Kč, dále byly M. B. na základě žádosti o peněžitou pomoc v mateřství doložené dne 9. 5. 2012 a přílohy doložené V. B. dne 9. 5. 2012 ze strany OSSZ Příbram v období od 28. 4. 2012 do 9. 11. 2012 vyplaceny dávky peněžité pomoci v mateřství v celkové výši 116.620 Kč, ačkoliv bez účelového navýšení mzdy by měla nárok pouze na dávky peněžité pomoci v mateřství ve výši 65.660 Kč a neoprávněně je tak navýšili o částku 50.960 Kč, čímž v období od 28. 11. 2011 do 9. 11. 2012 od státu podvodně vylákali na dávkách nemocenského pojištění částku v celkové výši 85.236 Kč,
když dospěl k závěru, že předmětný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
2. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce, rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2017, č. j. 12 To 2/2017-280 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované usnesení krajského soudu napadl nejvyšší státní zástupce (dále rovněž „dovolatel“), podáním učiněným jeho prvním náměstkem, dovoláním podaným v neprospěch obou obviněných, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., jelikož soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Podle dovolatele postupoval soud druhého stupně při zamítnutí stížnosti státního zástupce nesprávně, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá provedeným důkazům. Rozhodnutí krajského soudu považuje navíc za rozhodnutí předčasné, neboť o skutku, který je předmětem obžaloby, existují z důkazního hlediska pochybnosti a nejasnosti. Nabízí se i provedení důkazů dalších, které by mohly potvrdit nebo vyvrátit zjištění, zda se skutek stal způsobem uvedeným v obžalobě a zda je trestným činem. Protože závěr o tom, které důkazy lze vzít za podklad skutkových zjištění, záleží pouze na jejich vyhodnocení, které by mělo navazovat na přímé provedení těchto důkazů soudem, mělo být nařízeno hlavní líčení, v němž po provedení jednotlivých důkazů a jejich řádném zhodnocení postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. měla být učiněna skutková zjištění a potřebné závěry.
5. Stížnostnímu soudu je vytýkáno, že ve svém rozhodnutí nekriticky přijal argumenty nalézacího soudu, které de facto ve svém rozhodnutí zopakoval s poukazem na to, že důkazy je třeba v posuzované trestní věci hodnotit v souladu se zásadou in dubio pro reo. Aplikaci uvedené zásady však brání zásada formální logiky zdůrazněná v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., zvláště pak požadavek na to, aby důkazy byly hodnoceny nikoli pouze jednotlivě, ale ve vzájemných souvislostech tak, aby kontext věci podal pravdivý obraz skutkového děje.
6. V návaznosti na rozbor důkazní situace ( „… ze žádného důkazu nevyplynulo, že by obviněná M. B. vykonávala v restauraci H. pozici provozní, neboť ze svědeckých výpovědí servírek H. V. a M. B. vyplynulo, že tuto vykonával V. B. starší, a obviněná M. B. v restauraci pouze vypomáhala. To nasvědčuje minimálně účelovému navýšení mzdy obviněné M. B., jehož cílem bylo pouze neoprávněně vylákat nemocenské dávky. Pochybnosti vzbuzuje také samotné skokové navýšení mzdy obviněné dané do souvislosti se zajišťováním pouhého zásobování, neboť nedošlo ke změně pracovní pozice obviněné, ale jen k rozšíření jejích povinností. Je možné pochybovat i o tom, že do pracovního zařazení provozní není samotné zásobování zahrnuto již z podstaty, a to právě v podmínkách malého rodinného pohostinství. Dále je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že na pracovní pozici obviněné M. B. po jejím odchodu na nemocenskou nebyla přijata žádná náhrada.“ ) vznáší dovolatel pochybnost o správnosti skutkových zjištění soudu a ve vztahu k hodnocení otázky existence subjektivní stránku přečinu podvodu, poukazuje na to, co již státní zástupce učinil předmětem svého řádného opravného prostředku ( „… gravidita byla lékařsky potvrzena sice až dne 25. 10. 2011, ale této skutečnosti si musela být vědoma již na základě svých subjektivních pocitů a těhotenského testu, který si udělala s pozitivním výsledkem. Jestliže jí tedy ke dni nástupu do zaměstnání po mateřské dovolené, tedy ke dni 1. 10. 2011, byla navýšena mzda z .... Kč na .... Kč, není určující pro subjektivní stránku datum 1. 10. 2011, ale datum, kdy byla zvýšená mzda vykázána před OSSZ v Příbrami, případně kdy bylo uhrazeno vyšší pojistné zaměstnancem či zaměstnavatelem za zaměstnance, neboť jde o trestnou činnost založenou na účelovém podvodném zpětném vykázání nepravdivých údajů před OSSZ Příbram. K tomuto došlo nikoli 1. 10. 2011, tedy v době, kdy obviněná M. B. neměla lékařsky potvrzenou graviditu, ale až v průběhu listopadu 2011, kdy bezpečně věděla, že je gravidní a také musela počítat s tím, že z důvodu rizikového těhotenství bude dočasně práce neschopná . “ ). Argumentuje ekonomickou stránkou věci („Výše jejího nového příjmu byla s ohledem na ekonomický stav podnikání obviněného V. B. zcela neadekvátní.“) , porovnává mzdu obviněné s příjmem obviněného ( „…stanovil mzdu své družce v měsíční výši převyšující jeho vlastní příjem,…“ ), když poukazuje na fakt, že byť „stanovení takového příjmu pro zaměstnance není zakázáno zákonem, odporuje zásadám podnikání, které je provozováno za účelem zisku“. Z důvodů dále rozvedených pokládá za nepřípadný poukaz nalézacího soudu na usnesení státního zástupce ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. 1 ZT 264/2015, jímž rozhodl o zastavení trestního stíhání obou obviněných.
7. Argumentaci soudů zásadou subsidiarity trestní represe dovolatel vytýká, že ta se neodvíjí od zjištění škodlivého následku, neboť soudy „si neujasnily, jaká škoda byla jednáním obou obviněných Českému státu způsobena“. Vadnost jejich postupu je dána tím, že výše škody, je „i kvalifikačním předpokladem a důležitým ukazatelem o společenské škodlivosti činu jako takového“. Na základě dále uvedené argumentace dospívá dovolatel k tvrzení, že obvinění „využili pro páchání přečinu podvodu možnosti vyššího denního vyměřovacího základu a nepředstírali tedy okolnosti pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství“, z čehož dovozuje (i s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 3 Tdo 355/2016), že lze pochybovat o tom, že by měl být v rámci způsobené škody případně zohledněn rodičovský příspěvek. Úvahu soudů o použití zásady subsidiarity trestní represe považuje nejvyšší státní zástupce za zcela nadbytečnou v situaci, kdy soudy dospěly k závěru o absenci objektivní i subjektivní stránky žalovaného trestného činu. Uplatnění zásady subsidiarity trestní represe zde nemá opodstatnění, neboť posuzování společenské škodlivosti činu, jako jednoho z hledisek pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, přichází v úvahu až poté, kdy jsou naplněny všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu. Společenská škodlivost totiž není znakem skutkové podstaty, ale pouze materiální korektiv při aplikaci norem trestního práva.
8. Pro případnou aplikaci zásady subsidiarity trestní represe nesvědčí podle dovolatele ani skutečnost, že trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 13. 1. 2015
sp. zn. 2 T 2/2015, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2015, již byla obviněná M. B. odsouzena pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s dvouletou zkušební dobou, kdy podvodné jednání se týkalo neoprávněného pobírání rodičovského příspěvku v době od dubna 2012 do dubna 2013, a šlo tedy o obdobnou trestnou činnost. To, že ani předchozí odsouzení nezabránilo obviněné v obdobném jednání, svědčí o tom, že aplikace sankčních ustanovení zákona o nemocenském pojištění není dostačující.
9. Provedené dokazování není možné hodnotit jako úplné, neboť se nabízela možnost doplnit dokazování k majetkovým poměrům obviněných. Okolnosti ohledně jejich momentální finanční situace mohly přinést podstatná zjištění vztahující se k jejich zavinění. Vyslechnuta měla být i ošetřující lékařka obviněné MUDr. M. B., a to k okolnostem předchozího rizikového těhotenství obviněné a důvodnosti jejího předpokladu o tom, že i další těhotenství bude probíhat obdobným způsobem, kdy nebude schopna vykonávat své zaměstnání.
10. Přestože podle samotného dovolatele jeho námitky primárně směřují do oblasti skutkové a procesní, neboť je jimi vytýkáno nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho plynoucí vadná skutková zjištění ohledně účelového navýšení mzdy obviněné ze strany jejího druha obviněného, stejně tak jako existence úmyslu obviněných způsobit jinému škodu a sebe obohatit, lze podle něj zaznamenat mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy extrémní nesoulad, neboť skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy. Uvedený rozpor pak posouvá hranice dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v posuzované trestní věci i dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l ) a f) tr. ř., až k přezkumu samotných skutkových zjištění.
11. Na základě přesvědčení, že okresní soud postupoval nesprávně, pokud trestní stíhání obviněných podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť pro uvedený procesní postup nebyly v posuzované trestní věci dány podmínky, a krajský soud postupoval nesprávně, pokud se s vadným postupem nalézacího soudu ztotožnil a jeho rozhodnutí potvrdil, navrhl nejvyšší státní zástupce, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 12 To 2/2017, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 3 T 185/2016, a také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřil dovolatel souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro takový případ.
12. Obvinění se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřili.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
b) vlastní posouzení
21. Samotný dovolatel přiznává, že podstatou jeho argumentace jsou okolnosti skutkové a procesní. Co se týče skutkové stránky věci, ve svém mimořádném opravném prostředku vyjadřuje nesouhlas s tím, k jakým skutkovým závěrům soudy při hodnocení důkazů a za užití principu in dubio pro reo dospěly. Nesprávnost jejich skutkových zjištění shledává ve vadném přístupu k hodnocení důkazů (namítané nedodržení podmínek upravených v §2 odst. 6 tr. ř.) a v jejich nedostatečnosti pro soudní rozhodnutí (tedy vlastně v nedostatečném rozsahu dokazování provedeného ve stadiu přípravného řízení). Co se týče procesní stránky, pochybení shledává dovolatel v tom, že o zastavení trestního stíhání obviněných soudy rozhodly bez projednání věci v hlavním líčení [vytýkaná aplikace §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. soudem prvního stupně a aplikace §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnostním soudem].
22. Pokud jde o rovinu procesní, nutno zdůraznit, že v dovolacím řízení může Nejvyšší soud způsobem, který by vedl ke splnění požadavku dovolatele, tedy ke kasaci jím napadených rozhodnutí, rozhodnout zásadně jen tehdy, pokud tvrzená a reálně existující procesní vada má podobu odpovídající některému z ustanovením §265b tr. ř. upraveného dovolacího důvodu. Takovou vadou není (případné nedůvodné) zastavení trestního stíhání obviněných před projednáním věci v hlavním líčení, tj. v případě rozhodování samosoudce při aplikaci §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Ani eventuální, skutkovými okolnostmi, resp. důkazním rámcem, neodůvodněný postup soudu podle citovaného ustanovení proto není skutečností, která by mohla vést ke zvrácení rozhodnutí na jeho podkladě vydaného v rámci dovolacího řízení.
23. Namítané nesplnění podmínek upravených v §2 odst. 6 tr. ř. samo o sobě rovněž není skutečností, která by kasaci napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení mohla odůvodnit. Výjimku by představovalo jen tak vadné hodnocení důkazů soudem, jež by dosáhlo úrovně svědčící o libovůli soudu, která by měla za následek naprostou neudržitelnost dovozených skutkových závěrů. V daném směru by se fakticky muselo jednat o stav, který odůvodňuje učinění závěru, že skutkové závěry soudů jsou – v důsledku zcela fatálních vad v hodnotící činnosti orgánu činného v trestním řízení – v extrémním nesouladu s obsahem důkazů, o něž se rozhodnutí opírá ve smyslu výkladu tohoto pojmu Ústavním soudem.
24. Podle jeho rozhodnutí dochází k tzv. extrémnímu rozporu/nesouladu mezi obsahem důkazů na straně jedné a skutkovými a právními závěry na straně druhé tehdy pokud je možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
25. Nejvyšší soud vědom si skutečnosti, že v tomto smyslu zjištěný nesoulad zatěžující dovoláním napadené rozhodnutí je způsobilý k dovození závěru, že takové rozhodnutí je postižené vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí – s ohledem na tvrzení obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce – připomenout následující skutečnosti.
26. V zájmu dosažení požadované kasace na podkladě tvrzení o vadě zakládající důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolatel nemůže omezit na polemiku se skutkovými zjištěními vyjádřenými v jím napadených rozhodnutích, resp. na polemiku s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů v jejich odůvodněních vyjádřeným, nýbrž musí explicitně tvrzený extrémní nesoulad učinit předmětem svého dovolání (svých námitek, o něž se opírá) a tento musí také náležitým způsobem ve své dovolací argumentaci vyjádřit. O znalosti těchto podmínek nejvyšším státním zástupcem nevzniká žádná pochybnost, neboť lze doložit, že se o ně sám opírá při zpracování písemných vyjádření k dovolání obviněných (viz např. jeho vyjádření ve věci sp. zn. 6 Tdo 696/2017: „Výjimečným případem pro zásah do skutkových zjištění tvoří situace tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a o v tom případě, pokud dovolatel takový rozpor v mimořádném opravném prostředku namítne a řádně jej zdůvodní. Samotný poukaz na nesprávné hodnocení důkazů tedy nelze považovat za poukaz na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.“ ).
27. Ve věci nyní posuzované sice nejvyšší státní zástupce námitku extrémního rozporu učinil součástí svého dovolání, jeho existenci však řádně nezdůvodnil. Jeho argumentace setrvala na námitkách, které odpovídají řádově výhradám uplatňovaným v rámci řádného opravného prostředku, k požadovanému obohacení, které by v konkrétnosti poukázalo na to, že příslušné dílčí skutkové zjištění nemá žádné ukotvení v důkaze, z něhož je vyvozováno, v mimořádném opravném prostředku nedošlo. Dovolatel v něm v daném směru neoznačil žádný důkaz, jehož hodnocení soudy nižších stupňů by bylo možno označit za zcela se vymykající zásadám logiky, resp. obecně požadavkům §2 odst. 6 tr. ř. Jeho tvrzení setrvala na úrovni obecných proklamací (poukaz na nutnost hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech), pokračující polemice s posouzením důkazů soudy (např. odlišné zhodnocení významu výpovědi svědkyně V.) ústícího do obecného konstatování o jím vnímané (avšak konkrétně nedoložené) existenci extrémního nesouladu.
28. Do úrovně odůvodňující kasaci dovoláním napadených rozhodnutí neposouvá věc ani poukaz dovolatele na (podle něj) neujasněný přístup soudů stran výše škody, jíž měli obvinění způsobit. Jeho odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 355/2015 je nutno hodnotit jako hodnotově irelevantní, pokud se uváží skutečný význam citovaného rozhodnutí pro posuzovanou věc. V dané souvislosti je nezbytné připomenout, že v dovolacím řízení hodnotí Nejvyšší soud důvodnost dovolání na podkladě dovolatelem vznesených námitek, k nimž zaujímá své stanovisko. V odkazované věci dovolatel svými námitkami nikterak nezpochybňoval (zejména ve smyslu vyloženém v nyní posuzovaném dovolání) otázku správnosti určení výše škody, a proto se k ní dovolací soud v označeném rozhodnutí ani nevyslovil. Jinými slovy řečeno, jestliže Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí odkazovanou otázku vůbec neřešil, nelze jakkoli dovozovat, jaký názor k otázce výše škody zaujal.
29. Na podkladě podaného dovolání rovněž není třeba řešit otázku subsidiarity trestní represe, neboť nelze přehlédnout, že s ní soudy své rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněných vůbec nespojily. Soud prvního stupně se k ní sice vyslovil způsobem patrným ze str. 5 jeho rozhodnutí [ „Kromě nenaplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu by zde trestní stíhání pro uvedený přečin bylo v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe dle §12 odst. 2 tr. zákoníku… (atd.)], avšak z odůvodnění rozhodnutí soudu stížnostního (str. 4: „Pro úplnost a vlastně akademicky je tak možno se vyjádřit i k námitce státního zástupce v otázce případné aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.“ ) je zřejmé, že pokud se přiklonil k řešení zaujatému soudem prvního stupně, bylo tomu proto, že akceptoval jeho právní názor o nenaplnění formálních znaků žalovaného přečinu. Za daného stavu je třeba toliko konstatovat, že dovolateli je samozřejmě třeba přisvědčit v jeho názoru, že při absenci znaku skutkové podstaty konkrétního trestného činu, a tím nenaplnění jeho formálních znaků již nepřichází v úvahu věc posuzovat z aspektu §12 odst. 2 tr. zákoníku, ve věci posuzované však bez jakéhokoli významu pro rozhodnutí dovolacího soudu.
30. Protože dovolatel neprokázal existenci tvrzeného extrémního nesouladu mezi obsahem důkazů a skutkovými a právními závěry soudů nižších stupňů, nelze hovořit o tom, že by jím napadená rozhodnutí byla zatížena vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Nejvyšší státní zástupce se svou dovolací argumentací vznesenou ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., od níž by bylo třeba posoudit důvodnost dalších uplatněných dovolacích důvodů, rozešel s obsahovým zaměřením tohoto deklarovaného důvodu dovolání. Bylo proto třeba učinit závěr, že své dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Nejvyšší soud o něm proto rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku dovolatele v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu