ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.624.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 624/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2017 o dovolání, které podal obviněný M. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2016, č. j. 7 To 310/2016-219, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 107/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno–venkov ze dne 4. 4. 2016, č. j. 12 T 107/2015-199 , byl obviněný M. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 5. 12. 2014 v době kolem 22:00 hodin, v obci M., okres B.-v., v restauraci Moravanská rychta na ulici S., v době provozu, za přítomnosti dalších hostů, během placení útraty bezdůvodně a bez varování fyzicky napadl poškozeného D. N., a to tak, že tohoto napadl zezadu jedním úderem do hlavy, a poté, co poškozený upadl na zem, tak jej několikráte kopl do oblasti trupu a tímto svým jednáním způsobil poškozenému zranění, a to zhmoždění pravého ucha, dvě povrchní tržně zhmožděné rány na čele délky 2 a 5 cm, otřes mozku a lehkou poúrazovou nedoslýchavost, kdy tato zranění si vyžádala okamžité ošetření na chirurgické ambulanci Úrazové nemocnice v B., bez následné hospitalizace, kdy toto zranění tak citelně omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu cca 1 měsíce.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkonu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 2.675 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený D. N. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 7 To 310/2016-219, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Scigiela dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Naplnění prvního z uplatněných dovolacích důvodů obviněný shledává v tom, že soudy nesprávně hodnotily otázku protiprávnosti jeho jednání, zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a způsobeným následkem, v čemž spatřuje naplnění alternativy nesprávného právního posouzení skutku; jiné nesprávné hmotně právní posouzení má podle něj základ v extrémním nesouladu „mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi.“
5. Obviněný zopakoval výsledky provedeného dokazování a připomenul, že žádný ze svědků se nevyjádřil o tom, zda on napadl poškozeného, nebo poškozený napadl jeho. Odvolacímu soudu vytkl neprovedení znaleckého posudku z oboru psychologie na osobu poškozeného, jehož výpověď považuje v této věci za zásadní. Osobu poškozeného považuje za nedůvěryhodnou (dovolatel nadnesl možné příčiny této nevěrohodnosti, mimo jiné i jeho trestní minulost), své odsouzení přisuzuje pomstě poškozeného ( „celé toto vykonstruované obvinění je důsledkem nepříznivého vztahu“ , neboť poškozený se takto „snaží mstít svému bývalému obchodnímu partnerovi a švagrovi“ ). Provedení navrhovaného znaleckého posudku mohlo mít podle jeho názoru zásadní význam pro posouzení, zda jsou tvrzení poškozeného věrohodná. Obviněný zpochybnil závěry odvolacího soudu, že výpověď poškozeného není osamocena a koresponduje se zpracovaným znaleckým posudkem, podle jeho názoru žádná další svědecká výpověď nepotvrdila napadení poškozeného. Popis jednání je nesouladný i znaleckým posudkem a výpovědí znalkyně, která vyloučila délku a intenzitu útoku tak, jak byl popsán poškozeným. Za jednoznačně prokázané nepovažuje ani otázku vyvolání konfliktu.
6. K přečinu výtržnictví dovolatel namítl, že se nedopustil hrubé neslušnosti a jeho jednání nedosahuje intenzity tohoto ani jiného trestného činu.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jednak usnesení Krajského soudu v Brně, jednak Okresního soudu Brno-venkov a zprostil jej obžaloby.
8. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyslovil však souhlas s tím, aby dovolání bylo projednáno za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž – po odstranění nedostatků původního podání - splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
18. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahově totiž odporují tomu, co vyjadřují rozsudky soudů nižších stupňů. Byť obviněný formálně deklaruje, že napadá právní závěry soudů, konkrétně to, jak se soudy vypořádaly s otázkou protiprávnosti jednání, zavinění a příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem jím způsobeným [v čemž spatřuje naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu - nesprávné právní posouzení skutku], je třeba konstatovat, že s obsahovým zaměřením tohoto dovolacího důvodu se svými konkrétními námitkami ve skutečnosti zcela rozešel. V konkrétnostech totiž nenamítá nic v tom směru, že by skutkový stav, tak jak byl soudem prvního stupně zjištěn (a z něhož následně při přezkumu řádného opravného prostředku obviněného vyšel soud odvolací), nevykazoval znaky přečinů, jimiž byl uznán vinným. Obviněný upřel pozornost převážně k takovým otázkám, které Nejvyšší soud není oprávněn v rámci dovolacího řízení řešit a přezkoumávat. To proto, že nosné důvody dovolání zaměřil do roviny polemiky se skutkovými zjištěními soudů, v jejímž rámci se domáhá přehodnocení pro něho jinak nepříznivě vyznívajících skutkových závěrů.
19. Důvodným neshledává dovolací soud ani tvrzení, obviněným formálně podřazené pod druhou alternativu prvního z uplatněných dovolacích důvodů (jiného nesprávného hmotně právního posouzení), že mezi provedenými důkazy a z nich soudy vyvozenými závěry skutkovými, potažmo právními, existuje extrémní nesoulad (srov. bod 11 věta čtvrtá tohoto usnesení). Takovým nedostatkem, jakkoli se ho obviněný dovolává, v posuzované věci napadená rozhodnutí evidentně netrpí. Závěr o jeho existenci totiž nelze spatřovat pouze v tvrzení, že se soudy – při plném respektu k §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. – přiklonily při hodnocení věrohodnosti skutkových tvrzení na stranu poškozeného a výpověď obviněného shledaly provedeným dokazováním za vyvrácenou. Jinými slovy vyjádřeno, existenci extrémního nesouladu nelze spatřovat v nijak blíže neodůvodněném tvrzení, že soudy přiznaly vyšší pravdivostní hodnotu výpovědi poškozeného, nikoli obviněného.
20. S právě uvedeným bezprostředně souvisí otázka tvrzené nevěrohodnosti osoby poškozeného. Není úkolem dovolacího soudu (jakkoli k tomu není v obecné rovině ani oprávněn), aby hodnotil v dovolacím řízení osobnostní rysy svědků. Sama skutečnost, že poškozený byl – na rozdíl od obviněného – již jednou odsouzen (jak zmiňuje i soud prvního stupně ve čtvrtém odstavci na str. 6 rozsudku), není okolností, která by měla a priori mít za následek závěr o jeho nevěrohodnosti, à propos za situace, že poškozený byl v minulosti shledán vinným deliktem majetkové povahy [§206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku].
21. Konstatování obviněného, že se předmětný incident odehrál způsobem odlišným od skutkových zjištění soudů (tj. podle jeho tvrzení), Nejvyšší soud nesdílí. Dovolací argumentace obviněného totiž neprokazuje, že by se soudy při hodnocení důkazů dopustily takových excesů a zjevných nelogičností, které by zakládaly závěr, že odsuzující výrok je výsledkem jejich libovůle. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než při posouzení dovolání obviněného vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.
22. Jeho podstatou je konstatování, že dovolatel bezdůvodně a bez jakéhokoli varování napadl poškozeného D. N. způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině ( „tohoto napadl zezadu jedním úderem do hlavy, a poté, co poškozený upadl na zem, tak jej několikráte kopl do oblasti trupu“ ), následkem čehož poškozenému způsobil popsaná zranění ( „zhmoždění pravého ucha, dvě povrchní tržně zhmožděné rány na čele délky 2 a 5 cm, otřes mozku a lehkou poúrazovou nedoslýchavost“ ), která si vyžádala ošetření na ambulanci Úrazové nemocnice v B. Učinil tak v provozní době restaurace a za přítomnosti dalších hostů (svědků). Zranění mu způsobené poškozeného citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu přibližně jednoho měsíce.
23. Jednání obviněného soudem popsané v tzv. skutkové větě je plně podřaditelné pod zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný svým úmyslným jednáním přivodil poškozenému stav záležející v poruše zdraví, projevující se porušením normálních tělesných funkcí, nikoli jen po krátkou dobu ( „bez následné hospitalizace, kdy toto zranění tak citelně omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu cca 1 měsíce“ ), pro který byl jeho obvyklý způsob života omezen. Podstatné v posuzované věci je zjištění, že následek v podobě újmy na zdraví, je přičitatelný obviněnému, neboť, jak uvedla znalkyně v rámci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. l. 72-98), „všechna zranění poškozeného nemohla vzniknout pasivně jedním pádem s nárazem hlavou o zem či nějaký předmět… Jedno ze zranění na čele by teoreticky mohlo vzniknout i pasivně nárazem hlavou na nějaký předmět, pokud by poškozený padal hlavou dopředu.“ (č. l. 96-97). Námitka absence příčinné souvislosti nemá v provedeném dokazování oporu, protože ze znaleckého posudku, resp. výpovědi znalkyně explicitně vyplývá, že mechanismus vzniku úrazu má svůj původ v jednání obviněného.
24. Současně je třeba konstatovat, že pokud soudy na základě – jak již výše uvedeno správného – vyhodnocení důkazů vyšly z toho, že dovolatel fyzicky napadl poškozeného bezdůvodně a bez varování, aniž by tomu (v rozhodném okamžiku) poškozený zavdal příčinu, napadl zezadu jedním úderem do hlavy, několikrát jej kopl do oblasti trupu a jestliže ze strany poškozeného nebylo možné v tomto stádiu očekávat jakoukoli reakci, není na místě úvaha dovolatele, že žádný ze soudů u něho neshledal zákonem vyžadovanou formu úmyslného zavinění, resp. že tato mu nebyla přijatelným způsobem prokázána.
25. Ani námitka proti nedostatečnému rozsahu dokazování, resp. proti procesnímu postupu odvolacího soudu, jímž nevyhověl návrhu dovolatele na provedení znaleckého posudku z oboru psychologie na věrohodnost poškozeného, nespadá pod uvedený dovolací důvod. Je tak možné odkázat na princip soudní nezávislosti, jak je zakotven v čl. 82 Ústavy České republiky. Ten mj. znamená právo soudu rozhodnout, který z důkazů v trestním řízení provede; přitom není vázán návrhy stran, neboť z vlastní iniciativy může sám provádět důkazy, jež považuje za významné pro rozhodnutí o obžalobě. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11). Nejvyšší soud doplňuje, že odvolací soud se – pro dovolací soud akceptovatelným způsobem – na straně 4 usnesení dostatečným způsobem vypořádal s požadavkem na doplnění dokazování, který shledal jako zjevně nadbytečný.
26. Ve vztahu k přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku je nutno poznamenat, že s obsahem napadených rozhodnutí se míjí výhrada absence znaku hrubé neslušnosti, neboť závěr o vině dovolatele označeným přečinem není na naplnění tohoto znaku založen (viz tzv. právní věta rozsudku). Z ní plyne, že podle zjištění soudu obviněný označený přečin spáchal tím, že se dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného. Výtržností se přitom rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek. Je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1989, sp. zn. 6 Tz 37/89). Tento znak obviněný naplnil jednáním spočívajícím ve vedení fyzického útoku proti poškozenému D. N. v restauraci, kde dochází pravidelně k sociální interakci větší skupiny osob nebo jednotlivců, tj. na místě veřejnosti přístupném. Z těchto důvodů je třeba pokládat právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku za přiléhavou.
27. Nepřípadnou je i námitka, že jednání obviněného nedosahuje intenzity trestného činu, neboť jí obviněný zaměřil výhradně, resp. primárně do roviny nesouhlasu se skutkovými zjištěními. Řečeno jinak, obviněný ji buduje na svém nesouhlasu ( „i z výpovědí svědků je zřejmé, že se … nedopustil … výtržnictví nebo že by napadl D. N.“ ) se skutkovými zjištěními soudů, neboť nedostatečnou intenzitu jednání, naplňujícího znaky trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, vztahuje k alternativní skutkové verzi průběhu událostí, z níž soud prvního stupně ve výroku o vině zjevně nevycházel. Taková námitka však není způsobilá byť formálně deklarovaný dovolací důvod naplnit.
28. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání pro rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
29. S ohledem na uvedené posouzení dovolání obviněného, které nevychází ze zjištění učiněných v napadených rozhodnutích a ve vztahu k nim dovozených závěrů právních, rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. května 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu