ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.633.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 633/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 8 To 476/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 88/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 92 T 88/2016, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [za skutek popsán v bodě 1) výroku], jakož i přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství [za skutek popsán v bodě 2) výroku], přičemž druhý skutek spáchal se spoluobviněným J. S. (dále jen „spoluobviněný“).
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl u obou obviněných zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 9 T 61/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě škody poškozenému P. M. ve výši 1.396,30 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění společně a nerozdílně zavázáni k náhradě škody zde konkretizovaným poškozeným. Všichni poškození byli zároveň podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 8 To 476/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek nalézacího soudu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl za přečiny, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 92 T 88/2016, a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 9 T 61/2016, podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl u obviněného zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 9 T 61/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo odvolání spoluobviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, a to v ustanovení §38 odst. 2 tr. zákoníku.
5. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že s výrokem o trestu rozsudku odvolacího soudu nesouhlasí, neboť ho považuje za nepřiměřeně přísný. Zdůraznil přitom, že soud druhého stupně nedostatečně zohlednil jeho stěžejní roli při objasnění trestné činnosti spoluobviněného, jakož i polehčující okolnosti, jelikož se k trestné činnosti zcela doznal a po celou dobu řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Připomněl znění §38 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je pro něj nepřiměřeně přísné, zatímco uložení podmíněného trestu by zajistilo jeho nápravu lépe. Nadto konstatoval, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně rovněž navrhoval uložení podmíněného trestu.
6. Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 8 To 476/2016, ve výroku o trestu zrušil a změnil ho tak, že obviněnému uloží trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nevyjádřil. Z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pouze vyslovil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 8 To 476/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. V obecné rovině pak nutno připomenout, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
13. Výhrady uplatněné v podaném mimořádném opravném prostředku vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu s tím, že tento trest je nepřiměřený, neboť byl uložen v rozporu s ustanovením §38 odst. 2 tr. zákoníku.
14. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 - §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. Výhrady obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu proto nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ani žádný jiný důvod dovolání. Nadto lze pouze ve stručnosti poznamenat, že obviněnému byl rozsudkem odvolacího soudu uložen druh trestu, který zákon připouští (viz §52 tr. zákoníku), a to v rámci trestní sazby stanovené zákonem na nejpřísnější trestný čin, jímž byl uznán vinným (viz §178 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž oproti rozsudku soudu prvního stupně mu byl tento trest zmírněn právě vzhledem k polehčujícím okolnostem, na něž poukazuje v dovolání.
16. V daných souvislostech lze připomenout závěry Ústavního soudu, který „považuje za nepochybné, že institut dovolání je institutem, jehož zavedení do právního řádu je projevem svobodné volby zákonodárce a nikoli projekcí případného "základního práva" garantovaného Listinou či jinými součástmi ústavního pořádku. Žádné "základní právo" na přezkum pravomocných výroků v trestní věci neexistuje. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod výslovně stanoví pouze právo na dvoustupňové trestní řízení (právo na odvolání) [viz čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě], avšak ani Listina ani žádný z mezinárodněprávních instrumentů neupravuje právo na (jakýkoli) přezkum rozhodnutí o odvolání v trestní věci cestou dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
17. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 5. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu