ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.691.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 691/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 14 To 276/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 79/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 10. 2016, sp. zn. 6 T 79/2016, byl obviněný P. Č. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „ dne 14. 8. 2016 kolem 16:00 hodin v T. řídil S. ul. do ulice K. J. a následně do ulice B. osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane Scénic, RZ ........, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 6. 2012, sp. zn. 10 T 18/2012, který nabyl právní moci dne 5. 12. 2012, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let“ . Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) za použití §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
2. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a jeho družka I. H., byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 14 To 276/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), h) a l ) tr. ř.
4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že uplatněné důvody dovolání spatřuje v tom, že je přesvědčen, že soudci v Táboře jsou vůči jeho osobě zaujatí a že příslušné k projednání věci jsou i jiné okresní soudy, než Okresní soud v Táboře. Dále namítl, že soud druhého stupně, který projednával jeho odvolání, v němž jasně upozorňoval na nesprávnost uložení trestu soudem prvního stupně, uvedenou vadu neodstranil, ačkoliv tak měl a mohl učinit a namísto toho zamítl jím důvodně podané odvolání.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 14 To 276/2016, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově na citované usnesení navazující.
6. K tomuto dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení se s jeho obsahem se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
8. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 14 To 276/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
10. Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
11. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
13. Obecně přitom platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. V posuzované věci obviněný na prvém místě uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento dovolací důvod opřel o své přesvědčení, že příslušné k projednání věci jsou i jiné okresní soudy, než Okresní soud v Táboře a že soudci v Táboře jsou vůči němu zaujatí. Touto námitkou, jež ani nebyla podložena konkrétní argumentací, se však s uvedeným dovolacím důvodem zcela rozešel. Ve skutečnosti totiž nenamítl, že v dané věci rozhodl věcně nepříslušný soud či soud, který nebyl náležitě obsazen.
15. Pokud vyslovil své přesvědčení, že soudci v Táboře jsou vůči němu zaujatí, tak toto jeho tvrzení by zdánlivě mohlo odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (ten je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán ; t ento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta). Je ovšem zapotřebí zdůraznit nejen fakt, že uvedený dovolací důvod dovolatel neuplatnil, ale zejména skutečnost, že dané tvrzení nedoprovodil žádným zdůvodněním, z něhož by se měly podávat důvody podjatosti (důvody pro vyloučení z vykonávání úkonů daného trestního řízení) jím navíc konkrétně nespecifikovaných soudců. Pouhé (ničím nepodložené) zmíněné přesvědčení obviněného nemůže být relevantním podkladem pro přezkumnou činnost Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení.
16. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je nezbytné akcentovat, že důvodem dovolání nemůže být pouhá nepřiměřenost trestu, ať již je pociťován jako mírný nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
17. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný ve svém dovolání sice poukazem na příslušné zákonné ustanovení formálně deklaroval naplnění zmíněného dovolacího důvodu, avšak nevznesl žádné konkrétní námitky, ze kterých by mělo vyplývat, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K tomu nutno poznamenat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo a konkrétně uvedl, jaké vady podřaditelné pod některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů rozhodnutí vytýká. Lze tedy uzavřít, že ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neodůvodnil způsobem, který by se mohl stát podnětem dovolacího přezkumu.
18. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak lze uvést, že v předmětné trestní věci jeho prvá alternativa nepřicházela v úvahu, protože soud druhého stupně o odvoláních rozhodl po věcném přezkoumání. Daný dovolací důvod by tak mohl být uplatněn v alternativě druhé, tj. že byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že pokud se argumentace obviněného míjela s jím uplatněnými důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) a h) tr. ř. (i dalšími důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), c), d), e), f), g), i), j) a k) tr. ř.), nemohl být ani formálně, natož pak věcně naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
19. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl o jeho odmítnutí v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu