ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.696.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 696/2017-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2017 o dovolání, které podal obviněný D. F. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2016, č. j. 3 To 123/2016-665, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2016, č. j. 37 T 2/2016-552 , byl obviněný D. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným v bodě 1) pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1)
dne 8. 1. 2016 v době kolem 15:00 hodin v bytě č. .. situovaném v ..... patře bytového domu č. ..... na ulici N. K. v O.-m. v průběhu hádky se svou družkou N. M., po níž – pod četnými pohrůžkami různou formou jejího pobití – opětovně požadoval vysvětlení její možné nevěry, ji v době, kdy v levé ruce držel jejich malou dceru, odtáhl do zadního pokoje bytu, dožadoval se jejího přiznání k nevěře, přísahal na jejich dceru, že tentokrát to tak již nenechá a zabije ji, otevřel pravou polovinu okna a pod další pohrůžkou zabitím ji vyzval, aby si stoupla na okenní parapet, čemuž ona ze strachu pramenícího také z jeho dřívějšího agresivního jednání vůči ní a rovněž ze strachu o dceru vyhověla, načež když stála na zdi – ve výšce 4,77 m nad zemí – vně okna čelem do místnosti pravou rukou se držela za rám zavřeného levého křídla okna a levou rukou se z obav, aby jí nepřivřel prsty mezi rám okna a jeho pravé křídlo, snažila přehmátnout, jí se záměrem ji usmrtit přiložil svou pravou dlaň na hrudník a strčil do ní, v důsledku čehož N. M. ztratila rovnováhu a z výšky 4,77 m spadla na zmrzlý hliněný povrch pokrytý nízkým travním porostem, čímž jí způsobil spirální zlomeninu dolního konce levé holenní kosti s nitrokloubní lokalizací, jež si vyžádala osteosyntézu v celkové anestezii s následnou průměrnou dobou léčení v trvání 6 až 10 týdnů, kdy jen shodou šťastných okolností a především díky dopadu N. M. na nohy, jmenované nezpůsobil daleko závažnější a život ohrožující poranění v podobě zejména zlomeniny lebky se zhmožděním mozku či krvácením do lební dutiny při nárazu hlavy o zem, zlomenin žeber nebo pánve se zhmožděním nitrohrudních orgánů, nitrobřišních orgánů či ledvin s vnitřním krvácením a rozvojem úrazově krvácivého šoku při nárazu trupu o zem či vícečetné zlomeniny dlouhých kostí s krvácením do okolních měkkých tkání s následným rozvojem úrazově krvácivého šoku,
2)
dne 8. 1. 2016 kolem 15:05 hodin v bytě č. .. v ...... domu č. ..... na ulici N. K. v O.-m., do něhož se zraněná N. M., dostala za pomoci další osoby poté, co ji úmyslně strčil z okna jejich bytu v ..... patře domu, vědom si hrozby svého trestního postihu, jednak v bytě přítomné osoby žádal o to, aby nevolali policii a jednak ve snaze zabránit N. M. v jakémkoliv jednání, z něhož by mohl jeho předchozí násilný čin vyjít najevo, jí tiše do ucha řekl, aby uvedla, že z okna vypadla sama při jeho umývání, a že pokud uvede pravdu, že ji shodil on, klidně si to odsedí, ale až se vrátí, najde si ji, zmrzačí ji a zdechne mu pod rukama, přičemž N. M. ze strachu z něj, který byl podporován jejími dřívějšími zkušenostmi s jeho agresivním chováním, jím nastíněnou verzi prezentovala příslušníkům Policie ČR, kteří na místě prováděli prvotní šetření.
2. Obviněný byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě způsobené škody poškozené N. M. částku ve výši 66.168 Kč a Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, částku ve výši 47.657 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 3 To 123/2016-665, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Kratochvíla dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel v návaznosti na svou znalost, že prostřednictvím jím uplatněného důvodu nedochází ze strany dovolacího soudu k přezkumu skutkových zjištění, namítá, že v jeho trestní věci došlo v rámci procesu hodnocení důkazů k porušení práva na spravedlivý proces. Soudy dostatečně nezohlednily změnu výpovědi poškozené N. M., kterou učinila při veřejném zasedání odvolacího soudu, v níž zcela popřela svou předchozí usvědčující výpověď, kterou vůči němu podala v rámci hlavního líčení. Zdůraznil, že v současnosti poškozená chce, aby byl z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn a žil s ní a s jejich dcerou, což nepotvrzuje verzi o tom, že by ji předtím týral. Poškozená v současné době označuje svého otce jako osobu, která ji při návštěvě v nemocnici instruovala, aby vinu za svůj pád z okna svedla na dovolatele.
6. Nesprávné právní posouzení skutku shledává obviněný v hodnocení subjektivní stránky. Namítá, že jeho úmysl poškozenou usmrtit není dostatečně podložen důkazy. Svědčí o tom především to, že poškozená dopadla z okna rovnou na nohy velmi blízko budovy, s následným sednutím na hýždě, což nemůže svědčit o ničem jiném než o tom, že při jejím vypadnutí z okna proti ní žádná síla z jeho strany nepůsobila. Pokud by byl iniciován její pád z okna druhou osobou, pak by zcela jistě spadla na záda. Obviněný má za to, že v jeho případě měly soudy v rámci hodnocení důkazů uplatnit zásadu in dubio pro reo .
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), jež v návaznosti na obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznila, že výjimečným případem pro zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů tvoří situace tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními v případě, že dovolatel takový rozpor v mimořádném opravném prostředku namítne a řádně jej zdůvodní. Samotné tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů nelze považovat za relevantní poukaz na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
9. Podle hodnocení státní zástupkyně je v posuzované trestní věci třeba konstatovat, že vina obviněného z důkazů jednoznačně vyplývá, neboť soudy důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, tedy v souladu s metodou uvedenou v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Námitky obviněného v celé své šíři nemohou obstát, neboť jimi primárně napadá správnost učiněných skutkových zjištění. Jestliže teprve z takto tvrzených nedostatků, tedy až sekundárně, dovozuje údajné nesprávné právní posouzení skutku, kterým byl uznán vinným, pak takovou argumentaci pod jím uváděný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, podřadit nelze.
10. Odvolací soud se podle státní zástupkyně změněným obsahem výpovědi poškozené podrobně zabýval, za lživou označil výpověď poškozené N. M. učiněnou v rámci veřejného zasedání a svoje stanovisko k obsahovému posunu ve výpovědi poškozené odůvodnil poukazem na charakteristiku osobnosti poškozené, svědecké dispozice poškozené, objektivní souvislosti, které provázely změnu výpovědi poškozené, a to v kontextu s dalšími důkazy. Vysvětlil, že důvod změněného postoje poškozené k obsahu její svědecké výpovědi je dán syndromem týrané ženy, neboť poškozená evidentně vlivem materiální či citové závislosti na obviněném a vlivem naivity a víry, že se obviněný polepší, zlehčuje závažnost jeho jednání. Jestliže tedy poškozená úplně změnila svoji svědeckou výpověď, odpovídá uvedená změna jejího postoje k minulému úkornému jednání obviněného tomu, že je obětí domácího násilí. Upozornil rovněž na souvislost obsahového posunu svědecké výpovědi poškozené s tím, že poškozená v současné době bydlí u matky obviněného B. F., která evidentně podpořila její změnu výpovědi. Navíc je zřejmé, že nová verze výpovědi poškozené postrádá zřejmou logickou linii, neboť v jí vylíčeném průběhu skutkového děje absentuje zejména vysvětlení toho, proč sama vyskočila z okna. Takováto změna výpovědi poškozené odpovídá její intelektové a osobní vybavenosti, jak konečně uvedla i znalkyně, psycholožka PhDr. Helena Kulová, která popsala strukturu její osobnosti s tím, že poškozená díky nerovnoměrným intelektovým schopnostem není schopna sestavit promyšlenou účelovou změnu své výpovědi tak, aby tato tvořila souvislý ucelený a logický celek, ze kterého by byla zřejmá i motivace poškozené ublížit si. Odvolací soud podle státní zástupkyně i logicky poukázal na to, že vliv na obsah výpovědi poškozené nemohl mít její otec K. M. Poškozená ihned po napadení udávala svým sousedům a zdravotnickým pracovníkům, kteří se podíleli na její záchraně, údaje o tom, že pachatelem je její druh. V neposlední řadě pak porovnal obsah změněné výpovědi poškozené s ostatními ve věci provedenými důkazy s tím, že změněnou verzi výpovědi poškozené žádný z důkazů nepodporuje, a to dokonce ani výpověď samotného obviněného.
11. Za námitku podřaditelnou pod obviněným uplatněný dovolací důvod lze podle státní zástupkyně s jistou mírou tolerance považovat námitku o absenci subjektivní stránky jeho jednání, kterou soudy označily za úmysl přímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu uvedla, že samotná skutečnost, že obviněný úmyslné jednání popírá, neznamená, že zjištění úmyslu nepřichází do úvahy. Úmysl, stejně tak jako i jiné formy zavinění, je totiž možné zjistit i na základě jiných důkazů. Závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit jen nepřímo z okolností činu objektivní povahy. Tyto okolnosti je pak třeba hodnotit všechny v jejich souvislosti, přičemž je třeba zdůraznit, že zavinění jako vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu musí být hodnoceno zejména na dobu jeho spáchání, která v obdobných případech často představuje jen několik minut nebo sekund. Tento vnitřní psychický vztah pachatele v době jeho páchání je však možné dovozovat i z okolností, které se odehrály před a po spáchání trestného činu.
12. V uvedených souvislostech podle státní zástupkyně hodnotil subjektivní stránku jednání obviněného zejména nalézací soud. Vyzdvihl, že ještě před tím, než obviněný svou družku vystrčil z okna, opakovaně jí vyhrožoval zabitím, a to právě v situaci, kdy takové jeho slovní prohlášení bylo doprovázeno přímým fyzickým násilím vůči poškozené. Bylo rovněž prokázáno, že obviněný byl obeznámen se situací na místě činu, takže věděl, z jaké výšky poškozená dopadne na zmrzlou tvrdou zem, kdy jejímu přímému dopadu nebyla schopna zabránit žádná překážka. Bylo rovněž přihlédnuto k tomu, že takové jednání obviněného plně odpovídalo jeho osobnostnímu nastavení, tak jak bylo blíže konstatováno ve znaleckých posudcích. Z těch je totiž zřejmé, že obviněný je disponován v důsledku své povahy k agresivním projevům, jejichž spouštěčem byl v posuzovaném případě afekt zlosti, namířený proti partnerce, kterou vnímal jako původce konfliktu.
13. Rovněž chování obviněného po činu, které je popsané ve výroku rozsudku pod bodem 2), kdy poškozenou nutil, aby řekla, že z okna vypadla sama, dokumentuje, že do poškozené úmyslně strčil. Jestliže tedy obviněný v popsané situaci v afektu zlosti strčil do poškozené, kterou donutil stoupnout si do okna, vědom si toho, že poškozená stojí na úzkém profilu okna, kdy bez držení rukama za rám okna není schopna udržet rovnováhu, pak jednoznačně chtěl iniciovat její pád z tohoto okna, při kterém mohla utrpět zranění neslučitelná se životem.
14. Protože soudy obou stupňů dospěly v posuzované trestní věci ke správnému závěru o vině obviněného pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku a námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné, navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení
22. Podstatou dovolací argumentace obviněného je zpochybnění skutkových zjištění soudů, což plyne z jeho námitek, že jejich právní závěry (namítaná absence subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy) nejsou dostatečně podloženy, v důsledku čehož měl být v jeho případě aplikován princip in dubio pro reo. Dovolatel tvrzený závěr o chybějícím úmyslu vyvozuje skrze popření skutkového zjištění, že poškozené stojící na okenním parapetu „přiložil svou dlaň na hrudník a strčil do ní“. Prosazováním vlastního hodnocení pádu poškozené ( „… dopadla rovně na nohy…“ ) se závěrem, že tato skutečnost vylučuje iniciaci jejího pádu jinou osobou (tj. jím samým), se snaží o navození odlišné skutkové situace, jež ve skutečnosti nemá nic společného s otázkou správnosti či nesprávnosti právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
23. Posouzení důvodnosti závěru nalézacího a odvolacího soudu o úmyslné formě zavinění obviněného ze strany dovolacího soudu by mohlo nastat jen na základě jeho námitky, která by akceptovala výše označené skutkové zjištění, jehož základem je to, že k pádu poškozené došlo v důsledku fyzického působení obviněného na ni. V daných souvislostech by se bylo možno vyslovit, zda skutkové okolnosti případu prokazují soudem učiněný závěr o formě zavinění obviněného vážícího se ke smrtelnému následku. V případě, že obviněný tento skutkový závěr nepřijímá, neboť podstatou jeho námitky je tvrzení, že pád poškozené „byl vyvolán její neobratností v okně“ , musí dovolací soud konstatovat, že nemá důvod se k otázce existence subjektivní stránky vyjadřovat, neboť v případě převzetí jím prosazované skutkové verze, k čemuž není zákonného důvodu, by vůbec řešení této otázky nepřicházelo v úvahu. Skutkový závěr, na němž dovolatel svou argumentaci buduje (tj. že došlo k samovolnému pádu poškozené), samozřejmě i v obecnosti vylučuje řešení otázky příslušné formy zavinění, neboť se zkoumá ke znakům objektivní stránky trestného činu, tj. k jednání pachatele, příčinné souvislosti a následku. Při absenci jednání pachatele (viz obviněným prosazovaný samovolný pád poškozené) a tím nedostatku znaku objektivní stránky se otázkou zavinění pachatele nelze zabývat.
24. Polemika dovolatele se skutkovými zjištěními soudů, způsobem jejich hodnocení důkazů a následným právním posouzením věci je na úrovni běžných odvolacích námitek, jež věc neposouvají do roviny, na niž by byl nucen reagovat dovolací soud. Ten by do skutkových zjištění soudů nižších stupňů mohl zasáhnout (jak již uvedla státní zástupkyně), jen pokud by dovolatel explicitně uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu a tento svou argumentací náležitě doložil. Nic takového obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neučinil. Navíc takový zjevný nesoulad, který by se vyznačoval nepodložeností skutkových zjištění v obsahu provedených důkazů, v posuzované věci neexistuje. Vývody soudů jsou logické, požadavek obviněného, aby skutkový stav byl posuzován v podobě důkazní situace „tvrzení poškozené proti tvrzení obžalovaného, a to bez ohledu na svědectví svědků, kteří se vyjadřovali k okolnostem následujícím po vytýkaném jednání“ , je zcela nepřijatelný, neboť směřuje vůči povinnosti soudu hodnotit provedené důkazy v jednotlivosti i vzájemných souvislostech a ve svých důsledcích se domáhá toho, aby soudy nerespektovaly §2 odst. 6 tr. ř., jehož splnění je naopak předpokladem pro učinění závěru, že dostály svým povinnostem, jež zaručují obviněnému právo na spravedlivý proces. Porušení práva na spravedlivý proces nelze shledávat v tom, že výsledek soudního procesu neodpovídá představám obviněného.
25. Přestože obviněný předmětem svého dovolání učinil veškeré výroky napadených rozhodnutí, tedy i výrok o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, jakož i navazující výroky o trestu a náhradě škody v uvedeném rozhodnutí obsažené, konkrétní námitky vůči těmto výrokům v jeho opravném prostředku absentují. Protože dovolací soud přezkoumává napadená rozhodnutí na podkladě námitek dovolatele, byl případný přezkum těchto výroků dovolacím soudem vyloučen v důsledku způsobu zpracování dovolání, které se víceméně soustředilo na zpochybnění usvědčující výpovědi poškozené, z níž soudy vyšly. Jak již bylo uvedeno, dovolací soud neshledal zákonných důvodů k tomu, aby odlišně posoudil hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, resp. korigoval jejich skutkové závěry. V daném směru lze ve stručnosti odkázat na zhodnocení obsažené ve vyjádření státní zástupkyně, z něhož plyne, že se žádné libovůle, na niž by v zájmu zajištění práva obviněného na spravedlivý proces měl dovolací soud reagovat, nedopustily. Pokud soud druhého stupně dospěl k závěru o nepravdivosti výpovědi poškozené učiněné ve stadiu odvolacího řízení, dostatečně jasně vyložil, proč tak učinil. Nelze pominout zejména to, že projev poškozené před odvolacím soudem nelze považovat za nečekanou změnu jejího postoje, neboť je toliko potvrzením správnosti odborných závěrů soudy zhodnoceného posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, když tato znalkyně upozornila na to, že „[n]emůže vyloučit, že pod vlivem nějaké vztahové osoby, pokud by na ni tlačila hodně, tak by byla schopna i výpověď v současnosti změnit“ – viz str. 20 rozsudku.
26. S přihlédnutím ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v napadených rozhodnutích dospěl Nejvyšší soud k poznatku, že se obviněný svou argumentací s věcným vymezením jím uplatněného dovolacího důvodu zcela rozešel. Protože jeho námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, je nezbytné konstatovat, že své dovolání podal z jiného důvodu než je upraven v §265b.
27. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl tak, že je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. června 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu