ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.709.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 709/2017-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2017 o dovolání, které podala obviněná P. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 3 To 2/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 1 T 3/2016, byla obviněná P. V. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena za to podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byla zařazena podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci, a to jednoho kusu kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí o celkové délce 21,5 cm. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku jí bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána k povinnosti zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra na náhradě škody částku 54.955,- Kč.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 3 To 2/2017. Podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že „dne 28. 11. 2015 kolem 16:15 hodin v kuchyni bytu, nacházejícího se uprostřed osmého patra bytového domu v A., na ulici S., po předchozí hádce a užívání alkoholických nápojů, fyzicky napadla svého druha J. S., nar. ..... (dále jen „poškozený“) tak, že jej bodla kuchyňským nožem s dřevěnou rukojetí o celkové délce 21,5 cm a s vroubkovanou čepelí délky 11,5 cm intenzitou střední do levé části hrudníku v třetím mezižebří vlevo v čáře středokličkové tak, že zasáhla levou plíci poškozeného, čímž mu způsobila bodné poranění horního laloku levé plíce o délce bodného kanálu minimálně 7 cm s následným únikem vzduchu do pohrudniční dutiny a významnou ztrátou krve, přičemž v důsledku tohoto život ohrožujícího poranění nedošlo ke smrti poškozeného jen v důsledku včasného poskytnutí vysoce odborné lékařské péče, přičemž si byla vědoma, že tímto jednáním může způsobit smrt poškozeného.“
3. Za tento zvlášť závažný zločin ve stadiu pokusu ji podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí uložil též trest propadnutí věci, a to jednoho kusu kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí o celkové délce 21,5 cm. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku jí uložil ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. ji zavázal k povinnosti zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra na náhradě škody částku 54.955,- Kč.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že odvolací soud převzal v podstatě právní hodnocení soudu prvního stupně, přičemž jejími námitkami se zabýval jen okrajově. Neposuzoval komplexně, za jakých okolností došlo k útoku, jakým motivem byla vedena, co útoku předcházelo a jak byl útok proveden. Připomněla zde rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 8 Tz 122/68, publikovaný pod č. 19/1969 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. „8 Tdo 1229/2008“. S ohledem na provedené dokazování podle ní nelze dovodit, že by nožem bodla poškozeného, který je jejím druhem, v úmyslu jej usmrtit, k čemuž dodala, že ani její předchozí chování nemohlo vést k závěru, že jednala s rozmyslem. Zdůraznila, že neměla žádný motiv k tomu, aby chtěla poškozeného zabít, jednala ve stavu podnapilosti a afektu za situace, kdy k ní poškozený během hádky nečekaně přistoupil zezadu, zrovna když umývala nádobí. Nijak nevybírala nůž ani nijak nemířila, stejně tak mohla poškozeného bodnout např. do ramene, paže apod. V kuchyni podle ní byly špatné světelné podmínky. Nešlo přitom přehlédnout její chování po skutku, kdy sama zavolala záchrannou službu a poskytla první pomoc. To vše podpořil znalecký posudek a výslech znalkyně. Ta se k jejímu motivu vyjádřila tak, že jistě nechtěla způsobit smrt poškozenému, k němuž měla a stále má citový vztah a se kterým spojuje svou budoucnost. Obviněná akcentovala, že její intelekt se pohybuje blízko dolní hranice lehké mentální retardace a že požitím alkoholu byly její rozpoznávací schopnosti lehce a ovládací schopnosti podstatně sníženy. Měla za to, že právní kvalifikace skutku neodpovídá provedenému dokazování. Připomněla, že trestného činu vraždy se dopustí, kdo jiného úmyslně usmrtí. Uvedla okolnosti, které musí být prokázány, a navázala, že teprve v případě, kdy objasnění všech okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat vraždu, „třebas“ úmysl nepřímý, je možno jej uznat vinným tímto trestným činem. Byla si vědoma toho, že způsobila poškozenému těžké ublížení na zdraví, čehož hluboce litovala, ale měla za to, že by neměla být odsouzena pro pokus zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, ale toliko pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku.
6. S ohledem na shora uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 3 To 2/2017, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, eventuálně, aby ve věci rozhodl sám. Současně navrhla odložení výkonu rozhodnutí.
7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatelka obsahem svých námitek uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. dostála, neboť konkrétně vytkla nedostatky v posouzení subjektivní stránky. Státní zástupkyně přisvědčila obviněné v tom, že za situace, kdy pachatel úmyslně způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví (§122 odst. 2 tr. zákoníku), musí být provedeným dokazováním spolehlivě objasněno, zda chtěl (případně byl srozuměn, že způsobí) tento následek, nebo zda jeho jednání směřovalo k úmyslnému způsobení následku závažnějšího v podobě usmrcení poškozeného. Podle toho pak přichází v úvahu právní kvalifikace jako trestného činu ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku nebo jako pokusu trestného činu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 tr. zákoníku. Proto je důležité objasnit veškeré okolnosti, které průběh skutku rámovaly, neboť z těchto je možné usoudit, zda pachatel jednal úmyslně, a to zvláště v případě, pokud úmyslné jednání popírá. Skutečnost, že obviněná úmyslné jednání popírá, však neznamená, že zjištění úmyslu nepřichází do úvahy, neboť ten je možné zjistit také na podkladě jiných důkazů.
8. Státní zástupkyně poté navázala, že soudy obou stupňů při hodnocení zavinění obviněné hodnotily veškeré okolnosti, které souvisely s protiprávním jednáním obviněné. Přihlédly k tomu, že mezi oběma aktéry vzniklého incidentu existoval citový vztah, neboť spolu žili ve společné domácnosti jako druh a družka. Zohlednily, že jak obviněná, tak poškozený byli pod vlivem alkoholu a že se mezi nimi těsně před napadením rozvinula hádka, která u obviněné potencovala patologické rysy její osobnosti. Soudy přihlédly i k tomu, že intelekt obviněné je v hraničním pásmu normy a mentální retardace, kdy však i v této situaci uzavřely, že musela být srozuměna s tím, že pokud bodá do horní poloviny těla poškozeného nožem o délce čepele 11,5 cm střední intenzitou, a to nožem s ostrou špičkou, může poškozený v důsledku tohoto útoku zemřít. Podle státní zástupkyně je třeba vyhodnotit, že útok nožem nebyl veden náhodným směrem, který by vyplýval z nahodilých situačních okolností daných chováním obou účastníků incidentu, např. pokud by mezi nimi došlo k zápasu, nebo jiné situaci, kdy by se měnilo jejich vzájemné postavení. Obviněná věděla, že za ní poškozený stojí a musela být srozuměna s tím, že jej může zabít. Pro hodnocení trestní odpovědnosti obviněné nebylo v daném případě podstatné, jaké byly její schopnosti zamířit na cíl, podstatné je, že podle provedených důkazů obviněná použila nůž proti poškozenému a skutečně jej zasáhla. I v situaci, kdy se na své jednání nepřipravovala, byla pod vlivem alkoholu, kterým došlo k odbrzdění afektivního jednání, je třeba podle státní zástupkyně uzavřít, že nic nebrání tomu, aby byla uznána vinnou pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 3 To 2/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Vzhledem k výše uvedeným východiskům lze konstatovat, že obviněná ve svém podání uplatnila námitku, která je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato její formálně právně relevantní námitka spočívá ve zpochybnění subjektivní stránky trestného činu (resp. jeho pokusu), jehož spácháním byla uznána vinnou (konkrétně úmyslného zavinění ve vztahu k bezprostředně hrozícímu smrtelnému následku) s tím, že z hlediska zavinění měla být odsouzena toliko pro trestný čin ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Podle §140 odst. 1 tr. zákoníku se zvlášť závažného zločinu vraždy dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Úmysl pachatele daného trestného činu, byť i eventuální, musí směřovat k usmrcení člověka. Vzhledem k tomu, že v odstavci 2 §140 tr. zákoníku je postihován pachatel, který jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude postihován podle odstavce 1 pachatel, který takto jedná v náhlém hnutí mysli . Při zjišťování subjektivní stránky trestného činu není možno dojít k závěru o alternativním vztahu pachatele k zamýšlenému následku. Při zkoumání, zda pachatel jednal v nepřímém úmyslu napadeného zavraždit, nepostačí pouhé zjištění, že bodl napadeného větším nožem do prsou, a že proto věděl, že tím může způsobit smrt, nýbrž je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné apod. Teprve v případě, že objasnění všech těchto okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat vraždu, třebas úmysl eventuální či nepřímý, je možno uznat jej vinným tímto trestným činem, popř. jeho pokusem [viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1457-1487].
19. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
20. Trestní zákon rozlišuje úmyslné zavinění ve dvou formách:
a) úmysl přímý (dolus directus) - §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
b) úmysl nepřímý či eventuální (dolus eventualis) - §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
21. Společné pro oba druhy úmyslu je, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných. U obou forem úmyslu je dána i složka volní, i když v různé míře, neboť právě v odstupňování volní složky je rozdíl mezi oběma druhy úmyslu.
22. U nepřímého neboli eventuálního úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Na takové srozumění lze usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah nebo o zásah někoho jiného. Trestní zákoník v §15 odst. 2 stanoví, že srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Při eventuálním úmyslu pachatel svým jednáním zásadně mířil na jiný účel či sledoval jiný cíl, ale bylo mu jasné, že ho nedosáhne jinak než tím, že zřejmě – in eventum – dojde k porušení určitého právního statku, zákonem chráněného, zásadně tedy nepočítal s žádnou konkrétní okolností, jež by následku, který si představoval jako možný, mohla zabránit. V tomto pojetí je srozuměním vždy pokryta tzv. nepravá lhostejnost, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem, tedy sice méně intenzivní, ale aktivní volní vztah k relevantnímu trestněprávnímu následku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221-225).
23. Ve světle těchto zákonných a teoretických východisek bylo třeba posoudit skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů v dané věci.
24. Inkriminovaného dne v čase přibližně před 16.15 hodin došlo v kuchyni dotčeného bytu k hádce mezi obviněnou a poškozeným. Oba předtím požili alkoholické nápoje. Obviněná stála otočena ke kuchyňské lince. Poškozený k ní zezadu přistoupil a chytil ji za boky, přičemž obviněná se k poškozenému otočila čelem a bodla jej do hrudi kuchyňským nožem o celkové délce 21,5 cm a s vroubkovanou čepelí o délce 11,5 cm a ostrou špicí (viz odborné vyjádření v oboru kriminalistika, odvětví genetika a biologie, č. l. 140 -147 spisu, a odvětví mechanoskopie, č. l. 132-138 spisu). V daných souvislostech je zapotřebí zdůraznit, že ze znaleckého posudku MUDr. Michala Zeleného, Ph. D. (č. l. 153-168, 309-311 spisu), bylo zjištěno, že poškozený utrpěl bodnou ránu do dutiny hrudní, kdy vbod o rozměru cca 1,5 cm se nacházel ve třetím mezižebří vlevo v čáře středokličkové. Bodný kanál zasahoval minimálně 4 cm do plicního parenchymu a jeho celková délka (hloubka) činila odhadem minimálně 7 cm. Poranění vzniklo v souvislosti s aktivním konáním druhé osoby při čelním postavení, kdy útočící osoba držela bodně řezný nástroj v pravé ruce a vedla útok shora dolů, šikmo zepředu dozadu a šikmo ke středu. Intenzita útoku byla přibližně střední, protože při malé intenzitě by došlo pouze k poškození kůže a mělčímu zranění. Došlo k významné krevní ztrátě – 1000 ml krve v dutině hrudní – a úniku vzduchu do pohrudniční dutiny. Jednalo se o poranění životně důležitého orgánu, které poškozeného bezprostředně ohrožovalo na životě a vyžádalo si urgentní chirurgický zákrok. Pokud by lékařské ošetření nebylo provedeno v řádech desítek minut, mohlo poranění skončit smrtelně. Vzdálenost bodného kanálu byla 1-2 cm od oblouku aorty (hrudní srdečnice) a o něco dále od srdce. Útokem a průnikem čepele do hrudníku mohlo dojít i k zasažení aorty, kdy by došlo k masivnímu a s velkou pravděpodobností smrtelnému krvácení.
25. Se zřetelem k výše uvedenému tak lze konstatovat, že ze strany obviněné šlo o útok vedený v čelním postavení obou aktérů proti hrudi poškozeného v bezprostřední blízkosti srdce se zasažením plíce, tj. do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, což je skutečnost v lidské populaci obecně známá. Svůj útok vedla obviněná vůči poškozenému, který byl jen zcela lehce oděn (viz foto košile na č. l. 136). Musela tedy vědět, že účinkům vedeného útoku nebude bránit žádná překážka, která by intenzitu bodnutí snížila. Poškozeného bodla do hrudi nožem o délce čepele 11,5 cm silou střední intenzity, a to, jak je třeba opětovně zdůraznit, do místa v těsné blízkosti aorty a srdce, kde přímo hrozilo jejich zasažení. Obviněná sice byla při útoku pod vlivem alkoholu, nicméně nebyla ovlivněna natolik, aby nebyla schopna koordinovat své pohyby, a lze tak vyloučit náhodný pohyb nožem. Naopak, směr vbodnutí shora dolů do hrudi poškozeného odpovídá cílenému bodavému pohybu. Jak správně uvedla státní zástupkyně, útok nožem nebyl veden náhodným směrem, který by vyplýval z nahodilých situačních okolností daných chováním obou účastníků incidentu. Přitom je zapotřebí vážit rovněž skutečnost, že jednání obviněné bezprostředně předcházela hádka, která ve spojení s požitým alkoholem potencovala negativní rys její osobnosti v podobě jistých sklonů k agresivnímu jednání. Nelze přehlížet ani další zjištění o tom, že vztah mezi obviněnou a poškozeným byl problémový a konfliktní s tím, že souzené jednání bylo vlastně vyhrocení neřešených konfliktů, bylo výrazem její nespokojenosti v situaci konfliktu při ovlivnění alkoholem. Lze tudíž shrnout, že zjištěné okolnosti umožňují učinit závěr o srozumění obviněné s následkem (účinkem) odpovídajícím soudy nižších stupňů použité právní kvalifikaci činu (tj. se smrtí poškozeného), který si mohla představit jako možný i v rámci svých intelektových dispozic, a to i pod vlivem alkoholu. Obstojí tedy závěr soudů nižších stupňů o eventuálním úmyslu obviněné zahrnujícím bezprostředně hrozící následek (účinek) v podobě smrti poškozeného. Vzhledem k námitce dovolatelky, že ani její předchozí chování nemohlo nasvědčovat tomu, že jednala s rozmyslem, je přitom vhodné připomenout, že nebyla odsouzena za pokus vraždy spáchané s rozmyslem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §140 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž za pokus vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §140 odst. 1 tr. zákoníku.
26. K argumentaci obviněné rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 8 Tz 122/68, lze poznamenat, že v nyní posuzovaném případě existují podstatné odlišnosti oproti případu řešenému v citovaném rozhodnutí, jak na to poukázal již odvolací soud. Nadto je namístě upozornit na skutečnost, že v judikované věci nebyly, na rozdíl od věci nyní souzené, zjištěny podstatné okolnosti podmiňující právní kvalifikaci tehdy posuzovaného činu (zejména nebyl náležitě zjištěn mechanizmus a okolnosti vzniku zranění poškozeného), přičemž soudům nižších stupňů bylo uloženo opatřit přesný popis poranění, především jakým směrem probíhal bodný kanál, a objasnit, zda použitým nástrojem a za jakých okolností bylo možno způsobit smrt, a proč v tomto případě došlo jen k poranění, které bylo uvedeno v lékařské zprávě, včetně toho, jakou silou byl veden úder proti tělu poškozeného. Co se pak týče dovolatelkou uváděného rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1229/2008, rozhodnutí uvedené spisové značky se mezi rozhodnutími Nejvyššího soudu nenachází.
27. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
28. Pokud v dovolání obviněná navrhla odložení výkonu napadeného rozhodnutí (§265o odst. 1 tr. ř.), je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2017
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu