ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.780.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 780/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2017 o dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 To 728/2016-127, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 86/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 9. 2016, č. j. 5 T 86/2016-107 , byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného od 8. 12. 2012, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 4. 6. 2016 v době od 00:35 hodin do 00:37 hodin řídil motorové vozidlo tov. zn. Seat Ibiza 6L, reg. zn. ......., barva červená-základní, v B., okres S., minimálně po trase tř. J. P. K. přes nám. M., dále po ulici P., ulici V., ulici J., ze které následně odbočil do ulice U S., kde vozidlo zastavil vedle areálu lihovaru,
a to přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Blatná, Odboru dopravy o přestupku, č. j. MUBL 1614/2016 ze dne 7. 3. 2016 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, č. j. KUJCK 69128/2016/ODSH ze dne 19. 5. 2016, pravomocným dnem 20. 5. 2016, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to v délce trvání 20 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tedy do dne 20. 1. 2018,
ač musel být nejméně srozuměn s tím, že mu mohla být správním orgánem uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel s ohledem na závažnost projednávaného přestupku a že řízením motorového vozidla tuto sankci porušuje, neboť se jednak zúčastnil ústního projednání přestupku a dále, ač mu předmětné rozhodnutí o přestupku bylo doručeno fikcí dne 22. 3. 2016, následně dne 30. 3. 2016 osobně zmocnil advokáta Mgr. Jiřího Zájedu k zastupování v této věci za účelem podání opravného prostředku, neboť dne 4. 4. 2016 podezřelý prostřednictvím tohoto právního zástupce napadl předmětné rozhodnutí o přestupku, když výše uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství jakožto odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí bylo do datové schránky právního zástupce doručeno dne 20. 5. 2016.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 2 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců za současného vyslovení dohledu nad odsouzeným. Dle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 To 728/2016-127, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Zájedy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný má za to, že soud prvního stupně na základě zjištěných důkazů došel k nesprávnému právnímu hodnocení věci, neboť neprovedl veškeré důkazy, které byly navrhovány a které mohly objasnit nevinu obviněného. Předně obviněný v průběhu přípravného řízení i při hlavním líčení ve věci upozorňoval, že se domnívá, že trestní řízení bylo záměrně vykonstruováno ze strany prap. T. F., se kterým má obviněný dlouholeté spory, kdy obviněný již podal podnět na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Svědectví policisty tedy nelze považovat za objektivní a nezaujaté. Obviněný poukazuje na rozpory mezi výpověďmi policistů a kamerového záznamu, kvůli kterým museli být v hlavním líčení slyšeni opakovaně. Prap. F. vypověděl, že po odbočení k lihovaru viděl, že vozidlo svítí, a když řidič viděl, že policisté přibrzďují, světla zhasnul a začal utíkat. Dle kamerového záznamu však nejsou vidět světla vozu a pprap. N. žádné svítící vozidlo neviděl. Obhajoba z tohoto důvodu navrhovala provedení důkazu vyšetřovacím pokusem. Jelikož soud tento důkaz neprovedl, provedla obhajoba vlastní šetření, jehož záznam přiložila na CD. Obviněného s trestnou činností spojuje pouze výpověď prap. F., který jej viděl ve vozidle. Tato však není podporována žádným důkazem. Z kamerového záznamu nelze poznat, o jaké vozidlo se jedná, ani to, kdo jej řídil, pprap. N. žádnou osobu v autě neviděl a obviněný byl zadržen až mimo vozidlo. Při vyšetřování pak nebylo objasněno, jak mohl obviněný vozidlo řídit, pokud u sebe neměl klíčky k tomuto vozu, vozidlo bylo zamčené a jediný nalezený klíč se s vozidlem neshodoval. Objasněno nebylo ani, proč policie nezajistila odběry DNA a daktyloskopických stop z vozidla a nalezených klíčů. Obviněný má dále za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť obhajobou byl navrhován důkaz přehráním videa na nosiči CD, který v odvolacím řízení proveden nebyl, a to aniž by odvolací soud jasně zdůvodnil proč. Stejně tak se odvolací soud nevypořádal ani s tím, proč nebyl proveden důkaz navrhovaným vyšetřovacím pokusem.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 To 728/2016-127, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), která v návaznosti na obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznila, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
8. Po přezkoumání námitek obviněného dospěla státní zástupkyně k závěru, že žádnou z nich nejde pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Obviněný totiž ve svém mimořádném opravném prostředku nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale toliko nesprávné hodnocení důkazů a jeho neúplnost, přičemž tyto výhrady jsou námitkami skutkového a procesního charakteru. V dovolání se ohradil výlučně proti skutkovým zjištěním, které soudy učinily na základě provedeného dokazování, a formou polemiky s těmito závěry se domáhá odlišných skutkových zjištění, na jejichž základě by byl přehodnocen závěr o tom, že je pachatelem přisouzeného trestného činu. Mezi provedenými důkazy však žádné rozpory nevznikly. Pokud obviněný hovoří o odlišnosti svědectví prap. T. F. a pprap. M. N. s kamerovým záznamem ze služebního vozidla Policie ČR ze dne 4. 6. 2016, pak je třeba v souladu s odůvodněním rozsudku nalézacího soudu i s ohledem na vyjádření komisaře informačních a komunikačních technologií PČR ke kvalitě kamerových záznamů ze služebních vozidel Policie ČR zopakovat, že nasnímaná sekvence neposkytuje dostatečné obrazové detaily zásahu a není souměřitelná s tím, jak situaci a detaily vnímali na místě zasahující policisté, a to z důvodu statického nastavení kamery. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích logicky v souladu s požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. zdůvodnily, proč považují obhajobu obviněného za jednoznačně vyvrácenou. Verze obviněného, že se na místě činu sice nacházel, avšak nikoli v souvislosti s řízením vozidla, neboť pouze stál na zastávce, kde čekal na spoj, je vyvrácena samotným kamerovým záznamem, neboť na zastávce, v momentě, kdy by se na ní obviněný měl nacházet, nezabíral žádnou osobu. Skutečnost, že by byl obviněný ze strany policisty T. F. šikanován, zůstala rovněž v rovině nedoloženého tvrzení obviněného. Soudy obou stupňů logicky poukázaly na to, že prap. T. F. nemohl cíleně obviněného sledovat, neboť ten jel ve vypůjčeném vozidle, takže svědek T. F. nemohl vědět, že vozidlo řídí právě obviněný, což bylo prokázáno i kamerovým záznamem, z něhož vyplynulo, že v uvedenou dobu nebyly takové podmínky viditelnosti, aby byl identifikován řidič vozidla.
9. Obviněný v dovolání výslovně zmínil, že v jeho trestní věci je možné zaznamenat kategorii opomenutých důkazů, neboť soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování, přičemž sám zhodnotil, že z pořízených důkazů jeho vina nevyplývá. Důkazní situace však bez jakýchkoliv pochybností umožňovala soudům obou stupňů učinit si jasný a ucelený obrázek o skutku, který se stal předmětem následného právního posouzení a nebylo proto možné zaznamenat jakékoli opomenuté důkazy. Obecné soudy nejsou povinny akceptovat jakýkoliv důkazní návrh, neboť závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledávaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Pokud však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, a to proto, že neakceptování důkazního návrhu obviněného je možné tehdy, pokud navrhovaný důkaz nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, případně pokud takový důkaz není způsobilý ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost a konečně je-li takový důkaz nadbytečný, neboť tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno. Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě věnovaly zdůvodnění toho, proč neprovedly dokazování navrhované obviněným. Odvolací soud výslovně konstatoval, že nedošlo k doplnění dokazování, neboť nebylo důvodu provádět další důkazní návrhy. Krajský soud zmínil, že se seznámil i s „jakýmsi“ vyšetřovacím pokusem obhajoby, přičemž zhodnotil, že se jedná o nic neříkající CD záznam, včetně popisu a fotoplánku. Proto uzavřel, že okresní soud provedl dostatek důkazů k tomu, aby zjistil správný skutkový stav a důkazy i správně vyhodnotil. Ve věci rovněž nebylo třeba provádět žádný vyšetřovací pokus, neboť průběh skutku tak, jak je vylíčen ve skutkové větě výroku rozsudku, plně odpovídá provedenému dokazování.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
18. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud zásadně (s výjimkou případu explicitně neuplatněné námitky extrémního nesouladu) není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej soud prvního stupně (popř. soud odvolací) popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl podrobný výčet provedených důkazů a závěrů, ke kterým došel jejich provedením a zhodnocením, přičemž se dostatečně vypořádal i s námitkami obhajoby. S ohledem na to, že dovolání obviněného se svými námitkami shoduje s námitkami uplatněnými v jím podaném odvolání, vypořádal se s těmito ve svém rozhodnutí již odvolací soud. Odvolací soud potvrdil, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami, důkazy byly provedeny řádně a v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. Vzhledem k tomu, že obhajoba zaslala CD s jimi provedenou simulací a mapou již v rámci řádného opravného prostředku, krajský soud se s těmito v odvolacím řízení seznámil a seznal, že nemají žádnou důkazní hodnotu. Důkazní situaci tak odvolací soud označil za zcela dostačující ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a neshledal důvod pro doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení.
19. Nejvyšší soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší, aby „přehodnocoval“ důkazy provedené soudy nižších stupňů a detailněji reagoval na skutkové výhrady dovolatele, pokud ten – jako tomu je v případě posuzovaném – neučiní součástí svého mimořádného opravného prostředku námitku tzv. extrémního nesouladu, kterou rovněž odpovídajícím způsobem odůvodní. Proto se k námitkám dovolatele, jejichž podstatou je tvrzení o neobjektivním zjištění skutkového stavu, založeném na svědectví údajně zaujatého svědka svědectví, soudy nižších stupňů vyjadřuje toliko následujícím způsobem.
20. Nejvyšší soud nevidí důvod k tomu, aby se v hodnocení jednotlivých námitek rozešel jak s vyjádřením státní zástupkyně, tak s tím, co ve vztahu k obviněným uplatněné obhajobě uvedl odvolací soud. Tvrzené rozpory mezi záběry kamerového systému ve služebním voze policistů s jejich výpověďmi v hlavním líčení krajský soud přiléhavě vysvětluje. Prvním důvodem je statické umístění kamery ve vozidle, kdy tato zabírá pouze omezený úhel přímo před vozidlem, zatímco policisté při výhledu z vozidla mají větší rozhled, přičemž policista na sedadle spolujezdce může mít při otočení hlavy nebo celého těla výhled na obě strany vozidla i přímo za vozidlo a není omezen povinností věnovat se řízení a dopravní situaci tak, jako řidič vozidla. Dalším důvodem jsou obrazové možnosti kamery, kdy kvalita záznamu je podstatně ovlivněna světelnými podmínkami vně vozu. Je proto zcela logické, že policisté vypověděli, že při provádění zásahu viděli i věci, které nejsou na kamerovém záznamu viditelné. Výpovědi policistů u hlavního líčení tedy nebyly v rozporu s kamerovým záznamem ze služebního vozidla, nýbrž jej pouze doplňovaly. Na druhou stanu kamerový záznam obsahuje také okolnosti, kterým policisté v danou chvíli nemohli věnovat pozornost, neboť se soustředili na pronásledování vozidla. V důsledku toho kamerový záznam přímo vyvrací obhajobu obviněného, že v danou chvíli pouze čekal na autobusové zastávce. Autobusová zastávka je při zatáčení vozidla v záběru kamery po dostatečně dlouhou dobu na to, aby bylo viditelné, že nejenže v prostoru zastávky nikdo nestojí, ale ani se v její blízkosti nevyskytují žádné objekty, které by mohly bránit ve výhledu na zde stojící na osobu.
21. Založil-li obviněný svou obhajobu na tvrzení, jímž svůj útěk (z prostoru zastávky) odůvodnil tím, že se lekl policistů, kteří vyběhli z vozu a křičeli na něj, aby stál, pak tuto obhajobu zcela vyvrací kamerový záznam, jímž soud provedl důkaz, neboť z něj plyne, že osoba (později zjištěný obviněný) prchala již před vysednutím osádky vozidla. Měly-li soudy označeným důkazem obhajobu obviněného za vyvrácenou, pak je zřejmé, že odvolací soud důvodně dospěl k závěru, že provádění dalšího dokazování (navrženého obviněným) není potřebné. Za této situace nemůže obstát tvrzení odvolatele, že neprovedení jím navrženého důkazu zakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť toto porušení by mohl založit jen důkaz opomenutý. O takovou situaci se ve věci posuzované nejedná, neboť odvolací soud svůj procesní postup v dovoláním napadeném rozhodnutí (str. 3) odůvodnil akceptovatelným způsobem.
22. Nezbývá než zopakovat, že nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že jeho vina je prokazována výhradně výpovědí policisty F. Jak již bylo řečeno shora, soud prvního stupně ve svém rozhodnutí podrobně popsal důkazy, které byly během hlavního líčení provedeny, jak tyto hodnotil a k jakým závěrům na jejich základě došel. Výpovědi policistů prap. F., pprap. N. a záznam kamery ze služebního vozu na sebe logicky navazují a vzájemně se podporují. Doplňovány jsou také provedenými listinnými důkazy. Naopak výpověď obviněného je těmito důkazy kompletně rozporována. Jak soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, obhajoba obviněného je vyvrácena především samotným kamerovým záznamem, dále také jeho jednáním, kdy bez jakéhokoli důvodu reagoval na výzvu policisty tím, že začal utíkat, a v neposlední řadě výpovědí policistů, kdy prap. F. vypověděl, že osobu řidiče viděl vystupovat z vozidla a utíkat. Pokud jde o tvrzení obviněného, že je obětí pronásledování ze strany prap. F., nebyl v rámci dokazování nalezen jediný důkaz, který by tuto verzi obviněného potvrzoval, a to ani žádný z důkazů navržených obhajobou. Podnět obviněného Generální inspekci policejních sborů, který je součástí spisového materiálu, je pouze podáním obviněného obsahující jeho verzi událostí, které bez pravomocného rozhodnutí tohoto orgánu nic nedokazuje. Co se týče navrhovaného důkazu vlastním vyšetřovacím pokusem obhajoby, nelze než plně souhlasit se závěrem krajského soudu. Nejvyšší soud se seznámil s přiloženým CD nosičem, jehož obsahem je kamerový záznam, jemuž však nelze přiznat jakékoliv významnější důkazní hodnotu. Soudy obou stupňů proto došly ke správnému závěru, pokud usoudily, že provádění vyšetřovacího pokusu je v dané důkazní situaci zcela nadbytečné, neboť skutková zjištění nalézacího soudu plně odpovídají provedenému dokazování.
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že se obviněný svou argumentací s věcným vymezením jím uplatněného dovolacího důvodu zcela rozešel. Protože jeho námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. července 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu