ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.889.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 889/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 9 To 130/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 T 125/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 15 T 125/2016, byl obviněný P. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě.
2. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku, s nimiž se v podstatě ztotožnil i soud odvolací, dopustil tím, že
1) v P., okr. N., dne 27. 8. 2016 kolem 08:00 hodin v místě svého trvalého bydliště v domě čp. ..... v ulici H. v úmyslu přinutit svoji matku poškozenou E. S., nar. ....., aby v domě nechala přebývat jeho přítelkyni, svoji matku poškozenou E. S., která po něm chtěla, aby s jeho přítelkyní z jejich domu odešli, po předchozím slovním napadení, udeřil pěstí do obličeje, čímž jí způsobil krevní podlitinu kolem levého oka, a dne 28. 8. 2016 kolem 15:00 hodin v místě svého trvalého bydliště v domě čp. ...... v ulici H. v P. odmítl své matce poškozené E. S. vrátit její mobilní telefon, který si od ní předtím půjčil, a nadával jí, že je svině a kurva a že mu nechce dát peníze, a když ho v přízemí domu jeho děda poškozený Z. S., nar. ....., žádal, aby telefon matce vrátil, poškozeného Z. S. slovně napadl, vyhrožoval mu, že ho stejně jednou zabije, a rukou se po něm ohnal a strhl mu z obličeje brýle, kdy poškozený Z. S. dostal strach, že by mohl pronesené výhrůžky uskutečnit, a utekl do svého bytu, kde se uzamkl a zavolal policii, a kolem 20:30 hodin téhož dne na stejném místě znovu slovně a fyzicky napadl svoji matku E. S., která po něm žádala, aby jí vrátil zapůjčený mobilní telefon, tak, že ji oběma rukama chytil za krk, tlačil ji k zemi a snažil se ji povalit, a svého jednání zanechal až poté, kdy ho jeho matka prosila a slibovala mu peníze, načež poškozená E. S. utekla do bytu Z. S. v přízemí domu a přivolali policii, a v důsledku napadení poškozená utrpěla krevní podlitiny na stranách krku a za levým uchem,
2) v P., okr. N., dne 15. 10. 2016 v době od 00:15 hodin do 04:00 hodin v místě svého trvalého bydliště v domě čp. ....... v ulici H. po propuštění z Psychiatrické nemocnice Kosmonosy opakovaně naléhal na svoji matku poškozenou E. S., nar. ......., aby proti němu nevypovídala v jeho trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Nymburk, pod sp. zn. KRPS-294891/TČ-2016, a v rámci které již vypovídala dne 30. srpna 2016 a 1. září 2016, kvůli které byl na léčení v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, když za ní neustále po bytě chodil, než se jí podařilo uzamknout v pokoji a pod pohrůžkou přivolání policie svého jednání zanechal, načež během dopoledních hodin znovu opakovaně svoji matku poškozenou E. S. nutil, aby vzala souhlas s jeho trestním stíháním zpět, přičemž jí vyhrožoval, že mu je jedno, za co půjde sedět, a klidně ji zabije, pokud to nestáhne, a pravou rukou ji chytil pod krkem, než mu poškozená z obavy před fyzickým napadením slíbila, že v pondělí půjde na soud do Nymburka a všechno stáhne, a v uvedeném jednání pokračoval v místě svého bydliště i v ranních hodinách dne 17. 10. 2016, kdy na poškozenou E. S. křičel, že to prostě stáhnout musí.
3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Praze (odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 12. 4. 2017, č. j. 9 To 130/2017-332, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný P. S. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům napadeného rozhodnutí a v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a přesvědčení, že odvolací soud se nevypořádal s vadami rozsudku soudu prvního stupně. Zopakoval svou obhajobu uplatněnou v průběhu trestního stíhání, mimo jiné i ve svém odvolání, že byl jen obecně agresivní, aniž by bylo motivem jeho jednání poškozené vydírat, respektive vytvořit na ně nátlak. Ani tvrzený útok ranou pěstí na E. S. nebyl veden úmyslem donutit ji něco konat, opominout nebo strpět. Poukazoval na „absenci uvedení všech zákonných znaků trestného činu ve výroku rozsudku soudu I. instance, tedy rozpor s ust. §120 odst. 3 tr. ř.“ V návaznosti na to zpochybnil výpověď své matky svědkyně S. s tím, že vyhrůžky byly běžnou součástí jeho života a svědkyně se vyjádřila rozporně k motivu útoku. Soudy nezkoumaly výhrůžky ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání z hlediska, zda byly vedeny úmyslem poškozené nutit něco konat, opominout nebo strpět. I dědeček obviněného Z. S. jako svědek uvedl, že výhrůžky byly běžnou součástí soužití s obviněným. Ve skutečnosti se jednalo o projev duševního stavu obviněného, který by mohl být posouzen maximálně jako „nebezpečné vyhrožování“.
5. V souvislosti s tím poukázal na své námitky proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a na údajnou nejasnost výpovědi znalkyně k otázce, zda byl schopen své jednání ovládat. Z jejího vyjádření u hlavního líčení dovodil absenci svých ovládacích schopností v době posuzovaného jednání. Uvedl dále, že jeho problémy s alkoholem a snížené ovládací schopnosti byly vyloženy pouze v jeho neprospěch, a požadoval, aby byl jeho duševní stav zohledněn při stanovení výměry trestu.
6. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil uvedené usnesení Krajského soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného podotkl, že dovolatel ve skutečnosti jen nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů a s výší uloženého trestu, přičemž uvedené důvody zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nenamítá. Již tato okolnost je překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011.
8. Tvrzený dovolací důvod není podle státního zástupce naplněn ani námitkou o absenci uvedení všech zákonných znaků trestného činu ve výroku rozsudku, když z dalšího textu dovolání není zcela jasné, jaká konkrétní část argumentace se k této námitce vztahuje a zejména které konkrétní znaky vydírání v popisu skutku absentují. Úmysl přinutit svou matku a děda k tomu, aby něco konali či strpěli, v popisu skutku uveden je, a to zcela konkrétně - jmenovaní měli strpět nevrácení mobilního telefonu a poškozená E. S. měla strpět přespání bezdomovkyně ve společném bytě a neměla učinit svědeckou výpověď v trestní věci dovolatele. Státní zástupce dodal, že jestliže je dovolatel zvyklý vyhrožovat svým blízkým, aby mu tito vyhověli, a jestliže má takové jednání znaky vydírání, pak se nemůže hájit tím, že se svými příbuznými prostě takto obvykle jedná. Opakování trestných činů je okolností přitěžující a nikoliv polehčující či dokonce okolností snižující škodlivost takových činů. Pokud snad měl dovolatel na mysli, že poškození považovali jeho jednání za standardní chování, jímž se necítili vydíráni, pak jejich výpovědi svědčí o opaku - vnímali konkrétní požadavky dovolatele a snažili se jim čelit, nakonec i za pomoci policie a trestního oznámení.
9. Pokud obviněný cituje výrok znalkyně u hlavního líčení, že dovolatel „ví, co dělá, ale nedokáže to ovládat“, pak tento výrok je vytržen z celkového kontextu, neboť podstatné je, že znalkyně nejprve potvrdila závěry znaleckého posudku ohledně rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného a poté k dotazům obhájce pouze své závěry vysvětlovala. Obviněný k tomu u hlavního líčení uvedl pouze, že není alkoholik ani žádný blázen – udiven, že o něm znalkyně tak mluví. Obhájce u hlavního líčení žádný další dotaz na znalkyni neučinil, z čehož lze usuzovat, že výpovědi znalkyně porozuměl a nepovažoval ji za rozpornou. Ve své závěrečné řeči pak výslovně vycházel z toho, že ovládací schopnosti dovolatele „jsou středně snížené v dané věci a to není málo“.
10. Co se týče námitky proti „stanovení výměry trestu“, připomněl státní zástupce rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, přičemž dovoláním nelze napadat pouhou nepřiměřenost trestu.
11. Státní zástupce uzavřel, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení a nenamítá ani porušení zásad spravedlivého procesu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Dovolací námitky obviněného P. S. směřují primárně do oblasti skutkové. Obviněný soudům obou stupňů v podstatě vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazuje vlastní hodnocení důkazů a skutkového děje (že se nedopustil jednání kladeného mu za vinu, respektive pokud se částečně jednání dopustil, nesměřovalo k vynucení něčeho, nýbrž jednalo se pouze o obecný projev agresivity pod vlivem alkoholu, zpochybňuje výpověď svědkyně E. S. apod.). Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku.
18. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Taková dovolací námitka však nebyla vznesena.
19. V kontextu shora uvedeného je třeba zmínit, že z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli.
20. Z výroku odsuzujícího rozsudku (v souvislosti s jeho odůvodněním) vyplývá, v čem spočívalo jednání naplňující zákonné znaky trestného činu vydírání podle citovaných ustanovení. Nelze přisvědčit námitce obviněného o absenci uvedení všech zákonných znaků trestného činu vydírání ve výroku rozsudku, zejména z hlediska znaku úmyslného donucení poškozené (poškozených) k tomu, aby něco konali, opomenuli či strpěli. Ve skutečnosti je ve výroku ad 1) zejména výslovně uvedeno, že obviněný jednal v úmyslu přinutit svoji matku E. S., aby v domě nechala přebývat jeho přítelkyni a z popisu skutku ad 2) jednoznačně vyplývá, že obviněný vůči své matce popsaným způsobem jednal proto, aby ji přiměl vzít zpět souhlas s jeho trestním stíháním (což také odpovídá provedeným důkazům a skutkovým zjištěním).
21. Uvedené námitky obviněný odůvodnil zpochybněním skutkových zjištění soudů a postavil je na vlastní verzi skutkového děje. Takové námitky však neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, byť je obviněný formálně takto tvrdí. Tyto námitky totiž nespočívají na odůvodnění nesprávného hmotně právního posouzení skutku, nýbrž na skutkových argumentech založených na hodnocení důkazů (obviněný v této souvislosti opakovaně uvádí, že „nebylo prokázáno…“ apod.).
22. Žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá ani námitka vztahující se k závěrům znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tyto závěry obviněný v dovolání zkreslil a nesprávně interpretoval. Ve skutečnosti jde o závěry nepochybné, jak vyplývá již z písemného znaleckého posudku (viz zejména závěry na č. l. 78-79) ve spojení s výpovědí znalkyně v hlavním líčení (č. l. 303-304). Absenci ovládacích schopností obviněného v době činu z nich dovozovat nelze. Obviněný netrpěl v době činu duševní chorobou v pravém slova smyslu ani duševní poruchou. Má poruchu osobnosti s rysy emoční nestability, impulsivity a nezdrženlivosti. Trpěl syndromem závislosti na alkoholu. Nejednalo se o patickou opilost. Obviněný spáchal posuzované jednání ve stavu středního stupně opilosti, jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly snížené jen částečně, střední měrou, a to pod vlivem alkoholu a struktury osobnosti. Dílčí vyjádření znalkyně v hlavním líčení k dotazům obhájce, že „On ví, co dělá, ale nedokáže to ovládnout“, bylo dovolatelem dodatečně vytrženo z kontextu v rozporu s jeho smyslem. Ve skutečnosti se znalkyně v této chvíli snažila vysvětlit podstatu posuzování snížení tzv. ovládacích schopností (nikoli jeho míru) v kontrastu s posuzováním tzv. schopností rozpoznávacích (byť bylo její vyjádření poněkud nepřesné). Námitka obviněného, že soudy měly na základě uvedené věty znalkyně dospět k závěru (skutkovému) o absenci jeho schopnosti ovládat své jednání, tudíž nejen neodpovídá dovolacímu důvodu, ale je i v rozporu s provedenými důkazy.
23. Posledně zmíněnou námitku ostatně obviněný dává především do souvislosti s otázkou přiměřenosti uloženého trestu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
24. Zbývá dodat, že pokud obviněný (byť nepřímo) odkazuje také na své předchozí podání, konkrétně na odvolání a argumenty v něm uvedené, nebylo možno k tomu přihlížet, neboť Nejvyšší soud se může v rámci řízení o dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz například na předchozí podání apod. (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného P. S. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák