ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.9.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 9/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2017 o dovolání, které podal obviněný V. P . , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 To 241/2016-241 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 73/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 6. 2016, č. j. 10 T 73/2015-214 , byl obviněný V. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
při hlavním líčení konaném dne 1. 9. 2014 před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou v trestní věci sp. zn. 10 T 65/2014 vedené proti obž. L. H., jenž v občanskoprávním sporu mezi žalobcem IZOMAT, s. r. o., a žalovaným V. P. před soudem křivě svědčil ve prospěch V. P., v procesním postavení svědka po zákonném poučení o trestnosti křivé výpovědi a po poučení o právu výpověď odmítnout, pokud by jí zejména sobě způsobil nebezpečí trestního stíhání, záměrně lživě vypovídal o okolnostech provedení a předání díla – opravy komínů v domě č. p. ... v obci B., jehož cena nebyla zhotoviteli IZOMAT, s. r. o., uhrazena, když mj. tvrdil, že po dokončení díla, o němž se domníval, že ho neprovedla společnost IZOMAT, s. r. o., nýbrž R. Č., na komíny v části u vybíracích otvorů v prosinci 2011 osobně vylepil vlastní revizní štítky, a že dne 6. 12. 2011 osobně fyzicky předal zhotovené dílo a konkrétně i vlastní štítky starostovi obce B. panu M. F.
2. Obviněný byl za toto jednání odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku v 60 celých denních sazbách s výší denní sazby 500 Kč, tj. celkem 30 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradí trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 9. 2016, č. j. 10 To 241/2016-241 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Hyleny dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a písm. g) tr. ř., protože podle jeho tvrzení jednak ve věci rozhodl vyloučený orgán, jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje v tom, že pro předsedu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiřího Fikse prováděl na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo rekonstrukci bytového jádra. Ten mu následně odmítl proplatit provedené vícepráce, ohledně čehož mezi nimi došlo ke sporu. Má za to, že pro rozhodnutí této věci má vliv dřívější spor mezi obviněným a předsedou Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Zastává názor, že pokud je podjatý předseda soudu, potom tato jeho podjatost dopadá i na ostatní „řadové soudce“ okresního soudu. Pochybnost vznáší k samosoudkyni JUDr. Václavě Markové, ohledně níž má za to, že nemohla být při svém rozhodování nestranná a nezávislá, a to pro její postavení k předsedovi soudu. Podle dovolatele podjatost soudce nemůže vycházet pouze z jeho vnitřního pocitu soudce, jeho nestrannost a nezávislost musí být objektivizovaná.
6. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává obviněný v tom, že předmětný trestný čin nemohl spáchat ani po stránce formální, protože jeho výpověď jako svědka ve věci vedené pod sp. zn. 10 T 65/2014 proti obžalovanému L. H. byla provedena v rozporu s trestním řádem. Nebyl řádně poučen, a proto neměl žádná práva a povinnosti svědka ve smyslu §97 a násl. tr. ř. V důsledku toho nemohl předmětný trestný čin spáchat. Poučení samosoudkyní Mgr. Zuzanou Ursovou nepovažuje za souladné s §101 tr. ř., a proto na jeho svědeckou výpověď nelze nahlížet jako na řádnou. Připomíná, že i soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zmiňuje, že předsedkyně senátu obviněného nejprve opomněla poučit v celém rozsahu jeho zákonných práv. Tuto vadu podle názoru dovolatele není možné následně zhojit. Jeho výslech byl proveden nestandardním způsobem. Ač opakovaně a jasně uvedl, že si na všechny okolnosti a detaily nepamatuje, byl návodnými a kapciózními otázkami veden k výpovědi. Protokol z hlavního líčení není v podstatných detailech v souladu s pořízeným zvukovým záznamem.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce , jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 14. 12. 2016, se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
12. Tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
13. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
14. Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Obviněný svými námitkami sice uplatněné dovolací důvody z hlediska formálního naplnil, přesto je třeba učinit závěr, že jeho dovolání není možno považovat za důvodné.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jeho formální naplnění je dáno tou skutečností, že obviněný námitku podjatosti soudkyně okresního soudu namítl již v původním řízení. Na straně druhé je třeba konstatovat, že s obsahově shodnou námitkou se již dostatečným způsobem a v souladu se zákonem vypořádaly soudy nižších stupňů. Za situace, kdy základem dovolací argumentace je ve své podstatě pouhé vyjádření nesouhlasu obviněného s řešením, které zaujaly soudy o obsahově shodné námitce již dříve rozhodující, dostačuje odkázat na právní názor, který Nejvyšší soud jako soud dovolací vyjádřil již v dříve vydaném rozhodnutí. Již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 je uvedeno, že pokud obviněný opakuje v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
21. Co se týče posuzované otázky, je závěr v citovaném usnesení plně aplikovatelný i na případ projednávaný. Nejvyšší soud sdílí názor, který ve svém rozhodnutí (č. l. 194) uvedl nejprve soud okresní (usnesení ze dne 16. 5. 2016, č. j. 10 T 73/2015-194) a následně (č. l. 210) soud stížnostní (usnesení krajského soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. 12 To 205/2016-210), tj. že obviněným líčený spor s předsedou okresního soudu nemůže založit důvod pro vyloučení všech soudců okresního soudu, potažmo pak JUDr. Václavy Markové, která jako zákonná soudkyně určená rozvrhem práce byla povolána o návrhu na potrestání na obviněného podaného rozhodnout. Dovolatelem tvrzené skutečnosti nejsou podřaditelné pod případy, které ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. zakládají vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení.
22. Je možno poukázat na to, že v logickém rozporu s postojem dovolatele, jenž setrvává na svém názoru, že soudkyně, která rozhodla v jeho věci „nemůže být nestranná a nezávislá, a to pro její postavení vůči předsedovi Okresního soudu“ , je jeho návrh, aby po zrušení napadených rozhodnutí byla věc přikázána Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. To proto, že akceptace důvodu, pro který by měla být ve věci dovolatele podjatá soudkyně JUDr. Václava Marková (pro její postavení vůči předsedovi soudu), by pak bylo třeba vztáhnout i na všechny další soudce u označeného soudu působících, což by vedlo k závěru, že věc u uvedeného soudu nemůže být rozhodnuta. Obviněný měl tudíž logicky navrhnout, aby Nejvyšší soud pro kasaci napadených rozhodnutí postupoval podle §265l odst. 3 věty druhé tr. ř. a přikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému soudu. Uváděný nedostatek však nikterak neovlivnil vlastní posouzení důvodnosti tvrzení o tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.
23. V důsledku výše uvedených konstatování je nezbytné učinit právní závěr, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. není ve věci posuzované věcně naplněn.
24. Shodné stanovisko je třeba učinit i ve vztahu k druhému uplatněnému dovolacímu důvodu. Pokud obviněný vadnost právního posouzení skutku, a tudíž existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. staví na tvrzení o vadnosti svého procesního poučení coby svědka vystupujícího v trestní věci obviněného L. H., pak opět toliko opakuje své námitky, které již vtělil do řádného opravného prostředku (odvolání na č. l. 223-224), tj. námitky, s nimiž se soud druhého stupně zcela dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádal. Odvolací soud totiž shledal (str. 3 a násl. jeho usnesení), že byť bylo poučení obviněného nestandardní (a v jeho počátku i nedostatečné), přesto tento svou svědeckou výpověď v meritu věci podal až poté, co nedostatečnost tohoto poučení byla napravena a poté, co obviněný práva odepření výpovědi nevyužil. Toto skutkové zjištění odvolacího soudu odpovídá skutečnosti.
25. Jak dovolací soud zjistil poslechem přiloženého CD nosiče, je skutečností, že původní poučení obviněného jako svědka nebylo dostatečné. Přes údaj sdělený samosoudkyní, že je svědek poučen podle §97 až 101 tr. ř., nebyl ve skutečnosti slovně v tomto rozsahu poučen, neboť zejména nebyl poučen (jak je namítáno) o právu odepření výpovědi. K vlastnímu obsahovému výslechu svědka došlo ještě před tímto výslovným poučením (v daném směru protokol o hlavním líčení obsahuje dílčí nepřesnost ve vymezení okamžiku, kdy obviněný – po doplňujícím poučení – vyjádřil své stanovisko o nevyužití práva odepření výpovědi). Vadou, kterou výslechu dovolatel vytýká, je však zatížena jen ta část výpovědi svědka, kterou v protokolu podchycují první tři věty. Protože v čase 04:59 min. záznamu byl obviněný jako svědek obsahově poučen i ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. a následně – po vyjádření svého stanoviska, že tohoto práva nevyužívá – vypovídal, nelze považovat za vadný závěr odvolacího soudu, že dovolatel „sice nestandardně, ale přesto řádně svědecky poučen, neboť teprve poté (pozn. i po poučení o právu odepření výpovědi z důvodu nebezpečí svého trestního stíhání) okresnímu soudu sděloval jako svědek úmyslně nepravdivé skutečnosti“.
26. Uvedené poznatky vedou ke zjištění, že ani skutkovému vymezení obsaženému v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku, konkrétně části „… v procesním postavení svědka po zákonném poučení o trestnosti křivé výpovědi a po poučení o právu výpověď odmítnout, pokud by jí zejména sobě způsobil nebezpečí trestního stíhání, záměrně lživě vypovídal…“ , nelze vytýkat nesprávnost, resp. nepodloženost obsahem soudy provedených důkazů.
27. Při těchto zjištěních neshledává dovolací soud zákonného důvodu k tomu, aby přistoupil k navržené kasaci dovoláním napadených rozhodnutí z důvodu tvrzené vady zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť lze s dovolatelem obecně souhlasit v tom, že vadu spočívající v nesprávném (tj. neúplném) poučení svědka již následně nelze zhojit, nelze s ní souhlasit v tom, že takto vymezená vada se vztahuje na jeho výpověď svědka jako celek. Dovolatelem tvrzenou nepoužitelnost svědecké výpovědi (s níž spojuje právní závěr o nemožnosti vyvození jeho trestní odpovědnosti pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku) je totiž třeba vztahovat jen k té části jeho údajů, jež předcházela nápravě. Dovolací soud závěr odvolacího soudu, který stran posouzení otázky toho, zda dovolatel v trestní věci obviněného podal (z procesního hlediska řádnou) svědeckou výpověď, učinil pozitivní závěr, sdílí.
28. Pokud jde o další námitky dovolatele, že jeho výpověď byla jakousi diskusí či polemikou se státním zástupcem, či že byla výsledkem kladení návodných a kapciózních otázek, pak je třeba konstatovat, že nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod určený k nápravě hmotně právní vady při posouzení soudy zjištěného skutku, tj. vady spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení trestního zákoníku. Dodat lze to, že ač byl obviněný zastupován v řízení obhájcem, z protokolu o hlavním líčení neplyne, že by obhajobou byla vznesena námitka o nepřípustném charakteru kladených otázek. Zcela mimo dovolací relevanci je tvrzení obviněného, že předmětný protokol není v podstatných detailech v souladu s pořízeným zvukovým záznamem. Takto nekonkrétně vznesená námitka je ve své podstatě bezobsažná, neboť jednak zákonná úprava (viz §55 odst. 1 písm. d) tr. ř.) nepočítá s tím, že by se vyhotovoval doslovný přepis jednání, resp. doslovná protokolace výpovědí vyslýchaných osob (k této možnosti viz §55b odst. 3 věta druhá tr. ř.), jednak obviněný nevyužil – pokládal-li to za nezbytné z pohledu své obhajoby – možnosti domáhat se opravy protokolu způsobem upraveným v §57 tr. ř.
29. Uvedená zjištění ústí do závěru, že i v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podal obviněný své dovolání zjevně neopodstatněně.
30. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu