ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.917.2017.3
6 Tdo 917/2017-I.-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2017 ve věci obviněných M. L. P., a G. D., v řízení o dovolání podaném prvně jmenovaným obviněným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 106/2016, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obvinění M. L. P., a G. D., b e r o u do vazby z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
1. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání, které proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 106/2016, podal prostřednictvím svého obhájce obviněný M. L. P. tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně všech výroků týkajících se tohoto obviněného označený rozsudek Krajského soudu v Brně, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 T 106/2016-701, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Protože důvod, pro který přistoupil dovolací soud ke zrušení odsuzujících rozhodnutí ve vztahu k obviněnému P. prospíval i spoluobviněnému G. D., jenž byl těmito rozsudky rovněž odsouzen, postupoval Nejvyšší soud tak, že podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §261 tr. ř. zrušil částečně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, a to v celé jeho odsuzující části týkající se obviněného G. D., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. V návaznosti na tyto výroky rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Blansku přikázal, aby věc v rozsahu jejího zrušení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Nejvyšší soud je povinen, pokud k dovolání obviněného zruší výrok o trestu, obsažený v dovoláním napadeném rozsudku, rozhodnout o vazbě obviněného, vykonává-li v době jeho rozhodnutí trest odnětí svobody, k jehož zrušení došlo. Důvod k tomuto postupu upravenému §265 l odst. 4 tr. ř. shledal Nejvyšší soud u obou obviněných. Zjistil totiž, že tito vykonávají tresty odnětí svobody, jež jim byly pravomocně uloženy rozhodnutími zrušenými na podkladě podaného dovolání.
5. Jak Nejvyšší soud zjistil, původní řízení bylo proti obviněným vedeno vazebním způsobem, když po jejich výslechu rozhodla soudkyně Okresního soudu v Blansku o jejich vzetí do vazby, a to usneseními ze dne 28. 11. 2015 z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř. (viz usnesení č. l. 256-257 v případě obviněného P. a usnesení č. l. 245-246 v případě obviněného D.). Podkladem pro tato rozhodnutí byla zjištění soudu, že tito nejsou žádnými sociálními vazbami vázáni na území České republiky, jsou bez zaměstnání, neovládají český jazyk, což jim znesnadňuje možnost zaměstnání a rovněž nemají prostředky na obživu. Uvedená zjištění vedla soud k závěru, že je dána důvodná obava, že by obvinění při ponechání na svobodě mohli uprchnut nebo se skrývat, aby se vyhnuli trestnímu stíhání, případně, že by mohli v páchání trestné činnosti (majetkového charakteru) pokračovat.
6. Z dalšího obsahu spisu plyne, že obvinění se ve vazbě z týchž důvodů nacházeli až do pravomocného ukončení jejich trestního stíhání, když soudy v pravidelných intervalech rozhodovaly o jejich dalším ponechání ve vazbě. Okresní soud v daném směru naposled rozhodl v hlavním líčení dne 30. 8. 2016 (č. l. 691), zpětvzetí stížnosti obviněného P. podané proti označenému rozhodnutí vzala na vědomí předsedkyně senátu odvolacího soudu (č. l. 802).
7. Jak Nejvyšší soud ověřil, z hlediska trestního postihu obviněných nedošlo v mezidobí k žádné změně, tito nebyli odsouzeni jiným rozhodnutím, nebyl jim proto ani uložen jiný trest, do něhož by případně mohli být převedeni.
8. Důvody, pro které došlo k omezení osobní svobody obviněných, zůstávají ve své podstatně nezměněny. Byť je nutno připustit, že v důsledku posouzení věci dovolacím soudem je třeba poněkud odlišně nahlížet na míru participace obviněných na činu, což může mít dopad nejen v samotné právní kvalifikaci jejich činu, nýbrž i v otázce právního následku nově zjištěné trestní odpovědnosti obviněných, základ, z něhož soudy v předcházejících stádiích vycházely při posuzování otázky důvodnosti vazby, se nezměnil do té míry, aby bylo možno konstatovat, že v současné době již důvody vazby nejsou dány.
9. Protože obvinění nevyužili možnosti svého výslechu před rozhodováním dovolacího soudu o vazbě, vycházel tento ze zjištění učiněných v předcházejícím období. Je třeba konstatovat, že i nadále přetrvává důvodná obava, že obvinění participovali na skutku, jehož spácháním v podobě spolupachatelství byli uznáni, a že jejich participace vyjádřená popisem skutku odůvodňuje závěr, že se dopustili trestného činu (byť jinak kvalifikovaného z pohledu vyjádření jejich skutečného podílu na jeho spáchání). Při daném zjištění je třeba dovodit, že důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. jsou u obou obviněných dány z důvodů, které odůvodnili jejich předchozí omezení osobní svobody tímto institutem.
10. Nejvyšší soud proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhod tak, že se obvinění M. L. P., a G. D., berou do vazby z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu