ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.982.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 982/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2017 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 3 To 29/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2016, č. j. 50 T 2/2013-1199 , byl obviněný M. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pomocí k zvlášť závažnému zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 a §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jíž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
společně s odsouzeným M. V., po předchozí domluvě v úmyslu zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, dne 12. 4. 2012 v době od 17:00 do 22:50 hodin doprovázel ve svém osobním automobilu značky VW Passat slovenské registrační značky TV .... ze Slovenské republiky do skladu č. ... na parcele č. .... v k. ú. S. M., okr. P. (areál bývalého vojenského letiště) tahač zn. SCANIA slovenské registrační značky TV ..... vlastníka LAUGOVASKO s. r. o. se sídlem Chocholná – Velčice 462, 913 04 Slovenská republika, IČO: 44541309, s návěsem na přepravu sypkých materiálů zn. BENALU OPTILINER slovenské registrační značky ...... vlastníka R&M Trans s. r. o. se sídlem Chocholná – Velčice 462, 913 04 Slovenská republika, IČO: 36742112, řízený odsouzeným M. V., přestože věděl, že v tajné schránce na uvedeném návěsu pod krycím nákladem pšenice je dopravováno nejméně 4.649.600 kusů cigaret různých značek bez tabákových nálepek určených k použití v ČR, z toho konkrétně 1.000.000 kusů cigaret označených „Jin Ling“ zcela bez tabákových nálepek, 200.000 kusů cigaret označených „Chesterfield“ s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 2.999.600 kusů cigaret označených „Classic Red“ s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 150.000 kusů cigaret označených „Classic Blue“ s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 120.000 kusů cigaret označených „Gauloises Blondes“ červené s tabákovými nálepkami Ukrajiny a 180.000 kusů cigaret označených „Gauloises Blondes“ modré s tabákovými nálepkami Ukrajiny, po dobu cesty s odsouzeným M. V. průběžně udržoval telefonický kontakt, kdy nejméně v jednom případě byl upozorněn na silniční policejní hlídku, po odstavení nákladní soupravy ve skladu v k. ú. S. M. svým vozidlem zajistil dovoz dalších osob, které se pak společně s ním i odsouzeným M. V. podílely na vykládání cigaret z tajné schránky návěsu, přičemž nezdaněným dovozem cigaret způsobil škodu na ušlé spotřební dani ve výši 9.764.160 Kč a na DPH ve výši 2.421.809,40 Kč ke škodě České republiky, kdy cigarety označené „Chesterfield“ navíc nebyly vyrobeny oprávněným držitelem této ochranné známky (případně licencovaným výrobcem) registrované v ČR u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. ... a ... společností Philip Morris Products S. A., se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchâtel, Švýcarsko, zastoupené v ČR advokátkou Mgr. Karin Pomaizlovou, se sídlem Strossmayerovo nám. 977/2, Praha 7.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 500 Kč, tedy celkem 200.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že nebude peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě, náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 3 To 29/2016 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Juřičky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Místem, kde došlo ke spáchání trestného činu, byl sklad č. ..... na parcele ..... v k. ú. S. M., okr. P. (areál bývalého vojenského letiště), kde došlo k odkrytí tajné schránky a vykládce zboží. S ohledem na to je místně příslušným soudem k projednání věci Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice a nikoli Krajský soud v Ústí nad Labem.
6. Podle mínění obviněného došlo k porušení §220 odst. 1 tr. ř., podle něhož může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Skutek byl v obžalobě popsán v rozporu s §177 písm. c) tr. ř., neboť neobsahuje přesné označení skutku, který je popsán velmi neurčitě. Obžaloba stojí ve vztahu k jeho osobě na ničím neodůvodněné záměně obou obžalovaných. Nalézací soud jej po doplnění dokazování uznal vinným z jednání, které neodpovídá skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba. Ve výroku o vině došlo k úpravě skutku, neboť s ohledem na svůj podíl na jednání nemůže být osobou, kterou by měla stíhat daňová povinnost.
7. Obviněný má pak za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nalézací soud dovodil z úředního záznamu Celního ředitelství Ústí nad Labem a protokolu o sledování, že obviněný byl s odsouzeným V. po celou cestu po českém území ve vzájemném kontaktu. Ve skutečnosti však obviněný soupravu doprovázel pouze jednu hodinu. Nemohlo se tak jednat o doprovod za účelem ochrany předmětného nákladu. Z protokolů o sledování měl nalézací soud za prokázané, že obviněný odsouzeného V. opakovaně při jeho cestách doprovázel a opakovaně se podílel na vykládce zboží a následném zakrytí tajné schránky, a měl proto být dobře informován o konstrukčních úpravách návěsu a k čemu tyto slouží. Toto však z provedených důkazů nelze v žádném případě dovodit. Doprovázel sice odsouzeného V. na jeho cestách, což nikdy nepopíral, z žádných důkazů však nevyplývá, že by předmětem cest byla přeprava cigaret ukrytých v tajné schránce. Obviněný nebyl viděn při nakládání ani vykládání zboží a není zřejmé, odkud by měl mít povědomí o tajné schránce. Také skutkové zjištění soudu o tom, že měl dovolatel za úkol dopravit na místo vykládky další osoby, které měly s vykládkou pomoci, nemá oporu v provedených důkazech.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 3 To 29/2016, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), která v návaznosti na obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznila, že se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit pouze v případě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Dle názoru státní zástupkyně však tato situace nenastala.
10. K námitce obviněného, že svým jednáním nemohl naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty uvedeného zločinu ve formě pomoci, poukázala na ta rozhodná skutková zjištění, podle kterých věděl o existenci tzv. tajné schránky zabudované do prostor návěsu nákladního automobilu, který v rozhodné době řídil obviněný M. V., a věděl i o tom, že v této tajné schránce jsou přepravovány cigarety různých značek bez povinných tabákových nálepek. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že posledně jmenovanému obviněnému pomáhal při uskutečnění dopravy ze Slovenské republiky do České republiky tím, že s ním byl během cesty v kontaktu a hlídal průběh celého tranzitu (např. ho upozornil i na policejní hlídku). Pomoc obviněného M. M. však spočívala i v tom, že na místo odstavení návěsu doprovodil i další osoby, které prováděly vykládku předmětného zboží, a této činnosti se také sám částečně zúčastnil. Lze proto konstatovat, že tato rozhodná skutková zjištění jednoznačně svědčí o tom, že obviněný věděl o úmyslu hlavního pachatele (tj. obviněného M. V.) a sám úmyslně jednal (ve formě usnadnění jednání hlavního pachatele) tak, aby byl jemu známý úmysl hlavního pachatele uskutečněn.
11. K námitce obviněného ohledně místní nepříslušnosti soudu, uvedla, že tato neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu obsaženému v §265b tr. ř. Námitky výlučně proti věcné nepříslušnosti soudu lze uplatnit jen s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení tedy není skutečnost, že v řízení došlo k porušení zásad o místní příslušnosti soudu (§18 tr. ř.).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou naplnit ani námitky obviněného M. M., kterými odůvodnil údajné porušení zásady totožnosti skutku podle §220 tr. ř. Totožnost skutku má význam především z hlediska obžalovací zásady (§220 odst. 1 tr. ř.), tj. soud může rozhodovat v hlavním líčení jen o skutku, pro který byla podána obžaloba. V tomto smyslu je totožnost skutku zachována, existuje-li při porovnání skutku popsaného v obžalobě a v rozsudku shoda buď alespoň v jednání obviněného při rozdílném následku, anebo shoda v následku při rozdílném jednání obviněného. Uvedená shoda jednání či následku pak nemusí být úplná a bezvýjimečná, ale stačí i shoda částečná v podstatných skutkových okolnostech. U obviněného byla totožnost skutku ve vztahu k posuzovanému trestnému činu zachována, a to při částečné shodě jednání obviněného (jehož podstatou byla pomoc, kterou poskytl hlavnímu pachateli, aby mu usnadnil dokonání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku) a při úplné shodě způsobeného následku (zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty ve velkém rozsahu). V posuzované věci nelze mít žádné pochybnosti o tom, že byla zachována totožnost skutku obsaženého v obžalobě podané na obviněného a v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Na těchto závěrech nemohou nic změnit ani námitky obviněného o neodůvodněné záměně obviněných, neboť v popisu skutku obsaženém v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě a v rozsudku nalézacího soudu jsou shodně vyjádřeny všechny okolnosti, které svědčí o jeho podílu na posuzované trestné činnosti.
13. Nad rámec podaného vyjádření pak doplnila, že vyvození trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu podle §240 tr. zákoníku není vázáno na pachatelovo postavení speciálního subjektu uvedeného deliktu ve smyslu §114 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nesprávná právní úvaha nalézacího soudu však nikterak neovlivnila výše konstatovanou správnost právního posouzení jednání obviněného.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
22. Ve shodě s posouzením dovolacích námitek obviněného státní zástupkyní je nezbytné konstatovat, že tyto se vymykají obsahovému zaměření odvolatelem uplatněnému důvodu dovolání. Jak již zmíněno výše, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě nesprávné hmotně právním subsumpce skutkových zjištění soudů pod jím užité znaky skutkové podstaty (vada hmotně právního posouzení skutku), případně k nápravě hmotně právních vad při posouzení jiných skutečností významných pro rozhodnutí. Má-li být předmětem výtek dovolatele nesprávnost právního posouzení skutku (neboť toliko tehdy lze hovořit alespoň o formálním naplnění označeného dovolacího důvodu), pak je nezbytné, aby jeho námitky směřovaly proti právním závěrům soudů týkajícím se právní kvalifikace, a to v tom smyslu, že skutek, jímž byl uznán vinným, není vůbec trestným činem, nebo je trestným činem jiným, ať již z hlediska základní či kvalifikované skutkové podstaty apod.
23. Nic takového dovolatel neuplatňuje. Jeho dovolací argumentace je z podstatné části opakováním výhrad, jež uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku (v odvolání), jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně a s nimiž se zákonu odpovídajícím způsobem již vypořádal soud odvolací, na jehož usnesení lze proto odkázat. K námitkám dovolatele lze ve stručnosti (neboť námitky, jež neodpovídají obsahovému zaměření uplatněného dovolacího důvodu, nemohou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.) uvést následující skutečnosti.
24. Námitka místní nepříslušnosti soudu nemůže uplatněný, avšak ani žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod, tedy ani důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jenž však obviněný ani neuplatnil, založit, neboť jde o námitku vytýkající porušení procesního ustanovení (nikoli práva hmotného) – zde hodnoceno z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu, a to porušení ustanovení o místní příslušnosti, když posléze uvedený dovolací důvod by mohla založit jen vada spočívající v tom, že napadené rozhodnutí vydal věcně nepříslušný soud. Na tuto námitku obviněného již dostatečně reagoval soud odvolací (str. 2 jeho usnesení), takže není nutné na jejich věcně správné důvody uplatněnou námitku vyvracející navazovat a další argumentací rozšiřovat.
25. Rovněž namítané porušení obžalovací zásady, resp. dovolatelem vytýkané porušení ustanovení §220 tr. ř. nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť jde opět o námitku charakteru procesního. Navíc je nezbytné zdůraznit, že v soudním řízení k odvolatelem vytýkané procesní vadě nedošlo, neboť vázanost obžalobou se uplatňuje jen v tom, že soud svým rozsudkem nemůže rozhodnout o vině obviněného jiným skutkem, než pro který na něj byla podána obžaloba (a předtím zahájeno jeho trestní stíhání postupem podle §160 odst. 1 tr. ř.). Tato vázanost se neprojevuje v tom, že by soud byl oprávněn vyslovit vinu obviněného jen v rozsahu skutkových tvrzení obsažených v žalobním návrhu, neboť musí zohlednit výsledky dokazování v soudním řízení provedeného. Ukáže-li se, že obviněný na (stále témže činu – jako tomu je v případě posuzovaném) participoval v konkrétně jiné formě jednání, než tvrdila obžaloba, tedy nikoli jako spolupachatel, nýbrž jako účastník v užším slova smyslu, jak uzavřely soudy nižších stupňů, pak nevzniká zákonná překážka toho, aby o vině soud rozhodl v závislosti na svých skutkových zjištěních. Stran této námitky lze dále odkázat na to, co k ní uvedla ve svém vyjádření státní zástupkyně.
26. Námitky vůči právní kvalifikaci spočívají jednak v tom, že je vytýkáno porušení obžalovací zásady (k čemuž nedošlo), jednak v popření skutkových zjištění, které se staly podkladem hmotně právní subsumpce. V daném směru obviněný předkládá vlastní možnosti hodnocení důkazů, případně se dovolává na svou podporu předchozího zrušovacího usnesení odvolacího soudu, avšak pomíjí to, že sám odvolací soud ve svém usnesení, jímž jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného, zdůraznil, že (str. 2) „[p]oté, co byl ohledně obžalovaného M. původní rozsudek zrušen… postupoval soud prvního stupně velice důsledně a pečlivě, doplnil dokazování o řadu důkazů a nyní lze konstatovat, že za dané situace je dokazování komplexní a způsobilé k učinění závěru ve věci…“, resp. že (str. 3) „dokazování v novém hlavním líčení doplnil a dospěl ke správním závěrům o účinné spolupráci obžalovaného s již odsouzeným M. V.“. Důvody tohoto svého závěru následně vyložil. Není úkolem dovolacího soudu, aby přehodnocoval hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, neboť těmto je (s ohledem na zásadu bezprostřednosti) tento úkol svěřen. Jejich hodnocení je dovolací soud (nejde-li o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, což případ posuzovaný rozhodně není) povinen respektovat. Pokud obviněný namítá nesprávnost dílčích závěrů obsažených v odůvodnění nalézacího soudu, pak je nutno zmínit, že dovolání nelze podat proti odůvodnění rozhodnutí (§265a odst. 4 tr. ř.). Uplatňuje-li svou obhajobu způsobem, jež by měl zvrátit závěr o existenci zákonem vyžadované subjektivní stránky, příp. závěr, že se z jeho strany jednalo o činnost usnadňující jinému spáchání, pak je třeba usuzovat, že se de facto domáhá aplikace principu in dubio pro reo , a to zejména s přihlédnutím k jeho tvrzení, že (str. 8 dovolání) „nebylo zcela a beze všech pochybností prokázáno, že by... věděl o tom, jaký náklad je přepravován…“. Soudy nižších stupňů však v uvedené otázce zjevně žádné pochybnosti neměly. I v reakci na odvolací námitky obviněného totiž soud odvolací věc uzavřel tak, že ze strany dovolatele (str. 3 usnesení) „[š]lo zkrátka o zajišťovací doprovod kontrabandu…“ , když zdůraznil, že „[j]iný výklad, než jaký podal soud prvního stupně ohledně viny zkrátka není z důkazního a logického hlediska možný…“.
27. Znovu se připomíná, že dovolatel svou argumentací nikterak nezpochybnil důvodnost aplikace jednotlivých znaků trestného činu (včetně znaků pomoci) na jednání, jímž byl uznán vinným. Dovolacímu soudu proto ani nepřísluší, aby z vlastní iniciativy přezkoumával, zda např. tzv. právní větě vymezená forma pomoci adekvátně vyjadřuje povahu jeho jednání. Opakovaně se konstatuje, že jeho dovolací argumentace je veskrze skutková a procesní a jako taková nenaplňující jím uplatněný dovolací důvod.
28. S přihlédnutím k tomuto poznatku rozhodl dovolací soud o dovolání obviněného způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu