ECLI:CZ:NS:2017:6.TZ.28.2017.1
sp. zn. 6 Tz 28/2017-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2017 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. U., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. března 2014, č. j. 5 T 45/2014-199, a podle §268 odst. 2 tr. ř. a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. března 2014, č. j. 5 T 45/2014-199,
byl porušen zákon
v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. a ustanoveních §420 odst. 1 a §438 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 v neprospěch obviněného J. U. ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného J. U. společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatit poškozenému T. H., nar. ...., bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč.
Uvedený trestní příkaz se částečně zrušuje , a to pouze ve výroku, jímž bylo rozhodnuto podle 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného J. U. společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatit poškozenému T. H., nar. ...., bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. března 2014, č. j. 5 T 45/2014-199, který ve vztahu k obviněném J. U. nabyl právní moci dne 25. 4. 2014, bylo rozhodnuto o vině tohoto obviněného a spoluobviněných L. P., D. K. a J. H. způsobem v něm uvedeným, přičemž obviněný J. U. byl (ad 3) konkrétně uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
s obviněným J. H. společně dne 21. 9. 2013 v přesně nezjištěnou dobu od 9,30 hod. do 11,00 hod v K., okr. T., vnikli po vykopnutí vstupních dveří do rekreační chaty č. ..., odkud odcizili motorovou pilu zn. Stihl MS 311, plastový kufr, který obsahoval el. příklepovou vrtačku zn. Black and Decker KR 753 včetně příslušenství, které tvořil vrták a dva majzlíky, šedý plastový kufr, který obsahoval sadu šroubováků a bity a mobilní telefon Nokia 6303ci a svým jednáním způsobili poškozenému A. G., nar. ...., škodu na odcizených věcech ve výši 12.000 Kč a poškozením škodu ve výši 200 Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost, aby společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatil poškozenému T. H., nar. ......., bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč a dále společně a nerozdílně s obviněným J. H. zaplatil poškozenému A. G., nar. ....., bytem T., T., T., škodu ve výši 12.200 Kč. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena jako zvláštní podmínka pro osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti napadenému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. Ministr spravedlnosti má za to, že citovaným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř., pokud mu byla mj. uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatit poškozenému T. H., nar. ......, bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč.
5. Poškozeným T. H. byl nárok na náhradu škody uplatněn řádně a včas. Jednáním uvedeným pod bodem 1) výroku o vině byla poškozenému způsobena škoda na odcizených věcech ve výši 9.811 Kč a škoda poškozením ve výši 200 Kč. Tato škoda byla způsobena společným jednáním obviněných L. P. a J. H. Ve výroku o náhradě škody způsobené jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině byl však zavázán společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatit náhradu škody obviněný J. U. S ohledem na to, že obviněný J. U. nebyl uznán vinným jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině, nemohl být dle stěžovatele zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody způsobené tímto jednáním.
6. Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o náhradě škody z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 3. 2014, č. j. 5 T 45/2014-199, kterým bylo rozhodnuto dle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného J. U. zaplatit společně a nerozdílně s obviněným L. P. poškozenému T. H., nar. ..., škodu ve výši 10.261 Kč, byl v neprospěch obviněného J. U. porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud dle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v tomto výroku ohledně obviněného J. U. zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok z trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud o ní rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud ve veřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen .
9. Se závěry ministra spravedlnosti lze s ohledem na jeho odůvodnění jím podaného mimořádného opravného prostředku ve spojení se skutkovými závěry plynoucími s připojených spisů zcela souhlasit.
10. Podle §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
11. Podle §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, [k] aždý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti , přičemž podle §438 odst. 1 téhož zákona [ z] působí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
12. Poškozený T. H. uplatnil řádně a včas nárok na náhradu škody ve výši 20.600 Kč. Podle výroku o vině mu byla majetková škoda způsobena ve výši 9.811 Kč odcizením specifikovaných věcí a ve výši 200 Kč poškozením věcí, a to společným jednáním obviněných L. P. a J. H. popsaným pod bodem ad 1) výroku. V souladu s ustanovením §228 odst. 1 měla být povinnost uhradit náhradu škody uložena těm obviněným, kteří byli uznáni vinnými jednáním, kterým byla tato škoda způsobena. Povinnost uhradit škodu poškozenému T. H. tedy měla být uložena obviněným L. P. a J. H.
13. Okresní soud v Teplicích však, zřejmě v důsledku záměny jmen, ve výroku o náhradě škody způsobené jednáním obviněných popsaným pod bodem 1) výroku o vině zavázal mimo pachatele skutku obviněného L. P. i obviněného J. U., jenž se podle zjištění soudu tohoto skutku nedopustil, a tudíž zjištěnou škodu poškozenému nezpůsobil. Vyslovení solidární odpovědnosti tohoto obviněného k její úhradě společně s obviněným L. P. je zjevně nesprávné.
14. Protože se obviněný J. U. nedopustil jednání popsaného pod bodem 1) výroku o vině a poškozenému tímto jednáním škodu nezpůsobil, neměl být zavázán k její náhradě. Vyslovením jeho závazku k náhradě škody došlo v jeho neprospěch k porušení zákona v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř., jež upravuje zákonné podmínky pro vyslovení adhezního výroku v trestním řízení, jímž se pachateli trestného činu ukládá povinnost k náhradě majetkové škody (příp. nemajetkovou újmu v penězích, event. k vydání bezdůvodného obohacení) a stejně tak v ustanoveních §420 odst. 1 a §438 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném v době spáchání označených přečinů, jež upravují hmotně právní podmínky odpovědnosti škůdce za způsobenou škodu (prvně uvedené ustanovení), resp. způsob její úhrady, vznikla-li z jednání více osob (ustanovení posléze uvedené).
15. S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru o důvodnosti podané stížnosti o porušení zákona. Rozhodl proto podle §268 odst. 2 tr. ř. tak, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. března 2014, č. j. 5 T 45/2014-199, který ve vztahu k obviněnému J. U. nabyl právní moci dne 25. 4. 2014, ve výroku o náhradě škody, kterým bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného J. U. zaplatit společně a nerozdílně s obviněným L. P. poškozenému T. H., nar. ...., škodu ve výši 10.261 Kč, byl porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř a §420 odst. 1 a §438 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném v době spáchání trestného činu, v neprospěch obviněného J. U.
16. Z uvedeného důvodu podle §269 odst. 2 uvedený příkaz částečně zrušil, a to pouze ve výroku, jímž bylo rozhodnuto podle 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného J. U. společně a nerozdílně s obviněným L. P. zaplatit poškozenému T. H., nar. ......, bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč, přičemž současně zrušil i všechna rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Zrušení tohoto výroku je dostačující k nápravě zjištěné nezákonnosti. Protože uvedený výrok ve vztahu k obviněnému J. U. neměl být učiněn a nepřichází vyslovení ani žádného jiného výroku (jak ve vztahu k tomuto obviněnému, tak ve vztahu k některému jinému z nich – konkrétně J. H.), neaplikoval Nejvyšší soud ustanovení §270 odst. 1 tr. ř., jehož užití přichází v úvahu, je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové.
17. Pro úplnost se dodává, že rozhodnutím Nejvyššího soudu nedošlo k žádné změně, jež by se dotýkala povinnosti obviněného L. P. zaplatit poškozenému T. H., nar. ....., bytem V., D., škodu ve výši 10.261 Kč. Změna se projevuje pouze v tom, že k náhradě škody poškozenému je povinen toliko on sám (nikoli solidárně s dalším obviněným), neboť závazek uložený obviněnému J. U. byl tímto rozsudkem zrušen a k vyslovení jiného závazku (který měl stíhat obviněného J. H.) tímto rozhodnutím nedošlo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu