ECLI:CZ:NS:2017:6.TZ.3.2017.2
sp. zn. 6 Tz 3/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných MUDr. P. K. , MUDr. K. K., dříve P., Ing. I. S. , Ing. P. D. , Ing. T. M. , Ing. V. K., Ing. M. J. , MUDr. J. Ř. , MUDr. J. H. , MUDr. D. R. , L. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 6 To 106/2015, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil n e j s o u v y l o u č e n i z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 3/2017.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 4 T 21/2013, byli obvinění MUDr. P. K., MUDr. K. K. uznáni vinnými pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pokračujícím zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ing. I. S. byla uznána vinnou pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pokračujícím zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ing. P. D. byl uznán vinným zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ing. T. M. byl uznán vinným zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ing. V. K. a MUDr. J. H. byli uznáni vinnými zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ing. M. J. byl uznán vinným pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pokračujícím zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. MUDr. J. Ř. byl uznán vinným pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pokračujícím zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Praze byl obviněnému MUDr. P. K. a MUDr. K. K. podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s dozorem, jakož i trest propadnutí majetku v rozsahu specifikovaném ve výroku rozsudku. Ing. I. S. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 4 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, a vedle toho jí byl uložen rovněž peněžitý trest (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody) a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti. Ing. P. D. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, dále trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty specifikované v rozsudku, peněžitý trest (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody) a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti. Ing. T. M. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, jakož i trest peněžitý (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody). Ing. V. K. byl podle §256 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let, jakož i trest peněžitý (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody) a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti. Ing. M. J. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, jakož i trest propadnutí majetku v rozsahu specifikovaném ve výroku rozsudku a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti. MUDr. J. Ř. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a dále trest peněžitý (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody) a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti. MUDr. J. H. byl podle §256 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let a rovněž trest peněžitý (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody).
3. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 4 T 5/2015, byl obviněný MUDr. D. R. uznán vinným pokračujícím zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a obviněná L. N. byla uznána vinnou pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pokračujícím zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému MUDr. D. R. podle §331 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, jakož i trest propadnutí majetku specifikovaného ve výroku rozsudku a trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněné L. N. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, jakož i peněžitý trest (včetně stanovení náhradního trestu odnětí svobody) a trest zákazu v rozsudku specifikované činnosti.
4. Odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, všech obviněných, RNDr. M. R., MUDr. E. R. a správce pozůstalosti JUDr. J. V., jež byla podána proti shora citovaným rozsudkům Krajského soudu v Praze, byla přidělena Vrchnímu soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 106/2015 a sp. zn. 6 To 107/2015. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016 byly tyto věci spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 6 To 106/2015. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 6 To 106/2015, bylo o podaných odvoláních rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. byly napadené rozsudky soudu prvního stupně zrušeny a podle §259 odst. 1 tr. ř. mu byla věc vrácena k novému rozhodnutí.
II.
5. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř., MUDr. J. H., MUDr. D. R. a L. N.
6. Podaná stížnost pro porušení zákona byla Nejvyššímu soudu doručena dne 1. 2. 2017 a věc byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu přidělena do senátu č. 6 trestního kolegia Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Vladimír Veselý jako předseda senátu, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil jako soudci.
7. Dne 30. 5. 2017 v průběhu veřejného zasedání podal obviněný MUDr. D. R. námitku podjatosti soudců JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tz 3/2017 z důvodu existence pochybnosti o jejich nezávislém a nestranném rozhodování pro poměr k projednávané věci a osobám na ní zúčastněným. Uplatněnou námitku odůvodnil jednak negativní medializací dané věci, politickým charakterem stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti, ale především intenzivním nátlakem ze strany prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana, CSc., vůči soudcům rozhodujícím v této trestní věci. Tento nátlak má podle obviněného MUDr. D. R. plynout z mediálních vyjádření prezidenta republiky vůči soudci JUDr. Pavlu Zelenkovi, a to v kontextu kompetencí prezidenta i ve vztahu k soudcům Nejvyššího soudu. V daných souvislostech poukázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kinský proti České republice. V rámci této námitky navrhl rovněž provedení důkazů, a to čtením některých médii zaznamenaných vyjádření prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana, CSc., a přehráním CD nosiče obsahujícího záznam z návštěvy prezidenta ve městě Š. dne 21. 3. 2017.
8. Stran procesních aspektů rozhodování o podané námitce podjatosti připomněl závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 9/09, s tím, že postup podle §31 odst. 1 tr. ř. lze považovat za ústavně konformní toliko za podmínky jeho přezkumu nadřízeným soudem. K tomu uvedl, že za situace, kdy Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku rozhoduje o námitce vyloučení ve věci činných soudců, přičemž vydané rozhodnutí není z důvodů neexistence nadřízeného orgánu napadnutelné žádným opravným prostředkem, vylučuje, aby o podané námitce rozhodli titíž soudci, jejichž podjatost je namítána. Opačná konstrukce by totiž podle názoru obviněného MUDr. D. R. založila rozpor se základním procesním principem, že nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení souladu §31 tr. ř. s ústavním pořádkem.
III.
9. Nejvyšší soud v daných souvislostech prvně připomíná, že podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a nestranným soudem. Listina základních práv a svobod pak v čl. 36 odst. 1 stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
10. Ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. proto stanoví, že z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
11. Na podjatost soudce podle §30 odst. 1 tr. ř. lze tedy usuzovat z důvodu jeho poměru k projednávané věci nebo osobám. Poměr k projednávané věci ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. může záležet např. v tom, že soudce sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo že byly svědkem trestného činu. Pochybnosti o nestrannosti soudce musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu, přičemž za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Pro poměr k osobám , jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském, anebo naopak osobně nepřátelském.
12. Nutno tudíž konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
13. Podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodne o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. ten orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát i bez návrhu.
14. O námitce podjatosti členů senátu č. 6 trestního kolegia Nejvyššího soudu tedy rozhodoval tento senát, přičemž vycházel ze zákonné dikce ustanovení §31 odst. 1 tr. ř., které je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu konstantně vykládáno stejným způsobem. Ani v této věci tudíž nebyl shledán důvod pro odlišný postup, potažmo pro předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
15. Po přezkoumání námitky podjatosti členů senátu č. 6 trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl tento senát k závěru, že u jeho předsedy JUDr. Vladimíra Veselého, ani jeho členů JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila, nelze mít důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněných, neboť se nejedná o žádný z případů, které předpokládá §30 odst. 1 tr. ř. (potažmo §30 odst. 2 až 4 tr. ř.). Za takový důvod přitom nelze považovat skutečnosti, které byly uplatněny v rámci námitky podjatosti ze strany obviněného MUDr. D. R., přičemž nutno zdůraznit, že součástí nezávislosti a profesionality soudce je mimo jiné i schopnost a povinnost odolávat vnějším tlakům v podobě různých vyjádření mediálních či politických subjektů, prezidenta republiky nevyjímaje. Dovedeno ad absurdum , při akceptaci odůvodnění dané námitky podjatosti by byli z rozhodování o stížnosti pro porušení zákona podané v této věci vyloučeni všichni soudci Nejvyššího soudu a z rozhodování v této trestní věci obecně pak všichni soudci v České republice.
16. Se zřetelem k tomu byly z důvodu jejich nadbytečnosti zamítnuty související důkazní návrhy obviněného MUDr. D. R., jelikož otázka podjatosti členů senátu č. 6 trestního kolegia Nejvyššího soudu z důvodu jejich možného ovlivnění výroky prezidenta republiky (které jsou navíc obecně známé) mohla být v dostatečné míře posouzena i bez doplnění dokazování.
17. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že členové senátu č. 6 trestního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil nejsou podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněných MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř., MUDr. J. H., MUDr. D. R. a L. N.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu