ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.15.2017.1
sp. zn. 7 Td 15/2017-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných L. S. , M. N., J. D. , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 155/2015, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2017 návrh obviněného J. D. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodním á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci podala dne 5. 8. 2015 u Okresního soudu v Liberci obžalobu na výše uvedené obviněné pro zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. U Okresního soudu v Liberci je věc vedena pod sp. zn. 1 T 155/2015.
Podáním ze dne 10. 2. 2017 (č. l. 399 tr. spisu) učinil obviněný J. D. návrh na postup podle §25 tr. ř. přičemž navrhoval, aby Vrchní soud v Praze odňal věc Okresnímu soudu v Liberci a přikázal ji Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Tato věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 10 Ntd 2/2017.
Současně podáním taktéž ze dne 10. 2. 2017 (č. l. 401 tr. spisu) učinil obviněný návrh na postup podle §25 tr. ř., v němž navrhoval, aby Nejvyšší soud odňal věc Vrchnímu soudu v Praze a přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci. Ve svém návrhu uvedl, že již jednou byl účastníkem řízení u Vrchního soudu v Praze, kdy od té doby nemá žádnou důvěru ve spravedlivé rozhodnutí tohoto soudu. Je přesvědčen, že „je namístě užít postup podle §25 tr. ř. před námitkou podjatosti, neboť o samotné námitce rozhoduje dotčený soudce či dotčení soudci“.
Dne 30. 3. 2017 předložil Vrchní soud v Praze trestní spis Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 1 T 155/2015, Nejvyššímu soudu k řízení o návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestní věc obviněného (obviněných) se nyní nachází u Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 Ntd 2/2017, v řízení o návrhu obviněného J. D. na delegaci podle §25 tr. ř. Obviněný se domnívá, že věc by měla být tomuto soudu odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť obviněný nemá důvěru ve spravedlivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a domnívá se, že je na místě užít postupu podle §25 tr. ř. před námitkou podjatosti.
Důvodem pro postup podle §25 tr. ř. však nemohou být pouhé obecné ničím nepodložené zcela subjektivní pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze, jak činí ve svém návrhu obviněný, když jiné argumenty obsahem návrhu obviněného na delegaci nejsou.
V souvislosti s obviněným avizovanou námitkou podjatosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pokud jde o námitku podjatosti, zásadně se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci, a to postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. Důvody vyloučení soudce jsou uvedeny v ustanovení §30 tr. ř., musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohly být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům trestního řízení objektivně. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě nemohlo být důvodem k postupu podle §25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. jeho jednotlivých soudců.
Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky pro postup podle §25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu