ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.41.2017.1
sp. zn. 7 Td 41/2017-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. září 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. K. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 35/2017, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněného J. K. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (bod 1-16) a přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1).
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 9 T 35/2017, byl obviněný J. K. uznán vinným pod body ad 1 – 16) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem ad 1) přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 966 a násl. tr. spisu).
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání (č. l. 1013 a 1019 a násl. tr. spisu). Trestní věc obviněného byla předložena Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání obviněného. Věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 To 249/2017.
Nejvyššímu soudu byl dne 24. 8. 2017 doručen návrh obviněného J. K. na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Obviněný v návrhu uvedl, že místní příslušnost Městského soudu v Brně je dána místem spáchání jednoho dílčího skutku, který je součástí obžaloby, avšak ve všech ostatních případech (cca dalších 10 skutků) je podle něj evidentní, že z hlediska místní příslušnosti je nejvíce příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, neboť většina skutků byla spáchána v obvodu tohoto soudu. Obviněný doplnil, že v této městské části má také trvalé bydliště, bydlel zde a pracoval. Podáním obžaloby k Městskému soudu v Brně došlo podle něj k tomu, že většina poškozených se řízení vůbec neúčastní (neboť bydlí právě v Praze). Dále se, podle obviněného, právě kvůli vzdálenosti k soudu opakovaně nedostavila svědkyně důležitá pro jeho obhajobu. Také pro členy jeho rodiny a přátele je obtížné navštěvovat jej ve výkonu vazby v Brně. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. odňal trestní věc Městskému soudu v Brně a přikázal jí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Městského soudu v Brně k projednání věci, což ostatně ani obviněný v návrhu nesporuje. Obvod tohoto soudu je totiž u jednání pod bodem ad 15) rozsudku soudu prvního stupně místem spáchání přečinu podvodu, jímž byl obviněný dosud nepravomocně uznán vinným. Místem spáchání trestného činu podvodu je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994). U Městského soudu v Brně byla podána obžaloba a tento soud se tak stal soudem příslušným k projednání věci.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci podstatné, že soudem prvního stupně, jemuž má být podle obviněného věc odňata, již bylo rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 9 T 35/2017, a věc se již u tohoto soudu nenachází, neboť byla předložena soudu druhého stupně k rozhodnutí o odvolání obviněného. Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již meritorně rozhodl a řízení u tohoto soudu je skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci Městskému osudu v Brně, podaný dne 23. 8. 2017, nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno. Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Pokud jde o důvody obviněného uplatněné v návrhu na delegaci, Nejvyšší soud pouze nad rámec rozhodnutí uvádí, že tyto nesvědčí pro závěr, že jde o důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci je nepochybné, že je věc vedena u místně příslušného Městského soudu v Brně. Ve věci je obviněna jedna osoba, jež nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, což ovšem není nijak výjimečná skutečnost. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V této věci byli navíc obžalobou navrženi toliko 3 svědci ke slyšení u hlavního líčení. Jejich bydliště tak nemůže být v tomto případě důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu