ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.57.2017.1
sp. zn. 7 Td 57/2017-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. prosince 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného M. S. , vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 91/2017, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Olomouci.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci podala dne 21. 6. 2017 u Okresního soudu v Olomouci obžalobu na obviněného M. S. pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Přečinu se podle obžaloby měl dopustit tím, že „dne 1. 3. 2012 uzavřel, jakožto jednatel společnosti FARDIS CZ, s. r. o., se sídlem Průmyslová 729/3, 783 71 Olomouc - Holice, jako prodávající, v Praze na přesně nezjištěném místě, kupní smlouvu č. 1223671-B02-N, a to se společností NOVA leasing, a. s., jakožto kupujícím, týkající se prodeje stroje na výrobu plastových obalů Extruder Unit, typ JC-X65HS výrobní číslo 080102, modré barvy a dvoubarevného potiskovacího stroje Flexographic Printing Machine, typ JC-FF20125AN, výrobní číslo 080101-1209, modré barvy, přičemž tyto stroje předal kupujícímu - společnosti NOVA leasing, a.s., dne 5. 4. 2013 v Olomouci, na ulici Průmyslová 3, tedy v místě sídla společnosti FARDIS CZ, s. r. o., a takto obviněný jednal přesto, že uvedené stroje byly od 20. 12. 2007 na základě uzavřené leasingové smlouvy č. 1/07/35149 ve vlastnictví společnosti s Autoleasing, a. s., a tyto stroje byly společnosti FARDIS CZ, s. r. o., pouze svěřeny do užívání, čímž fakticky jejich prodejem a následným fyzickým předáním společnosti NOVA leasing, a. s., trvale vyloučil jejich majitele, společnost s Autoleasing, a. s., z dispozice s těmito věcmi a tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti s Autoleasing, a. s., škodu v celkové výši 253 681 Kč.“
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 5 T 91/2017, byla věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Olomouci není místně příslušný k jejímu projednání. Popis skutku podle názoru okresního soudu neodpovídá obsahu spisu, dosud shromážděným důkazům, ani není zřejmé, proč by měl být místně příslušný Okresní soud v Olomouci. Státní zástupce vychází z toho, že obviněný v Praze, na přesně nezjištěném místě, uzavřel kupní smlouvu o prodeji věcí, které nebyly jeho majetkem. Potom by ale měl být místně podle soudu příslušný soud v Praze, a to podle uzavření smlouvy v sídle společnosti NOVA leasing, a. s., Líbalova 2348/1, Praha 4 – Chodov, tedy Obvodní soud pro Prahu 4. Podání obžaloby Okresnímu soudu v Olomouci, jakož i vedení přípravného řízení místně nepříslušným policejním orgánem, je v rozporu s trestním řádem. Tyto okolnosti musí být objasněny již v přípravném řízení. Místo uzavření smlouvy dne 1. 3. 2012 je podle obsahu spisu nepochybně sídlo společnosti NOVA leasing, a. s., nic jiného se k tomuto z důkazů podle obsahu spisu nepodává. Obžaloba dále vychází z toho, že neoprávněně obviněným prodané stroje obviněný předal kupující společnosti NOVA leasing, a. s., dne 5. 4. 2013 v Olomouci na ulici P. Tato skutečnost však podle soudu z obsahu spisu vůbec nevyplývá, nevyplývá z žádného důkazu, není vůbec zřejmé, proč je ve skutkové větě v usnesení o zahájení trestního stíhání obsažena a proč ji státní zástupce převzal i do obžaloby. Přitom je podle soudu nutno odkázat na úřední záznamy o podání vysvětlení svědků, jestli byla dodatečně podepisována nějaká fiktivní smlouva, tato na věci nic nemění, svědci se vyjádřili jednoznačně. Takto lze konstatovat, že trestní stíhání bylo zahájeno, vedeno a byla podána obžaloba pro skutek, který se vůbec nestal (určitě ne tak, jak je popsán v obžalobě, určitě ne v Olomouci). Obviněný procesně nevypovídá, v úředním záznamu o podání vysvětlení uvedl, že stroje si z areálu na ul. P., v Olomouci, někdo odvezl, že je tedy demontoval a odvezl bez vůle obviněného, obviněný tyto stroje nikomu nevydával, jak tvrdí obžaloba, tato část obžaloby k jednání z 5. 4. 2013 je podle soudu smyšlená, nevyplývá z žádného dosud provedeného důkazu. Svědek P. H. uvedl do úředního záznamu jako generální ředitel NOVA leasing, a. s., že společnost koupila stroje od společnosti FARDIS CZ, s. r. o., podle smlouvy ze dne 1. 3. 2012, tímto by byl skutek podle soudu spáchán a dokonán, ale nikoliv v obvodu působnosti Okresního soudu v Olomouci. Dále uvedl, že k převzetí strojů 5. 4. 2013 došlo proto, že nebyly hrazeny leasingové splátky (tedy dávno po spáchání případné zpronevěry a z jiného důvodu, než dokončení trestného činu, tento byl dokončen i dokonán uzavřením smlouvy 1. 3. 2012 v Praze 4, pokud tedy jde o trestný čin), takže tato část děje nemá žádnou souvislost s tvrzenou zpronevěrou, tato byla dokonána i dokončena 1. 3. 2012 v Praze, když i nadále podle smlouvy měly být stroje v užívání společností FARDIS CZ, s. r. o., nemělo dojít k jejich fyzickému předání společnosti NOVA leasing, a. s., šlo jen o převod vlastnictví, v užívání měly být nadále u společnosti FARDIS CZ, s. r. o. Dále svědek P. H. neuvádí, že by 5. 4. 2013 stroje vydával obviněný, že by zde tedy byla jeho vůle k fyzickému předání strojů společnosti NOVA leasing, a. s. Dále svědek J. K. uvádí, že stroje koupil v roce 2014 od společnosti sAutoleasing, a. s., tedy poškozená společnost je měla v držení, není tedy prokazováno, že by obviněný stroje trvale odňal z moci poškozeného. Podstatné je dále sdělení svědka M. V., který dostal do správy v rámci vymáhacího procesu leasingové smlouvy mezi společností NOVA leasing, a. s., a společností FARDIS CZ, s. r. o., ohledně předmětných strojů, který uvedl, že někdy v únoru nebo březnu 2013 (zcela jistě jde podle soudu o datum 5. 4. 2013) byly stroje zajištěny a odebrány od společnosti FARDIS CZ, s. r. o. To potvrzuje výpověď svědka P. H., že stroje byly společnosti FARDIS CZ, s. r. o., odebrány, je tak podle soudu nepravdivé tvrzení obžaloby, že stroje 5. 4. 2013 v Olomouci na ulici P. ze své vůle vydal obviněný. Okresní soud v Olomouci tedy na základě výše uvedeného setrvává na svém názoru, že není místně příslušný, že skutek se stal (pokud vůbec) v Praze 4, kde byla podepsána smlouva, žádná část skutkového děje se nestala v obvodu Okresního soudu v Olomouci. Proto věc předložil Nejvyššímu soudu k vyřešení otázky místní příslušnosti.
Nejvyšší soud, který je v tomto případě příslušný k rozhodnutí podle §24 tr. ř., věc projednal a shledal, že k řízení o trestném činu podle podané obžaloby je příslušný Okresní soud v Olomouci.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Obviněný měl podle obžaloby spáchat přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku větší škodu. Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Podstatné je jednání obviněného poté, co pojal úmysl naložit s věcí v rozporu s účelem svěření.
Objektivní stránka uvedeného přečinu je naplněna ve chvíli, kdy si pachatel přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku zákonem předpokládanou škodu. Tedy jednání odvíjející se od okamžiku, kdy obviněný pojme úmysl naložit se svěřenou věcí jako s věcí vlastní, a to v rozporu s účelem svěření. Pokud jde o následek žalovaného trestného činu, tedy o způsobenou škodu na cizím majetku, ten v tomto případě nastal na stejném místě, na kterém došlo k jednání pachatele. Takové závěry vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999.
Ze skutku v obžalobě vyplývá, že obviněný ačkoli si byl vědom, že předmětné stroje jsou od 20. 12. 2007 vlastnictvím společnosti sAutoleasing, a. s., a společnost FARDIS CZ, s. r. o., je má pouze svěřeny do užívání, měl se společností NOVA Leasing, a. s., dne 1. 3. 2012 uzavřít kupní smlouvu týkající se uvedených strojů. Pro určení místní příslušnosti soudu k rozhodnutí je podstatné místo, kde obviněný jednal poté, co pojal úmysl naložit s věcí, která mu byla svěřena v rozporu s účelem svěření. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný jako jednatel společnosti FARDIS CZ, s. r. o., měl se společností NOVA leasing, a. s., uzavřít jednak Smlouvu o koupi a prodeji movité věci (č. l. 169 tr. spisu) a jednak Leasingovou smlouvu číslo 1120219 (č. l. 187 tr. spisu). Na příloze ke kupní smlouvě (č. l. 169 p. v. tr. spisu) je uvedeno, že je nedílnou součástí leasingové smlouvy č. 1120219. Jak je uvedeno v závěru obou dokumentů, obě smlouvy za společnost FARDIS CZ, s. r. o., podepsal obviněný M. S. dne 23. 2. 2012 (uvádí se, že v Praze). Za společnost NOVA leasing, a. s., byla smlouva podepsána v obou případech dne 1. 3. 2012, též v Praze. K Leasingové smlouvě číslo 1120219 pak náleží Protokol o převzetí předmětu leasingu (č. l. 224 tr. spisu) a Protokol o provedené prohlídce PL (č. l. 226 tr. spisu). Místem prohlídky strojů – jako předmětu leasingu – bylo sídlo společnosti FARDIS CZ, s. r. o., Průmyslová 729/3, Olomouc, jíž byl přítomen obviněný M. S. Uvedená prohlídka proběhla před podpisem kupní a leasingové smlouvy ze strany NOVA leasing, a. s., dne 28. 2. 2012. Ve své výpovědi svědek P. H., pracovník společnosti NOVA leasing, a. s., uvádí, že při uzavírání smluv jsou tyto řešeny nejen po formální stránce, ale také dochází k fyzické kontrole ze strany pověřených pracovníků (č. l. 63 tr. spisu). Uváděné skutečnosti pak podle Nejvyššího soudu odpovídají postupu a posloupnosti při uzavírání kupní a leasingové smlouvy, kdy nejprve byly smlouvy podepsány obviněným dne 23. 2. 2012, poté proběhla prohlídka předmětu leasingu (v Olomouci), které byl přítomen obviněný M. S. a následně byla smlouva uzavřena podpisem ze strany společnosti NOVA leasing, a. s., dne 1. 3. 2012.
Jestliže na základě dosud provedených důkazů je ve výše popsaném skutku spatřován trestný čin zpronevěry, pak k jednání, kterým obviněný se svěřenou věcí naložil v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž byl zmařen účel svěření, mělo dojít také v Olomouci, neboť zde mělo dojít k jednání naplňujícímu objektivní stránku uvedeného přečinu při prohlídce předmětných strojů, v místě, kde stály, na adrese sídla společnosti FARDIS CZ, s. r. o., tedy v obvodu Okresního soudu v Olomouci. Při této prohlídce strojů v Olomouci, která byla součástí procesu uzavírání obou smluv ( kupní a leasingové), měl obviněný naložit se svěřenou věcí jako s věcí vlastní, a to v rozporu s účelem svěření a na tomto místě došlo taky ke škodě. Obžaloba byla tedy podána u místně příslušného soudu.
Nejvyšší soud v řízení o příslušnosti soudu nehodnotí dosud provedené důkazy. Jestli se skutek, pro který byla podána obžaloba, stal a zda je trestným činem, je otázkou dokazování před soudem prvního stupně. Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu