ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.76.2016.1
sp. zn. 7 Td 76/2016-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného J. S. , vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 3/2014 , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2017 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Sokolově neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Sokolově podala dne 23. 12. 2013 obžalobu na obviněné J. S., a obviněnou H. F., pro skutky popsané v obžalobě, jimiž měli spáchat trestné činy specifikované v obžalobě. Trestní věc byla u Okresního soudu v Sokolově vedena pod sp. zn. 3 T 182/2013.
Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 1. 2014, sp. zn. 3 T 60/2011, 3 T 182/2013, byly podle §23 odst. 3 tr. ř. trestní věci obviněného J. S. vedené tímto soudem pod sp. zn. 3 T 60/2011 a 3 T 182/2013 spojeny a nadále vedeny pod sp. zn. 3 T 182/2013 (č. l. 3804 tr. spisu).
Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 3 T 182/2013, 3 T 3/2014, byla trestní věc obviněného J. S. ve které je spatřován zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučena z dosud společného řízení za účelem samostatného projednání a rozhodnutí a nadále vedena pod sp. zn. 3 T 3/2014 .
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 3 T 3/2014, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku a byl mu uložen trest (č. l. 381). Toto rozhodnutí však nenabylo právní moci, neboť usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 8 To 521/2015, bylo k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušeno a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí (č. l. 443).
Podáním ze dne 29. 11. 2016 (č. l. 648 tr. spisu) učinil obviněný návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v Sokolově a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě. V obsahově velmi obsáhlém návrhu především uvedl, že trvá také na projednání jeho předchozího návrhu, který vzal zpět a který je součástí trestního spisu (pozn. obviněný předchozí návrhy na delegaci, na č. l. 395 a č. l. 4599, podal z obdobných důvodů jako tento návrh). Obviněný v návrhu namítal, že okresní soud zcela bezdůvodně po podání obžaloby vyloučil řízení vedené pod sp. zn. 3 T 3/2014 k samostatnému projednání a rozhodnutí, když k tomu podle obviněného neměl pádný důvod a obě řízení tak uvedl do zjevné nehospodárnosti, průtahů a jednoznačně k újmě jeho jako obviněného, kdy bude dvakrát hradit náklady obhajoby, jakož i bude potrestán dvěma záznamy v rejstříku trestů. Dále podle obviněného rozhoduje Okresní soud v Sokolově, ačkoli jsou jako svědci navrhováni zejména civilní soudci (mj. také předseda tohoto soudu) uvedeného soudu a jsou na věci podle obviněného značně zainteresováni a nelze vyloučit jejich zájem na určitém způsobu meritorního rozhodnutí. Porušením ustanovení podle §2 odst. 5 tr. ř. podle obviněného je, že okresní soud ignoroval jeho předchozí delegační návrh a vytkl mu, že mu právo na takové podání nepřísluší. Obviněný dále uvádí, že již v přípravném řízení byla celá věc po celé ČR medializována Českou televizí (a dalšími). Z televizních reportáží je podle obviněného zřejmé, že se celá trestní věc citelně dotkla příslušného soudu. Nelze podle obviněného věrohodně vyvrátit, že se s celou věcí rozhodující senát, jakož i ostatní senáty příslušného soudu, neseznámil již před podáním obžaloby. Faktem podle obviněného zůstává, že senát seznámení s reportáží za celou dobu trestního řízení nevyvrátil. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že soud ignoroval návrh obhajoby na předběžné projednání věci. Poukazuje na to, že data zajištěná v přípravném řízení ze zajištěných nosičů byla za podivných okolností zřejmě poškozena a soud odmítl jejich opětovné vytěžení a zamítl mu opakované vytěžení DVD. Podle obviněného tak v jeho věci ze strany orgánů činných v trestním řízení dochází k prohlášení, že jakákoli data zajištěná od něj jako od obviněného, jsou z různých důvodů nepoužitelná. Podle obviněného je ale zřejmé, že právě zajištěná data obsahují určité informace, jež mají zásadní význam pro jeho vinu, resp. nevinu. Obviněný má rovněž za to, že spojení věci 3 T 60/2011 a 3 T 182/2013, je důkazem toho, že okresní soud nejedná za dodržení §2 tr. ř. Ze spojení věcí je podle něj zřejmé, že soud projednává věc k výhodě obviněné H. F. a jednoznačně k jeho škodě. Dále uvedl, že soudce rozhodující v jeho trestních věcech (sp. zn. 3 T 3/2014, 3 T 182/2013) krátí jeho práva, když opakovaně rozhodl, že se nebude zabývat jeho žádostí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Dále nelze podle obviněného opomenout, že obžaloba byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Sokolově Mgr. M. Pešinovou Rundovou, a to i přes to, že její manžel Mgr. E. Pešina, soudce Okresního soudu v Sokolově, rozhodoval ve věci v přípravném řízení usnesením ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 31 Nt 4102/2013, a je zde podle obviněného střet zájmů a nelze vyloučit i osobní zájem na určitém meritorním rozhodnutí v jeho trestních věcech. Závěrem obviněný poukázal, že obě spisové dokumentace podle něj obsahují řadu procesních vad a nezákonných postupů včetně nerozhodnutí o návrzích obhajoby. Obviněný požaduje, aby došlo k projednání také jeho předchozích návrhů na delegaci, jež vzal zpět. Obviněný je toho názoru, že u Okresního soudu v Sokolově mu není zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, nedochází k řádnému zjištění skutkového stavu, přičemž nelze přehlížet ani požadavek hospodárnosti trestního řízení. Obviněný požaduje projednání věci u Okresního soudu ve Znojmě, neboť je přesvědčen, že u tohoto soudu bude jeho věc náležitě objasněna, nikdy u tohoto soudu nepůsobil a nepřišel do styku se soudci. Medializací věci muselo podle obviněného dojít k ovlivnění organizačních složek v okrese Sokolov. Obviněný zdůraznil, že byl činný u Okresního soudu v Sokolově jako obecný zmocněnec, ale nikdy nebyl činný u Okresního soudu ve Znojmě. Obviněný uzavřel, že návrh podává v obou trestních věcech vedených u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 182/2013 a sp. zn. 3 T 3/2014.
Nejvyššímu soudu byl dne 28. 12. 2016 předložen spis Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 3 T 3/2014 (spolu se spisem sp. zn. 3 T 182/2013), s návrhem obviněného na postup podle §25 tr. ř. V předkládací zprávě předseda senátu uvedl, že je stále toho názoru (stejně jako při předcházejících návrzích obviněného na delegaci, jež vzal obviněný zpět), že jde ze strany obviněného s ohledem na načasování a obsah návrhů o procesní obstrukci. Potvrdil, že v posuzovaných trestních věcech nebyl žádný ze soudců příslušného soudu účastníkem žádného civilního řízení, ve kterých figuroval obviněný jako tzv. obecný zmocněnec (a je proto stíhán pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání), toliko jednotliví soudci rozhodovali příslušné civilní spory. Pokud jde o vyloučení věci z původně společného řízení, bylo toto provedeno za účelem urychlení řízení ve věci 3 T 3/2014, což se podle předsedy senátu také potvrdilo vydáním prvostupňového rozhodnutí (i přes to, že bylo soudem odvolacím zrušeno). Kromě toho se podle předsedy senátu jedná o čistě senátní věc, která skutkově ani právně nesouvisí s trestní věcí vedenou pod sp. zn. 3 T 182/2013. Pokud jde o medializaci případu, byla podle předsedy senátu vyřešena při rozhodování o námitce podjatosti senátu příslušného soudu a již byla procesně vyřešena. Pokud jde o záměrně neprovedený důkaz poškozenými daty z notebooku, tak tento důkaz byl v průběhu dokazování zamítnut pro nadbytečnost. Dále uvedl, že rovněž o návrhu obviněného na bezplatnou obhajobu již bylo v řízeních rozhodnuto. Pokud jde o údajnou podjatost státní zástupkyně Mgr. M. Pešinové, tato byla rovněž rozhodnuta v rámci rozhodování o údajné podjatosti všech státních zástupců činných na Okresním státním zastupitelství v Sokolově. Také námitka údajného nesprávného obsazení soudu byla obviněnému již v minulosti písemně vysvětlena. Námitka obviněného proti obhájci obviněné H. F. Mgr. Broďánym není podle předsedy senátu relevantní, neboť se jedná o zastoupení na základě plné moci, do kterého nemohou orgány činné v trestním řízení nijak vstupovat. V posuzovaných věcech byla příslušným soudem navíc provedena podstatná část dokazování, naprostá většina skutků byla spáchána v obvodu Karlovarského kraje a naprostá většina svědků má v tomto kraji také bydliště. Považuje tak argumenty obviněného, pro to, aby byla věc delegována k Okresnímu soudu ve Znojmě za nepřesvědčivé.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně. Není sporu o tom, že Okresní soud v Sokolově je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného vedené pod sp. zn. 3 T 3/2014 (stejně tak je příslušný k projednání věci 3 T 182/2013), jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o opětovném návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě.
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty odůvodňující podle obviněného postup podle §25 tr. ř. se týkají především jeho obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 3 T 3/2014 nebude u Okresního soudu v Sokolově náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána. Svůj návrh obviněný staví z podstatné části na nespokojenosti s tím, jak soud I. stupně rozhoduje o jeho žádostech a návrzích v průběhu řízení, na pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci, na pochybnosti o nepodjatosti soudce, státní zástupkyně a na subjektivních obavách týkajících se průběhu dokazování. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů odstraněny, přičemž obviněný tuto skutečnost zcela pomíjí. Skutečnost, že soud nerozhodne v souladu s přáním obviněného, ale není důvodem pro odnětí věci podle §25 tr. ř. Nejvyšší soud tak v daném případě neshledal v argumentech obviněného důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že se nezabýval námitkami obviněného, které se týkaly údajné nezákonnosti podané obžaloby, námitkami proti způsobu dokazování prováděnému nalézacím soudem, resp. námitkami proti zamítání návrhů obhajoby na dokazování, neboť tyto nemají přímou souvislost s návrhem obviněného na odnětí předmětné trestní věci příslušnému soudu. Tyto námitky stran oprávněnosti obžaloby a důkazní situace jsou řešeny v rámci řízení u nalézacího soudu, kde se nyní věc obviněného nachází a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v tomto řízení u soudu I. stupně, případně v rámci řízení o opravných prostředcích.
Obviněný dále postavil svůj návrh na delegaci na námitce zákonného soudce, aniž by však blíže rozvedl, v čem spočívají jeho pochybnosti. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný svůj opakovaný návrh na delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci. Podle předsedy senátu však byly tyto pochybnosti obviněnému vyvraceny, avšak obviněný je i nadále považuje zřejmě za nedostatečné, aniž by však sám uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, ze kterých pramení jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
S ohledem na povahu obecné námitky, jež je obsahem návrhu obviněného na delegaci, Nejvyšší soud uzavírá, že ani v ní neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. Nutno zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci se řeší otázka navrhované změny místní příslušnosti soudu a nikoli otázka, jak má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 1627/16). Jak již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
V rozporu s obsahem trestního spisu je námitka obviněného, že soudce rozhodující v jeho trestních věcech sp. zn. 3 T 182/2013 a sp. zn. 3 T 3/2014 krátí jeho práva, když se nezabývá jeho žádostmi o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Z obsahu trestního spisu sp. zn. 3 T 3/2014 (jakož i sp. zn. 3 T 182/2013) je totiž zřejmé, že usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 3 T 3/2014 (č. l. 694) bylo rozhodnuto, že obviněný má v této trestní věci nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 50 % (obdobně bylo rozhodnuto v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 182/2013, na č. l. 3942 a 4788). Jde tak ze strany obviněného toliko o vyjádření nesouhlasu se způsobem rozhodnutí nalézacího soudu nikoli však o důvod opodstatňující postup podle §25 tr. ř.
Jako námitky, které rovněž nemají souvislost s rozhodováním Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci, shledal Nejvyšší soud námitky, kterými obviněný poukazoval na údajný nestandardní postup příslušného soudu, když tento ignoroval jeho návrh na předběžné projednání obžaloby. Z ustanovení §185 odst. 1 tr. ř. je totiž zřejmé, že obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu obligatorně. Přezkoumání obžaloby je tedy obligatorní povinnost předsedy senátu k takovému postupu bez návrhu stran, strany však mohou dát k němu podnět. Přezkoumání tedy spočívá v hodnocení, zda dokazování bylo zatím vedeno správným směrem a je dostatečné z hlediska postavení obviněného před soud, zda jednotlivé důkazy byly vyhledány, opatřeny, popř. provedeny v souladu s trestním řádem. Předběžné projednání obžaloby naproti tomu není obligatorním stadiem trestního řízení, kterým by muselo projít každé trestní řízení, neboť je omezeno na případy, kdy to nařídí předseda senátu po přezkoumání podané obžaloby a obsahu spisu včetně jeho příloh.
Je tedy evidentní, že obviněný může podat návrh na předběžné projednání obžaloby, je však ponecháno zcela na uvážení soudu, zda bude obžaloba předběžně projednána či nikoli. Není tak pochybením soudu pokud, i přes návrh obhajoby, obžalobu předběžně neprojednal, pokud k tomu neshledal důvody.
Do stejné skupiny námitek náleží také námitka obviněného proti způsobu rozhodování soudu o sloučení a vyloučení věci podle §23 tr. ř., kdy je na úvaze soudu, zda věc spojí nebo vyloučí ze společného projednání. V trestních věcech obviněného tak došlo usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 1. 2014, sp. zn. 3 T 60/2011, 3 T 182/2013, podle §23 odst. 3 tr. ř. ke spojení trestních věcí vedených tímto soudem pod sp. zn. 3 T 60/2011 a 3 T 182/2013. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se jednalo o skutkově obdobné trestní věci vykazující znaky pokračující trestné činnosti. Dále došlo usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 3 T 182/2013, 3 T 3/2014 k vyloučení trestní věci obviněného J. S., ve které je spatřován zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku podle §23 odst. 1 tr. ř. z dosud společného řízení, a to zejména za účelem urychlení řízení, neboť se jednalo o jediný skutek obviněného jako samostatného pachatele, který je skutkově zcela odlišný od ostatních skutků uvedených v obžalobě. V žádném případě není možné přistoupit na vyložené spekulace obviněného, že by se ze strany soudu mělo jednat o účelové rozhodování soudu s cílem poškodit jej a naopak stranit spoluobviněné H. F.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný svůj návrh na delegaci staví zejména na svých obavách, že trestní věc vedená pod sp. zn. 3 T 3/2014 nebude u Okresního soudu v Sokolově náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána, neboť obviněný byl činný jako tzv. obecný zmocněnec u tohoto soudu, jeho věc byla medializovaná Českou televizí (a dalšími) a tím se obává možné podjatosti okresního soudu. Také v této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na obsah trestního spisu, neboť také tyto námitky byly v průběhu dosavadního trestního řízení soudem již řešeny. Především je nutno poukázat na to, že Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 3 T 3/2014, rozhodl, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 tr. ř. není předseda senátu Mgr. V. Kastl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci, neboť nemá poměr předpokládaný v §30 odst. 1 tr. ř. k osobám, jichž se úkony trestního řízení přímo týkají ani k jejich obhájcům a nejsou dány ani důvody uvedené v §30 odst. 2, 3 tr. ř. Týmž usnesením bylo dále rozhodnuto, že podle §31 odst. 1 a 30 tr. ř. nejsou vyloučeni přísedící J. Piela a M. Jurcsiková z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného. Těmito rozhodnutími bylo dáno zřetelně najevo, že uvedené osoby nemají poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Skutečnost, že obviněný působil jako tzv. obecný zmocněnec v obvodu daného soudu, nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř., neboť je věcí profesionality každého soudce, aby i v takovémto případě byl schopen rozhodovat nezávisle a nestranně.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že obviněný je činný jako obecný zmocněnec v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. V uvedené trestní věci bylo rovněž rozhodnuto usneseními ze dne 19. 8. 2015 a 27. 8. 2015, sp. zn. ZT 85/2014 (č. l. 392 a 393) o tom, že nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení státní zástupci, vůči nimž podal obviněný námitku podjatosti.
Obviněný v návrhu také namítal údajnou podjatost státní zástupkyně Mgr. M. Pešinové (námitka podjatosti vznesená u hlavního líčení dne 12. 10. 2016 ve věci 3 T 182/2013, na č. l. 4709). Nejvyšší soud opakuje, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám. Vyloučení státního zástupce i policejního orgánu, včetně osob v něm služebně činných, přichází v úvahu jak v přípravném řízení, tak i (avšak spíše výjimečně) v řízení před soudem, kde to může přicházet v úvahu i vzhledem k tomu, že se předpokládá doplňování dokazování ze strany těchto orgánů i po podání obžaloby (srov. §179 odst. 2, §180 odst. 2 a §183 odst. 1), a proto je třeba zajistit, aby ho prováděl nepodjatý orgán. I po podání obžaloby přichází v úvahu rozhodování státního zástupce o vyloučení podle §31 odst. 1 tr. ř., přičemž o vyloučení rozhoduje ten státní zástupce, jehož se důvod uvedený v §30 odst. 1 tr. ř. týká. Podle §24 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, je státní zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví, musí postupovat svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout. Musí se vystříhat všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování uvedených povinností, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. V souladu s tím je i právní názor, že zajištění účasti nepodjatého státního zástupce v řízení před soudem je zcela záležitostí příslušného státního zastupitelství, a proto touto samotnou skutečností nelze odůvodňovat změnu místní příslušnosti soudu (srov. SR 53/1999-2.).
Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná. Nejvyšší soud proto zdůrazňuje, že zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií i s celostátní působností, jak tomu zřejmě bylo i v tomto případě (Česká televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce ale lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, ze strany médií atd. Nelze samozřejmě vyloučit, že v určitém konkrétním případě budou okolnosti natolik výjimečné, že bude vhodné návrhu na delegaci vyhovět, v tomto případě však takové konkrétní okolnosti nejsou.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že s ohledem na shora uvedené neshledal v důvodech uváděných obviněným důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř., když z podstatné části jde o námitky, kterými obviněný nesouhlasí se způsobem rozhodování nalézacího soudu, které ovšem nemohou být důvodem pro postup podle §25 tr. ř., přičemž je zřejmé, že věc obviněného se nyní nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně a jeho námitky budou řešeny v rámci řízení o obžalobě. Druhá část námitek obviněného se týkala údajné podjatosti Okresního soudu v Sokolově a v podstatě podle obviněného neschopnosti tohoto soudu jeho věc nestranně rozhodnout také s ohledem na medializaci případu a jeho činnost tzv. obecného zmocněnce u tohoto soudu, s ohledem na shora uvedené, je však zřejmé, že tyto obavy obviněného byly v průběhu trestního řízení odstraněny. V postupu obviněného (také s ohledem na mnohost jeho podání založených v trestních spisech, jakož i ohledem na jeho obdobný postup v jiných trestních věcech) lze spíše než o obviněným proklamovanou snahu o rychlé a ekonomické projednání věci, vysledovat prvky obstrukčního jednání vedeného snahou mařit projednání věci soudem, v žádném případě však v něm nelze spatřovat důležité důvody podle §25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu