ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.10.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 10/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. ledna 2017 o dovolání obviněného V. R. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 10 To 173/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 17 T 5/2016, byl obviněný V. R. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za které mu byl uložen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozeného J. M. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného D. J.
Odvolání obviněného V. R. proti tomuto rozsudku, i odvolání státního zástupce týkající se výroku o trestu uloženého obviněnému D. J., byla jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 10 To 173/2016.
Usnesení odvolacího soudu napadl řádně a včas podaným dovoláním obviněný V. R. Dovolání je podáno prostřednictvím obhájce a odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nespáchal předmětný skutek, za který byl odsouzen. Znovu vyložil svou verzi skutkového děje, tedy že jen odvezl D. J. k objektu poškozeného, kde J. podle jeho vyjádření pracoval pro poškozeného a měl zde uskladněny svoje věci. Následně obviněný půjčil D. J. své auto, s nímž později J. přijel a měl v něm naložené různé věci (pytle, motorovou pilu, krosny apod.), o nichž tvrdil, že jsou jeho. Obviněný mu navrhl, aby věci z auta složil ve sklepě domu, v němž bydlela přítelkyně obviněného, a tak se také stalo. Společně věci do sklepní kóje uložili, což byla celá jeho účast na předmětném skutku. Obviněný připustil, že se zachoval nedbale a že si měl důsledněji ověřit původ věcí. Napadenému rozhodnutí vytkl, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť má za to, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako přečin podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1 tr. zákoníku, a pokud tak krajský soud v rámci své přezkumné povinnosti neučinil, předmětné jednání obviněného nesprávně právně posoudil. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat a že souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, přitom musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující daný dovolací důvod. Jinými slovy řečeno, konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů nebo k rozsahu dokazování. To souvisí s tím, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů tudíž nejsou dovolacím důvodem. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný sice v závěru svého dovolání formálně namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který by podle jeho názoru měl být kvalifikován jako přečin podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1 tr. zákoníku, obsahově však v dovolání brojí proti skutkovým zjištěním soudů, proti nimž staví svou vlastní výše rozvedenou verzi skutkového děje založenou na tvrzení, že se na předmětné krádeži nepodílel. Námitku o jiném právním posouzení skutku tak zakládá na jiných skutkových zjištěních, než ke kterým dospěl soud I. stupně.
Obviněný byl odsouzen pro skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Trutnově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, spočíval v podstatě v tom, že obviněný společně s D. J. v době od 09.00 hodin dne 14. 10. 2015 do 06.30 hodin dne 15. 10. 2015 v T. vnikli nezjištěným způsobem bez použití násilí do uzamčené chaty a dále vypáčením uzamčených dveří do vedlejší kůlny a odcizením v rozsudku konkrétně uvedených věcí z těchto objektů způsobili J. M. škodu 121 637 Kč a dále škodu ve výši 400 Kč poškozením zárubně dveří, přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil po předchozím potrestání mimo jiné za trestný čin krádeže, pro který byl ve výkonu trestu do 24. 7. 2015, kdy byl podmíněně propuštěn.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval znaky přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovému zjištění soudů, že je spolupachatelem předmětného činu. Tyto námitky navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, v níž popřel jeho spáchání. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak už bylo zmíněno, obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze namítat, je totiž skutek tak, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění domáhá dovolatel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému právu obviněného na spravedlivý proces (Čl. 4, Čl. 90 Ústavy České republiky).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor není. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad, byť obviněný spáchání činu popíral. Sám však vydal ze sklepní kóje odcizené věci s tím, že pocházejí z trestné činnosti (č. l. 136), na místě činu byly zajištěny trasologické stopy druhově shodné s jeho obuví (viz odborné vyjádření č. l. 131). Ačkoli to obviněný rezolutně popíral a tvrdil, že v zastavárně nikdy nebyl, vypověděl svědek J. H. (č. l. 346), že od obviněného v zastavárně vykoupil věci odpovídající odcizeným věcem (elektrický hoblík, pneumatická pistole, dalekohled zn. Nikon) a výpověď svědka je podpořena jím vydanými doklady (č. l. 161-162). Svědek dále uvedl, že policisté přišli do zastavárny „s hotovou věcí“, pan R. jim uvedl, že tam ty věci jsou. V neposlední řadě obviněného usvědčil spoluobviněný D. J. ve své výpovědi v přípravném řízení i v hlavním líčení. Soud prvního stupně výpovědi obou spoluobviněných vyhodnotil, zabýval se i rozpory ve výpovědi obviněného V. R., v souladu s obsahem těchto a dalších důkazů uvěřil výpovědi spoluobviněného D. J. a na základě všech řádně provedených a zhodnocených důkazů dospěl k opodstatněnému závěru, že obviněný je spolupachatelem předmětného činu.
Soudy prvního a druhého stupně tedy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného V. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák