ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1002.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1002/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných Mgr. P. M. , a M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 13 To 141/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 129/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. P. M. a M. M. odmíta j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 2. 2017, č. j. 2 T 129/2015-468, byl obviněný Mgr. P. M. uznán vinným v bodě 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 4) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V bodě 5) byli obvinění Mgr. P. M. a M. M. uznáni vinnými přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku a v bodě 6) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl obviněný Mgr. P. M. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Obviněná M. M. byla odsouzena podle §209 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný Mgr. P. M. se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že pokaždé v bodech 1) až 4) v úmyslu vlastního obohacení uzavřel vždy jako zaměstnanec ve dnech 13. 4. 2010, 20. 4. 2011, 9. 4. 2013 a 30. 4. 2014 se zaměstnavatelem občanským sdružením Futsalová akademie, které sám osobně zastupoval pracovní smlouvy, podle nichž měl ode dne uzavření pracovních smluv pracovat na nově vytvořené pozici s názvem ředitel, případně manažer nebo výkonný manažer s hrubým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč, respektive 39 800 Kč, což ale neodpovídalo ekonomickým možnostem tohoto zaměstnavatele, přičemž věděl, že mzda v této výši mu vyplácena nebude. Pracovní poměry uzavíral pouze z důvodu, aby mohl pobírat dávky nemocenského pojištění, neboť bezprostředně po vzniku pracovního poměru mu již následující den vznikla pracovní neschopnost, která v jednotlivých případech trvala až do 1. 7. 2010, 3. 7. 2011, 21. 5. 2013 a 1. 9. 2014. V souvislosti s těmito pracovními neschopnostmi pokaždé předložil jménem zaměstnavatele Okresní správě sociálního zabezpečení v Kutné Hoře žádosti o dávku nemocenského pojištění a přílohy, v nichž vykázal v rozhodných obdobích vyměřovací základ pro stanovení výše nemocenské dávky ve výši 25 000 Kč, respektive 39 800 Kč, ačkoliv mu nebyla ani v jednom případě vyplacena mzda, v důsledku toho mu byly na základě sdělených informací přiznány nároky na nemocenskou dávku v denní výši 326 Kč, 449 Kč, 451 Kč a 618 Kč a za doby trvání pracovních neschopností mu bylo neoprávněně vyplaceno 21 190 Kč, 23 797 Kč, 9 471 Kč a 66 744 Kč, ačkoli v posledním případě mu měl náležet nárok na dávku celkově jen 4 860 Kč, čímž způsobil České republice zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Kutné Hoře škodu ve výši 21 290 Kč, 23 797 Kč, 9 471 Kč a 61 884 Kč, přičemž vždy současně s ukončením pracovní neschopnosti ukončil i sjednané pracovní poměry a poté od následujícího dne uzavřel s tímto zaměstnavatelem pouze dohodu o pracovní činnosti, podle níž měl pro zaměstnavatele vykonávat technickou výpomoc v rozsahu pracovní doby 8 hodin měsíčně či týdně za odměnu ve výši 450 Kč, respektive 2 501 Kč za měsíc.
Obvinění Mgr. P. M. a M. M. se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustili v bodech 5) a 6) uvedených přečinů v podstatě tím, že v obou případech po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu vlastního obohacení, obviněná M. M. uzavřela jako zaměstnanec ve dnech 29. 5. 2012 a 26. 5. 2014 se zaměstnavatelem občanským sdružením Futsalová akademie, které zastupoval její manžel, obviněný Mgr. P. M., pracovní smlouvy, podle nichž měla ode dne uzavření pracovních smluv pracovat na nově vytvořené pozici vedoucí sekretariátu s hrubým měsíčním příjmem 25 000 Kč, respektive 39 800 Kč, což ale neodpovídalo ekonomickým možnostem tohoto zaměstnavatele, když do té doby pro zaměstnavatele pracovala pouze na základě dohody o pracovní činnosti, podle níž vykonávala technickou výpomoc v rozsahu pracovní doby 8 hodin měsíčně či týdne za odměnu ve výši 450 Kč za měsíc či 63 Kč za hodinu. Oba obvinění věděli, že mzda z nově uzavřeného pracovního poměru v této výši obviněné M. M. vyplácena nebude, neboť pracovní poměry uzavřeli pouze z důvodu, aby obviněná mohla pobírat dávky nemocenského pojištění. Bezprostředně po vzniku pracovních poměrů obviněné následující den vznikla pracovní neschopnost, která trvala až do 22. 7. 2012, respektive do 10. 8. 2014, přičemž jménem zaměstnavatele předložili Okresní správě sociálního zabezpečení v Kutné Hoře žádosti o dávku nemocenského pojištění a přílohy, v nichž vykázali v rozhodném období vyměřovací základ pro stanovení výše nemocenské dávky ve výši 25 000 Kč, respektive 39 800 Kč, v důsledku toho byl obviněné na základě sdělených informací přiznán nárok na nemocenskou dávku v denní výši 451 Kč, respektive 618 Kč a za dobu trvání pracovních neschopností jí bylo neoprávněně vyplaceno celkem 14 432 Kč a 37 698 Kč, ačkoli jí ve druhém případě měl náležet nárok na dávku jen ve výši 2 745 Kč, čímž způsobili České republice zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Kutné Hoře škodu v celkové výši 14 432 Kč a 34 953 Kč, přičemž současně s ukončením pracovních neschopností obviněná uzavřela s tímto zaměstnavatelem znovu pouze dohody o pracovní činnosti, podle nichž měla pro zaměstnavatele vykonávat technickou výpomoc v rozsahu pracovní doby 8 hodin měsíčně za odměnu ve výši 450 Kč za měsíc či blíže nezjištěnou činnost za odměnu ve výši 2 501 Kč za měsíc.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2017, č. j. 13 To 141/2017-500, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění společně prostřednictvím obhájce dovolání. Namítli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a učinili tak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obvinění v dovolání vytkli soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil skutková zjištění, což namítali již v odvoláních. Vytýkaného jednání se nedopustili, projednávaný skutek není trestným činem, neboť nebyl prokázán jejich podvodný úmysl, a soud prvního stupně jej nesprávně právně posoudil. Obvinění zdůraznili, že jejich jednání bylo papírově v pořádku a rámcově zopakovali svoji obhajobu s tím, že jejich vina nebyla prokázána. Na základě kontrol prováděných Okresní správou sociálního zabezpečení v Kutné Hoře, které nikdy nezjistily nesrovnalosti, byli obvinění přesvědčeni, že je vše v pořádku. Zákonné odvody za obviněné prováděl zaměstnavatel, a proto oni neměli na výplatu nemocenských dávek vliv.
Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil tak, že považuje dovolání obviněných za nedůvodné a jejich argumentaci jako neodpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky obvinění uplatňovali beze zbytku již v předchozím průběhu řízení, včetně odvolání. Soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu a s námitkami obviněných se řádně a věcně správně vypořádaly. Podle státního zástupce obvinění nevznesli žádnou relevantní námitku o nesprávné aplikaci hmotného práva. V postupu soudů obou stupňů rovněž nenachází žádná pochybení, natož nelogické rozpory či svévoli. Soudy se vypořádaly se všemi podstatnými otázkami a odvolací soud dostatečně reagoval na odvolací námitky, které nyní obvinění z podstatné části uplatnili v dovolání. K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v návaznosti na námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které směrují toliko proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, nemohou obstát.
Závěrem státní zástupce shrnul, že dovolací důvody uplatněné obviněnými byly použity jen formálně a uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný dovolací důvod, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Koneckonců rozsah dokazování nenapadají ani obvinění a jejich obhajoba byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácená (str. 12-13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 12-17 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Dovolací námitky obviněných jsou pouze opakováním jejich obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů. Navíc se jedná v převážné míře o námitky, kdy obvinění nabízejí jiný způsob hodnocení některých důkazů a též jednotlivé důkazy hodnotí izolovaně, aby naoko zapadaly do jejich obhajoby. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněných proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze tu, že podle obviněných nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu podvodu a že z toho důvodu se nejedná o trestný čin. Pracovní smlouvy uzavíral za Futsalovu akademii obviněný Mgr. P. M. sám se sebou a poté i s obviněnou M. M. S Okresní správnou sociálního zabezpečení v Kutné Hoře jednal rovněž obviněný Mgr. P. M. jako statutární zástupce Futsalové akademie, přičemž jediným prokázaným účelem těchto pracovních smluv bylo uvést uvedený úřad v omyl, aby oba obvinění mohli po dobu pracovních neschopností čerpat nemocenské dávky. Skutečnost, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Kutné Hoře po provedených kontrolách nemocenské dávky vyplatila a nevytkla obviněným pochybení, neznamená, že tím není naplněna subjektivní stránka přečinu podvodu. Obviněný totiž předložil za sebe i obviněnou formálně bezvadné podklady pro přiznání nemocenských dávek, ale tyto byly vytvořeny účelově s jednoznačným úmyslem je podvodně vylákat, neboť jinak by na ně obvinění neměli nárok vůbec, anebo alespoň v požadované výši. Soudy obou stupňů se spolehlivě vypořádaly i s touto otázkou (str. 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 16-17 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně) a pro stručnost lze na tam uvedené odkázat. Námitku obviněných shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněných bylo shledáno zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných Mgr. P. M. a M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.