ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1008.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1008/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 To 82/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 164/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 3 T 164/2013, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na patnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. jako mistr provozu úpravny uhlí Dolu ČSM – Sever ve S., okr. K., dne 29. 11. 2012 kolem 16,00 hodin, když poškozený T. Š. prováděl opravu prasklého potrubí z místa nad dopravníkovým pásem, spoluzpůsobil smrtelný pracovní úraz poškozeného, neboť poškozený se při sestupování z krytu pohonu ocitl na dopravníkovém pásu, který mezitím uvedl do provozu P. M. v rozporu se svými pracovními povinnostmi a který poškozeného vtáhl do přepadu, takže poškozený byl navazujícími pásy dopraven až do zásobníku uhlí, přičemž utrpěl mnohačetná zranění, kterým na místě podlehl. Obsahem výroku o vině je zjištění, že sám poškozený si musel být vědom toho, že nedošlo k řádnému zajištění pohonu dopravníkového pásu, nad kterým vykonával opravu. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný byl přítomen před dokončením opravy na místě samém, přičemž si byl vědom, že se osobně nepodílel na organizaci řádného zajištění zařízení, ač mu tato povinnost plynula z interního pracovního pokynu č. 1/93, nezkontroloval toto zajištění a neučinil nic k tomu, aby zabránil evidentnímu nesplnění povinností jemu podřízenou osobou a aby tak bylo znemožněno náhlé uvedení dopravníkového pásu do pohybu ovladačem z místa pohonu v situaci, kdy poškozený byl stále na konstrukci dopravníku, přičemž tato povinnost obviněnému plynula z jeho pracovní náplně.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 To 82/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. vytkl, že neměl obhájce ve veřejném zasedání, v němž Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil námitky proti závěru soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu, zejména namítl, že soudy vyvodily závěr o jeho nedbalosti ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou zásadní argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozhodnutí, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Soudy rozhodly v této věci znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí, jimiž byl obviněný odsouzen pro přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1225/2016, s tím, že Okresnímu soudu v Karviné bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, že námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů nejsou dovolacím důvodem a že vadné právní posouzení skutku záleželo v jeho kvalifikaci podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud vytkl, že soudy dostatečně nezhodnotily významné spoluzavinění poškozeného, který si sám počínal v hrubém rozporu s předepsaným postupem a zásadním způsobem navodil situaci, v níž byl ohrožen na životě. Z toho Nejvyšší soud vyvodil, že z hlediska principu gradace příčinné souvislosti nedosahuje posuzované jednání obviněného takové míry příčinného významu pro smrtelný následek, aby z jeho strany šlo o „porušení důležité povinnosti“ ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku, a že skutek měl být správně kvalifikován jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku.
Při novém projednání a rozhodnutí věci se soudy řídily závazným právním názorem Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) a ve shodě s ním posoudily skutek jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti výroku o vině tímto trestným činem obviněný mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znovu uplatnil námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, ačkoli se tato zjištění oproti jejich původním rozhodnutím nijak nezměnila, zejména ne v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto s odkazem na své předcházející rozhodnutí znovu připomíná, že skutková zjištění soudů nejsou v žádném extrémním rozporu s důkazy, nepředstavují porušení základního ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivé řízení a nejsou dovolacím důvodem.
Namítaný nedostatek nedbalostního zavinění lze pokládat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za předpokladu, že je vztahován ke skutkovému stavu, tak jak ho zjistily soudy.
Ve svém předcházejícím rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, jsou nedbalostním zaviněním obviněného zahrnuty všechny rozhodné okolnosti, tj. porušení povinností obviněného, smrtelný následek a příčinná souvislost mezi porušením povinností obviněného a smrtelným následkem. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvodu se při nezměněném skutkovém stavu odchýlit. Polemika obviněného s výrokem o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku tak je jen opakováním obhajoby, se kterou se soudy ve svých rozhodnutích odpovídajícím způsobem správně vypořádaly, takže nelze než konstatovat zjevnou neopodstatněnost dovolání obviněného, pokud se opíralo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit podanému dovolání ani v části, v níž obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že neměl obhájce ve veřejném zasedání, v němž Krajský soud v Ostravě rozhodl o jeho odvolání.
Obviněný byl původně stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti kvalifikovaný podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, z čehož vyplýval důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Obviněnému, který si obhájce sám nezvolil a nezvolila mu ho ani jiná oprávněná osoba, byl obhájce ustanoven podle §39 odst. 1 tr. ř. Poté, co se na podkladě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1225/2016, stalo zřejmým, že skutek nadále nelze kvalifikovat podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, ale jen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, odpadl důvod nutné obhajoby. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě proto opatřením ze dne 27. 3. 2017 podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušila ustanovení obhájce, který ale mezitím podal za obviněného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 2. 2017. O zrušení ustanovení obhájce byl obviněný vyrozuměn dne 30. 3. 2017, tedy dostatečně dlouho před konáním veřejného zasedání, aby měl možnost obhájce si případně sám zvolit nebo aby mu ho mohla zvolit jiná oprávněná osoba. Ke zvolení obhájce nedošlo a obviněný zůstal ve stádiu konání veřejného zasedání bez obhájce, což neodporovalo žádnému ustanovení, neboť se již nejednalo o případ nutné obhajoby.
V podaném dovolání obviněný argumentoval tím, že Krajský soud v Ostravě měl vyčkat s projednáním odvolání na rozhodnutí Okresního soudu v Karviné o návrhu obviněného na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu (§33 odst. 2, 3 tr. ř.). Obviněný tento návrh podal dne 1. 8. 2016 spolu se stížností proti usnesení ze dne 26. 7. 2016, jímž mu Okresní soud v Karviné podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložil povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci poté, co trestní stíhání původně skončilo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 4 To 117/2016. Z toho je jasné, že obviněný uvedeným návrhem nemohl sledovat zvolení nebo ustanovení obhájce. Návrh podal za situace, kdy původně ustanovený obhájce po pravomocném skončení trestního stíhání byl oprávněn za něho podat dovolání a zúčastnit se dovolacího řízení (§41 odst. 5 tr. ř.). Obviněnému šlo podáním návrhu jen o to, aby eliminoval svou povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci, tj. povinnost, o které již bylo rozhodnuto usnesením, proti kterému podal stížnost. Z ničeho tudíž nevyplývalo, že by si obviněný chtěl zvolit obhájce podle §37 odst. 1 tr. ř. nebo požádat o ustanovení obhájce podle §33 odst. 4 tr. ř. ve stádiu poté, co ustanovení původního obhájce zrušila předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě opatřením ze dne 27. 3. 2017. Obviněný v tomto stádiu nic takového neprojevil. I když o jeho návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu bylo nakonec rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 6. 2017, tedy až poté, co Krajský soud v Ostravě rozhodl o jeho odvolání usnesením ze dne 12. 4. 2017, nemělo to evidentně žádný vliv na zákonnost postupu Krajského soudu v Ostravě, pokud veřejné zasedání konal za situace, kdy obviněný neměl obhájce.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu