ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1021.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1021/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. T. , a M. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 10 To 42/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 123/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. T. a M. R. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 12. 2016, č. j. 1 T 123/2015-928, byli obvinění uznáni vinnými zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněný M. T. odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na tři léta. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu, a podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 15 000 Kč, sestávající z 20 denních sazeb po 750 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Obviněný M. R. byl odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 15 000 Kč, sestávající z 20 denních sazeb po 750 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc.
Obvinění se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustili uvedeného zločinu tím, že obviněný M. T. po předchozí domluvě o převozu vozidla za odměnu na Ukrajinu s Y. T., jehož trestní věc byla vyloučena k samostatnému řízení, sjednal na převoz vozidla obviněného M. R., poté obvinění v přesně nezjištěné době, nejdříve dne 29. 9. 2014 a nejpozději dne 3. 10. 2014, prostřednictvím dosud neztotožněných osob převzali osobní motorové vozidlo BMW X6 v hodnotě 1 563 700 Kč, jehož majitelem je společnost „s Autoleasing, a. s.“, a provozovatelem společnost Czech Global Trade, s. r. o., které bylo odcizeno dosud neznámým pachatelem v přesně nezjištěné době od 29. 9. 2014 do 1. 10. 2014 na parkovišti v ulici P. S. v B., a následně se dne 3. 10. 2014 v 03:36 hod. pokusili předmětné vozidlo převézt přes hraniční přechod V. N.-U. ze Slovenska na Ukrajinu, a to tím způsobem, že Y. T. řídil vozidlo přes území České republiky a Slovenské republiky do blízkosti hraničního přechodu V. N.-U., zatímco obviněný M. T. spolu s obviněným M. R. jeli k tomuto hraničnímu přechodu v jiném vozidle. Následně si přesedl obviněný M. R. v blízkosti hraničního přechodu do vozidla k Y. T. a poté se spolu s další neustanovenou osobou pokusili s vozidlem překročit hranice, přičemž se jim to nepodařilo, neboť byli z dosud nezjištěných příčin ukrajinskými celními orgány vráceni zpět na Slovensko. Nato obviněný M. T. zajistil společně s obviněným M. R., Y. T. a dalšími dosud neustanovenými osobami převoz předmětného vozidla přes totožný hraniční přechod téhož dne 3. 1. 2014 v 13:26 hod., kdy vozidlo řídil obviněný M. R., obviněný M. T. jel ve vozidle jako spolujezdec a Y. T. čekal za hraničním přechodem na ukrajinské straně. Oba obvinění následně dostali za převoz vozidla odměnu ve výši 3 000 Kč, přičemž s ohledem na okolnosti zajištění převozu vozidla přes hranice muselo být obviněným zřejmé, že vozidlo bylo získáno trestným činem, respektive že převoz vozidla je činěn s úmyslem vozidlo ukrýt v zahraničí, aby se dostalo z moci jeho vlastníka.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 10 To 42/2017-950, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podali prostřednictvím svých obhájců oba obvinění dovolání, ve kterých uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný M. T. nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a argumentaci z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jelikož se nepodařilo vyslechnout hlavní postavu vyšetřování Y. T., podle obviněného zůstávají pochybnosti o tom, že by vozidlo bylo získáno trestným činem. Nebyl naplněn tento znak skutkové podstaty trestného činu podílnictví. Nedopustil se ničeho nezákonného, pouze na žádost svého známého Y. T. převezl vozidlo na Ukrajinu. Viděl, že vozidlo má technický průkaz a zelenou kartu, proto jej ani nenapadlo, že bylo získáno nelegálním způsobem.
Závěrem obviněný M. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. R. namítl, že popis skutku vyjádřený ve výroku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty. Z výroku odsuzujícího rozsudku nevyplývá, že by se jednalo o věc získanou trestním činem. Jediné, co výrok obsahuje, je, že jednatel společnosti Czech Global Trade, s. r. o., nahlásil odcizení vozidla a obvinění ho převzali od neztotožněných osob. Nebylo prokázáno, že vozidlo bylo získáno trestným činem, ani srozumění obviněného s touto skutečností a závěry soudů obou stupňů jsou podle obviněného pouhé domněnky. Obviněný zdůraznil, že byl pouze požádán o pomoc s převozem vozidla a více informací k tomu neměl.
Závěrem obviněný M. R. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných vyjádřil a zdůraznil, že z velké části nelze argumentaci obviněných podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť brojí proti hodnocení důkazů, skutkovým zjištěním a údajným procesním nedostatkům. V daném případě nelze ani dovodit existenci extrémních vnitřních rozporů rozhodnutí, opomenutých důkazů, příp. jiné vady, které by znamenaly zásah do základních práv obviněných. Pokud nebyl vyslechnut svědek Y. T., nejedná se o opomenutý důkaz, neboť jeho výslech se neuskutečnil z objektivních důvodů, nikoliv proto, že by tuto možnost soudy přehlédly. Na druhé straně i bez jeho výslechu bylo možné na základě provedených důkazů spolehlivě zrekonstruovat skutkový děj. Dotčená rozhodnutí tedy podle státního zástupce netrpí podstatnými rozpory, natož extrémními.
Ve skutkové větě rozsudku je jasně uvedeno, že vozidlo bylo odcizeno, což je navíc rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí, proto je podle státního zástupce námitka o absenci tohoto znaku skutkové podstaty neopodstatněná. Stejně tak nelze přijmout ani námitku, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Obviněným muselo být zřejmé, že zacházejí s vozidlem vysoké hodnoty. Pokud tedy Y. T. tvrdil, že ho koupil za 600 000 Kč, současně obvinění měli k dispozici doklady k vozidlu, kde byla jako provozovatel uvedena společnost Czech Global Trade, s. r. o., pak museli být přinejmenším srozuměni s tím, že nakládají s věcí, která byla předmětem trestného činu. Vzhledem k okolnostem samotného převozu jednali obvinění podle státního zástupce minimálně v úmyslu nepřímém. Navíc státní zástupce připomněl, že obviněný M. R. byl již za podobnou trestnou činnost v minulosti odsouzen.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Nejedná se o opomenutý důkaz, pokud nebyl vyslechnut Y. T., neboť se jej orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit. Objektivně tedy nebylo možné tento důkaz provést, ovšem skutkový stav byl z provedených důkazů spolehlivě zjištěn i bez jeho výslechu. Dovolací námitky obviněných jsou pouze opakováním jejich obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněných proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze tu, že podle obviněných nebyl naplněn znak „věci získané trestným činem spáchaným jinou osobou“, a z toho vyplývající absenci subjektivní stránky trestného činu podílnictví, neboť podle jejich obhajoby nevěděli, že se jedná o odcizené vozidlo. Zpochybňované skutečnosti ale spolehlivě vyplývají z výsledků dokazování, které se odrazily v popise skutku. Tam je uvedeno, že vozidlo BMW X6 bylo odcizeno nezjištěným pachatelem v době od 29. 9. 2014 do 1. 10. 2014 z parkoviště v ulici P. S. v B. Skutková zjištění soudu prvního stupně přitom tomuto závěru odpovídají a subjektivní stránka trestného činu podílnictví byla rovněž spolehlivě prokázána, jak odůvodnily soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích (str. 4-5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Pro stručnost lze na tam uvedené odkázat, neboť se závěry soudů obou stupňů se ztotožnil i Nevyšší soud. Oba obvinění museli být srozuměni s tím, že převozem tohoto vozidla na Ukrajinu se jej snaží ukrýt, jelikož bylo získáno trestnou činností. Námitku obviněných shledal Nevyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných M. T. a M. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.