ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1026.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1026/2017-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2017 o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 6 To 592/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 105/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 6 To 592/2016, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání, o odvolání obviněného D. Ž. a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 2 T 105/2015. Dovolání podal proto, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl ponechán beze změny jeho se týkající výrok o vině přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 rozsudku Okresního soudu v Ostravě) a výrok o vině přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Ostravě). Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem uvedených výroků, zejména s tím, že soudy vyvodily tato zjištění z jeho doznání, které označil za vynucené, a z výpovědi svědkyně J. D., kterou označil za nevěrohodnou. V této spojitosti zdůraznil, že svědkyně byla v kritickou dobu pod vlivem psychotropních látek. Obviněný P. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky stojí mimo okruh zákonných dovolacích důvodů. Vezme-li se v úvahu povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu tu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V bodě 1 výroku o vině byl jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v tom, že obviněný P. P. dne 22. 8. 2014 v odpoledních hodinách v O. – H., H. ul., v blízkosti Hotelového domu Hlubina v přítomnosti většího počtu osob požadoval po poškozeném J. K., aby pro něj odcizil zboží v obchodě, a když poškozený toto odmítl, udeřil jej otevřenou dlaní do oblasti ucha, načež se poškozeného slovně zastal V. H. a obviněný se na oba rozběhl a ti se utekli schovat do Hotelového domu Hlubina.
V bodě 2 výroku o vině byl jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v tom, že obvinění P. P. a D. Ž. spolu s dalšími minimálně dvěma nezjištěnými spolupachateli dne 22. 8. 2014 před 20,00 hodin v O. – H., H., v prostoru schodiště u herny Broadway v přítomnosti většího počtu osob po vzájemné dohodě a opatření dřevěných latí napadli opilé poškozené O. H. a V. H., protože se V. H. předtím zastal poškozeného J. K., a to tak, že je opakovaně přesně nezjištěným počtem úderů uhodili těmito latěmi různé délky v šíři 40-60 mm, z nichž některé měly na koncích hřebíky, do oblasti celého těla a hlavy, načež utekli, a svým jednáním způsobili poškozenému O. H. těžká poranění specifikovaná ve výroku a poškozenému V. H. středně závažná poranění specifikovaná ve výroku.
Z výroku o vině je patrno, že obviněný P. P. se jednání uvedeného v bodech 1, 2 dopustil, ačkoli pro trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) byl v minulosti již dvakrát odsouzen, přičemž poslední trest odnětí svobody vykonal dnem 28. 10. 2013.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedenými skutky nebyly naplněny zákonné znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, pokud jde o bod 1, resp. zákonné znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, pokud jde o bod 2. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním uvedeným v bodech 1, 2 výroku o vině. Jde o námitky, které navazovaly na obhajobu obviněného, podle které se jednání uvedeného v bodech 1, 2 výroku o vině nedopustil. Uvedené námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
V bodech 1, 2 výroku o vině není mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor.
Skutková zjištění soudů mají v uvedených bodech spolehlivou oporu především ve výpovědi svědkyně J. D. Svědkyně v hlavním líčení dostatečně podrobně, konkrétně a celkově přesvědčivě popsala jednání obviněného.
Pokud jde o bod 1, svědkyně J. D. výslovně uvedla, že obviněný P. P. se snažil přimět poškozeného J. K., jejího přítele, k tomu, aby šel do obchodu a přinesl mu nějaké zboží, a že mu to sama nedovolila, na což obviněný reagoval tím, že poškozeného udeřil na ucho, které ho pak bolelo. Z toho je zřejmé, že fyzické napadení poškozeného bylo prostředkem, jímž se obviněný snažil poškozeného donutit k tomu, co po něm chtěl. To, že obviněný řval na poškozeného J. K. a že ho udeřil, potvrdil také svědek V. H., který dodal, že poškozený J. K. pak špatně slyšel na jedno ucho. K tomu svědek ještě uvedl, že když se obviněného dotázal, proč poškozeného J. K. udeřil, obviněný reagoval tím, že se otočil a rozběhl proti nim. Výpověď svědek doplnil svým poznatkem, že poškozený J. K. byl napaden proto, že obviněný P. P. po něm chtěl, aby pro něho kradl v obchodech, což poškozený nechtěl. Sám poškozený J. K. popsal, že pro obviněného kradl zboží v obchodech, za což od něho dostával pervitin, avšak uvedl, že kritického dne po něm obviněný nic nechtěl. Svědecká výpověď poškozeného J. K. není v tomto ohledu věrohodná a je spíše projevem jeho snahy nepřitěžovat obviněnému, neboť – na rozdíl od výpovědi svědkyně J. D. – není s to vysvětlit, proč ho obviněný udeřil. Jinak poškozený ve své svědecké výpovědi potvrdil, že poté, co ho obviněný udeřil, se ho zastal svědek V. H., načež se obviněný na ně rozběhl.
Pokud jde o bod 2, svědkyně J. D. popsala napadení poškozených O. H. a V. H. s tím, že jako jednoho ze čtyř útočníků viděla obviněného P. P. Přitom se zmínila i o snaze obviněného ovlivnit její výpověď v tom smyslu, aby uvedla, že ho neviděla. Sami poškození sice podrobně popsali útok, kterému byli vystaveni, avšak uvedli, že neviděli, kdo je napadl, protože k napadení došlo zezadu. Ze svědeckých výpovědí poškozených je patrno, že se od jiných osob dověděli, že mezi útočníky byl obviněný P. P. Svědek J. K. uvedl, že od poškozeného V. H. se dověděl, že jedním z útočníků byl obviněný. Obviněný P. P. v přípravném řízení doznal svou účast při napadení poškozených s tím, že sám osobně je nebil. Později svou výpověď změnil s tvrzením, že k ní byl donucen slibem policie, že když bude spolupracovat, nebude vzat do vazby. Toto tvrzení soudy důvodně považovaly za nepravdivé s ohledem na svědecké výpovědi dotčených policistů, kteří namítaný slib obviněnému vyloučili.
Soudy si byly vědomy toho, že svědkyně J. D. je osobou požívající návykové látky, a hodnotily její výpověď i pod zorným úhlem této okolnosti. Správně zdůraznily, že uvedená okolnost sama o sobě nemůže vést k apriornímu odmítnutí výpovědi svědkyně, a pokud ji vzaly za podklad skutkových zjištění, měly pro to přijatelný důvod v její konkrétnosti, podrobnosti a celkové obsahové přesvědčivosti. Hodnocením výpovědi svědkyně ani hodnocením ostatních důkazů soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Za tohoto stavu nelze dojít k závěru, že by tím, jaká skutková zjištění soudy učinily v bodech 1, 2 výroku o vině, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného P. P. na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu