ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1040.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1040/2017-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 9 To 152/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 147/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 2. 2017, č. j. 2 T 147/2016-88, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že dne 14. 6. 2016 v 8:21 hod. ze svého trvalého bydliště v D., okres B., z pevné telefonické linky účastnického čísla … zavolal na služební mobilní telefon čísla … zaměstnance Úřadu pro civilní letectví (dále jen ÚCL) Ing. L. H., se kterým chtěl řešit letecký provoz vnitrostátního letiště V. přes pozemky v jeho spoluvlastnictví. Když mu poškozený sdělil, že je vše legitimní a ÚCL s tím již nemá nic společného, přešel svým projevem do slovní agrese a vulgarity, přičemž mimo jiné pronesl: „ÚCL jste zkorumpovaná banda, vyřídím si to s vámi střelbou“, což v poškozeném vzbudilo důvodnou obavu o život a zdraví, neboť obviněný již cca rok předtím při jejich osobním jednání v kanceláři ÚCL v P. pronesl, že se vůbec nediví tomu, že v U. B. vystříleli úředníky, že když to vidí, tak on je ochotný za to také položit život.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2017, č. j. 9 To 152/2017-118, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, což vedlo k porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Dokazování proběhlo podle obviněného nezákonným způsobem, neboť mu jednak nebylo umožněno ve věci vypovídat, nebyl vyslechnut navrhovaný svědek a především soudy vycházely z výpovědí svědků, které byly nepoužitelné pro jejich nezákonnost. Hlavního líčení se obviněný nezúčastnil z důvodu nemoci, přičemž obálku s předvoláním otevřel z důvodu svého zdravotního stavu až za týden, což bylo již po konání hlavního líčení. Poté soudu poslal omluvu i s žádostí, aby byl vyslechnut, což zopakoval i v odvolání. Odvolací soud na jeho žádost nijak nereagoval. Obviněný kromě toho navrhl doplnit dokazování výslechem svědka L. P., který byl přítomen telefonátu, avšak odvolací soud tento důkaz bez odůvodnění odmítl provést. Soudu prvního stupně dále vytkl, že svědci byli v rozporu s §209 odst. 1 tr. ř. na začátku hlavního líčení přítomni přednesu obžaloby, přičemž v obžalobě byly uvedeny citace vět, které měl obviněný pronést. Toto pochybení soudu pokládá za zásadní, protože obžaloba byla založena pouze na svědeckých výpovědích. Vzhledem k tomuto pochybení byly výslechy svědků u hlavního líčení procesně nepoužitelné a soud k nim neměl přihlížet. Soud druhého stupně měl tuto vadu napravit.
Podle obviněného soudy nedostatečně hodnotily naplnění všech znaků přečinu nebezpečného vyhrožování, zejména nepřihlédly důsledně k povaze výhrůžky, fyzickým a charakterovým vlastnostem obviněného ve srovnání s poškozeným a případně i k chování, které by ilustrovalo odhodlání obviněného výhrůžky splnit, nebo naopak na jeho absenci. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu, podle které se nelze omezit pouze na samotný obsah prohlášení, ale je nutné se zabývat i dalším konáním a projevy pachatele. Soud dovodil opakovanost výhrůžky z rok starého prohlášení obviněného, které však bylo poškozeným vytržené z kontextu, a o výhrůžku se nejednalo. Závěr o vině postavil soud výhradně na tvrzení poškozeného, zatímco obhajobou tvrzené skutečnosti a navržené důkazy opomenul. Ze svědeckých výpovědí podle obviněného ani nevyplynulo, že by se poškozený skutečně obával nebo mohl obávat, že obviněný uskuteční své výhrůžky. Z výpovědí rovněž vyplývá, že poškozený není přehnaně psychicky citlivý, čímž se soud prvního stupně také nezabýval. Stejně tak nehodnotil soud prvního stupně ani povahové vlastnosti obviněného, ani jeho dosavadní bezúhonnost, ačkoli tyto okolnosti nejsou rovněž bez významu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, sám ve věci rozhodl a obviněného zprostil obžaloby, případně aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněného založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Rozsah dokazování sice obviněný v dovolání namítá, ale v odvolacím řízení přímo nenavrhoval provedení dalších důkazů, jen dal odvolacímu soudu na zvážení, zda je provede, a obviněnému bylo umožněno se k věci vyjádřit. Obhajoba obviněného byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena (str. 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 5-6 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů, a to včetně zákonnosti provedeného dokazování. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněného proti procesnímu postupu soudu při provádění důkazů, způsobu hodnocení důkazů, případně i rozsahu dokazování nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit pouze námitku absence znaku skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování spočívající v takové povaze výhrůžky, že by tato mohla vzbudit u poškozeného důvodnou obavu z jejího uskutečnění. Výhrůžky obviněného spočívaly v hrozbě použití střelné zbraně vůči poškozenému, což byla eskalace delší dobu trvající nespokojenosti obviněného s probíhajícími spory ohledně leteckého provozu uskutečňovaného přes jeho pozemky. Jednalo se tedy o výhrůžky usmrcením zaměstnanci úřadu, se kterým měl obviněný spor ohledně svých pozemků. Poškozený měl již zkušenost se způsobem vystupování obviněného, když tento již před projednávaným skutkem při osobním řešení sporu odkazoval na střelbu v U. B. s tím, že je ochoten přistoupit v svém sporu také k takovémuto řešení. Kromě toho měl poškozený informace, že obviněný vyhrožoval i dalším jeho kolegům v souvislosti s probíhajícím sporem. Obviněný svou nespokojenost se stávající situací a ochotu jej vyřešit i razantním nezákonným způsobem dával poškozenému nevybíravým způsobem opakovaně najevo. Tyto skutečnosti v poškozeném mohly a též vzbudily důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžek, což vedlo k tomu, že věc řešil se svými nadřízenými a též orgány činnými v trestním řízení. V daném případě se nejednalo jen o použití tzv. silných slov a lze konstatovat, že soud prvního stupně správně posoudil komplexně celou situaci. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že cca dva měsíce před projednávaným skutkem měl obviněný přistoupit i k fyzické demonstraci prosazení svého stanoviska k projednávanému sporu společně s bratrem L. P., což bylo předmětem přestupkového řízení. Použitá právní kvalifikace, včetně naplnění znaku vzbuzení důvodné obavy u poškozeného, že obviněný výhrůžky uskuteční, je i podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá a uplatněná dovolací námitka byla shledána jako zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněného bylo shledáno zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.