ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1050.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1050/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných P. M. , a M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 48/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. M. a M. M. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 8. 2015, č. j. 27 T 48/2015-406, byli obvinění uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzeni obviněný P. M. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, a obviněná M. M. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto též ohledně obviněných J. D. a M. S.
Obvinění se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustili uvedeného zločinu tím, že dne 24. 1. 2015 v době od 8:35 hod. do 8:42 hod. v K., okres O., na O. ulici na základě předchozí domluvy s cílem usvědčit poškozeného M. S. z krádeže tohoto sledovali v místě bydliště a následně za ním přijeli osobními vozidly na parkoviště prodejny Penny Market. Poté, co se poškozený dopustil v prodejně drobné krádeže, ho na parkovišti před prodejnou obvinění P. M. a M. S. uchopili za ruce a za doprovodu opakovaných úderů do obličeje a hlavy jej odvedli do kanceláře vedoucí prodejny, kde obvinění P. M. a M. S. v přítomnosti spoluobviněných J. D. a M. M. poškozeného opětovně napadli údery rukou do hlavy a těla se záměrem přinutit ho k přiznání, že odcizil větší množství zboží tak, aby s ohledem na výši způsobené škody mohl být postižen za trestný čin, nikoli jen přestupek, a za tímto účelem přinesli nebo nechali přinést z prodejní plochy do kanceláře vedoucí další láhve alkoholu, které pak obviněný J. D. v kanceláři a v přítomnosti všech obviněných zapsal do protokolu o krádeži, a to přesto, že tento alkohol poškozený objektivně neodcizil, přičemž mu vyhrožovali, a to zejména obviněná M. M., ublížením na zdraví v souvislosti s jeho případným oznámením incidentu příslušným orgánům, a navíc mu vyhrožovali i vypálením bytu, přejetím na přechodu a případnou fyzickou likvidací.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. D., P. M., M. M. a státní zástupce odvoláními. Na základě odvolání státního zástupce odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, č. j. 5 To 30/2016-522, zrušil výroky o trestech všech obviněných a nově rozhodl tak, že jim kromě shodných podmíněných trestů odnětí svobody uložil ještě podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a funkce v oblasti ochrany osob a majetku na tři léta. Odvolání obviněných J. D., P. M. a M. M. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění P. M. a M. M. prostřednictvím společné obhájkyně dovolání, ve kterých uplatnili dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
Oba obvinění v podstatě shodně namítli nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající závěry soudů obou stupňů týkající se právní kvalifikace. Skutkový stav, jak jej zjistily soudy obou stupňů, podle obviněných nenaplňuje znaky zločinu vydírání, absentuje úmysl a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Soudům vytkli jednostranné a účelové hodnocení důkazů a odmítnutí dalších důkazních návrhů obhajoby. Dále obvinění rozvedli svou polemiku se způsobem hodnocení jednotlivých důkazů soudy obou stupňů a nabídli jiný způsob jejich hodnocení tak, aby tento zapadal do jejich obhajoby. Obvinění setrvali na své obhajobě a zdůraznili, že celá akce byla organizována jejich nadřízeným a zúčastnili se jí v době osobního volna. Dopředu o plánu akce nevěděli a dozvídali se jej až po cestě na místo činu a pouze poslechli příkazy svého nadřízeného. Dále namítli, že jim byl odvolacím soudem nepřiměřeně zpřísněn trest, pokud jim byl uložen i trest zákazu činnosti, kterou obvinění vykonávají v souladu se zákonem již několik let a je jejich obživou.
Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k dovoláním věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Dovolací námitky obviněných směřují především proti hodnocení provedených důkazů, rozsahu dokazování a spočívají v opakování obhajoby uplatněné již před soudy obou stupňů. Takto koncipované výhrady obviněných nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod. V hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozeného M. S., svědků K. H., K. H., L. K., L. V. a L. H., jakož i kamerovým záznamem a fotodokumentací.
Námitka obviněných, že skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, sice splňuje podmínky dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla však vznesena již v odvolání a soud druhého stupně se s ní (str. 8-10 rozsudku soudu druhého stupně) dostatečně vypořádal a pro stručnost lze na tam uvedené odkázat. V této souvislosti lze také poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Popis skutku uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně přitom vystihuje podíl toho kterého z obviněných na projednávaném skutku, jakož i všechny obligatorní znaky trestného činu spatřovaného v tomto jednání, a to vydírání spáchaného nejméně se dvěma osobami. Obvinění každý v jiné míře, ale společným jednáním násilím, opakovanými údery do obličeje, hlavy a těla, vyhrůžkami ublížením na zdraví, vypálením bytu, přejetím na přechodu pro chodce, případnou fyzickou likvidací nutili poškozeného k přiznání, že odcizil větší množství zboží, než odcizil ve skutečnosti, aby toto množství představovalo částku přesahující 5 000 Kč, tj. aby se jednalo již o trestný čin a nikoli jen o přestupek. Námitka nesprávné kvalifikace skutku zjištěného soudy je tedy podle Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.
Rovněž námitky obviněných, že soud neprokázal, že jednali úmyslně a že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jejich jednáním a škodlivým následkem, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však ani tyto námitky nepovažuje za opodstatněné, neboť dokazováním bylo spolehlivě prokázané, že obvinění jednali od počátku úmyslně a plánovitě, i když se o plánu dozvěděli v autě cestou na místo a poškozeného chtěli neoprávněně obvinit z trestného činu pomocí fiktivního navýšení jím způsobené škody nad 5 000 Kč, a to i s použitím násilí a výhrůžek, včetně výhrůžek směřujících k tomu, aby obviněný neinformoval policejní orgány o jejich jednání. Trestného činu vydírání se přitom podle §175 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Z výše uvedeného a ze skutkových zjištění soudu prvního stupně tedy plyne, že obvinění naplnili všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu a příčinná souvislost mezi jejich jednáním a škodlivým následkem byla dostatečně prokázána. Stejné platí i pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání tohoto činu nejméně se dvěma osobami podle §175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod tedy musí být obsahem námitek, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněnému P. M. byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a obviněné M. M. v trvání dvou let a šesti měsíců. Zároveň byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a funkce v oblasti ochrany osob a majetku na dobu tří let. Námitku obviněných nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť podmíněné tresty odnětí svobody i tresty zákazu činnosti jim byly uloženy jako přípustné druhy trestu v rámci zákonné trestní sazby. Samotná námitka, že byl trest zákazu činnosti nepřiměřeně přísný, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněných byla shledána zjevně neopodstatněnými z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak jsou zjevně neopodstatněná i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných P. M. a M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.