ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1057.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1057/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 2 To 26/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 211/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 2 To 26/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 3 T 211/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu. Vyjádřil názor, že toto zjištění je v extrémním rozporu s důkazy. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Šumperku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo ho sám zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky obviněného mají skutkovou povahu a nejsou tudíž dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Obviněný byl odsouzen pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Šumperku spočíval v tom, že obviněný dne 30. 11. 2015 v době od 12,30 hodin do 12,33 hodin v Š., N. M., před budovou městského úřadu nezjištěným předmětem poškrábal zaparkované vozidlo zn. Audi A4, na kterém vytvořil tři rýhy v šířce od 0,5 mm do 1 mm na pravých předních dveřích v délce 50 cm, na pravých zadních dveřích v délce 85 cm a na pravém zadním blatníku v délce 8 cm, a tím způsobil poškozenému J. Z. škodu ve výši nejméně 21 621 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, resp. že by uvedenými zjištěními bylo jinak porušeno hmotné právo. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem činu. Tyto námitky navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, jejímž základem bylo tvrzení, že vozidlo nepoškrábal. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Zjištění Okresního soudu v Šumperku, podle kterého je obviněný osobou totožnou s pachatelem činu a které v napadeném usnesení jako správné potvrdil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, není v žádném extrémním rozporu s důkazy. Uvedené zjištění má podklad v kamerovém záznamu, na němž byl obviněný v rozhodném čase zachycen při pohybu těsně podle pravé části vozidla směrem odzadu dopředu, přičemž se vozidla evidentně dotýkal svěšenou levou rukou po celou dobu svého pohybu. Z kamerového záznamu je také patrno, že obviněný před zahájením popsaného pohybu vyčkával, až se vzdálí poblíž procházející žena, a že po ukončení popsaného pohybu schoval nezjištěný předmět z levé ruky do levé kapsy bundy. Obviněný nepopíral, že je zachycen na kamerovém záznamu, ale závěr, že je pachatelem činu, se snažil zpochybnit námitkami v tom smyslu, že vozidlo bylo na místě zaparkováno od 10 hodin do 17 hodin, kdy manželka poškozeného zjistila poškrábání vozidla, a že tedy vozidlo mohl v průběhu celé takto dlouhé doby poškrábat někdo jiný. Tyto námitky překlenul Okresní soud v Šumperku tím, že jako svědky vyslechl policisty, kteří provedli analýzu kamerového záznamu, shlédli ho za celou dobu parkování vozidla a potvrdili, že nikdo jiný v blízkosti vozidla kolem něj neprocházel. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru, že kamerovým záznamem byl obviněný zachycen při činu. Namítaná okolnost, že v hlavním líčení byl přehrán jen ten úsek kamerového záznamu, na kterém byl zachycen pohyb obviněného, a nikoli celý záznam monitorující místo činu po celou dobu parkování vozidla, rozhodně není – vzhledem ke zmíněným svědeckým výpovědím policistů – důvodem k úsudku o extrémním rozporu mezi zjištěními soudů a důkazy.
Zjištěním, že obviněný je pachatelem činu, soudy nijak neporušily základní ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se zjištěním soudů, podle něhož je osobou totožnou s pachatelem činu, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy v uvedeném směru hodnotily důkazy, a že nepovažuje dokazování ohledně svého pachatelství za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že nejsou-li námitky obviněného dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu