ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1100.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1100/2017-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 5 To 15/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 15/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 53 T 15/2013, byl obviněný R. V. uznán vinným pokusem zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku, §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky a obviněnému bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu, a dále podle §67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích nebo jejich zastupování na základě plné moci na tři roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit UNIQA pojišťovně, a.s., částku 18 000 Kč.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 5 To 15/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích nebo jejich zastupování na základě plné moci na tři roky. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Jako pokus zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, záležel v podstatě v tom, že obviněný jako předseda představenstva obchodní společnosti ALADIN plus, a.s., uzavřel dne 25. 3. 2010 na regionálním ředitelství UNIQA pojišťovny, a.s., v B., P., pojistnou smlouvu ohledně jednorázového pojištění přepravy zboží (400 000 ks kosmetických tužek a 17 ks zábavních dětských atrakcí) z B. do L., Ukrajina, přičemž v pojistné smlouvě sjednal pojistnou částku 936 000 EUR, poté dne 21. 4. 2010 prostřednictvím zmocněnce telefonicky a následně i písemně oznámil na pobočce UNIQA pojišťovny, a.s., v B. vznik škodné události spočívající v požáru kamionu přepravujícího pojištěné zboží a současně uplatnil nárok na plnění pojišťovny ve výši 936 000 EUR, tj. 23 666 760 Kč, ačkoli věděl, že skutečná hodnota pojištěného zboží je několikanásobně nižší, neboť činila nejvýše 4 027 552 Kč bez daně z přidané hodnoty, a tohoto jednání se dopustil v úmyslu získat ve prospěch obchodní společnosti ALADIN plus, a.s., neoprávněně částku nejméně 19 639 208 Kč, kterou však pojišťovna nevyplatila.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako pokus trestného činu, protože pojistná částka uvedená v pojistné smlouvě není ze své podstaty údajem způsobilým k tomu, aby mohl být nepravdivý, a protože pojistitel nestanoví výši svého plnění na podkladě tohoto údaje, nýbrž na podkladě skutečné hodnoty pojištěné věci, kterou zjistí sám zpravidla tak, že nechá vypracovat znalecký posudek. Vyjádřil názor, že k dokonání trestného činu by mohlo dojít pouze za předpokladu, že by pojistitel ve prospěch pojištěného sám porušil pojistnou smlouvu, a z toho vyvozoval, že se z jeho strany jednalo o nezpůsobilý pokus. Ve vztahu k výroku o trestu namítl, že uložený trest neodpovídá hlediskům stanoveným v §38 – §39 tr. zákoníku a že Vrchní soud v Olomouci postupoval nesprávně, pokud při ukládání trestu odnětí svobody neaplikoval ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou podstatnější argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozsudků, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo uvede nepravdivé údaje v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy a při uplatnění práva na plnění z pojištění, způsobí-li uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Pokusem je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Posuzovaný skutek evidentně naplňuje zákonné znaky pokusu zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
Námitky, jimiž obviněný prezentoval pojistnou částku jako údaj, který je ze své podstaty nezpůsobilý být nepravdivý, nemohou v žádném případě obstát.
Posuzovaný skutek se stal za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů.
Podle §3 písm. a) cit. zákona se rozumí pojistnou hodnotou nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat.
Podle §14 odst. 1 cit. zákona pojistník a pojištěný jsou povinni pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se soukromého pojištění.
Podle §14 odst. 2 cit. zákona pojistník je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že nastala pojistná událost, podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků této události, předložit k tomu potřebné doklady a postupovat způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě.
Podle §16 odst. 1 cit. zákona pojistitel je povinen po oznámení události, se kterou je spojen požadavek na plnění z pojištění, bez zbytečného odkladu zahájit šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit.
Podle §26 cit. zákona v případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §28 odst. 1 cit. zákona není-li tímto zákonem stanoveno nebo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, je pojistné plnění pojistitele omezeno horní hranicí. Horní hranice se určí pojistnou částkou nebo limitem pojistného plnění.
Podle §28 odst. 2 cit. zákona jde-li o soukromé pojištění majetku, jehož pojistnou hodnotu lze určit v době uzavření pojistné smlouvy, je horní hranice pojistného plnění určena pojistnou částkou. Pojistná částka se na návrh pojistníka stanoví v pojistné smlouvě tak, aby odpovídala pojistné hodnotě pojištěného majetku v době uzavření pojistné smlouvy. Pojistitel je oprávněn při uzavření pojistné smlouvy přezkoumat hodnotu pojištěného majetku.
Podle §37 odst. 3 cit. zákona není-li v pojistné smlouvě stanoveno jinak, představuje pojistnou hodnotu majetku jeho obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje jeho hodnota.
Uvedená ustanovení nelze interpretovat jinak, než že vyjadřují princip, podle kterého účelem pojištění je náhrada škody vzniklé pojistnou událostí. Škodou je úbytek majetku, resp. snížení jeho hodnoty, a účelem pojištění je nanejvýš jen obnovení původního stavu, a nikoli rozmnožení majetku. Je-li účelem pojištění náhrada škody, pak je tím zároveň vyjádřeno, že účelem pojištění nemůže být obohacení pojištěného. Z toho logicky vyplývá, že plnění pojistitele je limitováno horní hranicí, kterou vyjadřuje skutečná hodnota pojištěného majetku, jak vyplývá z jeho obvyklé ceny.
V posuzované věci se obviněný snažil získat pro obchodní společnost, za kterou jednal, pojistné plnění několikanásobně převyšující skutečnou hodnotu pojištěného majetku. Prostředkem k dosažení tohoto cíle bylo obviněnému to, že jednak při uzavírání pojistné smlouvy a jednak při uplatnění práva na pojistné plnění nadsadil údaje, které při správném postupu měly vyjadřovat skutečnou hodnotu pojištěného majetku. Pokud by pojišťovna tyto údaje akceptovala, neodhalila jejich nepravdivost a poskytla podle nich pojistné plnění, vznikla by jí škoda ve výši nejméně 19 639 208 Kč. Jednání obviněného tudíž bezprostředně směřovalo k tomu, aby o tuto částku neoprávněně obohatil obchodní společnost, za kterou vystupoval.
Na uvedeném závěru nic nemění to, že pojišťovna při sjednávání pojistné smlouvy nevznesla na obviněného žádné písemné dotazy týkající se hodnoty pojištěného majetku (§14 odst. 1 cit. zákona) a že nevyužila svého práva při uzavření pojistné smlouvy přezkoumat hodnotu pojištěného majetku (§28 odst. 2 cit. zákona). I za těchto okolností byl obviněný povinen při uzavírání pojistné smlouvy uvést pojistnou částku tak, aby odpovídala skutečné hodnotě pojištěného majetku (§37 odst. 3 cit. zákona), a při uplatňování práva na pojistné plnění podat pojišťovně pravdivé vysvětlení o rozsahu následků pojistné události, tj. i o výši škody (§14 odst. 2 cit. zákona). To, že pojišťovna šetřením provedeným podle §16 odst. 1 cit. zákona zjistila nepravdivost údajů, které prezentoval obviněný, a odmítla poskytnout požadované pojistné plnění, má pouze ten význam, že trestný čin nebyl dokonán a dospěl jen do stádia pokusu. Pro dokonání trestného činu obviněný učinil v podstatě vše, co z jeho hlediska za dané situace přicházelo v úvahu, a pokud k dokonání trestného činu nakonec nedošlo, bylo to výsledkem okolností nacházejících se mimo dosah vůle obviněného. Dokonání trestného činu totiž záviselo na tom, s jakou obezřetností bude postupovat pojišťovna. Jestliže pojišťovna byla v tomto ohledu důsledná, nelze z toho vyvozovat, že ze strany obviněného šlo o pokus nezpůsobilý v míře, která by mohla odůvodnit jeho beztrestnost. Nejvyšší soud se tudíž ztotožnil s oběma soudy v tom, že šlo o pokus, za který je obviněný trestně odpovědný.
Výrok o vině obviněného pokusem zločinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky obviněného zaměřené proti výroku o trestu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani té jeho alternativě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Uplatněnými námitkami obviněný označil uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Trest odnětí svobody ve výměře pěti let mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §210 odst. 6 tr. zákoníku v rozpětí od pěti let do deseti let (byl uložen na spodní hranici zákonné trestní sazby).
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu