ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1115.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1115/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2017 dovolání obviněného N. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 5 To 85/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 92/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 5 To 85/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 3 T 92/2016, byl obviněný N. H. uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §302 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců, a podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1 tr. zákoníku, §314e odst. 2 písm. e) tr. ř. k peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb po 5 000 Kč (tj. celkem ve výši 200 000 Kč) s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na dvanáct měsíců.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 spáchal obviněný oba trestné činy skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že dne 1. 6. 2016 v 17,10 hodin na Letiště V. H. v P. linkou z M. do P. a následně do P. v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 338/97 bez dovozního a vývozního povolení CITES dovezl v látkovém kufru celkem 232 chameleonů a gekonů, z nichž tři jedinci byli v době zadržení obviněného uhynulí, přičemž šlo o živočichy získané odchycením z volné přírody a o jedince zařazené do přílohy B nařízení Rady (ES) č. 337/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a regulování obchodu s nimi, ve znění nařízení Komise EU č. 1320/2014, jako zvlášť chráněný druh živočicha. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině byli živočichové nalezení při prohlídce zavazadla obviněného předáni do záchranného centra ZOO Praha, kde postupně dalších 73 jedinců uhynulo, přičemž na zvířatech byly patrny známky žíznění a hladovění, které společně se stresem a špatnými podmínkami přepravy způsobily zvířatům utrpení, případně až uhynutí, když způsob transportu byl příčinou úhynu zvířat, neboť nedostatek potravy, dehydratace, stres a nevhodné podmínky přepravy vyčerpaly energetické zásoby zvířat, snížily jejich neurohumorální odolnost a přispěly k jejich úhynu. Výrok o vině obsahuje také zjištění, podle kterého se obviněný dopustil uvedeného jednání přesto, že je amatérským chovatelem, přičemž věděl a byl srozuměn s tím, že se může jednat o zvířata, pro jejichž vývoz a dovoz musí mít povolení CITES.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 5 To 85/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze (v dovolání je rozhodnutí Městského soudu v Praze opakovaně označeno nesprávně jako „rozsudek“). Výrok o zamítnutí odvolání obviněný napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky směřující proti právnímu posouzení skutku jako přečinu týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Vytkl, že celkově špatný zdravotní stav zvířat nemohl být vyvolán jejich transportem, ale vyplýval z toho, že žili v zajetí již u prodejců, od kterých je koupil. Vyjádřil názor, že z jeho strany nešlo o „zvlášť surový nebo trýznivý způsob“ týrání ve smyslu znaků objektivní stránky trestného činu. Namítl také nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k týrání zvířat. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatnil námitky týkající se uloženého peněžitého trestu, který označil za nepřípustný druh trestu s ohledem na zjevnou nedobytnost vyplývající z jeho majetkových poměrů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání obviněného za důvodné v části směřující proti výroku o uložení peněžitého trestu. S výrokem o vině se státní zástupce ztotožnil a odkázal na to, že soudy se náležitě vypořádaly se všemi znaky přečinu týrání zvířat. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, pokud se opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
K výroku o vině
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Přečinu týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá zvíře zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobí-li týranému zvířeti takovým činem mimo jiné smrt a spáchá-li uvedený čin na větším počtu zvířat.
Soudy učinily dostatečně konkrétní a podrobná skutková zjištění týkající se transportu chameleonů a gekonů na takovou vzdálenost, jakou je trasa z M. do P. a následně do P., doby trvání transportu, způsobu jejich uložení v zavazadle vystaveném nešetrné manipulaci, jejich množství, nedostatečnosti prostoru, který měli k dispozici, výživy a dalších okolností provázejících jejich cestu. Tato zjištění přesvědčivě ukazují na to, že zvířata byla dlouhou dobu vystavena nepřetržitému a velmi intenzivnímu vlivu krajně nepříznivých faktorů v míře, která jim musela působit těžké strádání a která plně odpovídá nejen zákonnému znaku „týrání“, ale i zákonnému znaku „zvlášť trýznivým způsobem“. Jasně o tom svědčí zejména stav chameleonů a gekonů v době, kdy se ocitli na konci cesty, byli nalezeni při kontrole zavazadla obviněného a posléze byli umístěni v záchranném centru ZOO Praha. Zvířata byla celkově v tak špatném stavu, že jejich významná část následky transportu nakonec ani nepřežila. O příčinné souvislosti mezi podmínkami a okolnostmi transportu na straně jedné a celkově špatným konečným stavem zvířat na straně druhé nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti. Spolehlivým podkladem zjištění významných pro tento závěr soudů byly odborné vyjádření České inspekce životního prostředí, odborné vyjádření Státního veterinárního ústavu Praha a zpráva ZOO Praha.
Námitky obviněného v tom smyslu, že příčinou špatného stavu zvířat byl již způsob jejich držení u prodejců, od kterých chameleony a gekony koupil, jsou nepřijatelné. Bylo by evidentně nelogické, aby obviněný vynakládal prostředky na nákup většího počtu zvířat, která by nebyla v dobrém stavu. Zvířata byla v P. nalezena v takovém stavu, který pokud by u nich byl již v době nákupu, byl by očividně tak špatný, že by je obviněný sotva mohl koupit. Námitky obviněného nemohou zvrátit závěr soudů, že příčinou špatného stavu, v němž zvířata byla po prodělané cestě, byl naprosto nevhodný způsob jejich přepravy.
Trestný čin týrání zvířat je ve vztahu k zákonným znakům uvedeným v §302 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku úmyslným trestným činem. Obviněný byl amatérským chovatelem, zajímal se o cizokrajná zvířata, v dané věci o chameleony a gekony, a pokud je chtěl dovézt ze vzdálené ciziny, musel být obeznámen alespoň se základními požadavky na jejich přepravu. Ostatně některým z těchto požadavků se snažil vyhovět, ale jinak se rozhodl pro transport zvířat celkově takovým způsobem a v takových podmínkách, že i z jeho subjektivního hlediska bylo zřejmé, že zvířata budou vystavena zvlášť trýznivému způsobu týrání. To, že obviněný k očividně nevhodnému způsobu přepravy zvířat přesto přikročil, svědčí o jeho srozumění se zvlášť trýznivým způsobem týrání zvířat. V tom spočívá jeho úmyslné zavinění podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že úmysl obviněného se nevyžaduje ve vztahu ke způsobení smrti zvířat. Podle §302 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jde o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a u které z hlediska zavinění postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost.
Výrok o vině obviněného přečinem týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení, jímž Městský soud v Praze ponechal tento výrok beze změny, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
K výroku o trestu
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Námitky obviněného zaměřené proti výroku, jímž mu byl uložen peněžitý trest, lze pokládat za uvedený dovolací důvod v alternativě spočívající v tom, že „obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští“.
Nepřípustným druhem trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se rozumí nejen takový druh trestu, který trestní zákon vůbec nezná v tom smyslu, že ho neupravuje, ale i takový druh trestu, který trestní zákon zná a upravuje, přičemž pro jeho uložení stanoví nějaké zvláštní podmínky, které musí být splněny, aby ho bylo možno uložit, anebo naopak stanoví nějaké zvláštní podmínky, při jejichž splnění nesmí být uložen.
Pokud jde o peněžitý trest, ustanovení §68 odst. 6 tr. zákoníku stanoví, že ho soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zřejmá nedobytnost peněžitého trestu je důvodem vylučujícím jeho uložení. Pokud soud uloží peněžitý trest za okolností, kdy je zřejmé, že by byl nedobytný, jde o uložení nepřípustného druhu trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Otázku, zda tu není zřejmá nedobytnost peněžitého trestu, je třeba posoudit na podkladě zjištění osobních a majetkových poměrů obviněného. Tyto poměry jsou určovány tím, jaký majetek obviněný vlastní, jaké má příjmy, jaké má pohledávky, jaké jsou jeho závazky apod.
Obvodní soud pro Prahu 6 žádná zjištění týkající se osobních a majetkových poměrů obviněného neučinil a peněžitý trest uložil v podstatě jen na podkladě zjištění, že částku přibližně 200 000 Kč by obviněný získal zpeněžením zvířat při jejich prodeji. Obvodní soud pro Prahu 6 tak zcela vybočil z rámce toho, jak je konstruován peněžitý trest, neboť východiskem svého postupu učinil částku 200 000 Kč, kterou „rozpočítal“ na 40 denních sazeb po 5 000 Kč. Přitom počet denních sazeb má vyjadřovat povahu a závažnost trestného činu a výše jedné denní sazby má odpovídat osobním a majetkovým poměrům obviněného (§68 odst. 3 tr. zákoníku). Zejména ale Obvodní soud pro Prahu 6 nezkoumal, zda uložení peněžitého trestu není vyloučeno jeho zjevnou nedobytností.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 6 toto pochybení, ale výrok o uložení peněžitého trestu ponechal nedotčen, a to na podkladě jediného dílčího zjištění vyplývajícího z výpovědi obviněného, který uvedl, že jeho čistý příjem je 300 dolarů (míněno měsíčně). Pokud by majetkové poměry obviněného měly být vyčerpány čistým měsíčním příjmem ve výši 300 dolarů, tj. v přepočtu částkou mírně převyšující 6 000 Kč, pak se z takového zjištění nabízí zřejmá nedobytnost peněžitého trestu. Městský soud v Praze tudíž pochybil, pokud výrok o uložení peněžitého trestu ponechal nedotčen. Při zjištění, že měsíční příjem obviněného je 300 dolarů, a při nedostatku jakýchkoli dalších zjištění charakterizujících osobní a majetkové poměry obviněného nelze vyloučit, že tu je zjevná nedobytnost peněžitého trestu a tudíž i jeho nepřípustnost.
Za tohoto stavu obviněný důvodně namítl, že uložený peněžitý trest je nepřípustným druhem trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, přičemž zváží, zda je reálné doplnit důkazy, tak aby bylo možné náležitě objasnit osobní a majetkové poměry obviněného z hlediska podmínek, za nichž je uložení peněžitého trestu vůbec přípustné (§68 odst. 6 tr. zákoníku), zda toto doplnění důkazů provede sám nebo ho uloží Obvodnímu soudu pro Prahu 6 při současném zrušení celého výroku o trestu a vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6, anebo zda se v případě nereálnosti naznačeného dokazování omezí jen na zrušení výroku o uložení peněžitého trestu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu