ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1129.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1129/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 To 219/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 27/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 4 T 27/2014, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dále přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 To 219/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Brně porušil jeho právo být přítomen hlavnímu líčení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že pokud bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti, nedostal možnost vyjádřit se k tomu, co mu bylo kladeno za vinu ani k provedeným důkazům, přednést závěrečnou řeč a využít práva posledního slova. Zdůraznil, že ačkoli svou neúčast v hlavním líčení řádně a včas omluvil, bylo podle §202 odst. 2 tr. ř. Městským soudem v Brně rozhodnuto konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Napadenému usnesení Krajského soudu v Brně vytkl, že jeho odvolání nemělo být zamítnuto, zvláště když doložil splnění podmínek narovnání podle §309 a násl. tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný namítl, že Městský soud v Brně rozsudkem rozhodl v hlavním líčení, které konal v jeho nepřítomnosti. Podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného stanoví §202 odst. 2 tr. ř. Namítaná omluva nehraje mezi těmito podmínkami žádnou roli. Citované ustanovení spojuje konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného s podmínkami, mezi nimiž není uvedena omluva. Omluva, stejně jako důvod nepřítomnosti obviněného, jsou nerozhodnými okolnostmi. Obviněný v dovolání neuvedl, která ze skutečných zákonných podmínek konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebyla podle jeho názoru splněna. Postupem Městského soudu v Brně evidentně nebylo porušeno žádné ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Zároveň je jasné, že nebylo porušeno ani ústavně garantované základní právo obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Postupem soudu, který provede hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, je toto právo porušeno, jestliže obviněný má objektivně vážný důvod k nepřítomnosti, řádně a pokud možno včas ho doloží a dá výslovně najevo, že se chce hlavního líčení zúčastnit.
V posuzované věci obviněný poté, co mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 19. 8. 2014, zaslal dne 8. 8. 2014 soudu podání, v němž se z účasti při hlavním líčení omluvil a požádal o jeho odročení, přičemž jako důvod nepřítomnosti uvedl své pracovní záležitosti, konkrétně že „je v uvedeném termínu na montáži“. K tomu je třeba uvést, že předvolání k hlavnímu líčení bylo na jeho straně „jinou důležitou osobní překážkou v práci“ ve smyslu §199 odst. 1 zák. práce, resp. „překážkou v práci z důvodu obecného zájmu“ podle §200, §202 zák. práce. Z ničeho není zřejmé, že by obviněnému něco bránilo v tom, aby z důvodu, že byl předvolán k jednání u soudu, požádal zaměstnavatele o pracovní volno na nezbytnou dobu. Pokud kolizi termínu konání hlavního líčení se zaměstnáním obviněný vyřešil tak, že dal přednost výkonu zaměstnání, sám se tímto rozhodnutím zbavil možnosti zúčastnit se hlavního líčení, prezentovat své stanovisko k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, vyjádřit se k důkazům, přednést závěrečnou řeč a využít práva posledního slova. Za tohoto stavu nelze dojít k přesvědčivému závěru, že obviněný měl k neúčasti při hlavním líčení objektivně vážný důvod. Takový důvod ani řádně nedoložil, např. že žádal zaměstnavatele o pracovní volno, ale zaměstnavatel mu ho odmítl poskytnout (to obviněný ostatně ani netvrdil). Samotnou omluvu se žádostí o odročení hlavního líčení tak není možné pokládat za dostatečný důvod pro závěr, že provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného bylo nepřípustným zásahem do jeho ústavně zaručeného základního práva na projednání věci ve vlastní přítomnosti.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V uvedené variantě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Námitky obviněného, že byly splněny podmínky narovnání podle §309 a násl. tr. ř., jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Případná nesprávnost rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nemůže vyplývat z okolností, které nezakládají jiný deklarovaný dovolací důvod, tj. v této věci dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný odkázal rovněž ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V posuzované věci je tato varianta neaplikovatelná, protože se vztahuje jen na případy, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu