ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1207.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1207/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2017 o dovolání obviněného L. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 5 To 80/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 130/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 5 To 80/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 3 T 130/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obsahem dovolání učinil námitky, jimiž projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, zejména nesouhlas se zjištěným rozsahem trestné činnosti. Vyjádřil názor, že těmito zjištěními soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu tu je porušení hmotného práva při jeho aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Významné ovšem je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Obviněný byl odsouzen pro pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný L. Z. společně s odděleně stíhaným obviněným L. L. dne 28. 10. 2016 okolo 20,55 hodin v P., S., přelezli oplocení rodinného domu, vylezli na parapet lodžie, vypáčili jednokřídlé dvojité okno, vnikli do lodžie, kde po neúspěšném páčení vstupních dveří a kování zámku rozbili skleněnou výplň, vzniklou dírou si klíčem, který byl zastrčen z vnitřní strany do zámku, odemkli, vnikli do přízemí domu, celý dům prohledávali, v prvním patře si připravili k odnesení dvě staré mosazné lampy a mikrovlnnou troubu v hodnotě 17 169 Kč a poškozením zařízení, mezi které spadalo i utržení dvou svícnů z pianina a poškození kotle zn. Vaillant vytrháváním jeho měděných částí, způsobili škodu ve výši 13 306 Kč. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině se obviněný L. Z. uvedeného jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 T 10/2013, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, který vykonal dne 5. 5. 2016.
V podaném dovolání obviněný L. Z. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by popsaný skutkový stav nenaplňoval znaky pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, resp. znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti zjištěnému rozsahu trestné činnosti. Tyto námitky navazovaly na jeho obhajobu, podle které účelem vniknutí do opuštěného domu bylo v něm přespat, nikoli něco odcizit, a která byla založena na tvrzení, že při vniknutí do domu byla jen vymáčknuta skleněná tabulka okna a že nic jiného nebylo na zařízení domu poškozeno. Uvedené námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.
Z objektivně zjištěných okolností posuzovaného případu je zřejmé, že obvinění vnikli do staršího domu, který nebyl obydlen a procházel postupnou rekonstrukcí. Vniknutí bylo zaznamenáno bezpečnostním zařízením, které ho signalizovalo majitelce domu E. K. prostřednictvím zprávy SMS. Z tohoto podnětu se na místo dostavili otec majitelky J. K. a policie, která oba obviněné zadržela. Obvinění se v domě volně pohybovali nejméně 30 minut.
O tom, že vniknutí do domu směřovalo k odcizení vhodných věcí, jasně svědčí jednak pohyb obviněných prakticky po celém domě, kdy obvinění dům prohledávali, a jednak přemístění mosazných lamp a mikrovlnné trouby ukazující na to, že minimálně tyto věci byly určeny k odnesení z domu. Z výpovědí svědků E. K. a J. K. vyplynulo, že tyto věci byly nalezeny jinde, než kde předtím byly. Z výpovědí obou svědků je také zřejmý rozsah, v němž bylo zařízení domu poškozeno. Přitom k poškození nemohlo dojít jinak než činem obviněných, zejména bylo vyloučeno, že by poškození domu mohli způsobit pracovníci provádějící rekonstrukci domu. Z výpovědi svědka J. K. je patrno, že dohlížel na průběh rekonstrukce, takže měl kontrolu nad činností těchto pracovníků. Z výpovědi svědkyně E. K. je zřejmé, že dům – pokud v něm nebyl nikdo z oprávněných osob přítomen – měla trvale pod kontrolou prostřednictvím bezpečnostního zařízení, které signalizovalo případné vniknutí do domu. Svědkyně uvedla, že v domě byla před činem naposledy dne 21. 10. 2016, a jinak je z její výpovědi seznatelné, že od té doby jediným případem signalizace vniknutí byl čin obviněných. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na zjištění soudů, že obvinění se dopustili jednak pokusu krádeže a jednak poškození cizí věci v rozsahu, který je uveden ve výroku o vině.
V souvislosti s okruhem usvědčujících důkazů pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že do něho nelze zahrnout výpověď obviněného L. L. Věc obviněného L. L. byla vyloučena ze společného řízení, protože se nepodařilo zajistit jeho přítomnost v hlavním líčení. Obviněný L. L. nebyl vyslechnut v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání konaném o odvolání a jeho výpověď z přípravného řízení nebyla jako důkaz čtena. O obsahu výpovědi obviněného L. L. se Městský soud v Praze zmínil na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení v kontextu s úvahami o usvědčujících důkazech, což ale bylo nepřípustné, protože šlo o důkaz, který nebyl v řízení před soudy proveden. Nicméně z ostatních důkazů, které byly řádně provedeny, skutková zjištění uvedená ve výroku o vině obviněného L. Z. vyplývají, takže zmíněná vada neměla na výrok o vině tohoto obviněného vliv.
Skutková zjištění týkající se rozsahu trestné činnosti obviněného L. Z. nepředstavují porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. Z. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu