Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.11.2017, sp. zn. 7 Tdo 1302/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1302.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1302.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1302/2017-55 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 o dovolání, které podala obviněná D. V. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 To 53/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 12/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá . Odůvodnění: Obviněná D. V. T. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 To 53/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 41 T 12/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že napadeným usnesením byl nesprávně ponechán beze změny výrok o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uvedený v bodě I rozsudku Městského soudu v Praze a výrok o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku uvedený v bodě II rozsudku Městského soudu v Praze. Namítla, že tyto výroky jsou založeny na nesprávných skutkových zjištěních, na vadném hodnocení důkazů a na neúplně provedeném dokazování. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ji zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Obviněná byla uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod I výroku o vině) a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (bod II výroku o vině). Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná v blíže nezjištěné době od 8. 2. 2015 do 10. 2. 2015 v P., K., v bytě, který užívala, úmyslně fyzicky napadla poškozenou XXXXX *) , která jí byla svěřena k hlídání, a to přesně nezjištěným způsobem za použití tupého násilí velké intenzity působícího plošně na hlavu poškozené v oblasti týlní směrem shora dolů, čímž jí způsobila těžká zranění specifikovaná ve výroku o vině. Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněná v blíže nezjištěné době od 21. 12. 2015 do 23. 12. 2015 v P., M., v bytě, který užívala, úmyslně fyzicky napadla poškozenou YYYYY *) , která jí byla svěřena k hlídání, a to přesně nezjištěným způsobem typu kopu či silného úderu pěstí velké intenzity do oblasti břicha, čímž poškozené způsobila těžká zranění specifikovaná ve výroku o vině, na následky kterých poškozená dne 24. 12. 2015 zemřela. V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky zločinů těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod I) a podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (bod II). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách odvíjejících se od jejího tvrzení, že se žádného násilného jednání na uvedených dětech nedopustila a že jim žádná zranění nezpůsobila. Těmito námitkami obviněná navazovala na obhajobu, kterou v původním řízení soudy obou stupňů považovaly za vyvrácenou s ohledem na výsledky provedeného dokazování. Jde o námitky, které mají ryze skutkovou povahu a které tudíž stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která v napadeném usnesení akceptoval Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v širokém okruhu důkazů, z nichž evidentně vyplývá, že obě děti utrpěly těžká zranění v době, kdy byly svěřeny obviněné k hlídání, které obviněná provozovala výdělečně, že v té době s dětmi kromě obviněné nepřišel do styku nikdo jiný, kdo by jim mohl zranění způsobit, a že je tedy vyloučeno, aby zranění dětí způsobil někdo jiný než obviněná. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto kontextu náležitě zdůvodnily i to, proč neprovedly další důkazy podle návrhů obviněné, konkrétně „zkoušku na detektoru lži a další znalecké zkoumání“. Za tohoto stavu nejsou skutková zjištění uvedená v bodech I, II výroku o vině porušením ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí s těmito zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepokládá provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. listopadu 2017 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/01/2017
Spisová značka:7 Tdo 1302/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1302.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Těžké ublížení na zdraví
Dotčené předpisy:§145 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:01/22/2018
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 506/18
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12