ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1307.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1307/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2017 o dovolání MUDr. M. P. ml. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 To 147/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 219/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Samosoudce Okresního soudu v Bruntále rozhodl rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 3 T 219/2012, podle §226 písm. b) tr. ř. o zproštění obviněného MUDr. M. P. ml. obžaloby Okresního státního zastupitelství v Opavě pro níže citovaný skutek s tím, že tento skutek není trestným činem. V souvislosti s tím pak podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku poškozené L. G. a Všeobecné zdravotní pojišťovny na náhradu škody.
Obžaloba vinila MUDr. M. P. ml., jakož i spoluobviněné MUDr. M. P. st. a MUDr. O. S., ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to skutkem spočívajícím v tom, že „MUDr. M. P. st., MUDr. O. S. a MUDr. M. P. ml., jako lékaři privátní chirurgické ambulance v B., obžalovaný MUDr. M. P. st. v šesti případech v době od 30. 9. 2011 do 11. 10. 2011, obžalovaný MUDr. O. S. dne 6. 10. 2011 a obžalovaný MUDr. M. P. ml. dne 8. 10. 2011, při ošetřování pacientky L. G., která v souvislosti se zlomeninou horní části levé pažní kosti utrpěla hematom levého prsu, jež byl zřejmý již při jejím ošetření dne 30. 9. 2011, závažným způsobem porušili ustanovení §11 odst. 1 a §55 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, když při jejím ošetřování nesprávně, nezávisle na sobě, posoudili vývoj jejího zdravotního stavu – poranění levého prsu, neodebrali materiál na bakteriologické vyšetření, obžalovaný MUDr. M. P. st. dále opožděně nasadil nesprávné antibiotikum, obžalovaný MUDr. O. S. při ošetření, kdy byly v oblasti hematomu na prsu výrazné opruzeniny, provedl pouze převaz se snesením drobných puchýřků a aplikoval mastný týl a mast Betadine a obžalovaný MUDr. M. P. ml. při ošetření, kdy již hematom v oblasti prsu mimo jiné tuhl a byly zde okrsky nekrózy – odumřelé tkáně, provedl rovněž pouze převaz rány a aplikoval mast Betadine, přičemž měli pacientku, především s ohledem na zhoršující se stav hematomu, odeslat k hospitalizaci; v důsledku jednání obžalovaných došlo u pacientky ke vzniku infekce, následné sepsi, odumření části kůže a podkoží prsu, k deformaci prsu s jeho částečným odstraněním a k jejímu ohrožení na životě“.
K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 To 147/2015, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně zrušil a podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného MUDr. M. P. ml. pro daný skutek postoupil České lékařské komoře, Okresnímu sdružení Bruntál, když by skutek mohl být tímto orgánem posouzen jako disciplinární provinění.
II.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný MUDr. M. P. ml. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že krajský soud bez provedení nebo doplnění dokazování dospěl k naprosto odlišným skutkovým závěrům ohledně jeho ošetření poškozené a své rozhodnutí založil pouze na jiném hodnocení důkazů provedených soudem I. stupně, což považuje za odporující ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že dovodil příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví poškozené a údajným nevedením zdravotní dokumentace, nebo jakoby chtěl říct, že poškození zdraví je v příčinné souvislosti řádným nevedením zdravotní dokumentace. K tomuto skutkovému tvrzení, že ale odvolací soud nedospěl procesně zákonným způsobem a skutkovému stavu plně odpovídal závěr okresního soudu o zprošťujícím rozhodnutí. Postup odvolacího soudu tak podle obviněného odporuje trestnímu řádu a v důsledku toho je právní závěr odvolacího soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, které odvolací soud procesně relevantním způsobem nepozměnil. Namítá proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V doplnění dovolání pak obviněný uvedl, že nesprávné právní posouzení spočívá také v tom, že České lékařské komoře byl postoupen odlišný skutek, než pro který bylo vedeno trestní stíhání, které bylo vedeno pro tvrzené ublížení na zdraví poškozené. Nelze tak podle obviněného postoupit skutek spočívající v nedostatečném vedení zdravotní dokumentace, které nebylo v příčinné souvislosti s újmou poškozené a jde o zcela jiné jednání, než je popsáno ve skutkové větě. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který předně uvedl, že námitky obviněného, včetně procesní námitky údajného nedodržení totožnosti skutku, neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Neztotožnil se ale s názorem obviněného, že by krajský soud nepřípustně přehodnotil skutkový stav, když tento soud se od skutkových zjištění soudu I. stupně v žádném směru neodchýlil, protože nedostatečné vedení zdravotnické dokumentace z jeho skutkových zjištění jednoznačně vyplývá. Závěr o porušení povinností upravených v právních předpisech týkajících se výkonu lékařského povolání, že je také závěrem právním a nikoli skutkovým, takže k porušení ustanovení §263 tr. ř. nemohlo dojít. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněného o nedodržení totožnosti skutku s tím, že ji obviněný opírá o z kontextu vytrženou formulaci odůvodnění napadeného usnesení, když podstatný je výrok tohoto usnesení, ohledně něj žádné pochybnosti o totožnosti skutku nevznikají a netvrdí je ani obviněný. Za podstatné považuje státní zástupce jednání obviněného, které spočívalo v zajišťování lékařské péče poškozené, a pokud podle soudu není namístě dovodit trestní odpovědnost pro vlastní způsob léčby, není na újmu zjištění, že se obviněný mohl při vedení léčby dopustit méně závažného porušení předpisů upravujících výkon jeho povolání. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byla pravomocně věc postoupena jinému orgánu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní námitky, o které MUDr. M. P. ml. dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Pokud obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí shora citované námitky, především je nutno uvést, že pro případ rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu je samostatný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a své námitky tak obviněný uvádí v rámci důvodu dovolání, kterému z podstatné části neodpovídají, s výjimkou námitky o porušení totožnosti skutku.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Pokud jde o postoupení věci, uvedený dovolací důvod lze spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, jiném správním deliktu či kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování odvolacího soudu nelze již takové jednání jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění projednat, neboť uplynula zákonná promlčecí lhůta. Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl uplatněn obviněným, by tak bylo možno obecně podřadit námitku, že odvolací soud nesprávně vyložil běh promlčecí lhůty u přestupku, což je otázka podřaditelná pod „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Takovou námitku ale obviněný v dovolání neuplatnil. Jedinou námitkou obviněného, která odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tak námitka, že České lékařské komoře byl postoupen odlišný skutek, než pro který bylo vedeno trestní stíhání, které bylo vedeno pro tvrzené ublížení na zdraví poškozené, nelze tak podle obviněného postoupit skutek spočívající v nedostatečném vedení zdravotní dokumentace a jde o zcela jiné jednání, než je popsáno ve skutkové větě.
Podstatu skutku tvoří jednání pachatele, kterým se rozumí projevy vůle pachatele ve vnějším světě, pokud jsou zahrnuty zaviněním, a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo, který spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem. Totožnost skutku v poměru obžaloby a rozhodnutí o ní bude zachována nejen v případě naprosté shody jednání i následku, ale také tehdy, je-li dána shoda alespoň v jednání při rozdílném následku nebo shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale také tehdy, jsou-li jednání nebo následek shodné alespoň částečně, za předpokladu, že bude dána shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Nebude-li tedy shoda mezi jednáním uvedeným v žalobním návrhu a tím, které bylo prokázáno v hlavním líčení, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku a naopak. Totožnost skutku bude zachována při rozdílném následku i tehdy, když skutečnosti zjištěné v hlavním líčení, které charakterizují jednání obžalovaného, jsou alespoň částečně totožné s popisem jednání v návrhu obžaloby, to znamená i tehdy, jestliže některé části jednání obžalovaného odpadnou či se změní.
Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví byly v době spáchání skutku upraveny v ustanovení §55 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jehož porušení v odst. 1 a odst. 2 písm. a) bylo obviněnému kladeno za vinu. Podle §55 odst. 1 uvedeného zákona zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti. Podle §55 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona každý zdravotnický pracovník je povinen zejména vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem, pro něž zásady určuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s profesními organizacemi. Touto profesní organizací je v případě obviněného MUDr. M. P. ml. Česká lékařská komora. Podle zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, konkrétně podle §9 odst. 2 písm. a), b) uvedeného zákona, má každý člen komory povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory. Odůvodnil-li Krajský soud v Ostravě své rozhodnutí o postoupení věci obviněného podle §222 odst. 2 tr. ř. České lékařské komoře, Okresnímu sdružení Bruntál tím, že by jeho jednání mohlo být tímto orgánem posouzeno jako disciplinární provinění ve smyslu disciplinárního řádu České lékařské komory, podle kterého každý člen komory musí při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci [pozn. §1a odst. 1 písm. i) disciplinárního řádu], která musí mít náležitosti vyplývající z ustanovení §1 odst. 1, 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, tato povinnost vyplývá z povinností pracovníků ve zdravotnictví, které byly v době spáchání skutku upraveny v ustanovení §55 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jehož porušení bylo obviněnému kladeno za vinu, resp. je přímo uvedeno v tzv. skutkové větě dovoláním napadeného usnesení. Uvedená vyhláška byla přitom Ministerstvem zdravotnictví vydána právě na základě zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jak přitom správně uvedl již státní zástupce ve vyjádření k dovolání, podstatný je výrok usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého žádné pochybnosti o totožnosti skutku nevznikají.
Protože ostatní námitky obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze obecně Nejvyšší soud uvádí, že postoupit jako přestupek nebo kárné provinění podle §171 odst. 1 nebo 222 odst. 2 tr. ř. lze jen věc dostatečně objasněnou. Této zásadě je však třeba rozumět tak, že orgán činný v trestním řízení provádí dokazování až do okamžiku, kdy spolehlivě zjistí, že stíhaný skutek není trestným činem, ale že může jít o přestupek nebo disciplinární či jiné provinění, o němž se nevede trestní stíhání a k jehož projednání jsou příslušné jiné orgány. Na základě tohoto zjištění věc postoupí k dalšímu projednání příslušnému správnímu orgánu. Opačný postup, kdy orgán činný v trestním řízení by i za této situace dále prováděl dokazování až do konečného a nepochybného závěru, že obviněný se určitého skutku, který má znaky pouhého přestupku, dopustil, by znamenal, že by orgán činný v trestním řízení ve skutečnosti nezákonně rozhodoval věc, k jejímuž projednání jsou příslušné jiné orgány. Takový postup by byl v rozporu nejen s dikcí ustanovení o postoupení věci, nýbrž i s účelem trestního řádu. Postoupit věc jinému orgánu podle §171 odst. 1 nebo §222 odst. 2 tr. ř. lze jen tehdy, když je věc dostatečně objasněna z hlediska, že stíhaný skutek není trestným činem, ale mohl by být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Orgán činný v trestním řízení po tomto zjištění tedy musí věc postoupit, nemůže dále pokračovat v trestním řízení a zjišťovat další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o přestupku, např. odstraňovat pochybnosti o tom, zda se skutečně obviněný tohoto skutku dopustil.
Protože námitka obviněného MUDr. M. P. ml., že krajský soud postoupil České lékařské komoře odlišný skutek, který se netýká stejného jednání, je zjevně neopodstatněná, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu