ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1351.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1351/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2017 o dovolání obviněného B. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 42/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, byl obviněný B. S. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody způsobené trestným činem. Části obžaloby byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn, na což navazoval výrok, jímž bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti odsuzujícímu výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Brně nesprávně ponechal beze změny výrok o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, že není jasné, jak se měl obohatit, že odsuzující výrok o vině je porušením zásady subsidiarity trestní represe a že se jedná o obchodní spor právnických osob. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, způsobí-li takovým činem značnou škodu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin, přičemž ve vztahu ke způsobení značné škody, která tu má povahu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, postačí nedbalost.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jihlavě spočíval v podstatě v tom, že obviněný v postavení jednatele obchodní společnosti CATLEE, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Nepelova 952/6, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch s přísliby brzkého uhrazení dosud nezaplaceného zboží z jiných příjmů, např. z provozního úvěru, v době od 12. 7. 2012 do 8. 3. 2013 odebíral od tří jiných obchodních společností různé zboží a služby specifikované ve výroku, za které neuhradil jejich cenu, a tím způsobil poškozeným škodu v celkové výši 3 159 465 Kč.
Takto zjištěný skutek evidentně naplňuje zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to i co do subjektivní stránky. Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze způsobu jeho jednání. Obviněný poškozeným záměrně předstíral, že za odebírané zboží a služby jim bude zaplaceno z příjmů, které obchodní společnost CATLEE, s.r.o., ve skutečnosti neměla. O tom, že společnost byla ve velmi špatné hospodářské situaci, jasně svědčí např. zjištění vyplývající z výpovědi svědkyně D. V., která pracovala pro obchodní společnost CATLEE, s.r.o., a potvrdila, že když si jeden z dodavatelů stěžoval na neplacení a pohrozil zastavením dodávek, sama si v zájmu udržení dodávek půjčila od známého částku 260 000 Kč a předala ji v hotovosti dodavateli. Obviněný byl jednatelem a tudíž mu náleželo obchodní vedení společnosti. Z toho je jasné, že věděl o neschopnosti obchodní společnosti CATLEE, s.r.o., dostát přijímaným závazkům. Přesto tyto závazky jménem obchodní společnosti CATLEE, s.r.o., přijímal, přičemž před obchodními partnery tajil špatnou hospodářskou situaci své společnosti a naopak je v rozporu s reálnými možnostmi své společnosti ujišťoval, že jim bude zaplaceno ze zdrojů, které jeho obchodní společnost ve skutečnosti neměla. Obviněný tak nutně jednal s vědomím a se srozuměním, že tyto závazky nebudou splněny a obchodním partnerům bude způsobena škoda. V tom spočívá jeho úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Jasným potvrzením úmyslu obviněného bylo vyústění jeho činnosti v převod obchodního podílu na M. M., kterého soudy výstižně označily za tzv. bílého koně. V kontextu s úvahami o úmyslném zavinění obviněného soudy poukázaly mimo jiné na to, že obviněný obchodní partnery nijak neinformoval o svém záměru ukončit podnikatelskou činnost a převést obchodní podíl. Proti tomu obviněný namítal, že žádný právní předpis mu takovou informační povinnost neukládal. V tom je třeba mu přisvědčit, nicméně zároveň je nutné konstatovat, že převod obchodního podílu, který byl pro dodavatele překvapivý a o kterém předem nevěděli, soudy hodnotily nikoli jako porušení nějaké právní povinnosti, nýbrž jako projev úmyslu obviněného nezaplatit dodavatelům, zvláště když obviněný převedl obchodní podíl na tzv. bílého koně.
Proti této charakteristice osoby M. M. se obviněný ohradil s námitkami, že M. M., který mezitím zemřel, nebyl jako svědek vyslechnut. K tomu je třeba dodat, že M. M. v přípravném řízení podal vysvětlení, o kterém byl pořízen úřední záznam. Ten pak byl v hlavním líčení za souhlasu stran čten (§211 odst. 6 tr. ř.), takže jím byl proveden důkaz. Z tohoto důkazu soudy zjistily, že M. M. byl osobou s vzděláním, jímž bylo šest tříd základní školy, sám se o obchodní společnost CATLEE, s.r.o., nezajímal, nic o ní nevěděl, nestaral se o ni a neměl zájem v ní jakkoli působit, avšak smlouvu o převodu obchodního podílu podepsal, protože mu za to byly slíbeny peníze, které nakonec stejně nedostal. Evidentně se tedy jednalo o nastrčenou osobu, která formálně měla nést odpovědnost za nesplněné závazky vzniklé z činnosti někoho jiného, v daném případě z trestné činnosti obviněného. Označení osoby M. M. za tzv. bílého koně je plně přiléhavé. Lze jen dodat, že za převedený obchodní podíl obviněný nic neobdržel, což jen potvrzuje závěr, že jediným účelem převodu bylo to, aby se obviněný zbavil odpovědnosti za způsobenou škodu. O tom, že obviněný jednal s úmyslem nezaplatit za odebírané zboží a služby, názorně svědčí i jeho výslovné vyjádření na adresu F. H., jednatele obchodní společnosti Kamila Chocolates, s.r.o., která byla jednáním obviněného nejvíce poškozena (byla jí způsobena škoda ve výši 3 011 765 Kč). Svědek F. H. potvrdil vyjádření obviněného v tom smyslu, že od obviněného nic nedostane, protože obviněný veškeré peníze „odklonil“.
Bez jakéhokoli opodstatnění jsou námitky, v nichž obviněný uváděl, že není jasné, jak by se měl obohatit. Pokud je zákonným znakem trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku obohacení, je tento zákonný znak konstruován alternativně tak, že jde o obohacení pachatele samotného nebo o obohacení jiného, tj. osoby odlišné od pachatele. V posuzovaném případě byla jednáním obviněného obohacena obchodní společnost CATLEE, s.r.o., za kterou obviněný vystupoval, takže z jeho hlediska šlo o obohacení jiného. Pokud je v tzv. právní větě výroku o vině uvedeno, že obviněný obohatil sebe, jde o nepřesnost, která ale jinak nemá vliv na meritorní správnost právního posouzení skutku podle ustanovení §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku není porušením zásady subsidiarity trestní represe, není v rozporu s pojetím trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio) a nijak nekoliduje s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku. Posuzovaná věc má sice soukromoprávní základ v tom smyslu, že jednání obviněného mělo navenek povahu právních úkonů v obchodních vztazích, avšak meze soukromoprávních vztahů obviněný výrazně překročil tím, že do uvedených vztahů za obchodní společnost CATLEE, s.r.o., vystupoval s podvodným úmyslem neposkytnout dodavatelům platby za zboží a služby od nich odebrané. Tím se jednání obviněného stalo kriminálním činem, na který již je třeba reagovat prostředky trestní represe.
Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výroku o vině obviněného zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl uvedený výrok ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu