ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1357.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1357/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných P. N. , a D. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 9 To 121/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 88/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. N. a D. Z. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 2. 2017, č. j. 14 T 88/2016-439, byli oba obvinění uznáni vinnými přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzeni každý podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obvinění se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustili uvedených přečinů v podstatě tím, že dne 17. 1. 2015 v době kolem 20:00 hod. v restauraci „U Slunce“ v B. za přítomnosti dalších hostů restaurace po předchozí slovní rozepři fyzicky napadli poškozené H. G. a H. G. tak, že obviněný P. N. zezadu přistoupil k poškozenému a začal jej oběma rukama škrtit, poté ho povalil na zem, kde mu vyhrožoval, že mu dá ránu a zabije ho. Obviněná D. Z., po předchozí slovní rozepři poté, co H. G. ml. udeřil I. N., kopla H. G. ml. Nato k ní přistoupila poškozená H. G., která začala obviněnou škrtit za pomoci šátku, a následně obviněnou uchopila za vlasy. Obviněné se podařilo vyprostit a poškozenou chvíli tlačila před sebou, povalila ji zády na stůl, opakovaně ji udeřila pěstí do obličeje a horní části těla. V pokračování útoků jí zabránili další svědci incidentu. Obviněný poté fyzicky napadl poškozenou tím způsobem, že k ní přistoupil, uchopil ji za rameno, se kterým jí prudce trhnul, přičemž poškozené vypadl z ruky mobilní telefon, který se rozbil, a poté ji udeřil otevřenou dlaní na její ušní boltec a tvář. Uvedeným jednáním způsobil obviněný poškozenému lehké zranění, které si vyžádalo ošetření na ambulanci, pracovní neschopnost a citelné omezení v obvyklém způsobu života na třináct dní. Obviněná uvedeným jednáním způsobila poškozené lehké zranění, což si vyžádalo ošetření na ambulanci a citelné omezení v obvyklém způsobu života po dobu 2-3 týdnů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. 9 To 121/2017-468, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění společně prostřednictvím obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na judikaturu obvinění namítli, že jejich jednání nedosáhlo takové intenzity, aby se jednalo o trestný čin výtržnictví, a to i s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a potřebný stupeň společenské škodlivosti podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Může se jednat nanejvýš o přestupek, když i poškození byli obviněni pouze ze spáchání přestupku. K fyzickému napadení došlo až po vzájemné rozepři, kterou poškození vyprovokovali, neboť nejprve H. G. ml. napadl I. N. slovně a fyzicky. Obviněná bránila I. N. a přitom byla sama napadena poškozenou, která jí začala škrtit a poté ji uchopila za vlasy. Konflikt probíhal pouze mezi dvěma uzavřenými skupinami osob, byl krátkého trvání a nijak se nedotkl dalších osob ani majetku. Nedošlo k závažnému narušení veřejného klidu a pořádku v zákonem předpokládané intenzitě. Soud prvního stupně podle obviněných nesprávně dovodil přímý úmysl v jejich jednání, neboť bránili napadené osoby a z žádné okolnosti nevyplývá, že by chtěli vědomě narušit veřejný klid, pořádek či občanské soužití, ani že by s takovým následkem byli srozuměni. Subjektivní stránka přečinu výtržnictví nebyla naplněna ani v nepřímém úmyslu.
K přečinu ublížení na zdraví obvinění zpochybnili příčinnou souvislost mezi svým jednáním a zraněními poškozených. S ohledem na lékařské zprávy nebylo spolehlivě prokázané, zda ke zraněním skutečně došlo, příp. jakým způsobem, neboť do konfliktu bylo zapojeno více osob. S odkazem na judikaturu obvinění zdůraznili, že k závěru o spáchání přečinu ublížení na zdraví je nutné prokázat pachateli úmysl takovýto následek způsobit. V projednávaném případě nelze takovýto úmysl u obviněných dovodit, tedy absentuje subjektivní stránka přečinu ublížení na zdraví.
Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat, příp. aby Nejvyšší soud sám rozhodl o zproštění v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům, přičemž obvinění rozsah dokazování ani nenapadají. Správně a citlivě přistoupil soud prvního stupně k hodnocení výpovědí obou skupin aktérů konfliktu z řad svatebčanů a ostatních zainteresovaných návštěvníků restaurace a konfrontoval je s výpověďmi zcela nestranných svědků, a to provozovatele restaurace svědka P. N. a servírky Z. F., jakož i se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a na základě toho správně ustálil skutkový děj.
Obvinění ve svém dovolání namítli, že jejich jednání nenaplnilo objektivní stránku přečinu výtržnictví, nedosáhlo dostatečné intenzity, a mělo být v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe posuzováno maximálně v rámci přestupkového řízení. Tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Ve skutkové podstatě je výslovně uvedeno napadení jiného, čímž je dáno, že právě tuto formu jednání zákon za splnění dalších podmínek výslovně považuje za jeden z případů závažného způsobu narušení veřejného klidu a pořádku. Napadení jiného je nejen jakýkoli fyzický útok proti tělesné bezpečnosti osoby, ale i vulgární slovní výpady proti jinému apod. U tohoto napadení není nutné, aby došlo k újmě na zdraví, a je třeba v této souvislosti zdůraznit, že uvedený znak napadení jiného v rámci přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku je širším pojmem než jen způsobení újmy na zdraví ve smyslu §146 odst. 1 tr. zákoníku apod., která je vázána na poruchu zdraví vymezenou v §122 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1449/2015). Obvinění v rámci nejdříve verbálního a poté i fyzického konfliktu napadli poškozené mj. údery do obličeje, kterými jim způsobili újmu na zdraví. Jednání obviněných proběhlo v prostorách restaurace v průběhu otvírací doby, tedy na místě veřejnosti přístupném, a současně se skutek odehrál i veřejně, tedy za přítomnosti nejméně tří osob současně přítomných ve smyslu §117 písm. b) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů správně dovodily, že obvinění tímto jednáním naplnili všechny znaky přečinu výtržnictví. Na základě shora uvedeného nelze přisvědčit ani námitce, že nedošlo k narušení veřejného pořádku, jelikož se mělo jednat pouze o „konflikt mezi dvěma uzavřenými skupinami lidí“, a Nejvyšší soud pokládá tyto námitky za zjevně neopodstatněné.
Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněných nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není v tomto případě snižována ani počátečnou nevhodnou reakcí poškozených a jejich syna H. G. na provokativní chování obžalovaných a ostatních svatebčanů. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i další námitky ohledně nenaplnění subjektivní stránky u obou předmětných přečinů. V případě přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku i přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku jednali obvinění přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť museli vědět, že při úderech, které byly směřovány mj. i na hlavu poškozených, mohou způsobit zranění a pro případ, že se tak stane, byli s tím srozuměni, přičemž tohoto jednání se dopustili na místě, o kterém museli vědět, že je veřejnosti přístupné a že se na něm v tu chvíli nacházel větší počet osob. Jednání obviněných bylo neadekvátní reakcí na předchozí konání poškozených a obvinění v napadání pokračovali i poté, co již poškození nemohli jakkoli ohrozit obviněné ani další osoby. Nelze přitom přehlédnout skutečnost, že obvinění a další svatebčané byli ve výrazné početní převaze oproti poškozeným a jejich synovi. Proto nelze přisvědčit tvrzení obviněných, že šlo pouze o jejich obranu před útoky poškozených. Subjektivní stránka v případě obou přečinů tedy byla naplněna a Nejvyšší soud vyhodnotil i tyto námitky jako zjevně neopodstatněné.
Námitka stran nenaplnění objektivní stránky přečinu ublížení na zdraví v důsledku absence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a vznikem nepříznivého následku ve formě ublížení na zdraví poškozených je formálně námitkou právní, avšak obvinění ji opírají výhradně o zpochybnění skutkových zjištění soudu prvního stupně. Obvinění především nesouhlasí se zjištěními soudu prvního stupně ohledně zranění poškozených a se závěry, které soud prvního stupně učinil z lékařských zpráv. Takto postavená námitka proto nenaplňuje uplatněný důvod dovolání, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných P. N. a D. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.