ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1362.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1362/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 o dovolání obviněného R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 217/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 97/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Radek Polák podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 10 To 217/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 2 T 97/2015. Dovolání podal proto, že Krajský soud v Hradci Králové ponechal beze změny odsuzující výrok o jeho vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku uvedený v bodech 2-4 rozsudku a výrok o trestu. Výrok o zamítnutí odvolání obviněný napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění o rozsahu škody způsobené jednáním uvedeným v bodě 3 výroku o vině a že v tomto ohledu vadně hodnotily důkazy. Ve vztahu k výroku o trestu vytkl, že soudy vycházely z chybné úvahy při hodnocení významu jeho jednání ve srovnání s jednáním jiného spolupachatele a z nesprávných závěrů o způsobu jeho dosavadního života. Obviněný R. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby ohledně něho zrušil i rozsudek a aby sám rozhodl v intencích podaného dovolání, zejména aby mu uložil mírnější trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho závěr, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V bodech 2-4 výroku o vině byl obviněný R. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen pokračující skutek skládající se z tří útoků, přičemž útok uvedený v bodě 3 spočíval v podstatě v tom, že obvinění R. P. a J. B. společně s L. H., který mezitím již byl pravomocně odsouzen, po předchozí vzájemné domluvě, vytipování konkrétní prodejny a rozdělení svých úloh dne 11. 5. 2015 po půlnoci v obci B., H., okr. R. n. K., kam se dopravili motorovým vozidlem zn. SEAT Toledo, které řídil L. H., nejprve vnikl obviněný J. B. po vypáčení zadních dveří do skladu prodejny potravin HRUŠKA, kde odcizil zboží specifikované ve výroku v celkové hodnotě 77 888,60 Kč, vykopnutím dveří vnikl do kanceláře, kde vypáčil trezor a odcizil hotovost ve výši 33 686 Kč a stravenky v hodnotě 23 945 Kč, zatímco obviněný R. P. a L. H. poodjeli s vozidlem stranou, aby po vlastní krádeži odcizené zboží postupně společně nadvakrát odvezli do bydliště obviněného R. P., kde si je rozdělili, a tímto jednáním způsobili obchodní společnosti HRUŠKA, spol. s r. o., škodu odcizením ve výši 135 519,60 Kč a poškozením zařízení prodejny ve výši 4 000 Kč.
V dovolání obviněný R. P. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný útok nenaplňoval znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ve spojení s útoky uvedenými v bodech 2, 4 výroku o vině). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, jimiž se snažil zpochybnit zjištění týkající se jednotlivých druhů a množství odcizených věcí. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními, která v bodě 3 výroku o vině učinil Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou a která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o druh a množství odcizených věcí. Podkladem pro toto zjištění byl výsledek inventury, která byla po vloupání provedena a při které bylo zjištěno, jaké druhy a jaké množství zboží chybí. Z výpovědí svědkyně I. R. (vedoucí prodejny) a svědkyně L. P. (inspektorka provozovatele prodejny) bylo zjištěno, že zboží vykázané inventurou jako chybějící se v prodejně před vloupáním nacházelo. Není tedy žádný přesvědčivý důvod k pochybnostem o správnosti zjištění uvedených v bodě 3 výroku o vině ohledně druhu a množství odcizených věcí. Celková hodnota odcizených věcí činí 135 519,60 Kč a je tedy poměrně vysoká, ale nelze pominout, že krádež byla provedena za součinnosti tří spolupachatelů, kteří si výtěžek rozdělili, k odvozu odcizených věcí použili prostornější osobní automobil a odcizené věci odvezli nadvakrát. Bez významu není ani zjištění, z jakého podnětu byl popsaný útok spáchán. Z výpovědi L. H., který byl v řízení vedeném proti obviněným R. P. a J. B. vyslechnut jako svědek, vyplývá, že L. H. přišel s tím, že mu chybí peníze a vymýšlí, jak je sehnat, načež mu pomoc nabídl obviněný R. P. s vyjádřením, že má zkušenosti a že by si také vydělal. Primárním účelem tedy bylo získání peněz a k tomuto cíli mohlo vést i zpeněžení odcizeného zboží. Za popsaného stavu není na zjištěních uvedených v bodě 3 výroku o vině nic nepřijatelného. Pro úplnost je třeba k námitkám obviněného R. P. dodat, že pokud byly stravenky nalezeny jen u obviněného J. B., vyplývá odpovědnost obviněného R. P. za jejich odcizení ze zásad, jimiž je ovládáno spolupachatelství. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). To znamená, že za podmínek spolupachatelství odpovídá každý ze spolupachatelů za celý rozsah trestného činu. Není tedy pochybením soudů, pokud do rozsahu věcí, za jejichž odcizení odpovídá obviněný R. P., zahrnuly i stravenky odcizené v prodejně.
Zjištěním, jímž byl vymezen druh a množství odcizených věcí, soudy nijak neporušily právo obviněného R. P. na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy ve vztahu k tomuto zjištění hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky, které obviněný R. P. uplatnil proti výroku o trestu, rovněž nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky směřovaly proti úvahám soudů o tom, jakou roli při spáchání činu měl obviněný R. P. ve srovnání s L. H., a o tom, jaký způsob života obviněný vedl před spácháním činu. Jedná se o námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu. Takové námitky nespadají pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Obviněnému byl v rámci sazby odnětí svobody stanovené v §205 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do pěti let uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky. Jedná se tedy o přípustný druh trestu uložený ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této alternativě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že nejsou-li uplatněné námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu