Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.11.2017, sp. zn. 7 Tdo 1376/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1376.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1376.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1376/2017-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 8. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 8 To 253/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 55/2017 takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné M. P. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 2 T 55/2017-658, byla obviněná M. P. uznána vinnou přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle §326 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, a dále jí byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněná i státní zástupce. Krajský soud v Brně obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl usnesením ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 8 To 253/2017. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že její jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako pokračující trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že ne všechny dílčí útoky byly mířeny proti úředním osobám, nýbrž že některé směřovaly proti orgánům veřejné moci a ty by měly být posouzeny jako přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná namítla, že soud prvního stupně se touto otázkou nezabýval a odvolací soud pouze zopakoval názor soudu prvního stupně. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Městskému soudu v Brně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněné přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.] a zda bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Po vyhodnocení dovolací argumentace obviněné Nejvyšší soud shledal, že obviněná není osobou oprávněnou k podání dovolání. Obviněná v dovolání uplatnila v podstatě jedinou námitku, že její jednání mělo být kvalifikováno nejen jako přečin podle §326 odst. 1 tr. zákoníku, ale rovněž jako přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 tr. zákoníku, neboť některé z dílčích útoků směřovaly proti orgánům veřejné moci a nikoli proti konkrétním úředním osobám. V případě vyhovění dovolacím námitkám by jednání obviněné bylo posouzeno jako dva přečiny, za což by přicházelo v úvahu ukládat úhrnný trest ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku, což by však nemohlo jakkoliv zlepšit postavení obviněné, naopak by odůvodňovalo uložení přísnějšího trestu, a tím zjevné zhoršení jejího postavení. Podle §265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, anebo obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Lze proto konstatovat, že obviněné sice náleželo právo uvedené v ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy mohla prostřednictvím obhájce napadnout usnesení odvolacího soudu dovoláním, avšak nemohla tak učinit ve svůj neprospěch, neboť toto právo náleží toliko nejvyššímu státnímu zástupci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 11 Tdo 733/2004). Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané osobou neoprávněnou, aniž z podnětu tohoto dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. listopadu 2017 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu Vypracoval: JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/08/2017
Spisová značka:7 Tdo 1376/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1376.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
§326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2018-02-02