ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1386.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1386/2017-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 5 To 195/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 1/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 2. 2017, č. j. 6 T 1/2017-969, byl obviněný P. H. uznán vinným v bodě 1) zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 2-12) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), d), odst. 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dále v bodech 1, 3, 8, 12) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 2 a 4-12) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že
ad 1) v době od 6:05 do 6:10 hod. dne 22. 9. 2016 v Ch., v ulici B. doběhl k poškozené V. K., do obou rukou chytil její kabelku, kterou měla na předloktí pravé ruky, ale když se poškozená chytila ucha kabelky a zatáhla ji směrem k sobě, tak obviněný upadl na zem a kabelku pustil, následně se zvedl a chytil znovu kabelku a trhl s ní směrem k sobě takovou intenzitou, až utrhl ucha kabelky, načež poškozená ztratila rovnováhu, spadla na zem a obviněný utekl i s kabelkou, která obsahovala finanční hotovost, platební kartu, klíče a další věci, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 3 640 Kč,
ad 2) – 10) v době od 21. 8. 2016 do 9. 9. 2016 se na různých místech v Ch. opakovaně po překonání překážky, pokusil vloupat, příp. vloupal do vozidel, kdy poškozením těchto vozidel a odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši 81 672 Kč,
ad 11) spolu s obviněným M. B. dne 13. 9. 2016 v Ch. přišli společně k budově Základní školy v ul. B., rozbili kladívky sklo okna, vlezli dovnitř, odcizili tři notebooky a způsobili celkovou škodu ve výši 38 180 Kč,
ad 12) spolu s obviněným R. K. dne 17. 9. 2016 v Ch. se nejprve obviněný P. H. na ulici B. V. vloupal do osobního auta, kde po rozbití skleněné výplně okna z vozidla odcizil dámskou kabelku, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 14 624 Kč, a následně dne 20. 9. 2016 přišli s obviněným R. K. do Obchodního centra v ul. D. F. v Ch., kde obviněný R. K. převzal od obviněného P. H. platební kartu odcizenou z kabelky poškozené a pokusil se s ní u platebního terminálu prodejny bezkontaktně uhradit nákup v hodnotě 92 Kč, avšak k provedení transakce nedošlo, neboť platební karta byla zadržena prodavačkou, přičemž obviněný R. K. z místa odešel společně s obviněným P. H., přestože jej prodavačka vyzvala, aby vyčkal do příjezdu policie.
Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také o vině, trestu a náhradě škody ohledně obviněných R. K. a M. B.
Rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o trestech napadli obvinění P. H. a M. B. odvoláními, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 To 195/2017-1029, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný své dovolání směřuje výhradně do výroku o trestu a namítl, že usnesení odvolacího soudu zakládá protiústavnost, neboť se soud druhého stupně nedostatečně vypořádal s námitkami týkajícími se důkazní situace a nebyly provedeny důkazy, které být provedeny měly, čímž byly porušeny procesní předpisy a právo na spravedlivý proces. Má za to, že jemu uložený trest je nepřiměřeně vysoký, neboť soudy neprovedly důkaz výslechem svědkyně Š. P. V důsledku neprovedení tohoto důkazu byl obviněný vnímán soudem ve výrazně horším světle. Svého činu velice lituje, kabelku chtěl poškozené vzít bez použití nějaké větší síly a byl to jeho jediný násilný trestný čin. Zdůraznil, že se s poškozenou o kabelku přetahoval pouze jednou, nikoli opakovaně, jak tvrdila poškozená, a právě svědkyně Š. P. skutek popsala ve shodě s jeho obhajobou. Obviněný má za to, že takto odlišný popis skutku a následné hodnocení jeho průběhu soudem mělo vliv na uložený trest a soud měl proto zohlednit výpověď svědkyně Š. P. a obviněnému uložit nižší trest.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnil jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, že měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nelze podřadit námitky směřující do hodnocení výpovědi poškozené a rozsahu dokazování. V hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně přitom nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, neboť zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného ohledně skutku v bodě 1) byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozené V. K., o jejíž věrohodnosti není pochyb. Je rovněž namístě poznamenat, že s totožnou námitkou ohledně neprovedení důkazu výpovědí svědkyně Š. P. se již vypořádal soud druhého stupně (str. 9 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud neshledal existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, které by mohlo opodstatnit jakýkoliv zásah Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu soudy obou stupňů.
Argumentace obviněného je zaměřená výlučně proti nepřiměřené výši trestu, aniž by ale bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzájemný vztah obou shora zmiňovaných dovolacích důvodů je takový, že důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z logiky tohoto vztahu vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu nemůže být napadán prostřednictvím obecného, nýbrž jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu, který se váže k takovému výroku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009).
Obviněnému byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na čtyři roky, tedy v třetině zákonné trestní sazby, která je vymezena trestem odnětí svobody od dvou do deseti let. Soud prvního stupně řádně odůvodnil výrok o trestu, vzal v potaz zákonná kritéria při jeho ukládání a soud druhého stupně se spolehlivě vypořádal s námitkami, které obviněný uplatnil i v dovolání. Jak vyplývá ze shora uvedeného, byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nejsou námitky ohledně nepřiměřenosti trestu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, míněno jiném, než je právní posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.