ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1418.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1418/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 11 To 172/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 3. 2017, č. j. 1 T 3/2016-408, byl obviněný L. K. uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí průmyslového odlamovacího nože.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 11 To 172/2017, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný se trestných činů dopustil tím (zkráceně uvedeno), že dne 27. 10. 2015 kolem 23:40 hodin, v přední části areálu spol. AIS s. r. o., V. O., ulice P. H., v prostoru určeném pro kouření, kam mají přístup všichni zaměstnanci, kde jej pozoroval M. I. H., který v té době seděl na lavičce, a se kterým měl krátce předtím slovní konflikt, se s ním opět začal dohadovat a následně k němu šel, M. I. H. z lavičky vstal a v obraně jej odstrčil, kdy obviněný pravou rukou vytáhl odlamovací nůž, kterým jej udeřil do hlavy a způsobil mu řeznou ránu o délce 10 cm zasahující do podkoží, která si vyžádala ošetření v Oblastní nemocnici Kolín, svůj útok chtěl ještě opakovat, ale v tom mu bylo zabráněno spolupracovníky a útoku se dopustil před 4 dalšími osobami.
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný L. K. a odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že skutek byl soudy nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, jelikož byl vyprovokován poškozeným. Napadeným byl on a pouze se bránil, poškozený mu způsobil zranění v obličeji. Z provedeného dokazování vyplynulo, že to byl poškozený, kdo jej slovně napadl a následně při vzájemné potyčce mu způsobil zranění. Podstatný byl tedy první fyzický útok poškozeného. Měl obavu z jeho dalšího jednání, byl zraněný, v šoku a použil nůž jako prostředek obrany. Neměl v úmyslu způsobit poškozenému újmu na zdraví, pouze se chtěl bránit. Jedná se tak o nutnou obranu a nebyly tak naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů, především subjektivní stránka. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 11 To 172/2017-437 a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný ve svém dovolání opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Soudy se s ní zabývaly a řádně vypořádaly. Žádnou z uplatněných námitek nelze pod uvedený, ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit. Veškeré jeho námitky jsou procesní a skutkové povahy, když předkládá vlastní představu o průběhu incidentu. Takové námitky se tak s tvrzeným dovolacím důvodem zcela míjí. Námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a státní zástupce navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval zákonné znaky uvedených trestných činů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovému zjištění soudů a v souvislosti s tím proti hodnocení důkazů soudy, když v rozporu se zjištěním soudu prvního stupně namítá, že s fyzickým násilím začal poškozený, který mu také při vzájemné potyčce způsobil zranění v obličeji, daný nůž pak použil jako prostředek obrany a v nutné obraně. Tyto námitky se shodují s jeho obhajobou z původního řízení. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze namítat, je skutek tak, jak ho zjistily soudy. Na verzi obhajoby obviněného, že se pouze bránil, je pak založena i jeho námitka, že neměl v úmyslu poškozenému způsobit újmu na zdraví a jednal v nutné obraně. Proto ani tyto námitky, sice obecně hmotně právní povahy, tuto povahu v tomto případě mít nemohou a nelze je podřadit pod uplatněný důvod dovolání.
Pouze nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že nutnou obranou podle §29 tr. zákoníku se rozumí čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, přičemž nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Čin bránící se osoby při dodržení podmínek a mezí nutné obrany není trestným činem. Podstatou nutné obrany je odvracení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu chráněnému trestním zákoníkem, a to činem, který by jinak byl trestným činem namířeným proti útočníkovi. Podmínkou nutné obrany je, aby útok bezprostředně hrozil nebo trval. Podle okolností případu musí tedy být jasné, že útok musí bez prodlení a určitě následovat za hrozbou, přitom však nemusí být neočekávaný.
O takovou situaci se ale v této trestní věci nejednalo, když podle zjištění soudů po předchozím slovním konfliktu právě obviněný šel s výhružným gestem k poškozenému, který vstal a v obraně jej odstrčil, načež byl obviněným udeřen nožem do hlavy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kolíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Tuto vadu obviněný ani nenamítal. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, lze proto odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, přičemž zejména nalézací soud se přehledně a výstižně vypořádal s jednotlivými aspekty obhajoby obviněného.
Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem předmětného činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu