ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1479.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1479/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 5 To 229/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 18/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 4. 2017, č. j. 7 T 18/2017-220, byl obviněný J. O. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že dne 17. 12. 2016 okolo 17:30 hod. v ul. M. Š. v M. se zištným motivem získání majetku, když si okolo 11:30 hod. téhož dne nejprve byt poškozené Z. N. obhlédl, vnikl do jejího bytu tak, že poté, co otevřela vstupní dveře, ji natlačil dovnitř, zabouchl za sebou vstupní dveře a vzápětí ji uchopil jednou rukou pod krkem a druhou rukou se jí snažil překrýt ústa, aby nekřičela, a povalil ji na dřevěný stolek. Když upadla na zem, tak ji uhodil stolkem do obličeje přes levé oko. Dalšího jednání zanechal, jelikož byl vyrušen boucháním sousedů poškozené na dveře, které otevřel, a z místa činu odešel. Poškozené tímto jednáním způsobil poranění v obličeji.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 229/2017-241, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný namítl, že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními, neboť řetězec provedených důkazů neumožňuje učinit závěr o spáchání zločinu loupeže. Ze skutkových zjištění podle obviněného vyplynulo, že jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako pokus přečinu ublížení na zdraví a přečin porušování domovní svobody. Nebylo prokázáno, že by šel do bytu poškozené za účelem zmocnění se cizí věci a že by násilím nebo bezprostřední pohrůžkou násilí chtěl získat její věci. Na tyto vady rozsudku soudu prvního stupně obviněný upozorňoval již v odvolání, ale soud druhého stupně je neodstranil. K provedenému dokazování obviněný namítl, že nebylo prokázáno, zda se stal skutek tak, jak jej uzavřely soudy obou stupňů, neboť soudy bez řádného odůvodnění odmítly důkazy navrhované obhajobou.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, příp. aby Nejvyšší soud sám rozhodl a uznal obviněného vinným mírnějším trestným činem.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a nejprve připomněl, že námitky uvedené v dovolání obviněný uplatňoval již od počátku trestního řízení, včetně podaného odvolání, takže se jimi již zabývaly soudy obou stupňů. Závěr o loupežném motivu obviněného byl dán bez jakýchkoli pochybností, neboť v době spáchání projednávaného skutku byl ve špatné finanční situaci, užíval drogy, což zvyšovalo jeho výdaje. Od svědka A. F. se dozvěděl o tom, že má poškozená v bytě hodnotné věci, a s tímto vědomím se téhož dne v dopoledních hodinách snažil vetřít do jejího bytu. Když se mu to nepodařilo, tak přišel za poškozenou ve večerních hodinách znovu a z jeho dalšího jednání byl loupežný záměr zcela zřejmý. Státní zástupce rovněž připomněl, že obviněný měl u sebe teleskopický obušek, který se našel v bytě poškozené. Z tohoto kontextu je podle státního zástupce nepochybné, že obviněný šel do bytu poškozené se zištným motivem získat věci z jejího majetku, přičemž k překonání jejího odporu použil násilí.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněného založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Námitce obviněného, že soudy bez řádného odůvodnění odmítly jím navrhované důkazy, nelze přisvědčit, neboť takto koncipovanou námitku obviněného proti rozsahu dokazování nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitku v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný navíc ve své obhajobě před soudem prvního stupně a následně i v podaném odvolání navrhoval toliko výslechy svědků J. C. a J. L. a soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, se s odmítnutím tohoto důkazního návrhu spolehlivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 usnesení soudu druhého stupně).
Pouze námitku obviněného stran toho, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tuto námitku opřel o argument, že do bytu poškozené nešel za účelem zmocnění se cizí věci. Totožnou námitku však obviněný uplatnil ve své obhajobě před soudem prvního stupně a též v odvolání. Soudy obou stupňů se přitom s touto otázkou správně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodněních svých rozhodnutí (str. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 usnesení soudu druhého stupně), přičemž poukázaly na předchozí takřka identickou trestnou činnost obviněného a další okolnosti případu, kdy obviněný měl informace o cenném majetku poškozené od svědka A. F. a téhož dne si nejprve šel byt poškozené obhlédnout. Nelze také přehlédnout, že obviněný si sebou přinesl teleskopický obušek, který zapomněl na místě činu, tedy byl přinejmenším připraven jej použít pro překonání případného odporu poškozené. Na základě výše uvedeného shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti je namístě poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož bylo dovolání obviněného shledáno zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.