ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1747.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1747/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 1. 2017 dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 50 To 175/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 65/2015 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 50 To 175/2016, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 6 T 65/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 6 T 65/2015, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. d), e) tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmdesát měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 19 T 27/2015, a další obsahově navazující rozhodnutí.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 50 To 175/2016. Podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. d), e) tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 19 T 27/2015, a další obsahově navazující rozhodnutí.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Plzni, převzatých z rozsudku Okresního soudu v Sokolově, v podstatě v tom, že obviněný z Věznice Ostrov zaslal v rámci své obhajoby v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje – územního odboru Sokolov pod č. j. KRPK-91923/TČ-2014-190972
- dne 1. 1. 2015 písemné podání Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve kterém uvedl, že „vyšetřovatel P. E. a policie Habartov ovlivňují poškozenou H. S. a zmanipulovali vyšetřování“,
- dne 15. 1. 2015 písemné podání Okresnímu soudu v Sokolově, ve kterém uvedl, že „vyšetřovatel P. E. zmanipuloval telefonní hovory s H. S. a jeho hovor z Věznice Ostrov“,
- dne 28. 1. 2015 písemné podání Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni, ve kterém uvedl, že „ve vyšetřovacím spise a výpovědích svědků důkazy jsou zmanipulovány a nabádány policií Habartov a vyšetřovatelem“,
přestože věděl, že tyto jím uvedené skutečnosti se nezakládají na pravdě a v rámci trestního řízení byl opakovaně poučen o následcích křivého obvinění.
Změna oproti původnímu výroku o vině spočívala v tom, že podle rozsudku Okresního soudu v Sokolově byl součástí trestného činu ještě další útok, při kterém obviněný zaslal dne 16. 2. 2015 dopis policejnímu orgánu, v němž uvedl, že jeho bývalá družka H. S. prodávala pervitin. Tuto část jednání obviněného Krajský soud v Plzni do nového výroku o vině nepřevzal.
Nad rámec toho, co je předmětem dovolacího řízení, musí Nejvyšší soud poznamenat, že jednotlivé dopisy, které obviněný odeslal z věznice, byly v obou rozsudcích nepřesně identifikovány datem. Dopis adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů byl ve skutečnosti datován dnem 16. 1. 2015 (viz č. l. 6 spisu), dopis adresovaný Okresnímu soudu v Sokolově byl ve skutečnosti datován dnem 28. 1. 2015 (viz č. l. 7 spisu) a dopis adresovaný Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni byl ve skutečnosti datován dnem 1. 1. 2015 (viz č. l. 8 spisu).
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že obsah jeho dopisů byl nesprávně vyhodnocen jako křivé obvinění, že objektivně nebyl způsobilý nikomu přivodit trestní stíhání, že sám neměl úmysl někoho křivě obvinit a že dopisy pokládal za podání informačního charakteru. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření připustil, že v dané věci nešlo o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž podle §345 odst. 1 tr. zákoníku. Setrval ovšem na tom, že zároveň byly naplněny znaky uvedené v §345 odst. 3 písm. d), e) tr. zákoníku. Uvedl, že změna výroku o vině by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného a že ani nejde o otázku zásadního právního významu. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu křivého obvinění se – nehledě na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby – dopustí podle §345 odst. 1 tr. zákoníku ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu, a podle §345 odst. 2 tr. zákoníku ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Odhlédne-li se od nepravdivosti údajů obviněného, žádný z dopisů nebyl formulován jako oznámení o spáchání trestného činu a v žádném z dopisů nebylo uvedeno, jaký trestný čin měl kdo spáchat. To by samo o sobě nevylučovalo odpovědnost za trestný čin křivého obvinění, pokud by obviněný v dopisech uvedl takové skutkové okolnosti, které by znamenaly naplnění zákonných znaků trestného činu spáchaného jinou osobou.
Podle odůvodnění rozsudků obou soudů šlo ze strany obviněného o křivé obvinění policistů z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se podle §329 odst. 1 tr. zákoníku dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci.
Jestliže je zákonným znakem trestného činu pohnutka vyjádřená ve zvláštním úmyslu, pak je třeba, aby pachatel křivého obvinění tvrdil, že ten, koho lživě obviňuje, se jednání dopustil z této pohnutky, resp. v takovém úmyslu. Z dopisů obviněného ovšem nevyplývá, že by o komkoli tvrdil, s jakým úmyslem se jednání uvedeného v dopisech dopustil. Obsah dopisů se subjektivní stránky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby výslovně nijak netýká, soudy se textem dopisů z toho hlediska nezabývaly a neučinily v tomto ohledu žádný závěr, byť např. jen závěr konkludentně vyvozovaný z jiných okolností, než je samotný doslovný text. Zůstává tedy nejasné, z čeho soudy dovodily, že obviněný jiného obvinil z toho, že způsobem uvedeným v dopisech jednal „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“, tj. v úmyslu, který je zákonným znakem trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku.
Stejně tak jako k spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku nestačí vadný výkon pravomoci úřední osoby, není-li zároveň dán úmysl vymezený v tomto ustanovení, nestačí ani k spáchání trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, jestliže se ve lživém obvinění vytýká jen vadný výkon pravomoci, a nikoli též spáchání činu v úmyslu podřaditelném pod ustanovení §329 odst. 1 tr. zákoníku.
Napadený rozsudek trpí očividnou neadekvátností ve vztahu mezi trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, z něhož měl obviněný lživě obvinit jiné osoby, a trestným činem křivého obvinění podle §345 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, který tím měl obviněný sám spáchat. Pokud by měl být někdo odsouzen pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku na podkladě toho, co v dopisech uvedl obviněný, pak by to znamenalo, že tento trestný čin spáchal tím, že „ovlivňoval poškozenou a zmanipuloval vyšetřování“ (viz dopis adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů), že „zmanipuloval telefonní hovory“ (viz dopis adresovaný Okresnímu soudu v Sokolově) a že „zmanipuloval a nabádal důkazy“ (viz dopis adresovaný Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni). Takový výrok o vině trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku by nemohl obstát již pro nejasnost, nekonkrétnost a nedostatek blíže a přesněji uvedených skutkových okolností o tom, v čem měly manipulace a ovlivňování spočívat.
Pod pojmy „manipulace“ a „ovlivňování“ lze zahrnout širokou škálu jednání, z nichž zdaleka ne každé má povahu vadného výkonu pravomoci ve smyslu znaků trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku. Takovou povahu by zjevně mělo např. vytvoření fingovaného protokolu o výslechu neexistujícího svědka nebo svědka, který ve skutečnosti nebyl vůbec vyslechnut, dodatečná úprava obsahu protokolu o výslechu obviněného, svědka či jiné osoby ve smyslu totální změny protokolu oproti skutečné výpovědi osoby, vytvoření falešného listinného důkazu, nastrčení falešného věcného důkazu apod. Naproti tomu stojí jiné způsoby „manipulace“ a „ovlivňování“, které sice jsou vadou postupu při vyšetřování, ale nemusí být nutně trestným činem, např. výběr důkazů, které budou a které nebudou provedeny, výběr okolností, za nichž bude důkaz proveden, vytrhávání dílčích částí důkazu z celkového kontextu, vyvozování určitých závěrů ze slovních projevů, jejichž smysl byl jiný, nevhodný způsob vedení výslechů, zejména kladení sugestivních nebo kapciozních otázek, opomíjení důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, nepřiměřená interpretace důkazů příčící se jejich skutečnému obsahu, protokolace neodpovídající skutečnému průběhu či obsahu úkonu, o němž byl protokol pořízen, apod.
Z neurčitosti pojmů „manipulace“ a „ovlivňování“ vyplývá, že k tomu, aby někdo mohl být stíhán a odsouzen pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby jeho jednání při výkonu pravomoci bylo upřesněno v tom smyslu, v čem konkrétně „manipulace“ a „ovlivňování“ spočívaly. Zároveň z toho ale také vyplývá, že k tomu, aby z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby byl někdo lživě obviněn ve smyslu znaků trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, musí být ve lživém obvinění uvedeno, v čem konkrétně spočívaly „manipulace“ a „ovlivňování“. Nelze pominout, že tyto pojmy jsou věcně málo určité, mají výrazný prvek hodnocení a bez bližší konkretizace z nich lze sotva něco vyvozovat. To se v posuzované věci projevilo např. tím, že dopis obviněného adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů inspekce postoupila státnímu zastupitelství jako podání podle §157a tr. ř., tj. jako podání, jímž obviněný žádal o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu policejního orgánu. Ostatně proti policistům, jichž se dopisy obviněného týkaly, nebyly z tohoto podnětu prováděny žádné úkony a nebylo proti nim vedeno žádné řízení. Policisté byli jako svědkové, kteří vyvrátili pravdivost tvrzení obviněného, vyslechnuti v rámci trestního stíhání obviněného.
Dopisy obviněného byly formulovány tak obecně a neurčitě, že z jejich obsahu nevyplývalo, jakých konkrétních „manipulací“ a „ovlivňování“ se měli policisté podle obviněného dopustit. Tím pádem nebylo možné učinit závěr, že obviněný policisty obvinil z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Nic na tom nemění zjištění, že tvrzení obviněného byla nepravdivá.
Pokud by byl akceptován výrok o vině trestným činem křivého obvinění, tak jak ho vybudovaly soudy v projednávané věci, představovalo by to krajně povážlivou tendenci ke stavu, kdy prakticky na každou sice nepodloženou, avšak jen povšechně, obecně a bez bližší specifikace vyslovenou námitku, že došlo k „manipulaci“ nebo „ovlivňování“, bude reagováno trestním stíháním pro trestný čin křivého obvinění, navíc s trestní sazbou odnětí svobody od dvou let do osmi let. Takový stav je neslučitelný s principem proporcionality trestní represe, který je jedním z principů demokratického právního státu.
Rozsudky obou soudů jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, tak rozsudek Okresního soudu v Sokolově jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením rozsudků ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný vykonává souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen zrušenými rozsudky. Zrušením rozsudků odpadl podklad pro další výkon souhrnného trestu. Obviněný tak bude nadále vykonávat trest odnětí svobody v trvání šesti let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 19 T 27/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 50 To 249/2015 (ve vztahu k citovanému rozsudku mu byl uložen souhrnný trest). Nejvyšší soud proto nerozhodoval o vazbě obviněného podle §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu