ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.432.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 432/2017-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. září 2017 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné Ž. M., rozené K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 5 To 55/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 197/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 2 T 197/2011, byla obviněná Ž. M., roz. K. uznána vinnou pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zákona „ve spolupachatelství podle §9 odst. 1 tr. zákona“. Podle §250a odst. 3 tr. zákona byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Dále jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, škodu ve výši 128 313 Kč. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších sedmi spoluobviněných.
Obviněná se podle bodu V. výroku o vině trestného činu dopustila tím (zkráceně), že dne 22. 4. 2008 kolem 19:00 hodin společně s druhým obviněným O. H. nahlásili dopravní nehodu, kterou měl způsobit O. H., kdy se plně nevěnoval řízení a nedodržel dostatečnou vzdálenost za vozidlem obviněné a došlo ke střetu a poškození obou vozidel. Pojistná událost byla uplatněna u Allianz pojišťovny, a. s., přesto, že si byli vědomi, že ke střetu došlo nekorespondujícím způsobem. Na základě pojištění u Allianz pojišťovny, a. s. došlo k vyplacení částky ve výši 128 313 Kč obviněné a 316 757 Kč O. H., čímž byla poškozené společnosti způsobena škoda v celkové výši 455 070 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 5 To 55/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněné i odvolání státního zástupce podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek m. j. pod bodem V. výroku o vině ohledně obviněné Ž. M., roz. K. ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tuto obviněnou opět uznal vinnou pomocí k trestnému činu pojistného podvodu, ale podle §10 odst. 1 písm. c), §250a odst. 1, 3 tr. zákona. Tím odstranil omylem soudem prvního stupně uvedené spolupachatelství. Obviněnou pak odsoudil podle §250a odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost společně a nerozdílně s dalším obviněným O. H. uhradit poškozené společnosti Allianz pojišťovně, a. s., na náhradě škody částku ve výši 393 826 Kč. Městský soud v Praze rozhodl uvedeným rozsudkem také o odvoláních dalších spoluobviněných.
II
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Obviněná uvedla, že nalézací soud založil své závěry o její vině pouze na základě znaleckého zkoumání a ohledně střetu vozidel vycházel jen z dedukce. Nebyla naplněna subjektivní stránka pomoci k trestnému činu pojistného podvodu. Nalézací soud nevyložil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o protiprávnosti jednání obviněné. Závěry znaleckých posudků jsou rozporuplné. Popis skutku obou soudů neodpovídá provedeným důkazům a skutková zjištění jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Rovněž bylo porušeno právo obviněné na obhajobu. V odvolacím řízení došlo k závažnému porušení jejího práva na obhajobu, jelikož z důvodu nemoci obhájce nebyla zastoupena. Její tehdejší obhájce požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu jeho závažné nemoci. Městský soud však žádosti nevyhověl, nedal jí možnost zvolit si jiného obhájce a bez její přítomnosti rozhodl.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedla, že právo obviněné na obhajobu nebylo porušeno, jelikož nešlo o nutnou obhajobu a sama obviněná se k veřejnému zasedání rovněž nedostavila. Žádosti obhájce soud nevyhověl z důvodu zájmu na rychlosti řízení, kdy odvolání bylo písemně odůvodněno, a obhájce měl možnost se na jednání nechat zastoupit substitutem, jak učinil rovněž při hlavním líčení. Meritorní rozhodnutí ve věci není zatíženo vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody nebyly v dovolání naplněny.
Státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) odmítnuto jako neopodstatněné.
III
Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. . je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy porušení ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. O porušení práva obviněné na obhajobu by se mohlo jednat i v případě, že by se o nutnou obhajobu nejednalo, ale nesprávným postupem soudu např. nevyrozuměním o konání veřejného zasedání, by zvolenému obhájci bylo znemožněno zúčastnit se jej. O takový případ se ale v této věci nejedná. Obviněná v dovolání poukázala na to, že její obhájce nebyl ze zdravotních důvodů schopen se účastnit veřejného zasedání u odvolacího soudu a bylo jí tím zkráceno právo na obhajobu. Tento důvod se vztahuje na porušení ustanovení o nutné obhajobě, která však v daném řízení nebyla dána. Pokud tak nebylo odročeno veřejné zasedání ve věci, kde bylo několik obhájců a několik obviněných, a to z důvodu nemoci jednoho obhájce, nelze v tom v této věci spatřovat porušení práva obviněné na obhajobu. Její obhájce JUDr. O. Voženílek měl možnost si zvolit substituta tak, jako to učinil například u hlavního líčení konaného dne 17. 3. 2015, kde byl ještě proveden výslech svědka, přečteny výpovědi dalších svědků a také znalecký posudek (č. C 14771), pak se přednášely závěrečné řeči a šlo tak o významné hlavní líčení. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 22. 3. 2016 (pozn. za účelem pouze vyhlášení rozhodnutí pak bylo odročeno na 24. 3. 2016), kdy obhájce i samotná obviněná byli o jeho konání vyrozuměni, nikoli předvolání. Nešlo tedy o jednání odvolacího soudu, kde by účast obhájce byla nutná v souladu s ustanovením §234 odst. 2 a §263 odst. 3 tr. ř. Rovněž samotná obviněná se veřejného zasedání neúčastnila a také se nijak neomluvila, ač si vyrozumění osobně převzala 22. 2. 2016. Obhájci bylo vyrozumění doručeno fikcí do datové schránky dne 26. 2. 2016, ale ten až dne 17. 3. 2016 odeslal odvolacímu soudu žádost o odročení veřejného zasedání s tím, že pouze včera, tedy dne 16. 3. 2016, byl propuštěn z nemocnice po těžké operaci a jednání u soudu bude schopen absolvovat až od května 2016, tedy v podstatě za 1½ měsíce. Měl tak časový prostor několika dnů na to, aby si při veřejném zasedání zařídil substituci, pokud by obviněná na přítomnosti obhájce u jednání odvolacího soudu trvala, což se také nestalo, a to při vědomí, že se jedná o rozsáhlou skupinovou věc a nejde ani o případ nutné obhajoby. Přitom hospitalizace a operace, ke které obhájce žádnou lékařskou zprávu nedoložil, musela být plánována delší dobu a také ohledně této skutečnosti soudu nic předem nesdělil, ač podal za obviněnou odvolání a jednání odvolacího soudu tedy musel očekávat. Lze také dodat, že v průběhu veřejného zasedání odvolací soud neprováděl žádné důkazy. Námitka, že nebylo veřejné zasedání odročeno z důvodu nemoci obhájce obviněné, je s ohledem na výše uvedené zjevné neopodstatněná, když nedošlo k tomu, že by obviněná neměla v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měla.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněná pod tímto dovolacím důvodem vytkla několik údajných pochybení. Nejvyšší soud především shledal, že obviněná postavila své dovolání na obdobných námitkách jako svůj řádný opravný prostředek – odvolání, kdy namítala především to, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi podstatnými okolnostmi a rozporovala výsledky znaleckého zkoumání. S těmito námitkami obviněné se proto zabýval a řádně se s nimi vypořádal soud odvolací.
Námitky obviněné na kterých zakládá své tvrzení, že v jejím případě nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty pomoci k trestnému činu pojistného podvodu – objektivní a subjektivní stránky – nelze z podstatné části pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněná pomíjí skutková zjištění soudů na základě provedeného dokazování, jakož i přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí provedené zejména nalézacím soudem na základě velmi rozsáhlého znaleckého zkoumání. Pokud namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka pomoci k trestnému činu pojistného podvodu pak lze shrnout, že na základě vyhodnocení znaleckých posudků a svědeckých výpovědí jednotlivých znalců bylo jednoznačně prokázáno, že nehoda nemohla vzniknout tak, jak bylo uvedeno obviněnou a O. H. a v souhrnu s dalšími skutečnostmi, jako krátká doba pojištění a vznik více nehod za účasti stejných osob a automobilů, opravy navázané na osoby dalších obviněných ve věci, je jednoznačné, že nehoda byla způsobena záměrně s cílem obohatit se na úkor poškozené společnosti Allianz pojišťovny, a. s.
Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud zásadně při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními obvodního soudu, s nimiž se v zásadě ztotožnil také městský soud, a provedenými důkazy, neshledal žádný, natož extrémní rozpor. Je zřejmé, že soudy provedly celou řadu důkazů, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněné hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. To ostatně potvrdil k námitkám obviněné uplatněným v odvolání také odvolací soud, který se se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem ztotožnil. Oba soudy (zejména nalézací) svá rozhodnutí velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnily.
Nejvyšší soud uzavírá, že provedené důkazy, uvedené také v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, poskytují dostatečný podklad pro kontrolu správnosti namítaných skutkových zjištění (§2 odst. 6 tr. ř.) a řízení jako celek mělo charakter spravedlivého procesu. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a skutkové závěry byly soudy řádně odůvodněny. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. soudy oprávněně shledaly obhajobu obviněné za vyvrácenou. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení trestního zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily.
Závěr nalézacího soudu (potvrzený odvolacím soudem), že byly naplněny formální (objektivní a subjektivní) znaky i materiální znak pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250a odst. 1, odst. 3 tr. zákona, byl proto učiněn správně.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněné uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. Námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto z části neodpovídaly a tomuto dovolacímu důvodu odpovídající námitky byly shledány zjevně neopodstatněnými. Protože ve věci nebyl shledán ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, bylo dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu