ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.518.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 518/2017-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2016, č. j. 7 To 265/2015-3246, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 108/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 7. 2015, č. j. 4 T 108/2012-3042, byl obviněný J. P. uznán vinným ve čtyřech bodech trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zákona, dvěma přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a čtyři měsíce, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč při stanovení padesáti celých denních sazeb po 1 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na pět měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Obci H. Ž. částku 117 665 Kč a Allianz pojišťovně, a.s., částku 53 747 Kč, přičemž obě poškozené byly se zbytky svých nároků na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Kromě toho byl tímto rozsudkem odsouzen i R. Ch., který se měl podílet na dvou skutcích společně s obviněným J. P.
Proti rozsudku soudu prvního stupně si podali odvolání jak R. Ch., tak i obviněný J. P. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 7 To 265/2015-3246, z podnětu obou těchto odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ohledně obviněného R. Ch. v celém rozsahu a ohledně obviněného J. P. v bodech 1), 3), 4), výroku o vině, ve výroku o trestu a náhradě škody ohledně poškozené Obce H. Ž. Nově rozhodl uvedeným rozsudkem tak, že obviněného J. P. uznal vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a při nezměněném výroku o vině trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 odst. 3 tr. zákona, jej odsoudil podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Naproti tomu byli R. Ch. a obviněný J. P. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro zbývající dva skutky, ve kterých bylo shledáváno naplnění znaků skutkových podstat trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a přečinů zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Poškozená Obec H. Ž. byla podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových závěrů soudů obou stupňů se měl obviněný shora uvedených dvou trestných činů, pro které byl odsouzen, dopustit tím, že:
- dne 12. 8. 2009 v H. Ž., okr. N. J., v rámci likvidace pojistné události vyvolané povodní, která území obce H. Ž. postihla dne 2. 7. 2009, jako starosta Obce H. Ž. učinil ve vztahu k obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a.s., čestné prohlášení, ve kterém v rámci uplatňování nároku jmenované obce z pojistné smlouvy č. … uzavřené mezi jmenovanou obcí a jmenovanou pojišťovnou potvrdil, že při povodni byla v budově mateřské školy zaplavena kotelna, ve které se nacházely dva kusy zahradních sekaček a jeden křovinořez, posléze identifikované jako sekačka Turbo 55S Pro Intec, sekačka Mountfield a křovinořez OM 753 T, kdy uvedl, že tyto byly povodní úplně zničeny, následně zlikvidovány a vhozeny do kontejneru, přičemž jednal s tím, že ve skutečnosti kotelna mateřské školy zaplavena nebyla, ani jedna z uvedených věcí při povodni zničena nebyla a jmenovaná obec všechny tři uvedené věci po povodni vlastnila a užívala, a že tak uplatňované pojistné plnění jmenované obci bude vyplaceno neoprávněně, a v důsledku toho, že Allianz pojišťovna, a.s., po likvidaci pojistné události i na základě jeho čestného prohlášení jmenované obci vyplatila za zničení uvedených tří věcí pojistné plnění ve výši 53 747 Kč, způsobil společnosti Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 8, ul. Ke Štvanici 656/3, škodu ve výši 53 747 Kč,
- dne 27. 10. 2010 v H. Ž., okr. N. J., jako starosta Obce H. Ž., se záměrem svévolně bezdůvodně obohatit společnost Gravel-Stone, a.s., se sídlem ve Zlíně, ul. Kvítková 4703, na úkor majetku jmenované obce sjednal, vystupujíc za jmenovanou obec jako dárce, s obchodní společností Gravel-Stone, a.s., jako s obdarovaným, poskytnutí peněžitého daru jmenovanou obcí jmenované společnosti ve výši 400 000 Kč s tím, že dar je určen k provedení investiční akce-rekultivace retenční nádrže, kdy v souvislosti s tím byla vyhotovena a jím za dárce podepsána listina označená jako darovací smlouva, přičemž si byl vědom toho, že jedná v rozporu s ustanovením §85 písm. b) zákona o obcích, v platném znění, podle kterého rozhodnutí o poskytování peněžitých darů ve výši nad 20 000 Kč fyzické nebo právnické osobě v jednom kalendářním roce je vyhrazeno zastupitelstvu obce, přičemž zastupitelstvo obce žádný dar společnosti Gravel-Stone, a.s., neschválilo, čímž Obci H. Ž. způsobil škodu ve výši 400 000 Kč.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (který doplnil dodatečně, jelikož v původním dovolání tuto skutečnost nedopatřením neuvedl), neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný ve vztahu k trestnému činu pojistného podvodu zopakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a rovněž tak v odvolacích námitkách. Ta ve stručnosti spočívala v tom, že v jeho jednání absentuje úmysl, když podepisoval čestné prohlášení v dobré víře, že kotelna byla zatopena a zahradní nářadí bylo poškozené. Vycházel z toho, že informace, které dostal od inventarizační a likvidační komise, byly pravdivé. Bylo jeho chybou, že si neprostudoval důsledně obsah čestného prohlášení a blíže si neověřil jeho správnost, to ale podle jeho názoru nelze kriminalizovat. Úmysl nelze dovozovat ani z toho, že v rámci reklamace později uplatňoval vady jednoho z tohoto nářadí. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby si při reklamaci spojil tuto věc s některou z těch, které byly uvedeny v čestném prohlášení. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním obviněný vyslovil pochybnosti o jejich správnosti stran závěru, že kotelna nebyla zatopena. Byly provedeny důkazy, které nasvědčují tomu, že zatopena byla, ale i takové, které prokazují opak. Zůstávají tedy pochybnosti a v tom případě je namístě hodnotit takovou situaci ve prospěch obviněného. Skutkové závěry soudu jsou podle obviněného v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
Ve vztahu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby obviněný rovněž zopakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně i v odvolání. Podle jeho názoru nelze učinit závěr o tom, že by se tohoto jednání dopustil úmyslně. Podpisem darovací smlouvy nikomu nechtěl způsobit škodu ani nikomu opatřit neoprávněný prospěch. Ještě před skončením jeho funkčního období to vše chtěl stihnout a neuvědomil si, že darovací smlouvu mělo nejprve schválit zastupitelstvo. Soud se víceméně nezabýval právní povahou této smlouvy, když podle obsahu se spíše jednalo o smlouvu o dílo, než o darovací smlouvu. V takovém případě by nemuselo zastupitelstvo smlouvu schvalovat a obviněný ji mohl podepsat poté, co ji schválila rada. Právní povahu této smlouvy soudy nesprávně posoudily. Pokud by se fakticky jednalo o darovací smlouvu, pak jejím podpisem obviněný skutečně jednal protiprávně, ale nejednal v úmyslu způsobit škodu nebo získat pro někoho neoprávněný prospěch a lze takové jednání posoudit toliko jako nedbalostní. V takovém případě se mohlo jednat nanejvýš o přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle §330 tr. zákoníku. Otázkou podle obviněného zůstává, zda na takové jednání lze nahlížet trestněprávní rovinou. Z hlediska občanskoprávních předpisů již byla uplatněna odpovědnost, obec dostala plnění zpět, smlouvu podepsal až po schválení radou, nijak ji netajil před zastupitelstvem a tudíž jeho jednání nebylo natolik společensky škodlivé, aby bylo nutné uplatňovat trestněprávní represi s ohledem na princip ultima ratio a soud měl aplikovat §12 odst. 2 tr. zákoníku.
Ohledně výroku o náhradě škody týkajícího se Allianz pojišťovny, a.s., obviněný namítl, že jako starosta obce pouze podepsal čestné prohlášení a nejedná se tedy z jeho strany o žádný exces z působnosti funkce. S obcí byl v zaměstnaneckém poměru, a za jeho případné protiprávní jednání nese odpovědnost obec, když čestné prohlášení připravila administrativa na základě informací likvidační komise. Nešlo o iniciativu obviněného, bez vědomí obce, směrem k pojišťovně.
Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání v době, kdy ještě obviněný nedoplnil označení uplatněného dovolacího důvodu. Ve vyjádření státní zástupce namítl tuto skutečnost a nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a dovolací námitky obviněného s tím, že jen zčásti je lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud by obviněný odstranil zmíněnou formální vadu dovolání, pak státní zástupce shledává jeho námitky nedůvodnými. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem pojistného podvodu prosazuje obviněný jinou verzi skutkového děje, než jaký byl soudy prokázán. Provedené důkazy vyloučily verzi obviněného, že by došlo k vytopení kotelny mateřské školy a zničení zahradního nářadí. Stejně tak bylo vyvráceno, že by za obsah čestného prohlášení odpovídaly jiné osoby a obviněný jeho podpisem, aniž by zkontroloval pravdivost tam uvedeného, se mohl dopustit nanejvýš jednání nedbalostního charakteru. V této souvislosti poukázal státní zástupce na skutečnost, že uplatňování nároků v souvislosti se škodami vzniklými v důsledku povodně nejsou rutinní činností starosty, proto nelze akceptovat obhajobu obviněného, že za dobu působení ve funkci podepisoval celou řadu listin a nezajímal se důsledně o obsah všeho, co podepisoval, tedy ani vytýkaného čestného prohlášení. Tyto námitky jsou skutkového charakteru a neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutková zjištění nejsou přitom v žádném, natož v extrémním rozporu se skutkovými závěry a lze odkázat na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 30 a násl.), kde soud podrobně své úvahy rozvedl.
Další část námitek obviněného týkajících se přečinu zneužití pravomoci úřední osoby stran absence subjektivní stránky a charakteru smlouvy lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Smlouva byla výslovně označená jako darovací a všem zúčastněným osobám, nota bene obviněnému, jako dlouholetému starostovi, musel být jasný rozdíl mezi darováním, jehož podstatou je bezúplatný převod vlastnictví k věci, a smlouvou o dílo. Stejně tak muselo být obviněnému známo, že o poskytnutí daru ve výši 400 000 Kč může rozhodnout pouze zastupitelstvo, a to předem, což nemůže být nahrazeno dodatečnou informací poskytnutou zastupitelstvu v rámci zprávy o činnosti rady obce. Zmíněná částka byla poskytnuta společnosti Gravel-Stone, a.s., aniž by tato ve prospěch obce provedla nějaké práce, anebo byla zavázaná (jak by tomu bylo v případě smlouvy o dílo) provést konkrétní práce v určité lhůtě, za určitou cenu a sjednány sankce, pro případné porušení smlouvy. Pokud by uvedená společnost měla provést nějaké práce v hodnotě 400 000 Kč, pak by muselo uzavření smlouvy o dílo předcházet řízení o veřejných zakázkách, ve kterém by tato společnost musela zakázku „vysoutěžit“. Podle názoru státního zástupce šlo ze strany obviněného o účelový postup směřující k tomu, aby bez ohledu na zákonné limity urychleně zajistil ke škodě obce převod finančních prostředků ve prospěch společnosti Grave-Stone, a.s., kterou zastupoval jeho známý J. A. Jednalo se o úmyslné jednání, na němž ničeho nemění vágní ujednání o účelovém vázání darovaných finančních prostředků, které je navíc z hlediska občanského práva zřejmě neplatné. Neobstojí ani námitka stran zásady subsidiarity trestní represe, neboť tu lze vztáhnout na taková jednání, která z hlediska závažnosti neodpovídají ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům. V projednávaném případě nebyly zjištěny žádné takové okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost jednání obviněného natolik, aby nedosahovalo škodlivosti v praxi se vyskytujících nejlehčích případů trestné činnosti při nakládání s obecním majetkem. Důvodem v tomto směru nemůže být ani skutečnost, že obec se v občanskoprávním řízení domohla vrácení poskytnutého daru.
Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze formálně podřadit i námitky proti výroku o náhradě škody, byť obviněný nekonkretizoval, které hmotně právní ustanovení měly soudy porušit. Faktem ovšem je, že podle §420 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v době činu platného, bylo dáno, že škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobou, pokud byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použijí. Pokud ovšem takováto osoba překročila rámec činnosti, o kterou šlo, nesla sama odpovědnost za vlastní excesy a iniciativu. Spáchání úmyslného majetkového trestného činu starostou obce lze za exces z činnosti obce nepochybně považovat. Za takto způsobenou škodu tedy nese odpovědnost i z hlediska občanského práva sám obviněný.
Závěrem státní zástupce navrhl v případě, že by obviněný nedoplnil formální vady dovolání, jej podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnout pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání, a pokud by tato formální vada byla odstraněna, pak navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jej odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání po jeho doplnění obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je založeno v podstatě na totožných námitkách, které byly součástí jeho obhajoby před soudem prvního stupně a rovněž tak i součástí odvolání, a těmito se zabývaly a spolehlivě i vypořádaly soudy obou stupňů. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V projednávaném případě obviněný se v dovolání převážně domáhá vlastního způsobu hodnocení provedených důkazů, aby tyto odpovídaly jeho obhajobě, která nabízí jiný průběh skutkového děje především v bodě posouzeném jako pojistný podvod, než k jakým skutkovým závěrům dospěly soudy obou stupňů. Jedná se tedy o námitky skutkového charakteru, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §2 65b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný ve stručnosti řečeno v případě řešení pojistné události v důsledku povodní, ačkoli věděl, že kotelna mateřské školy nebyla zaplavena a tudíž v ní nebyly zničeny dvě zahradní sekačky a jeden křovinořez, podepsal jako starosta obce čestné prohlášení, že došlo na označeném místě k jejich zničení a následné likvidaci, čímž získal pro obec neoprávněně pojistné plnění ve výši 53 747 Kč za tyto věci, ačkoli je obec i po povodni nadále vlastnila a užívala. Dále pak s cílem neoprávněně získat z majetku obce pro obchodní společnost, ve které figuroval jeho známý J. A., Gravel-Stone, a.s., částku 400 000 Kč, jako starosta obce podepsal darovací smlouvu na uvedenou částku ve prospěch zmíněné obchodní společnosti, a to v rozporu s §85 písm. b) zákona o obcích, neboť takový úkon zastupitelstvo obce předem neschválilo a obviněný proto nebyl oprávněn tak učinit. Tímto jednáním způsobil obci škodu v uvedené výši.
V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je dle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená, a to především výpověďmi svědků K. D., B. M., J. B., M. M., Z. F., M. M., J. A. a listinnými důkazy jako např. zprávou o výsledku přezkoumávání hospodaření Obce H. Ž., darovací smlouvou, rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 7. 2011, č. j. 28 C 8/2011-53, zprávou Allianz pojišťovny, a.s., oznámením pojistné události, čestným prohlášením starosty, zakázkovým a dílenským listem společnosti Mountfield, a.s., vyřazovacím protokolem ze dne 16. 7. 2010, doloženou komunikací mezi společnosti Lapa Service, a.s. a obviněným jako starostou obce, přehledem inventarizovaného majetku Obce H. Ž. za období roku 2008 a roku 2009, protokolem o ohledání věci z 5. 5. 2015 a dalšími listinnými důkazy. Pokud některé důkazy (především výpovědi svědků P. K. a J. V.) nasvědčovaly jinému průběhu skutkového děje ohledně vytopení kotelny mateřské školy, pak se soudy obou stupňů (str. 29-32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 18-20 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) spolehlivě vypořádaly s tím, proč na těchto důkazech nelze stavět skutkové závěry a jaké další důkazy vyvrací jejich pravdivost.
Pod dovolací námitky podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného spočívající v tom, že v případě přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku absentuje naplnění subjektivní stránky, dále proti právnímu posouzení charakteru smlouvy uzavřené mezi Obci H. Ž. a společností Gravel-Stone, a.s., a ve vztahu k trestnému činu pojistného podvodu u výroku o náhradě škody absenci správného hmotněprávního posouzení odpovědného subjektu za škodu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil uplatněným námitkám. S těmito se již spolehlivě a správně vypořádaly soudy obou stupňů (str. 33-34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a též str. 22 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a na tam uvedené lze pro stručnost odkázat. Obviněný jako dlouholetý starosta obce věděl, že poskytnutí daru v této výši musí být předem schváleno zastupitelstvem obce a zjevně účelově jej tímto způsobem obešel. Tím docílil toho, že uvedená částka byla v krátkém časovém horizontu převedena ve prospěch jemu spřízněné obchodní společnosti, aniž by za tyto prostředky bylo obci poskytnuté jakékoli protiplnění. Právní charakter smlouvy byl rovněž jednoznačný, neboť každé osobě i z laického pohledu je pojem darování jasný a nevzbuzuje pochybnosti, že se jedná o bezúplatný převod předmětu daru, jak bylo upraveno v §628 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tehdy platného. Nelze přijmout ani výklad obviněného, že se tato smlouva má posuzovat podle jejího obsahu jako smlouva o dílo, neboť kromě shora uvedeného, nemá zákonné náležitosti takové smlouvy, jak byly vyžadovány v §631 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. tehdy platného. Navíc k tomu, aby obec mohla uzavřít smlouvu o dílo v takovém rozsahu, nepochybně by tomu muselo předcházet řízení podle zákona o veřejných zakázkách, u kterého je nutné dodržet zákonné postupy a je otázkou zda by vítězem byla právě společnost Gravel-Stone, a.s., a tím pádem známý obviněného, svědek J. A. Obviněnému přitom jednoznačně šlo o to, aby tyto finanční prostředky získala v co nejkratším čase, dokud obviněný byl ještě starostou a mohl provedení platby ovlivnit, uvedená společnost. Rozhodně tedy jednání obviněného nemá nedbalostní charakter a nepřichází ani v úvahu jeho posouzení jako přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle §330 tr. zákoníku. Neobstojí ani námitka stran subsidiarity trestní represe, když i s touto otázkou se vypořádal již soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 22-23) a s tam uvedeným lze vyslovit souhlas. V daném případě nelze shledat žádných takových mimořádných okolností, které by natolik snižovaly škodlivost jednání obviněného, aby se dalo uvažovat o aplikaci této zásady. Obiter dictum lze k odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně (str. 23) pouze upřesnit, že pokud poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2012, pak se jedná o písařskou chybu, neboť výkladem ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu aplikace principu „ultima ratio“ se zabývá stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012.
Rovněž tak nelze přisvědčit ani námitce stran odpovědného subjektu k náhradě škody v případě poškozené Allianz pojišťovny, a.s. Tuto námitku uplatnil obviněný rovněž již ve svém odvolání, vypořádal se s ní správně soud druhého stupně v odůvodnění rozsudku (str. 21) a na tam uvedené lze pro stručnost odkázat. Je zjevné, že obviněný podepsal listinu, která byla podkladem pro nahlášení pojistné události, kde bylo cíleně uváděno údajné zničení též zahradního nářadí, aby tím uvedl pojišťovnu v omyl a vylákal vyšší pojistné plnění, než na jaké ve skutečnosti vznikl nárok. Takovéto jednání je jednoznačně excesem z pracovní činnosti starosty obce. Za škodu způsobenou tímto jednáním nese obviněný odpovědnost i z občanskoprávního hlediska podle §420 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tehdy platného. Správně tedy soudy obou stupňů posoudily i tuto otázku a dospěly k závěru, že je třeba uložit obviněnému povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě majetkové škody ve výši 53 747 Kč ve prospěch Allianz pojišťovny, a.s., neboť on je odpovědnou osobou za způsobení této škody vzniklé v důsledku spáchání trestného činu.
Ostatní námitky stran způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů v případě trestného činu pojistného podvodu (došlo k zatopení kotelny a zničení dotčeného zahradního nářadí a toto bylo následně vyhozeno, věřil inventarizační a likvidační komisi, že mu předala pravdivé informace, podepsal čestné prohlášení, aniž by prostudoval jeho obsah a ověřil pravdivost tam uvedených údajů a pokud tyto skutečnosti soudy vyhodnotily jinak, pak podle obviněného důkazy nesprávně posoudily) jsou námitkami, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jak bylo již nastíněno shora, neboť se jedná o námitky proti skutkovým závěrům a tudíž k nim nelze přihlížet. A to ani z hlediska případné existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudu, který by umožnil výjimečný zásah do skutkových zjištění i v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud nezjistil žádný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, natož extrémní.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.