ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.573.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 573/2017-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 6. 2017 o dovolání obviněného M. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 7 To 501/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 38/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 1 T 38/2016, byl obviněný M. G. (současně se zrušením podle §45 odst. 1 tr. zákoníku příslušných výroků ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 89 T 134/2016) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícími přečiny poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za které mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody celé řadě poškozeným a o odkázání části poškozených s jejich nároky na náhradu škody nebo jejich zbytky na občanskoprávní řízení. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil řadou 24 krádeží, převážně vloupáním, do různých objektů v době od září do prosince 2015, čímž způsobil škodu odcizením věcí ve výši 633 046 Kč a mohl způsobit další škodu ve výši 16 000 Kč, takže jeho jednání směřovalo ke způsobení celkové škody odcizením ve výši 649 046 Kč, a dále poškozením věcí způsobil škodu 44 427 Kč. Rozsudek obsahuje také zprošťující výrok podle §226 písm. c) tr. ř. ohledně zbývajících útoků, kde podle soudu nebylo prokázáno, že tyto útoky (dílčí skutky) spáchal obviněný.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 7 To 501/2016, k odvolání obviněného uvedený rozsudek zrušil v jeho odsuzující části a sám nově rozhodl o vině obviněného v podstatě shodně, avšak s tou výjimkou, že z jednoho z dílčích skutků obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby. Obviněnému byl uložen stejný trest jako rozsudkem soudu prvního stupně. Odvolání státního zástupce týkající se výroku o trestu bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadl řádně a včas podaným dovoláním obviněný M. G. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a odkazuje na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání obecně namítl nesprávné právní posouzení skutku, včetně otázky zavinění a příčinné souvislosti, dále odepření práva na spravedlivý proces a extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Uvedl, že soudy jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování. Konkrétní námitky vznesl obviněný pouze ve vztahu k bodu 30) výroku napadeného rozsudku s tím, že lze mít pochybnosti o rozsahu i ceně zde odcizených věcí, neboť poškozená D. J. nepředložila konkrétní podklady – doklady o nabytí věcí ani např. fotografie těchto věcí, respektive doložila pouze fotografii prstenu. Z odborného vyjádření vypracovaného znalcem Vladimírem Inkem nevyplývá, na základě jakých podkladů došel k závěru o ceně věcí. Nesprávné právní posouzení, že je dáno především nesprávným zjištěním výše způsobené škody, znalecký posudek je vadný, přičemž návrhům obviněného na doplnění dokazování v tomto směru nebylo vyhověno. Například absentuje, na základě jakých skutečností došel znalec k závěru, že odcizené šperky byly zlaté, a jak byla určena ryzost zlata. Krajský soud tedy podle obviněného postupoval nesprávně, pokud zamítl jeho odvolání. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. aby přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat a že souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jak již bylo zmíněno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí při absenci poučení), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí“. Je ovšem třeba zmínit, že tento dovolací důvod byl uplatněn nadbytečně, neboť odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo zamítnuto a rozsudek byl k odvolání obviněného odvolacím soudem zrušen v celé odsuzující části.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, přitom musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující daný dovolací důvod. Jinak řečeno, konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů nebo k rozsahu dokazování. To souvisí s tím, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů tudíž nejsou dovolacím důvodem. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy (nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel). Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. V dovolání namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, tuto námitku však založil na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy, když konkrétně zpochybnil rozsah a cenu odcizených věcí v bodě 30) napadeného rozsudku. Dovolací námitky obviněného tak kopírovaly jeho obhajobu z původního řízení a námitky uplatněné v odvolání, s nimiž se soudy přesvědčivým a úplným způsobem vypořádaly. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naproti tomu obviněný neuplatnil v podaném dovolání žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v napadeném rozsudku) nevykazoval znaky uvedených trestných činů. Nejvyšší soud dodává, že za hmotněprávní by ohledně výše škody bylo možné považovat pouze takové námitky, které by zpochybňovaly to, že při stanovení výše škody bylo porušeno ustanovení §137 tr. zákoníku, což však dovolatel nenamítá, ale zpochybňuje pouze dostatečnost podkladů sloužících pro ohodnocení daných věcí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě by byl zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému právu obviněného na spravedlivý proces (Čl. 4, Čl. 90 Ústavy České republiky).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Dovolací námitka obviněného týkající se údajného nevyhovění jeho důkazním návrhům je zcela nekonkrétní. Kromě toho byly strany v závěru hlavního líčení dotázány, zda navrhují doplnění dokazování, aniž byl jakýkoli návrh vznesen (č. l. 1853). To bylo již poté, co se obviněný v hlavním líčení pod tíhou důkazů doznal i k dílčímu skutku pod bodem 30) výroku napadeného rozsudku (č. l. 1848). Žádné návrhy na doplnění dokazování obviněný nevznesl ani v písemném odvolání, ani ve veřejném zasedání před odvolacím soudem.
Mezi shodnými skutkovými zjištěními soudů prvního i druhého stupně k namítanému bodu 30) rozsudku (jímž byla způsobena zdaleka nejvyšší škoda, přesahující polovinu celkové škody způsobené všemi dílčími skutky) na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky jsou shodné s námitkami odvolacími, odkazuje Nejvyšší soud v zájmu stručnosti na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku (zejména str. 26-27), jakož i na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 28-29), a jen připomíná, že ze spáchání skutku ad 30) byl obviněný usvědčen vedle vlastního doznání také pachovou stopou, kamerovými záznamy a korespondujícími výpověďmi svědků. Obviněný poté zpochybnil rozsah odcizených věcí a jejich cenu, avšak i v tomto směru stojí skutková zjištění soudů na spolehlivých důkazech v podobě svědecké výpovědi poškozené D. J. a odborných vyjádření znalců Vladimíra Inka (pokud jde o šperky, viz č. l. 1505) a Věry Misákové (pokud jde o zbývající věci, viz č. l. 1499), které vycházely z dostatečných podkladů pro ohodnocení věcí (popisu věcí, nákresů, popřípadě fotografií). Takový postup je v podobných případech obvyklý, logický a v podstatě jediný možný. I těmito otázkami se odvolací soud podrobně zabýval a jeho úvahy jsou logické a správné. Ostatně obviněný v hlavním líčení dne 16. 8. 2016 po předložení odborného vyjádření k hodnotě movitých věcí (č. l. 1461-1506) se k tomu nijak nevyjádřil a nenavrhl žádné doplnění dokazování (č. l. 1837). Nad rámec napadeného rozsudku lze tedy pouze upřesnit, že jednotlivé věci byly znalci ohodnoceny takto: notebook Asus 9 000 Kč, tablet Sony 550 Kč, starožitná židovská šperková zlatá souprava 147 000 Kč, zlatý prsten s černou perlou a brilianty 90 000 Kč, zlatý náramek s egyptskými vzory 23 000 Kč, prsten z bílého zlata s větším briliantem 55 000 Kč a zlatý prsten s briliantem v kosočtvercovém poli 10 000 Kč. Rozsudek pak uvádí součet těchto obvyklých cen, který činí 334 550 Kč.
Soudy prvního a druhého stupně tedy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem činu tak, jak je uveden ve výroku napadeného rozsudku. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Michal Mikláš předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák