ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.604.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 604/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2017 o dovolání obviněného R. H. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 6 To 420/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 22/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 2 T 22/2016, byl obviněný R. H. za současného zrušení výroků o vině a trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, a v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný, státní zástupkyně v neprospěch obviněného a dva poškození, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 6 To 420/2016. Z podnětu podaných odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a obviněný byl v bodech I/1-4 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem oprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II dalším přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání podal proto, že při změně provedené napadeným rozsudkem byl ponechán v právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, což zhoršilo celkové postavení obviněného. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil otázku, v jakém rozsahu šlo o pokračování v trestném činu. Vyjádřil názor, že součástí pokračujícího trestného činu byly nejen všechny útoky, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, ale i útok, jímž byl předtím uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatovala, že Městský soud v Praze vymezil rozsah pokračujícího trestného činu správně, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Otázka pokračování v trestném činu vyvstala ve vztahu k právnímu posouzení šesti útoků, které obviněný spáchal ve dnech 25. 8. 2015, 3. 9. 2015, 12. 9. 2015, 23. 9. 2015, 21. 11. 2015 a 12. 12. 2015, přičemž obviněný byl předtím pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 T 219/2015, pro útok spáchaný dne 25. 8. 2015 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, pro útok spáchaný dne 12. 12. 2015.
Obvodní soud pro Prahu 2 pokládal všech šest útoků za pokračující trestný čin, neboť pro to byly splněny podmínky uvedené v §116 tr. zákoníku, které obsahuje hmotně právní definici pokračování. V tomto ohledu nevznikly žádné pochybnosti, avšak Obvodní soud pro Prahu 2 pominul, že při vymezení okruhu útoků, které lze posoudit jako pokračování v trestném činu, musí respektovat také ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., podle něhož pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Toto ustanovení vyžadovalo, aby Obvodní soud pro Prahu 2 přihlédl k tomu, kdy bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro ten který útok a kdy mu bylo obvinění sděleno. Pokud by Obvodní soud pro Prahu 2 postupoval takto, musel by zjistit skutečnosti, které vylučují, aby všech šest útoků bylo posouzeno jako pokračování v trestném činu.
K prvnímu sdělení obvinění ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. došlo dne 26. 10. 2015 a týkalo se útoku spáchaného dne 12. 9. 2015. Za tohoto stavu bylo možné posoudit jako pokračování v trestném činu jen ty útoky, které byly spáchány před 26. 10. 2015, tj. útoky spáchané ve dnech 25. 8. 2015, 3. 9. 2015, 12. 9. 2015 a 23. 9. 2015. Útoky spáchané po 26. 10. 2015 bylo nutné z hlediska ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. posoudit jako nové skutky.
Do doby po 26. 10. 2015 spadají útoky spáchané ve dnech 21. 11. 2015 a 12. 12. 2015. Vzájemný vztah těchto útoků byl z hlediska pokračování v trestném činu dotčen tím, že dne 10. 12. 2015 bylo obviněnému ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. sděleno obvinění pro útok spáchaný dne 5. 9. 2015. Tím pádem bylo třeba posoudit útok spáchaný dne 12. 12. 2015 jako nový skutek v poměru k útoku spáchanému dne 21. 11. 2015. Pro útok spáchaný dne 12. 12. 2015 byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 T 87/2015, a protože tento útok nebylo možné posoudit jako součást pokračujícího trestného činu, nepřicházelo v úvahu zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku.
Pochybení Obvodního soudu pro Prahu 2 napravil Městský soud v Praze tím, jak po zrušení jeho rozsudku sám nově rozhodl o vině obviněného. Městský soud v Praze se dopustil jen toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku, jímž do rámce pokračujícího trestného činu nezahrnul útok spáchaný dne 12. 12. 2015, nepřiléhavě argumentoval rozsudkem vyhlášeným dne 9. 12. 2015 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 5 T 219/2015 ohledně útoku spáchaného dne 25. 8. 2015. To nebylo pro posouzení otázky pokračování v trestném činu významné, neboť z tohoto hlediska, tj. z hlediska ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., bylo rozhodné, že dne 10. 12. 2015 bylo obviněnému sděleno obvinění pro útok spáchaný dne 5. 9. 2015. Zmíněná vada odůvodnění neměla vliv na meritorní správnost výroku o vině, jak ho učinil Městský soud v Praze.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu