ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.618.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 618/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 4 To 148/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 30 T 36/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 30 T 36/2016, byl obviněný P. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb. a odsouzen podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (správně jen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku) k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §80 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na tři léta.
Jako přečin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Brno – venkov záležel v tom, že obviněný, který je občanem Ukrajiny, v době od 9. 12. 2014 do 19. 12. 2014 neopustil území České republiky a nadále se zde zdržoval bez víza, povolení či jiného právního důvodu až do 19. 3. 2016, když dne 18. 3. 2016 v Z. u B., okr. B. – v., projevil úmysl požádat o mezinárodní ochranu, ačkoli si byl vědom, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 102 T 114/2014, který téhož dne nabyl právní moci, mu byl uložen trest vyhoštění na tři léta, přičemž mu byla stanovena doba k vycestování do 19. 12. 2014.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o trestu vyhoštění, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 4 To 148/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto (na první straně vyhotovení usnesení je nepřesně uvedena spisová značka 4 To 50/2015).
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Dovolání podal proto, že zamítnutím odvolání zůstal nedotčen výrok o uložení trestu vyhoštění. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. Namítl nepřípustnost uloženého trestu vyhoštění. Uvedl, že uložení tohoto druhu trestu bylo vyloučeno ustanovením §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá mimo jiné v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v dané věci důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nepřípustným druhem trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nejen takový druh trestu, který zákon nepřipouští v tom smyslu, že ho vůbec nestanoví, neupravuje a nezná, ale i takový druh trestu, který zákon obecně upravuje, avšak zároveň stanoví buď zvláštní podmínky, jejichž splnění je nutné pro jeho uložení, a tyto podmínky nebyly v posuzované věci při uložení trestu splněny, anebo stanoví zvláštní podmínky, při jejichž splnění nesmí být takový druh trestu uložen, a byl uložen i přesto, že tyto podmínky byly dány.
Trest vyhoštění je druhem trestu, který zákon zakotvuje v ustanovení §52 odst. 1 písm. l) tr. zákoníku. Podmínky, které musí být splněny, aby mohl být tento druh trestu uložen, jsou vymezeny v ustanovení §80 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň jsou v ustanoveních §80 odst. 3 písm. a) až g) tr. zákoníku uvedeny podmínky, při jejichž splnění „soud trest vyhoštění neuloží“, což znamená, že je-li splněna některá z těchto podmínek, soud nesmí uložit trest vyhoštění, přičemž jeho případné uložení znamená uložení nepřípustného druhu trestu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Namítanou nepřípustnost uloženého trestu vyhoštění obviněný opíral o ustanovení §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a o ustanovení čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.).
Podle §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu.
Podle čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.
V posuzované věci jde o vyhoštění obviněného do státu Ukrajina. Obviněný v dovolání namítal, že požádal o mezinárodní ochranu kvůli obavě před pronásledováním z důvodu svého pacifistického postoje odmítajícího zapojení do občanské války na Ukrajině, zdůraznil, že v dubnu roku 2014 vypukla na východní Ukrajině občanská válka a části Ukrajiny se tak staly bojovými oblastmi, a vyjádřil názor, že odmítání účasti na válečných operacích z politických důvodů u něho opodstatňuje neuložení trestu vyhoštění.
Námitkám obviněného nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Z námitek obviněného lze usuzovat, že nepřípustnost trestu vyhoštění spojuje se svým „politickým smýšlením“ ve smyslu §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. se svým „politickým přesvědčením“ ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Podstatou namítaného politického smýšlení, resp. přesvědčení, je pacifismus obviněného a jeho odmítavý postoj k zapojení do občanské války na Ukrajině. Z ničeho – a to ani z námitek obviněného – ale nevyplývá, jakému pronásledování by měl být v této spojitosti vystaven, kdo, s jakým cílem a jakým způsobem by ho měl pronásledovat, případně mučit, nelidsky či ponižujícím způsobem s ním zacházet, jakému nelidskému či ponižujícímu trestu by měl být podroben, resp. v čem konkrétně by mohl být nějak reálně ohrožen na životě či osobní svobodě. Pokud se obviněný cítí být nějak ohrožen samotnými „válečnými operacemi“ probíhajícími na východní Ukrajině, lze konstatovat, že takové ohrožení může snadno eliminovat pobytem v jiné části Ukrajiny. Jestliže obviněný odmítá „zapojení do občanské války“, pak z ničeho konkrétního nevyplývá, že by k tomu byl nějak reálně nucen, navíc pod hrozbou některé újmy uvedené v citovaných ustanoveních.
Zjištěné okolnosti faktického pobytu obviněného na území České republiky jasně ukazují na to, že na jeho straně nejsou dány namítané důvody nepřípustnosti trestu vyhoštění. Obviněný pobýval v České republice nejprve legálně na podkladě víza a pracovního povolení. Poté, co mu jejich platnost vypršela, setrval na území České republiky neoprávněně, což vedlo k tomu, že mu bylo opakovaně uloženo správní vyhoštění, nejprve na dvě léta rozhodnutím cizinecké policie ze dne 15. 10. 2009 a poté na čtyři léta rozhodnutím cizinecké policie ze dne 30. 6. 2012. Žádné z těchto rozhodnutí obviněný nerespektoval a nadále se protiprávně zdržoval na území České republiky, což vedlo v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 102 T 114/2014 k jeho odsouzení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a k uložení trestu vyhoštění, jehož výkon obviněný mařil jednáním, za které byl odsouzen v nynější věci Okresního soudu Brno – venkov sp. zn. 30 T 36/2016. Teprve dne 18. 3. 2016 se obviněný dostavil do Přijímacího centra cizinců v Z. u B., kde formálně požádal o mezinárodní ochranu. Učinil tak prakticky po šestiletém nelegálním pobytu na území České republiky bez jakékoli předchozí snahy o legalizaci svého pobytu, přičemž významná část jeho nelegálního pobytu spadala do doby před vznikem válečného konfliktu ve východní části Ukrajiny. Z toho je zřejmé, že u obviněného, který původně přišel do České republiky pracovat, tedy z ekonomických důvodů, jde o zatvrzelou snahu setrvat na území České republiky bez ohledu na protiprávnost jeho pobytu a bez toho, že by na Ukrajině byl reálně vystaven hrozbám uvedeným v §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. v čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Zároveň je třeba poukázat na čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, podle něhož smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost. Jednáním, při kterém dlouhodobě setrvával na území České republiky protiprávně poté, co pominul právní podklad jeho pobytu, se obviněný očividně ocitl mimo rámec tohoto ustanovení.
Uložený trest vyhoštění tedy evidentně není nepřípustným druhem trestu. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Tím pádem je zjevně neopodstatněné i z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí, ke kterému došlo dne 24. 5. 2016, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že ve stavu způsobilém k rozhodnutí o podaném dovolání mu věc byla předložena dne 15. 5. 2017. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu