ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.671.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 671/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2017 o dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 6 To 1/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 94/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 6 To 1/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 7 T 94/2016, jímž byl uznán vinným (pokračujícím) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let.
Dovolání obviněný zaměřil proti výrokům o vině i trestu a odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, včetně toho, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Namítl zejména, že soudy vycházely v obou případech z výpovědí policistů, jejichž věrohodnost však měla být posuzována stejně jako výpovědí jiných svědků. V případě prvního skutku soudy nepřihlédly k nejasnostem v uvedení času příjezdu policie na místo, což bylo stěžejní k popření tvrzení obviněného, že se do příjezdu policistů nacházel doma a požíval předmětný alkohol. Soudy přihlédly k videozáznamu pořízeným svědkem J. D., který byl pořízen protiprávně, neboť nebyl pořízen orgány činnými v trestním řízení podle trestního řádu. Podle obviněného nebylo prokázáno, že alkohol nepožil až po skončení jízdy, a to i pokud by byl neustále v přítomnosti některých ze svědků. V případě druhého skutku nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že si přesedl na místo řidiče (až po zastavení vozidla na místě). Policisté tvrdili, že toho ve svém stavu nebyl schopen, ale naproti tomu uvedli, že po jejich příjezdu, aby vystoupil z auta, musel si nejprve přesednout na místo spolujezdce. Obviněný vyslovil názor, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a aby sám rozhodl o zproštění obžaloby, eventuálně aby věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření zrekapitulovala obsah ve věci provedeného dokazování, poukázala na to, že námitkami obviněného se dostatečně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a vyplývají z obsahu dokazování. Zdůraznila, že dovolací argumentace je skutkové povahy, obviněný soudům vytýká způsob, jak hodnotily důkazy, aniž by jeho námitky směřovaly proti právnímu posouzení věci. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, navrhla státní zástupkyně dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Úvodem je nutno zdůraznit, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný tudíž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval ve dvou dílčích útocích, z nichž prvý byl spáchán dne 14. 10. 2015 kolem 16:25 hod. v O. – B. a druhý dne 27. 10. 2015 ve S. O. V obou případech obviněný řídil pod silným vlivem alkoholu osobní motorové vozidlo Opel Corsa, RZ …. V prvním případě měl v krvi 3,07 promile alkoholu, na křižovatce nezvládl řízení, vyjel do protisměru, kde narazil do motorového vozidla BMW X5, se kterým zde ve výhledu do křižovatky zastavil J. D., čímž došlo ke škodě na vozidle BMW ve výši nejméně 50 000 Kč a na vozidle Opel Corsa nejméně 5 000 Kč, načež obviněný pokračoval v jízdě do místa svého bydliště do V. – H. D., kam byl pronásledován poškozeným J. D. a kde byl následně na základě oznámení poškozeného kontrolován policejní hlídkou. Ve druhém případě měl v krvi 4,16 promile alkoholu, nezvládl řízení, vyjel mimo vozovku a havaroval do příkopu, kde byl následně kontrolován policejní hlídkou, přičemž na vozidle Opel Corsa vznikla škoda 17 678 Kč, a takto jednal přesto, že mu byl dne 14. 10. 2015 policejní hlídkou zadržen řidičský průkaz.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na tvrzení, že vozidlo pod vlivem alkoholu neřídil, v prvním případě alkohol požil až po jízdě a ve druhém případě vozidlo řídil rodinný příslušník obviněného, jehož odmítl jmenovat. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, v případě dílčího skutku pod bodem 1) ve výpovědi svědka J. D., který obviněného sledoval po celou dobu až do příjezdu policejní hlídky před bydliště obviněného (tato výpověď svědka je potvrzena i podaným vysvětlením jeho spolujezdkyně H. O.), a ve svědecké výpovědi policisty M. B. (jehož výpověď potvrdil v podaném vysvětlení V. V.) o okolnostech dalšího jednání a stavu a chování obviněného poté, co se policejní hlídka po několika minutách dostavila na místo. Přesný čas jejího příjezdu proto není rozhodný. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že důkaz videozáznamem pořízeným o trestném činu soukromou osobou není důkazem a priori nepřípustným, nicméně není nutné se touto námitkou blíže zabývat, neboť důkazní význam videozáznamu je v této věci pouze marginální. Ohledně dílčího skutku pod bodem 2) výroku o vině soudy důvodně vycházely z výpovědí svědků I. K. a z vysvětlení J. M., L. M. a V. M., která byla v hlavním líčení rovněž k důkazu provedena. Tyto důkazy neumožňují jiný skutkový závěr, než jaký soudy učinily.
S obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení znovu provedené důkazy hodnotit či přehodnocovat a znovu vyvracet obhajobou obviněného, se kterou se soudy přesvědčivě vypořádaly.
Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák